* fitra - knihovna *

"If you are weak of heart, stay away from me,  For my song drips blood" source: "Tulip in The Desert" Muhammad Iqbal Foto: Martha Cooper "street play"

  [Autorova předmluva]  "Tato kniha se nesnaží podat autobiografii generace Palestinců, která si tváří v tvář dlouholeté okupaci vytvořila vlastní jazyk. Představuje spíše dějepis drobného hlasu ryjícího znak do skal Galileje, jež se proměnily v celu a rámovaly obzory. Potom se otevřela brána do světa vyhnanství a dalších válek. Psaní je teprve na počátku a dává vlasti nový tvar, a neptáš se, co je za ní dál. Hlas zvučí v mnoha proudech do bezbřehých dálek a je si vědom, že za nimi doznívá do prázdna. Palestina, překypující vlastní osobitostí a naší krví, pobízí k dílu, jež ji všemi nástroji zázraku znovu přetvoří, osvobozuje nás a uchvacuje do zajetí, bez úniku. Jsou hranice země určeny trasou vytyčenou naší krví? Bitvy nekončí a jazyk se neustaluje. A tyto stránky nevyprávějí příběh, ale zaznamenávají, jak se rozezníval drobný hlásek, který trochu pohnul prvním balvanem. Vlast se vzdaluje a přibližuje. A v každodenním smutku, v každodenní smrti, píšeš, anebo se snažíš psát, ...

Poselství z Východu v grafické úpravě a s ilustracemi Miloslava Troupy je první knížkou, jejíž obálka a přílohy byly tištěny jako původní grafické práce novou ofsetovou technikou. Jde o polotónový ofset, který poskytuje mnoho nových možností jak v oblasti reprodukce fotografované, tak i pro přímé grafické práce výtvarníka.

download PDF "Abú Firás, arabský básník a rek X. století"   přednáška dr. Rudolfa Dvořáka z 23.3.1896 Vydavatel: Praha: Král. čes. spol. nauk Rok: 1896 Počet stran: 21 s download PDF "O kulturním významu Arabů pro Evropu"  habilitační přednáška R. Dvořáka Rok: 1884 Počet stran: 28 s DVOŘÁK Rudolf - zakladatel české orientalistiky * 12. 11. 1860 Dříteň u Českých Budějovic, + 1. 2. 1920 Praha Studoval klasickou a orientální filologii u prof. J. Košuta a M. Grünerta v letech 1879-92 na Univerzitě Karlově a 1882-88 v Lipsku a Mnichově u německých orientalistů H. L. Fleischera (arabštinu, turečtinu, perštinu), L. Krehla (semitistiku), F. Delitzsche (asyriologii), H. G. C. Gabelentze (čínštinu, japonštinu, mandžuštinu), G. Eberse (egyptologii) aj. V roce 1884 se habilitoval pro orientální filologii na české UK jako soukromý docent. Roku 1890 byl jmenován mimořádným profesorem a zvolen dopisujícím členem Česk...

Kdykoliv se zadíváme nebo zaposloucháme do některého z projevů lidového umění, ať už je to zpěv, hudba nebo tanec, poezie nebo umění výtvarné - pocítíme upřímnou radost. Radost z bezprostřednosti, s níž lidový tvůrce dovede umělecky ztvárnit prostá dění svého života, z toho, jak spontánně, jadrně a vtipně umí vyjádřit všecko, co vidí a co jej zaujme. A to platí plnou měrou i o lidové poezii arabské. Také ona se nepájí ze stejného zdroje, zrcadlí život obyčejných lidí od jara do podzimu, avšak nejde jí o pomíjivé a pomíjející osudy jedince, jí zajímají pouze ty události, které s pravidelností ročního střídání, potkávají život celého kmene, rodu, celého národa.

Dvousvazková publikace překladů bosenských povídek nazvaná „ Národní epika bosenských mohamedánů ", může podle názvu slibovat zajímavou ukázku balkánské, zvláště ale muslimské literatury, která se v českých překladech objevila až v 90. letech ve sbírce " Pevná pouta - moje náruč bílá " *. Autor překladu je český spisovatel Josef Holeček (1853 - 1929), který si zřejmě svůj zájem o Balkán vybudoval během pracovního pobytu v Záhřebu, kde v 70. letech pracoval jako vychovatel a rovněž jako zpravodaj "Národních listů" během balkánské války.

