* fitra - knihovna *

  "Je to opět věcí této ideologie žité zkušenosti, exhumace, skutečnosti v její fundamentální banalitě, v její radikální autentičnosti, že americký experiment tzv. TV-vérité provedený s rodinou Loudovou v roce 1971 * během sedmi měsíců nepřetržitého natáčení, během 300 hodin nepřetržitého vysílání, bez skriptu a scénáře, pojednává o odyseji rodiny, o jejích dramatech, radostech, o jejích nadějích a prohrách [...] Věc však komplikuje skutečnost, že se tato rodina během natáčení rozpadne, vzplane krize, Loudovi jdou každý svou cestou atd. Z toho lze vyvodit jeden neřešitelný rozpor: byla za to televize odpovědna? Došlo by k tomu, kdyby se tu neobjevila televize? Mnohem zajímavější je fantastická představa, že by tam při filmování Loudových televize nebyla. Režisérovým trumfem bylo, že řekl: „Žili, jako bychom tu nebyli.“ Absurdní, paradoxní výrok ani lež, ani pravda, ale utopie. Výrok „jako bychom tu nebyli“ je ekvivalentní k „jako byste tu byli“. [...] V tomto „pravdivém“ experimen

  foto: Vincent van Gogh "Červený vinohrad" (1888) "Věřím v hodnotu podloženého úsudku o kvalitě uměleckých děl a považuji za nezbytný princip autority při určování hodnoty zkušenosti, umění či vzdělání. [...] Vulgárnost modernity spočívá v jejím důrazu na sebevyjádření a v tom, že stírá hranici mezi životem a uměním, díky čemuž se uspokojivým stává impulsivní jednání, nikoli přemýšlivá, disciplinovaná imaginace. Aby měla kultura význam, musí transcendovat přítomnost, neboť jedině skrze věčně se obnovující konfrontaci se základními otázkami lze dospět k odpovědím, které dodají smyslu naší existenci životadárnou koherenci. A jelikož smyslu pro tradici v kultuře a pro vkus v umění je třeba se učit; autorita - v podobě vzdělanosti, výuky a umění exegeze - je nezbytným vodítkem pro bloudící.  Kulturní sféra je sférou významů. Spočívá v úsilí nalézat imaginativním způsobem, skrze expresivitu umění a rituálu, smysl ve světě - zejména pokud jde o jeho nepochopitelné aspekty jak

  foto: Metropolis (1927), rež. Fritz Lang, vizualizace/animace: Otto Hunte, Erich Kettelhut, Karl Vollbrecht ( ukázka zde ) "Obtížnost definice modernismu je notoricky známá. V rámci schématické definice bych zdůraznil tři jeho dimenze: 1. Tématicky spočívá modernismus ve vzpouře proti řádu a zejména proti buržoazní spořádanosti. Důraz je kladen na individualitu Já a na neustálé hledání nové zkušenosti. Ústřední premisa zní, že lidské zkušenosti nelze stavět žádné překážky, že nic nesmí být svaté. 2. Po stylistické stránce se modernismus vyznačuje syntaktickým jevem, který nazývám "zánikem distance". Jde o úsilí dosáhnout bezprostřednosti, sílu efektu, souběžnosti a mimořádnosti skrze zrušení estetické a psychické distance. Snižování estetické distance vytlačuje nezúčastněnou reflexi a uzavírá pozorovatele do zakoušeného prožitku a uvolňuje prostor snění a halucinaci, instinktu a pudu. Ve všech těchto ohledech modernismus zavrhuje "kosmologii racionality", kte

  foto: politická karikatura z časopisu Puck založeného ve Spojených státech v r. 1877 @Puck magazine (wikipedia)   "Rostoucí bohatství plutokarcie, které se v americké "pozlacené éře" stalo zcela zřetelným, znamenalo, že práce a akumulace přestávaly být cílem samy o sobě, nýbrž prostředkem k luxusní a okázalé spotřebě. Status a jeho příznaky, nikoli práce a vyvolení Bohem, se staly znamením úspěchu. Tento jev doprovází vzestup nových tříd po celé sociální dějiny. [...] Hlavní rozdíl je ovšem v tom, že dřívější zbohatlické třídy si snadno vytvářely odstup od zbytku společnosti a sociální proměny, jimiž procházely, proto život nižších tříd často podstatněji neovlivnily. Z tohoto pohledu znamenala skutečnou revoluci 20. léta 20. století, kdy nástup masové výroby a spotřeby začal přetvářet život samotné střední třídy.  V důsledku toho byla protestanská etika jakožto sociální realita a životní styl střední třídy vytlačena materialistickým hédonismem a puritánský duch jakýmsi

"Egon Hostovský a Lewis Mumford. Egon Hostovský patří k hrstce česky píšících autorů, jejichž dílo upoutalo pozornost anglo-amerického světa. Ačkoliv se sám dívá v Literárních dobrodružstvích českého spisovatele v cizině na svou mezinárodní kariéru značně skepticky, ačkoliv v korespondenci přátelům  i ve svém díle mnohokrát proklamoval svou filiaci k českým kořenům a vyjadřoval nedůvěru, či alespoň rezervovanost vůči americkému způsobu života, faktem zůstává, že velkou část své literární i životní dráhy strávil právě v americkém prostředí. Je tedy více než pravděpodobné že toto kulturní a civilizační pozadí vykonávalo zřetelný tlak na jeho dílo. Zdánlivě je možné ho sledovat především v podobě jistého. „negativního" principu, který lze zaznamenat v plánu postav či vypravěče jako úzkost, nedůvěru, zoufalství, strach před neosobní betonovou džunglí amerických velkoměst, před životním stylem orientovaným na výkon. Hostovského vypravěči i postavy se mnohokrát (nejzřetelněji napří