* fitra - knihovna *

"Poznání sebe sama je klíčem k poznání Boha, neboť jak praví hadíth: Ten, kdo zná sám sebe, zná Boha, a jak je psáno v Koránu: Ukážeme jim znamení Svá ve všech světa končinách i v nich samých, dokud se jim neobjasní pravda. Vždyť nic ti není bližšího než ty sám, a jestliže neznáš sám sebe, jak bys mohl znát cokoli jiného?… Prvním krokem k sebepoznání je vědět, že se skládáš z vnějšího tvaru, zvaného tělo, a z vnitřního jsoucna, jež se nazývá srdce nebo duše. „Srdcem“ nemyslím sval umístěný nalevo v hrudníku, ale to, co využívá tvých všech dalších schopností jako nástroj a služebníků. Ve své skutečnosti nepatří k viditelnému, nýbrž k neviditelnému světu, a na tento svět přišlo tak, jako přichází do cizí země návštěvník za obchodem, a brzy se zase vrátí do své vlasti. Poznání tohoto jsoucna a jeho vlastností je klíčem k poznání Boha. Určitou představu o realitě tohoto srdce či ducha může člověk získat, když zavře oči a zapomene na všechno kolem kromě své jedinečnosti. Takto ...

V prvním rozhovoru s arabistou Lubošem Kropáčkem (září 2011) převládal převážně politický islám jako hlavní téma a nezbylo mnoho prostoru pro muslimskou filosofii (falsafa), což se tímto rozhovorem pokusíme částečně napravit.  Téma falsafy představil českému čtenáři již v roce 1957 Ivan Hrbek svým překladem filosofického románu Ibn Tufajla, " Živý, syn bdícího ", který Luboš Kropáček v roce 2011 revidoval a doplnil překladem Tufajlovy předmluvy (Muqaddima), a dále napsal úvod a poznámkový komentář.  Další možnost setkat se s muslimským učencem byla prostřednictvím Ghazzálího " Zachránce bloudícího " (Vyšehrad, 2005). 

Filosof, teolog a mystik Abú Hámid al-Ghazzálí (1058-1111,  v lat. podobě Algazel) se narodil v íránském Chorásánu, oblasti, která ve středověku dala světu celou řadu velkých náboženských osobností. Ve své slavné autobiografii Zachránce bloudícího, srovnávané kupříkladu s Augustinovými Vyznáními, líčí své velkolepé hledání nepochybné jistoty a pravdy.

Dějiny středověké filosofie se obvykle píší z hlediska západního křesťanství. Tento přístup má své důsledky. Stanovuje předmět zkoumání i příslušné problémy a oblasti, třídí, rozděluje, proškrtává a člení podle svých perspektiv, zájmů a tradic, vrhá to či ono v zapomínání, vtiskuje výsledkům své zaměření a své předpisy a také budí dojem, že středověké období bylo jednotné.

Kniha  V.V.Sokolova  Středověká filozofie přehledně seznámí čtenáře s učením i s životními osudy významných představitelů středověkého myšlení od období poznání antiky až po vrchol a rozklad scholastiky. Autor přitom sleduje a objasňuje nejen hlavní směry ve vývoji teologicko-filozofické problematiky této doby, ale upozorňuje také na řadu zásadních otázek, které byly v jejich rámci řešeny a měly přes svou převážně teologickou formu důležité místo v celkovém vývoji filozofie. Za postavami křesťanských teologů a náboženských teoretiků, jsou představeni i hlavní osobnosti islámské filozofie, včetně její historie. Autor se věnuje jménům Al-Kindí, Al-Fárábí nebo Ibn Rušd a Al-Ghazzálí a porovnává jednotlivé názory těchto postav z islámské historie. Tato monografie je ideální zdroj informací pro čtenáře českých překladů Al-Ghazzálího " Zachránce bloudícího " a " Výklenek světel " nebo Ibn Rušdovo " Rozhodné pojednání ". Pro úplné pochopení textu je dů...

Islámská filosofie je daleko rozsáhlejším komplexem než je to, co se pod titulem „arabská filosofie“ objevuje běžně v evropských učebnicích dějin filosofie, které se stereotypně omezují na tři či čtyři postavy. Chceme-li však skutečně poznat, co tato „arabská filosofie“ přináší, musíme ji nutně ukázat v širším kontextu, v kontextu, v němž vyrůstala a který jí byl vlastní. Samostatná specializovaná filosofie, „falsafa“, byla i v islámském světě zřetelně oddělována od ostatního islámského myšlení, byla dokonce vždy chápána jako cosi cizího, a z mnoha hledisek také skutečně tímto čímsi cizím byla. Její existence je krátkodobá, ne o moc delší než dvě století, a její vliv na islámský duchovní život byl i v době jejího rozkvětu dost malý a později prakticky vůbec žádný. Daleko větší ohlas měla vlastně ve světě křesťanském, než v islámském. Kdybychom se tedy přidržovali jen islámské (arabsky psané) „falsafy“, nezískali bychom ani náhodou obraz o skutečném duchovním dění v islámu a o j...

Kniha „Velké postavy východního myšlení“ je souborem více jak než sta portrétů význačných filozofů a náboženských myslitelů Číny, Indie, Japonska, Korey a islámského světa. Každý medailon obsahuje souhrn a stručný výklad ústředních myšlenek jednoho významného představitele východních myšlenkových proudů. Text by měl čtenáři poskytnout zasvěcený úvod do širší problematiky daného tématu.