Proč matky drží své nemluvně na levé ruce? Zdeněk Matějček

 





"Zajímavým a často pozorovaným (a opět mnohokrát na filmových záběrech zachyceným) jevem je také napodobování výrazů a pohybů dítěte matkou. Když dítě projeví jen náznak úsměvu, usměje se i matka, když se zamračí, mračí se i ona. Tím, že napodobuje projevy dítěte a že je současně i zdůrazňuje, přehání, zpomaluje, zřetelněji odděluje delšími pauzami, poskytuje dítěti zpětnou vazbu. Dítě tak dostává výrazně předvedenou bezprostřední informaci o svém vlastním chování. [...] 

Z jiné strany ukazují na jemnou souhru citových stavů matky a nemluvněte pozorování amerického psychologa L. Salka. Tento badatel si na obrazech, sochách, fotografiích i při skutečném pozorování povšiml toho, že většina matek ve všech společnostech i historických dobách drží své nemluvně na levé ruce. Platí to jak pro matky pravoruké (83 % těchto matek drželo své dítě v prvých čtyřech dnech po porodu na levé ruce), tak pro matky levoruké (78 % matek). Matky samy vysvětlovaly tuto preferenci všelijak — pravoruké tím, že chtějí mít pravou ruku volnou pro obsluhu dítěte, levoruké naopak tím, že se jim dítě na dominantní ruce lépe drží. 

Šlo zřejmě o dodatečně vymyšlený důvod. Autor sám však vysvětluje tento rozdíl tím, že matka tak bezděčně klade dítě blízko k svému srdci a umožňuje mu vnímat srdeční puls, který dítě vnímalo trvale před narozením jako nejvýraznější rytmický podnět a který byl patrně sdružen s optimálním uspokojováním jeho potřeb. Matka sama přitom vnímá tep svého srdce prostřednictvím těla dítěte a získává rovněž citové uspokojení. Takovéto chování přináší tedy uspokojení oběma zúčastněným a posiluje navázání a udržení vzájemné interakce, jež je tak důležitá pro pozdější navázání trvalého citového vztahu." 


"Výpravy za člověkem" Zdeněk Matějček, Josef Langmeier (Odeon, 1981), s. 56-57


související

Téma v literatuře III. - Děti a dětství

Děti bez lásky (1963)

Neil Postman "Mizející dětství" (2001), přednáška



Populární příspěvky z tohoto blogu

"Five tracts of Hasan Al-Banna (1906-1949): A selection from the Majmuat rasail al-Imam al-shahid Hasan al-Banna" Translated by Charles Wendell (University of California, 1978)

Obrázek
Hasan Al-Banna preceded with his work and thus left an imprint on many attempts in the years between the two wars, and especially after the Second World War, to constitute an Islamic order as the supreme political and social ideal. The publication under review contains his five studies translated into English by well-known Arabist and historian Charles Wendell. These are his most often cited essays - Between Yesterday and Today, Our Mission, To What Do We Summon Mankind?, Toward The Light and On Jihad. The main idea is always oriented toward the creation of an Islamic order (an-nizam al-islami). Hasan Al-Banna sees in Islam the only teaching that can ensure social progress and well-being and that is the key to the resolving of all basic problems of mankind. In the above-mentioned essays he tries to explain why, in his opinion, the establishment of an Islamic order is inevitable. According to his concept, there is only one valid law, namely the law of God that has to be impl...
celý text

Hip hop jako kultura, nebo žánr? (Affro, Filip Konvalinka, Dj Mehdi, Bobby a Jakub Tichý)

Obrázek
  foto: Brooklynský rapper Special Ed. Toto foto bylo použito pro obálku alba "Youngest in Charge" (1989) Ačkoliv je hip hop už delší dobu nazýván "novým popem", stále bývá označován za městskou subkulturu. Kontroverzní newyorský podcaster Troi "Star" Torai ve svém pořadu The Star Report tvrdí, že hip hop není kultura, ale hudební žánr. Samotný pojem "kultura" definují vědní obory různými způsoby: sociolog Daniel Bell označuje kulturu za "sféru významů", jež je schopna "nalézat imaginativním způsobem, skrze expresivitu umění a rituál, smysl ve světě." Kulturní historik J. Huizinga vidí zase v kultuře "směřování k ideálu, který je více než ukojení pouhých tělesných potřeb." Jinými slovy, 20. století definuje kulturu jako nehmotné statky určité skupiny lidí (národa/civilizace), bez nichž by nebyla sama sebou. Teprve až éra amerického multikulturalismu a kulturní revoluce 60. let rozšířila význam kultury a zahrnula do...
celý text

Mohammed Abed al-Jabri "Avoid the hudud Penalties when in Doubt" *

Obrázek
Since the modern Arab Awakening, which soon swept across the entire  Muslim world, with the efforts of Jamal al-Din al-Afghani (d. 1897CE)  and Muammad ‘Abduh (d. 1905CE), the Muslim masses have used the  slogan of ‘application of Islamic shariah´ to propound to the masses,  the alternative which they hoped would take them to the enjoyment of a  free and honourable life.  Every member of the Muslim masses, all over the  world, aspires to the day when Islamic shariah will be applied in a manner  that can remove political and social injustice, realize freedom and dignity  for the human being, and pave the way to good deeds and noble  conduct in order for these principles to become the bases of life in Islamic  society, nay, in the whole of human society. 
celý text

"The Autobiography of Malcolm X" Alex Haley (1965)

Obrázek
From hustling, drug addiction and armed violence in America's black ghettos Malcolm X turned, in a dramatic prison conversion, to the puritanical fervour of the Black Muslims. As their spokesman he became identified in the white press as a terrifying teacher of race hatred; but to his direct audience, the oppressed American blacks, he brought hope and self-respect. This autobiography (written with Alex Haley) reveals his quick-witted integrity, usually obscured by batteries of frenzied headlines, and the fierce idealism which led him to reject both liberal hypocrisies and black racialism.
celý text

Ježíš v islámu

Obrázek
Obecně lze říct, že islám chová pro Ježíše velkou úctu, rovněž ale chápe jeho roli s určitými rozdíly než křesťané, tj. dogma o trojici a role Ježíše jako Syna Božího. Pro přesnější popis a výklad byly zvoleny ukázky z knih našich dvou předních orientalistů, Luboše Kropáčka a Bronislava Ostřanského. První část, zaměřená obecně na teologii, je převzata ze dvou velmi známých publikací, " Duchovní cesty islámu " a " Súfismus: dějiny islámské mystiky ". Zde je popsáno postavení a význam Ježíše v sunnitském islámu, dále pak pohled súfíjů, který je mnohdy na hranici islámu, ale vždy se snahou o jeho sblížení se s křesťany. Je-li řeč o Ježíši, nemůžeme opomenout islámský pohled na konec světa, ve které hraje Ježíš významnou roli. Pro tuto pasáž byla použita ukázka z knihy " Konec tohoto světa: milenialismus v judaismu, křesťanství a islámu ", autor islámské části je Bronislav Ostřanský. 
celý text