* fitra - knihovna *

  Před deseti lety zemřel Mohamed Bouazizi a přišlo „arabské jaro“, které rekapituluje islamolog Miloš Mendel v článku @A2larm (2.1.2021).

download PDF "Al-Džurdžáního Kniha definic" Bronislav Ostřanský (Nový Orient 62/2, 2007) "Arabská žena - příběh stokrát obehraný" Miloš Mendel (Nový Orient 37, 1982) "Džamáluddín al-Afghání - nestor islámského reformismu" Martina Panáková (Nový Orient 60/2, 2005) "Nezámolmolk a "řád říše" Saldžukovců" Eva Štolbová (Nový Orient 17, 1962) "Indický muslim a národní povědomí" Dagmar Marková (Nový Orient 37, 1982) "Rozměry islámského reformismu v arabských zemích" Miloš Mendel (Nový Orient 37, 1982) "Islámská ortodoxie a její poměr k vědě" Karel Petráček (Nový Orient 37, 1964) "Na okraji středověké arabské společnosti" Bronislav Ostřanský (Nový Orient 62/2, 2007) „Ibn Rušdův Bůh mezi metafyzikou a fyzikou“ Marek Otisk (Nový Orient 62/2, 2007) "Bůh v Ibn Sínově božské vědě“ Marek Otisk (Nový Orient 60/2, 2005) Část I. zde foto: "Arabian Antiquities of Spain" James Cavanah ...

Revue Prostor své nové číslo věnuje jevu, který výrazně rezonuje soudobou nejen českou společností – nenávisti. Přední čeští autoři a myslitelé se v dramaturgickém konceptu dokumentaristy Ivo Bystřičana setkávají, aby se každý ze své perspektivy pokusili vystihnout anatomii tohoto jevu. Cílem je ukročit od běžných frází a morálního povýšení a soustředit se na pochopení prvků, které stojí za vzepjatými společenskými emocemi. Anatomii nenávisti v hlavních sekcích čísla pojatých jako Anamnéza, Diagnóza, Indikace a Terapie tvoří texty Petra Pitharta, politologů Jiřího Pehe či Ondřeje Slačálka, rusisty Tomáše Glance, sociologů Daniela Prokopa a Ondřeje Císaře, arabistů Miloše Mendela a Bronislava Ostřanského, filmařky Violy Ježkové, profesora práva Jiřího Přibáně, environmentalisty Lukáše Likavčana, politoložky Anny Durnové a mnoha dalších. Divadelní hru Anatomie nenávisti pro toto číslo napsal dramatik Roman Sikora.

Kniha představuje souhrnný vhled do politických, kulturních a náboženských dějin podstatné části Arabského poloostrova, počínaje historií kdysi slavných státních a kmenových útvarů a jejich kulturního prostředí až po dějiny střední Arábie v době vzniku islámu v městských centrech – Mekce a Medíně. Těžiště výkladu spočívá v historii oblasti od poloviny 18. století, kdy se v srdci Arábie zrodilo reformistické wahhábovské hnutí. Stoupenci jeho učení, jejich ambice a s nimi spjaté kmenové a regionální války jsou zarámovány do kontextu velmocenského boje mezi Velkou Británií, osmanskou říší a dalšími státy. Saúdská Arábie se pak „nenápadně“ zrodila v průběhu dělení Blízkého východu mezi vítěze první světové války a po druhé světové válce založila svůj geopolitický význam na strategických nalezištích ropy.

Kniha, kterou právě držíte v rukou, se snaží zprostředkovat české veřejnosti pohled na islám, který není zatížen nánosem smyšlenek, polopravd a demagogických klišé, jimiž je dnes česká veřejnost zahlcována z některých sdělovacích prostředků, aktivit občanských iniciativ i z postojů a prohlášení mnoha politiků. Autor se dlouhodobě zabývá modernímu a soudobými dějinami Blízkého východu a islámského světa se zvláštním zřetelem k politickým a kulturním dějinám islámského náboženství. Publikoval řadu studií v domácích i zahraničních periodikách, je autorem několika česky psaných monografií.

Jak oponujete oblíbenému tvrzení, že islám je neslučitelný s „našimi“ nebo „západními“ hodnotami? Proboha, které hodnoty máte na mysli? Ty české, nebo švédské, ruské či portugalské? Chceme mluvit o hodnotách „křesťanských“, nebo těch obecně etických, které s křesťanstvím nemusí mít příliš společného, zato je ale vyznává mnoho muslimů? Kdybychom se snažili přesvědčit Skandinávce, že jejich kultura vyrůstá z „křesťanských kořenů“ – ti by nás vyškolili. Kde začíná a kde končí ten náš „Západ“ s těmi „sdílenými hodnotami“, jichž si my, Češi, tolik ceníme, že si sem nesmíme pustit kdejakého potenciálního „muslimského teroristu“? Ten se prý může narodit třeba až v třetí generaci „integrovaných uprchlíků“ – to říkají naši volení zástupci. Nikdy jsem neslyšel konkrétní určení toho, co jsou ty „naše hodnoty“, ale slyšíme to denně z úst politiků, intelektuálů i novinářů. Prosím, ať je někdo konečně pojmenuje a řekne, v čem se liší od těch islámských – údajně barbarských. Zrovna 11. září j...

