* fitra - knihovna *

  foto:  "František Hudeček" Jiří Machalický, Martin Zeman (Galerie Moderna, 2011) UKÁZKA III.   „Jsme ve společenské soustavě, která společenské uplatnění ukládá jedinci jako poslední mravní příkaz. Monomanie tvarů a barev, unikající z mezí stísněné praktické existence ve svobodu iluzivní říše představ, totiž umělci, nevystavující své obrazy a sochy jen proto, aby se stali průvodci do dobrodějné země snů. Podléhají zmíněné morálce Jde o uplatnění, o slávu, o jméno. Hodnota života se nehledá v soukromí, ale teprve tady na veřejné základně, a mimo ni vše ztrácí na ceně a smyslu. [...] Pro tuto společnost: pro "kulturní lidi", kteří ze svého víceméně úspěšného, ale vždy neradostného, vždy nešťastného, vždy znovu zavalovaného nevysvětlovaným, ale neodvratitelným pocitem prázdna a nesmyslnosti, se vykupují, se domnívají vykupovat, se snaží vykupovat sváteční úctou ke kulturním hodnotám. Čte se kniha, o niž se mluví, jde se na premiéru, kam jsou všichni, jde se na výstav

  „Dělat moderní umění umí dnes mnoho lidí, a virtuózně. Jenže dělají je spíše proto, že svět, ve kterém žijí, na nich taková díla žádá, než oni sami potřebovali svým dílem obrátit se k světu. Možná, že jim mnoho záleží na umění; ale málo jim záleží na světě.“

  Tomáš Machula kriticky komentuje úvod Ondřeje Beránka v jeho překladu Ibn Rušda " Rozhodné pojednání o vztahu náboženství a filosofie " ( více o knize zde )  " Text Ibn Rušda, který právě vychází, se ovšem týká nikoli Aristotela, ale tématu, které je pro středověké filosofy obzvláště významné a citlivé – a to jak pro oblast islámu, tak pro židovství a křesťanství. Je to vztah filosofie a náboženství. Jako první představení tohoto autora v českém překladu je to rozhodně dobrá volba. Toho dobrého je na právě vydané knize více a rád bych tyto věci zmínil dříve, než se dostanu ke kritičtější části recenze, které se nelze vyhnout, protože kniha trpí také řadou vážných nedostatků.  Nejprve je třeba říci, že překládat a komentovat Averroa je úkol nesnadný. Vyžaduje totiž znalost středověké filosofie, historiografie, arabského jazyka i náboženství. A v případě náboženství jde především o islám, ale také o křesťanství, přinejmenším tehdy, chce-li se autor zabývat Averroovým vli

  V roce 2012 jsme rozmlouvali s islamologem Bronislavem Ostřanským o jeho překladu "Popsání pozoruhodností Egypta" od šejcha Ahmada al-Maqrízího ( celý rozhovor z 05/2012 zde ). Letos v říjnu ale vydalo vydavatelství Filozofické fakulty Univerzity Karlovy publikaci "Islámská čítanka: Studijní antologie arabského islámského písemnictví" ( více o knize zde ) a proto jsme jej oslovili jako člena editorského týmu, který knihu uspořádal a společně se svým kolektivem přeložil více jak tři desítky ukázek muslimského písemnictví, mapující texty od středověku po současnost a představující různá východiska a typy muslimské myšlení. Ukázky všech překladů jsou v knize uvedeny bilingvně (arabsky/česky) proto kniha není určena pouze studentům islamologie, ale také arabistům, a tudíž bylo několik otázek zaměřeno na arabštinu samotnou. V závěru rozhovoru byly položeny otázky na aktuální témata, zda je, či není salafíja hnutí a také na muslimský feminismus. 1. Začal bych otázkou, z

 

Obrázová encyklopedie umění se tentokrát zabývá islámem. Tato kniha vás provede historií a největšími kulturními skvosty jednoho z nejvýznamnějších náboženství světa. Islám je rozšířen na všech světadílech, zejména však v severní Africe a střední Asii. Přijměte naše pozvání k prohlídce nejznámějších světových mešit.  Celý text knihy je v anglickém, francouzkém, německém a holandském jazyce.  Název: Islam / Visual Encyclopedia of Art Autor: Giovanni Curatola Rok vydání: 2009 Vydal: SLOVART Formát: 320 stran, 195 × 240 × 26 mm, brožovaná

  Jiří Sádlo a Tereza Matějčková demytizují závažnost odborného psaní (49min) (Horror Vacui, 29.10.2020)