Výbor z lidové poezie bosenských a hercegovských muslimů předkládá českému čtenáři sbírku lyrických nebo lyricko-epických lidových písní, z nichž nejtypičtější jsou tzv. sevdalinky. Jde o milostné písně, v nichž často zaznívá nejen vášnivý a bolestný milostný cit, ale současně až jakási osudová, a přesto sladká teskná melodie, vystižená ve své podstatě verši. Nejde však o čistě orientální milostný styl, i když označení „sevdah“ pro milostnou touhu převzali neznámí pěvci těchto písní z turečtiny.

V této populárně-naučné knize, první svého druhu v českém jazyce, podává Jaroslav Oliverius soustavný výklad o vzniku a vývojových proměnách klasické arabské literatury. Sleduje ji od prvních dochovaných kasíd básníků předislámské Arábie (6. století n. l.) až do konce islámského středověku (18. století). Pozornost věnuje všem druhům a žánrům arabské literatury — poezii, próze, výpravným dílům historickým, geografickým, cestopisným a filozofickým a neopomíjí ani bohatou lidovou literaturu s jejími rozměrnými epickými skladbami — lidovými a rytířskými romány i pohádkami a historkami Tisíce a jedné noci. Zároveň však chce také čtenáře provést světem literatury a jejích tvůrců. Proto uvádí každou epochu nástinem historického vývoje, dobového pozadí s jeho společenskými a kulturními reáliemi a snaží se vykreslit podle dochovaných zpráv portréty literátů a jejich životní osudy. Výklad často ilustruje ukázkami z poezie i prózy. Obsahuje Rejstřík osobních jmen.

Slavný básník a myslitel arabský XI. stol. Abul'Alá (Ahmed b.'Abdallāh Abu l-'Ala' al- Ma'arrī): Přednáška, již měl při své instalaci za rektora c. k. České University Karlovy Ferdinandovy dne 19. října 1915 Rudolf Dvořák

Osobnost Rudolfa Růžičky patří mezi ty důležité v české orientalistice. Podílel se na založení Orientálního ústavu a v roce 1927 byl jmenován jedním z jeho prvních 34 členů. Specializoval se hlavně na semitskou filologii, a v jejím rámci především na fonetické problémy semitských jazyků. Řadu studií věnoval arabské hlásce „ghajn“ a již v roce 1909 publikoval v Lipsku významné dílo o konsonantní disimilaci v semitských jazycích. Zvláštní zmínku zasluhuje dvoudílná vědecká práce v českém jazyce Duraid ben as-Simma. Obraz středního Hedžázu na úsvitě islámu. Praha 1925 -30. Je to podrobné, na důkladné znalosti pramenů a veškeré relevantní literatury spočívající pojednání nejen o životě a básnické tvorbě Duraida ben as-Simmy, ale i o politických, společenských, kulturních a náboženských poměrech na arabském poloostrově těsně před vznikem islámu.

Osobnost Rudolfa Růžičky patří mezi ty důležité v české orientalistice.Podílel se na založení Orientálního ústavu a v roce 1927 byl jmenován jedním z jeho prvních 34 členů. Specializoval se hlavně na semitskou filologii, a v jejím rámci především na fonetické problémy semitských jazyků. Řadu studií věnoval arabské hlásce „ghajn“ a již v roce 1909 publikoval v Lipsku významné dílo o konsonantní disimilaci v semitských jazycích. Zvláštní zmínku zasluhuje dvoudílná vědecká práce v českém jazyce Duraid ben as-Simma. Obraz středního Hedžázu na úsvitě islámu. Praha 1925 -30. Je to podrobné, na důkladné znalosti pramenů a veškeré relevantní literatury spočívající pojednání nejen o životě a básnické tvorbě Duraida ben as-Simmy, ale i o politických, společenských, kulturních a náboženských poměrech na arabském poloostrově těsně před vznikem islámu.

Nové vydání propracovává, rozšiřuje a o nové poznatky obohacuje už v prvním vydání neobyčejně podrobný a všestranný obraz vývoje perské literatury od nejstarších dob, literatury avestské přes staroperskou a středoperskou do současnosti. Zcela nově zpracovává nástin dějin literatury tádžické a připojuje příspěvky o novoperské učené literatuře do konce 18. stol., perské literatuře v Indii a náčrt židovskoperské literatury. Dílo je všude dovedeno na nejnovější stav vědeckého poznání. 