Eufemistický výraz „ arabské jaro “ se stal všeobecně užívaným klišé pro politický a ideologický vývoj v zemích Blízkého východu a severní Afriky od ledna 2011. Jaký proces se tehdy začal v některých oblastech odvíjet? Autor nabízí českému čtenáři koncizní a syntetický výklad o historickém, sociálním a kulturním pozadí současného vývoje na Blízkém východě. Podává výklad specifických rysů arabské politické kultury, problematiky lokálních identit tamějších společností, odlišností oblastí arabského světa a konfrontace „sekulárních“ ideologií autoritářských režimů a tradičních monarchií s nevyhnutelným procesem islamizace arabských společností, a to v kontextu mezinárodní politiky od dob kolonialismu až do žhavé současnosti.

Tato skripta se snaží přispět k rozšíření znalostí o islámském náboženství a na něm vybudované kultuře, v nezbytné zkratce připomínají a vyvracejí určité kulturní stereotypy a mýty, jež jsou dodnes zasuty v našem povědomí. Hlavní snahou autora je podnítit uvažování o islámu ve všech jeho rozměrech a specifických rysech.

Islám a politika - doc. PhDr. Miloš Mendel, CSc. 2. 10. 2014, 17:00, 1. Systém islámského náboženství – jeho struktura a jednotlivé roviny jeho sledování; „islámský svět“ – realita, či zkratka intelektuálního diskurzu?; sociální a kulturní specifika jednotlivých komponentů „islámského světa“ a jejich vliv na formování klasického a moderního islámského myšlení a duchovní praxe. Islám jako ideologický rámec státoprávního uspořádání a politiky. 16. 10. 2014, 17:00, 2. Politika jako integrální součást islámského náboženství a na něm budované civilizace; politické a ideologické zdroje klasického islámu, „občanská válka“ v samém jeho zrodu, rozkol na sunnu a ší’u, periodizace islámských dějin s ohledem na proměny vzájemného průniku mezi náboženstvím, politikou a islámem jako ideologií; konkrétní příklady z dějin klasického islámu. 30. 10. 2014, 17:00, 3. Islámské právo jako základ státoprávního i náboženského uspořádání islámského impéria: vznik a struktura šarí’y v historickém ko...

Spis egyptského muslimského myslitele a aktivisty (popraven 1966) Milníky na cestě představuje klíčový text soudobého islámského fundamentalismu (islamismu), jímž se inspirují přinejmenším dvě generace náboženských radikálů po celém islámském světě.  Překladatel, a rovněž autor zevrubného historického úvodu, český arabista a islamolog Miloš Mendel, nabízí české zainteresované veřejnosti, intelektuálům, novinářům a studentům arabistiky, religionistiky, politologie a dalších společenskovědních oborů, přesný překlad Milníků, opatřený podrobným kritickým poznámkovým aparátem a komentářem k řadě klasických islámských termínů a neologismů, kterých Sajjid Qutb používá. Překladatelův zevrubný úvod nabízí vhled do historicko-kulturního kontextu Egypta 20. století se všemi jeho tzv. „ideovými boji“ o sekulární či náboženskou podobu státu.  V tomto kontextu vysvětluje na osobě Sajjida Qutba pocity a politické postoje té vrstvy egyptské společnosti, která odmítala západní model pa...

Tato kniha se zabývá islámem jako náboženstvím a kulturou. Vypráví o věřících a jejich rituálních zvycích. O základních dogmatických poučkách a vývoji jejich právních důsledků. O prolínání náboženských představ se životním stylem, smýšlením a uvažováním.

Publikace Svět Arabů je prvním pokusem v naší odborné literatuře sledovat problémy, které v současnosti hýbají arabským světem, více zevnitř, než bylo až doposud běžné, a přiblížit našemu čtenáři, jak se Arabové dívají nejen sami na sebe, ale i na různé otázky celosvětového i regionálního charakteru. 

Mezi vykořeněnou muslimskou mládeží (často druhou nebo třetí generací) na Západě a mezi příslušníky zklamaných vrstev v islámských zemích samých už přestává být populární "klasický" fundamentalismus 70. a 80. let, protože vyžadoval jistou míru náboženských znalostí, skutečné přesvědčení o duchovních hodnotách islámu a také trpělivost. Avšak mladí už nechtěli čekat, nechtěli studovat složité finesy islámské věrouky, práva a teorie, nechtěli sdílet pravidelní kolektivní život náboženských obcí a "ukázněně" praktikovat šarí´ou předepsané rituály. Fundamentalismus náhle zhruba ve 20. letech získal nové formy radikalizace. 