Kulturní historik zkoumá kořeny a důsledky normalizace patologického narcismu v americké kultuře 20. století na základě psychologické, kulturní, umělecké a historické syntézy. Podle jeho definice (převzaté z Freuda) narcista, jehož pohání potlačená zlost a nenávist k sobě samému, uniká do velkolepého sebepojetí neboli obrazu o sobě, přičemž ostatní lidi využívá jako nástroje k uspokojení, i když zároveň touží po jejich lásce a uznání. Ozvěny takových vlastností vidí Lasch ve fascinaci osudem a slávou celebrit, ve strachu ze soutěživosti, v neschopnosti potlačovat nedůvěru, v mělkosti a krátkodobosti osobních vztahů a v hrůze ze smrti. Podle Lasche Amerika zplodila po 2. světové válce typ osobnosti, který klinickým definicím "patologického narcismu" plně odpovídá. Svou tezi staví Lasch na osobitých politických názorech a encyklopedickém uchopení amerických sociálních a ekonomických dějin, aktuálních výtvarných a literárních děl a na klinickém výzkumu a psychologických teoriích

  Foto: archív Obecního úřadu Bartošovice "[N]akonec skupina dorazila 11. listopadu kolem čtvrté hodiny odpolední na mezinárodní letiště  Ruzyně do Prahy. Zde pro ně byly připraveny dva autobusy, které měly malé Namibijce přepravit do Bartošovic, malé vesničky na severní Moravě. Ta se měla stát na další tři roky jejich novým domovem. [...] Nezapomenutelné vzpomínky, které se vážou na přílet do zasněženého Československa, zůstávají dodnes hluboko v paměti namibijských Čechů, jak dokládají následující výpovědi: "Pamatuji si, jak jsme přišli do příletové haly a měli jsem projít skleněnými dveřmi ven, kde na nás čekaly autobusy. Ty dveře se samy otevíraly a zavíraly. Nic podobného jsme v životě neviděli, a tak jsme pořád dělali krok dozadu, dopředu a zase dozadu a smáli se tomu. To jsme ještě nevěděli, že za dveřmi na nás čeká to překvapení! Vyšli jsme z letiště a zůstali stát jako němí. Všude, kam jsme se podívali, bylo bílo. A pak někdo z nás vykřikl! Cukrrr! Vrhli jsme se všic

Hassan Elamin Abdelradi *1973 - †8.11.1997 Dva skinheadi – Jan Schimperk a Petr Zborník – napadli okolo půl třetí ráno na diskotéce v ulici Biskupcova dva Súdánce. Křičeli rasistická hesla a vyhrožovali jim zabitim. Jeden z napadených se před nimi běžel schoval na VŠ koleje Jarov, kam ho Petr Zborník pronásledoval. V areálu VŠ koleji byl Hassan Elamin Abdelradi, student VŠE, Zborníkem dostižen a dvakrát bodnut do břicha. Súdánský student na následky zraněni zemřel. Druhému Súdánci skini přeřezali šlachy na ruce. Dne 8. listopadu 1997 byl Petr Zbornik obviněn z vraždy. O den později byl obviněn i druhy skinhead Jan Schimperk pro trestný čin násilí proti skupině obyvatel a proti jednotlivci. Oba byli stíháni vazebně. Městsky soud v Praze uložil 23. března 1998 Petru Zbornikovi za spáchání trestných činů ublíženi na zdraví a vraždy trest odnětí svobody na 14,5 roku ve věznici s ostrahou a Janu Schimperkovi pro trestný čin násilí proti skupině obyvatel a jednotlivci se

  „My Bohu patříme a my k Němu se navrátíme!“ "We belong to God and to Him we return”  إِنَّا لِلَّٰهِ وَإِنَّا إِلَيْهِ رَاجِعُونَ ‎ To the hereafter | Sheikh Noreen Mohammed Siddiq

V pátek večer (6.11.2020) zemřel při autonehodě súdánský šejch Nurín Mohammad Sádiq. N arodil v roce 1982 ve městě Umm Dam v oblasti známé jako Kordofan (centrální Súdán). Jeho jméno v Súdánu vyslovují "Nurajn", nikoli ve spisovné arabštině jako "Núrín". V 17 letech se začal učit memorovat Korán a jeho přednes (arab. tadžwíd) u šejcha Abdal-Rahím ar-Rašída v jeho madrase (Koránska škola) ve vesnici al-Farádžáb الفرجاب, v severní části Kordofanu (Súdán). Způsob, jakým Nurín recitoval Korán, je tradiční súdánsý styl zvaný "al-Dúri" (způsobů recitací Koránu je celkem pět: Hafs, Warš, Hišám, Qalun, Al-Dúri). Svým přednesem si vydobyl věhlas i mimo svůj rodný Súdán a účastnil se mnoha soutěží. V roce 2005 získal cenu krále Abdulazíze v Saúdské Arábii, kde se umístil na druhém místě. V roce 2006 získal druhé místo (z 66 zúčastněných zemí) na soutěži v Libyi. Funkci imáma zastával v několika mešitách v hlavním městě Chartúmu. Tragická nehoda se stala v pátek veče