* fitra - knihovna *

  Abú Bakr ibn Tufajl "Živý, syn Bdícího" (AUDIOKNIHA) "Živý syn Bdícího - حي بن يقظان " Abu Bakr Ibn Tufajl, 1. vydání z r. 1957 (KNIHA) Título: El filósofo autodidacto de Abentofail : novela psicológica / traducida directamente del árabe por Francisco Pons Boigues ; con un prólogo de Menéndez y Pelayo Autor: Muhammad Ibn `Abd al-Malik Ibn Tufayl Publicación original: [lugar no identificado : editor no identificado], Zaragoza : Tip. de Comas Hermanos., 1900 Descripción física: LVI, 250 p.

  Kniha seznamuje čtenáře s hlavními přístupy středověkých myslitelů reagujících na problematické postavení filozofie v arabském světě, jež vycházelo z úsilí harmonizovat řecké myšlenkové dědictví s náboženskou tradicí islámu. Proti těmto harmonizačním tendencím s cílem obrany náboženství před filozofy velmi ostře vystupovali mnozí vládci, učenci a duchovní. Postavení filozofů v arabském světě proto nebylo jednoduché. Mnozí museli své teze skrývat mezi řádky vědeckých spisů a vyhýbat se veřejnému filozofování. Vedle nepřátelského prostředí určovalo místo filozofie v tehdejší společnosti také mezi učenci všeobecně sdílené přesvědčení o škodlivosti filozofických názorů prezentovaných nepřipravenému posluchači či rozvoj arabské mystiky. Ibn Bádždža, andaluský filozof z 12. století, reaguje na nejasnou pozici filozofie v arabském prostředí a ve své filozofii osamoceného se snaží velmi důrazně spojit obec s životem filozofa. Nabízí tak v arabské filozofii zcela originální pojetí role fi...

download PDF „Arabská a evropská věda mezi antikou a středověkem“ (ed. P. Houser "Kapka metanového deště") Praha 2007 „Arabské intelektuální inspirace latinského Západu kolem roku 1000“ (Dějiny věd a techniky 46/4, 2013) „Aritmetika a Bůh na přelomu antiky a středověku“ ("Situovaná věda: Filozofické a společenské kontexty vědeckého poznání", ed. Z. Kalnická, M. Škabraha, Ostrava 2013 "Bůh v Ibn Sínově božské vědě“ (Nový Orient 60/2, 2005) „Cesty arabské a raně středověké vědy I: Zmizela věda z Evropy?“ (Computerworld – Scienceworld, Praha 2006) „Dvě aristotelské disputace na ottonském císařském dvoře“ (Aithér: Časopis pro studium řecké a latinské filosofické tradice 7/13, 2015) „Filosofie jako hra: matematické hry středověkých intelektuálů“ (Filosofie v provincii / Filozofia na prowincji, ed. A. Olech, M. Otisk, Ostrava 2016) "Heinzmannova Středověká filosofie" Marek Otisk (recenze) „Ibn Rušdův Bůh mezi metafyzikou a fyzikou“ (Nový ...

Století XIII. je zlatým věkem scholastiky a dobou největšího rozkvětu filosofie středověké vůbec. Příčiny rozkvětu toho bývají uváděny zejména tři: vznik a rozvoj universit, především pařížské a oxfordské, založení tzv., žebraných řádů, jejichž údové horlivě se účastnili vědecké práce, a posléze seznámení křesťanského západu s četnými filosofickými spisy, v prvé řadě Aristotelovými. Nikterak nepodceňujíce prvých dvou činitelů můžeme bez rozpaků přisouditi největší význam poznání spisů Aristotelových. V nich našli tehdejší filosofové hojnost nových, netušených problémů a hned také jejich řešení, v nich našli filosofii, jež více než kterákoli jiná byla způsobilá, aby základy náboženství křesťanského vědecky odůvodnila a poznání z rozumu i z víry čerpané v harmonický celek sloučila, jimi rozšířil se duševní obzor a pole spekulace. (...) Avšak čestného a vlivného svého postavení nedobyl si Aristoteles rázem; církev neotevřela svých škol pohanskému filosofu bez jistého váhání, ano odpo...

Láska jako cesta k Bohu je netradičním výběrem z rozsáhlého díla Ibn Síny, jednoho z nejvýznamnějších středověkých muslimských filozofů. Přináší tři spisy, které stály vždy v pozadí myslitelových velkých filozofických kompendií a medicínských sum, a které přesto dodnes jitří představivost orientalistů a vzbuzují dohady o autorově příklonu k mysticismu. Živý, syn Bdícího, Pták a Salamán a Absál jsou příběhy o iniciaci lidské duše při její duchovní cestě vzhůru směrem k Bohu. Tento vyprávěcí cyklus je vhodně doplněn čtvrtým spisem, Pojednáním o lásce , představujícím jeho filozofické zázemí a sdílejícím společné motivy lásky jakožto hybného principu duchovní poutě a andělského potenciálu lidské duše. Přeložila, sestavila a teoretickým úvodem doplnila Magdaléna Vitásková Ibn Síná (980–1037), známý též pod svým latinizovaným jménem Avicenna, byl jeden z nejvýznamnějších myslitelů islámského Východu. Je autorem více než stovky děl, z nichž jsou nejznámější filozofická a medicínská kom...