Islámské náboženství a s ním spjaté společenské procesy se stále naléhavěji stávají středem naší pozornosti. Ať chceme či nikoli, v posledních letech se nám islám díky sdělovacím prostředkům vtírá do soukromí. Agenturní zprávy stroze a bez objasnění hlubších souvislostí téměř neustále informují i "islámských extremistech", o výzvách ke "svaté válce proti Západu", o sabotážích a atentátech na politiky nebo zahraniční turisty. V záplavě těchto zpráv není pro některá masmédia těžké jednu z nich rozpitvat a přiložit tak další kamínek do mozaiky, jež se má - vědomě či podvědomě - stát obrazem příštího nepřítele naší "civilizované" Evropy.

Předmětem této monografie je společenský jev, který se s větší či menší intenzitou objevuje v dějinách tří velkých monoteistických náboženských systémů - judaismus, křesťanství a islám. Spočívá v rozhodnutí náboženské pospolitosti (obce, komunity), jež sdílí společné duchovní (politické) hodnoty, vystěhovat se (odejít, uprchnout, příp. uzavřít se do vnitřní izolace), a vyjádřit tak negativní vztah ke svému okolí, jež je touto pospolitostí zpravidla hodnoceno jako nepřátelské, případně "bezvěrecké". Dotyčná náboženská komunita se zpravidla přemístí a usadí na jiném místě, jež si definuje v náboženských (ideologických) kategoriích a na němž se její příslušníci cítí bezpečněji a svobodněji. Hidžra byla obecně nahlížena jako zlomový moment Muhammadovy profecie, a zároveň jako počátek islámského měření historického času. Stala se symbolickým i reálným "bodem nule" od něhož se počínala kvalitativně nová éra lidstva. (text je převzat z knihy, autor Miloš Mendel)

Monografie dvou významných českých orientalistů se zabývá spojitostí islámu a České republiky. Ačkoliv jí ovlivnil velice slabě, nelze říci, že by nás islám nebo muslimové v podobě obchodníků a cestovatelů minuli. Autoři se snaží osvětlit první zmínky o islámu v českých zemích a to jak přímím kontaktem s muslimy, tak i vlivy muslimské vědy (medicína, astrologie, překlady řecké filosofie, atd.) na Evropské myšlení.

Česká republika tvoří prostor, který byl v průběhu dějin ovlivněn islámem velice slabě. Všude kolem nás jsou země, které s ním v té či oné podobě mají bohatší zkušenosti, včetně Slovenska a Rakouska. Území východní a jihovýchodní Evropy, Pyrenejský poloostrov a evropské ostrovy ve Středomoří se s islámem setkaly v průběhu historického vývoje, v době jeho průniku na náš kontinent, zatímco západní Evropa naopak odvozuje svou zkušenost převážně z dob své koloniální nadvlády nad značnou částí islámského Východu (Francie, Velká Británie, Nizozemsko, Itálie) nebo od svých "zvláštních vztahů" k islámskému světu (Německo, částečně Rakousko a skandinávské státy) Výsledkem všech historických i soudobých zkušeností Evropy s islámem a jeho vyznavači je trvalá přítomnost početných muslimských komunit na území většiny evropských států, ať už jde o islamizované evropské obyvatelstvo (Bulharsko, Bosna, Makedonie, Albánie, Rusko) nebo různé podoby ekonomických emigrantů (Francie, Velká Britán...

V posledním desetiletí se u nás objevila řada publikací, jež různou formou a v různé kvalitě nabízejí českému čtenáři informaci o třech monoteistických náboženstvích, jež vznikla v oblasti Předního východu – o judaismu, křesťanství a islámu.

Patrně ještě nikdy se v moderním českém společenském diskurzu nehovořilo o islámském náboženství a islámské kultuře tak často a s takovým zanícením, jako je tomu v posledních několika letech. Sdělovací prostředky chrlí zprávy, články a "analýzy", politici vydávají bohorovná nebo opatrná prohlášení, profesionální intelektuálové, samozvaní "politologové" a povrchní glosátoři se s neuvěřitelnou lehkostí vyjadřují k tomuto světovému náboženství a politickým událostem, jež s ním (někdy) souvisí. (...) Spoluazoři tohoto sborníku doufají, že Česká republika stále ještě patří mezi ty země "západní civilizace", kde se jen tak lacino nepodléhá aktuálním a účelovým kampaním a kde je možné si neustále doplňovat poznatky a korigovat zkreslované skutečnosti nebo přežívající historické xenofóbní stereotypy studiem fundované odborné literatury nebo četbou korektní publicistiky. Svou naději chtějí podepřít skromným projektem, jehož výsledek právě držíte v rukou.

Džihád - arabský výraz vztahující se islámskému náboženství, výraz, který se v západních sdělovacích prostředcích nepřesně překládá jako "svatá válka" a v povědomí naší veřejnosti se stal synonymem násilí, teroru a nenávisti islámského Východe vůči Západu. Pojem, který se u nás objevoval často tehdy, chtěl-li autor navodit atmosféru čehosi archaického, temně nevyzpytatelného a nebezpečného.