Arabská literatura se v povědomí mnoha lidí pojí pouze s pohádkami Tisíce a jedné noci nebo ještě s Koránem. o trochu lépe jsou na tom čtenáři, kteří sledují překlady z arabské literatury vydané našimi nakladatelstvími a časopisy. Přes omezené vydavatelské možnosti leccos z této oblasti už vyšlo, chybí však dosud ucelenější přehledné dílo, které by širší veřejnosti informovalo o kulturním bohatství arabského světa a o jeho současném dynamickém vývoji.

Publikace Karla Petráčka se snaží zmapovat překladatelskou činnost našich předních orientalistů z jazyků islámských zemí, tj. arabština, perština, turečtina, atd. Tématicky se zaměřuje nejen na uměleckou literaturu (poezie, próza), ale i na vědecké nebo přímo náboženské texty, dále zmiňuje překlady významných muslimských učenců (Ibn Sína, Ibn Chaldún, Ibn Battúta). Přestože se jedná spíše o brožuru než o knihu (pouze 60 stran), její informativní význam není zanedbatelný.

Iqbal´s poetry has such great variety that several anthologies of it could be compiled, each quite different from the others. The poems of this volume, while a personal selection, are representative of Iqbal´s poetry, and their thematic arrangement reflects the diversity of subject dealt with by Iqbal. Most of the poems are short.

Třem duchovním světům náleží Muhammad Ikbál, ze tří zemí vyrazily kořeny jeho básnického a filosofického díla: indický myšlenkový svět se v něm pojí se světem Koránu a persko-arabské mystiky, oba se pak přetavují idejemi západoevropské filosofie, zastoupené především Bergsonem a Nietzschem. Myšlenkám tří různých oblastí odpovídají tři různé jazyky: poezii dává zaznívat urdština a libozvučná perština, prózu vyjadřuje angličtina.

Složitá národnostní, společenská a kulturní situace Orientu – jak tradičně nazýváme země Asie a Afriky – se nám často zdá neproniknutelná. Odděleni jazykovou bariérou a malou znalostí hospodářské a politické specifiky jejich vývoje vnímáme i literaturu těchto četných národů jednou jako celek, jindy zas jsme nakloněni vidět v některé velké literatuře jediného reprezentanta veškeré orientální tvorby. Nesnadného a náročného úkolu umožnit českému čtenáři základní orientaci v této rozsáhlé oblasti se ujal Orientální ústav ČSAV. Za vedení akad. Průška zpracoval kolektiv vědeckých pracovníků ve spolupráci s Filosofickou fakultou na 1500 hesel z téměř stovky asijských i afrických literatur. Čtenář najde ve slovníku nejdůležitější poučení o spisovatelích, s nimiž se setkává v tisku i rozhlase nebo na knihkupeckém pultě, dozví se, jak je správně vyslovovat, zjistí, která jejich díla byla už přeložena do češtiny a jak se nazývají v originále.  Z životopisného nástinu pochopí lépe autor...

Snahou tohoto výboru, který vychází jako připomínka stého výročí Ikbálova narození a k uctění jeho památky, je podat co nejširší a nejhlubší pohled na dílo básníka, který patřil spolu s R.Thákurem k největším zjevům moderní indické poezie. Oba žili a tvořili v době vrcholící a končící epochy britské vlády a oba se s touto skutečností trpce a složitě vyrovnávali. Jenomže Thákur, vychovaný v duchu reformistického hinduismu a navatující na nepříliš staré tradice bengálské psané poezie, dovedl mnohem snáze najít most mezi svým v podstatě hinduistickým vnímáním světa a atmosférou a ideály nové doby a v lecčem se uměl i přspůsobit dobovému evropskému cítění. Proto k sobě také záhy obrátil pozornost světa. Ikbál, narozený v Paňdžábu, v prostředí ještě hluboce vkořeněném v muslimské minulosti subkontinentu, pociťoval ve složité situaci kolonizované a rozdělené Indie potřebu vyburcovat k sebeuvědomění a seberealizaci značné zaostalejší a ustrnulejší muslimské vrstvy obyvatelstva.