Proč matky drží své nemluvně na levé ruce? Zdeněk Matějček, Josef Langmeier
"Zajímavým a často pozorovaným (a opět mnohokrát na filmových záběrech zachyceným) jevem je také napodobování výrazů a pohybů dítěte matkou. Když dítě projeví jen náznak úsměvu, usměje se i matka, když se zamračí, mračí se i ona. Tím, že napodobuje projevy dítěte a že je současně i zdůrazňuje, přehání, zpomaluje, zřetelněji odděluje delšími pauzami, poskytuje dítěti zpětnou vazbu. Dítě tak dostává výrazně předvedenou bezprostřední informaci o svém vlastním chování. [...]
Z jiné strany ukazují na jemnou souhru citových stavů matky a nemluvněte pozorování amerického psychologa L. Salka. Tento badatel si na obrazech, sochách, fotografiích i při skutečném pozorování povšiml toho, že většina matek ve všech společnostech i historických dobách drží své nemluvně na levé ruce. Platí to jak pro matky pravoruké (83 % těchto matek drželo své dítě v prvých čtyřech dnech po porodu na levé ruce), tak pro matky levoruké (78 % matek). Matky samy vysvětlovaly tuto preferenci všelijak — pravoruké tím, že chtějí mít pravou ruku volnou pro obsluhu dítěte, levoruké naopak tím, že se jim dítě na dominantní ruce lépe drží.
Šlo zřejmě o dodatečně vymyšlený důvod. Autor sám však vysvětluje tento rozdíl tím, že matka tak bezděčně klade dítě blízko k svému srdci a umožňuje mu vnímat srdeční puls, který dítě vnímalo trvale před narozením jako nejvýraznější rytmický podnět a který byl patrně sdružen s optimálním uspokojováním jeho potřeb. Matka sama přitom vnímá tep svého srdce prostřednictvím těla dítěte a získává rovněž citové uspokojení. Takovéto chování přináší tedy uspokojení oběma zúčastněným a posiluje navázání a udržení vzájemné interakce, jež je tak důležitá pro pozdější navázání trvalého citového vztahu."
"Výpravy za člověkem" Zdeněk Matějček, Josef Langmeier (Odeon, 1981), s. 56-57
související
Téma v literatuře III. - Děti a dětství
Neil Postman "Mizející dětství" (2001), přednáška
_part%2BI..jpg)