Výklad představuje hlavní postavy středověké myšlenkové tradice od počátků scholastické disputace a aristotelské recepce ve 12. století až po Gabriela Biela (+ 1495). Oproti výkladu A. de Libery , který v řadě Dějiny filosofie již vyšel a který věnuje rovnoměrný prostor byzantské, židovské, islámské i latinské tradici, se Kobuschova prezentace soustředí na klíčové autory křesťanského Západu.

V českých překladech a monografiích budeme těžko hledat jinou osobnost z islámské historie, které bylo věnováno více samostatných publikací, než právě Avicennovi (latinský přepis jeho arab. jména Ibn Sína). 

Dějiny středověké filosofie se obvykle píší z hlediska západního křesťanství. Tento přístup má své důsledky. Stanovuje předmět zkoumání i příslušné problémy a oblasti, třídí, rozděluje, proškrtává a člení podle svých perspektiv, zájmů a tradic, vrhá to či ono v zapomínání, vtiskuje výsledkům své zaměření a své předpisy a také budí dojem, že středověké období bylo jednotné.

Kniha  V.V.Sokolova  Středověká filozofie přehledně seznámí čtenáře s učením i s životními osudy významných představitelů středověkého myšlení od období poznání antiky až po vrchol a rozklad scholastiky. Autor přitom sleduje a objasňuje nejen hlavní směry ve vývoji teologicko-filozofické problematiky této doby, ale upozorňuje také na řadu zásadních otázek, které byly v jejich rámci řešeny a měly přes svou převážně teologickou formu důležité místo v celkovém vývoji filozofie. Za postavami křesťanských teologů a náboženských teoretiků, jsou představeni i hlavní osobnosti islámské filozofie, včetně její historie. Autor se věnuje jménům Al-Kindí, Al-Fárábí nebo Ibn Rušd a Al-Ghazzálí a porovnává jednotlivé názory těchto postav z islámské historie. Tato monografie je ideální zdroj informací pro čtenáře českých překladů Al-Ghazzálího " Zachránce bloudícího " a " Výklenek světel " nebo Ibn Rušdovo " Rozhodné pojednání ". Pro úplné pochopení textu je dů...

Islámská filosofie je daleko rozsáhlejším komplexem než je to, co se pod titulem „arabská filosofie“ objevuje běžně v evropských učebnicích dějin filosofie, které se stereotypně omezují na tři či čtyři postavy. Chceme-li však skutečně poznat, co tato „arabská filosofie“ přináší, musíme ji nutně ukázat v širším kontextu, v kontextu, v němž vyrůstala a který jí byl vlastní. Samostatná specializovaná filosofie, „falsafa“, byla i v islámském světě zřetelně oddělována od ostatního islámského myšlení, byla dokonce vždy chápána jako cosi cizího, a z mnoha hledisek také skutečně tímto čímsi cizím byla. Její existence je krátkodobá, ne o moc delší než dvě století, a její vliv na islámský duchovní život byl i v době jejího rozkvětu dost malý a později prakticky vůbec žádný. Daleko větší ohlas měla vlastně ve světě křesťanském, než v islámském. Kdybychom se tedy přidržovali jen islámské (arabsky psané) „falsafy“, nezískali bychom ani náhodou obraz o skutečném duchovním dění v islámu a o j...

Dvanácté století zanechalo v dějinách filosofického myšlení značné množství výrazných stop. Zatímco v křesťanském prostředí lze zaznamenat zvýšený zájem o řadu filosofických témat, v islámském světě zažívá ve stejné době vrchol západní větev tamního proudu falsafy, tedy arabsky psané filosofie. Právě islámská filosofie je pro latiníky velkým inspiračním zdrojem, a 12. stol. je proto mimo jiné dobou čilé překladatelské práce, během níž se do latiny překládají mnohá díla arabské provincie, včetně antického vědeckého a filosofického dědictví, které bylo mezi muslimy intenzivně užíváno.

Historická studie seznamuje se složitými společensko-historickými a kulturními podmínkami, v nichž žil vynikající lékař, přírodovědec, politik, básník a nejvýznačnější představitel středověké arabské filozofie. Sleduje působení kulturních vlivů na formování Avicennovy tvůrčí osobnosti, ukazuje jeho přínos v jednotlivých vědních oborech a hodnotí vliv jeho díla na rozvoj vědeckého myšlení východních i západních národů.

Ibn Sína během svého pobytu v Gurgánu napsal, na popud jeho žáků, samostatný spis, ve kterém se zabývá jednak teorií tvoření definic, jednak definováním 72 pojmů, nazvaných "Pojednání o definicích (Risálat fíl-Hudúd)". První část obsahuje teoretický výklad o různých druzích definic a o jejich tvoření a uvádí nejčastější chyby, kterých je možno se v definici dopustit. Základní podmínkou správné definice je, aby byla přesná a srozumitelná. "K přesnosti se musí u každé definice pojit jasná formulace. Pokud tomu tak není, definice nic nevysvětluje" (Ibn Sína Kniha logiky") Proto Ibn Sína zavrhuje užívání homonym a neologismů. Aristoteles rozlišoval v zásadě dva druhy definic: první měla vyjádřit podstatu věci, druhá vztah slova k tomu, co je jím označováno, to jest definici reálnou (definitio quid rei) a definici nominální (definitio qiud nominis). Obdobně rozděluje Ibn Sína definice na pravé (al-hadd al-hakíkí), jež se nijak neliší od aristotelských definic...

Abú Alí Ibn Sína, lat. Avicenna (980 - 1037) je představitel východní medicíny. Veškerá jeho lékařská činnost je nerozlučně spjatá s rozvojem lékařské vědy a praxe ve Střední Asii, Íránu, Afghánistánu a dalších zemích muslimského Východu. Osvojil si všechny dostupné poznatky medicíny národů, obývající tehdy rozsáhlá teritoria od Arabského chalífátu až po Indii, Tibet a Čínu. Mimo to také znal pokročilé lékařství antické. Ibn Sína byl íránského původu, vyrůstal v Bucháře a také svá další léta strávil v oblastech, kde žilo íránské obyvatelstvo. Jeho mateřským jazykem byla perština. Přesto však byla a někdy dosud je mylně vydáván za arabského vědce. To plyne ze skutečnosti, že většinu svých pojednání, a také své nejrozšířenější dílo - lékařský Kánon - napsal v arabském jazyce; to byl tehdy a ještě dlouho potom jazyk vědy, asi jako latina v Evropě. Ibn Sínova činnost ve vědě byla skutečně mnohostranná a jeho myšlenky ovlivnily evropskou vědu v mnoha oborech od 13.století.

Among many writings of the brilliant scholar, philosopher and writer Avicenna (from his Arabic name Abu Ali al-Hussayn b. Abd Allah Ibn Sina, born in 980 in Afsana, close to Bohara, and deceased in 1037 in Hamadan), the sixth book of his big work “Ash-shifaa“  (The Book of Healing), treating the subject of psychology , is highly significant by his importance. During the Greek antiquity as well as in the Middle Age, in Asia and in Europe, psychology had probably been, within the wide frame of philosophy and natural sciences, the most important scientific branch, for the questions it rises extend to all the phenomenon of life but mostly to the problems of sensible and intellectual knowledge, and also the problems regarding the union of the body and soul, from here, psychology enters the field of ancient natural sciences.

Psychologie d’Ibn Sina – D’apres son oeuvre Ash-shifa’ II. (Français) Edition : L’Académie Tchécoslovaque des sciences -  Prague 1956 Parmi les écrits du brillant savant, philosophe et écrivain Avicenne (de son nom arabe Ali al-Hussayn b. Abd Allah Ibn Sina, né en 980 a Afsana, pres de Bohara et mort en 1037 a Hamadan), le sixieme livre de son grand ouvrage As-sifa (La guérison), traitant de la psychologie, se signale par son importance. C’est le livre qui fait l’objet de nos recherches. Dans l’antiquité grecque de meme que pendant tout le Moyen âge, en Asie aussi bien qu’en Europe, la psychologie avait peut-etre été, dans le large cadre de la philosophie et les sciences naturelles, la plus importante branche scientifique, puisque les questions qu’elle abordait s’étendaient a tous les phénomenes de la vie, mais surtout aux problemes de  l’union de l’âme avec le corps ; par-la, la psychologie rentrait dans le domaine des anciennes sciences naturelles. Cette richesse...

Naší vědeckou veřejnost není třeba seznamovat s Abú Alí ibn Sínou - Avicenou. Zná dobře nejen jeho jméno, ale i jeho význam pro celé myšlení středověké Evropy. Avicenna a s ním dlouhá řada ostatních vědců arabského chalífátu je oním spojovacím článkem mezi vědou antickou a vedou Evropy v druhém tisíciletí našeho letopočtu. A nejen článkem spojovacím, ale článkem, který nesmírně obohatil a obrodil antické vědění tím vším, co do něho vnesl z pokladnic kultur východních národů, stmelených pod vládou Arabů v mocnou říši.

Kniha „Velké postavy východního myšlení“ je souborem více jak než sta portrétů význačných filozofů a náboženských myslitelů Číny, Indie, Japonska, Korey a islámského světa. Každý medailon obsahuje souhrn a stručný výklad ústředních myšlenek jednoho významného představitele východních myšlenkových proudů. Text by měl čtenáři poskytnout zasvěcený úvod do širší problematiky daného tématu.