* fitra - knihovna *

  foto: Mešita ve městě Dachla (arabsky الداخلة‎ ad-Dáchla) ležící na atlantickém pobřeží Západní Sahary, se zhruba 100 tisíci obyvateli. Rozkládá se na úzkém poloostrovu Rio de Oro. ( wikipedia ) Filosofie, věda vs. náboženství - soulad, nebo konflikt? 00:00 úvod 01:00 "Filosofie, věda a náboženství jsou mimoběžky, nemusí se shodovat." Lukáš Větrovec 06:40 "Rozděloval bych spíš filosofii, náboženství a vědu samostatně." Hakim Amdouni 12:00 Filosofie - v čem je inspirativní a co je problematické? 13:30 Definice náboženství: arab. "dín" = systém, který strukturuje člověku život 18:00 "Věda odvádí člověka od Boha" Lukáš Větrovec 21:20 Věda hledající poznatelné a nepoznatelné 23:00 Kdy je filosofie protináboženská? 27:00 Metafyzika - filosofická a náboženská 29:20 Co je náboženství? 39:00 Kontemplace / reflexe 44:00 Jak hledat pravdu? 53:00 Metodologie 58:00 Věda svět rozkládá, náboženství je konsoliduje Náboženství a moderní člověk - chápe jej...

  “S koncem osvícenství vyprchává i jeho kouzlo. Na rozum, pro nějž je v jeho pošetilosti vše nesporné a jasné, dopadá stín. Rozum sice přežívá, avšak zároveň s tím, jak ztrácí spojitost se ctí, v něm nabývá vrchu vše nízké a hanebné. V osobách jeho zvěstovatelů se na světlo odkudsi z nevědomí dere nový proud ženoucí nevědoucí rozum к projevům posměchu a pohrdavého sebevyvyšování. Vše, co bylo v kultuře Západu symbolem krásy, dobra a laskavosti, musí nyní čelit zlovolnému útoku. Démoni procitají a tlačí se na povrch. Ocitáme se v období zkázy. Konkrétním historickým okamžikem, jenž rozbil kouzlo osvícenství, se staly události, jež proběhly ve Francii mezi rokem 1789 a porážkou Napoleona o 26 let později. Došlo ke zničení kulturních ideálů osvícenství. Naivní rozum již nebyl chopen další existence. Věda, jež byla striktně oddělena od otázek morálky, byla ve skutečnosti vtlačena do kulturního vakua, a tam ponechána vlastní logice. V té samé době, údobí průkopnických novinek ve výrobn...

  foto: "Satan na sněmu"; jedna z celkem 50 ilustrací Gustava Dorého z roku 1868, které byly použity pro básen "Paradise Lost" (první vydání 1667) od Johna Miltona (1608–1674) Předmluva  Je zlo pouze přirozený nedostatek, je to nedokonalost, která s růstem dobra sama od sebe mizí, anebo to je skutečná síla, jež pomocí různých pokušení ovládá náš svět tak, že pro úspěšný boj proti ní musíme mít opěrný bod v jiném řádu bytí? [...] Jestliže tito lidé pociťují třeba jen z lidské slabosti neodolatelnou potřebu opřít své názory kromě vlastního „rozumu“ ještě o nějakou dějinnou autoritu, proč tedy ne­hledají v dějinách někoho jiného, který jim víc vyhovuje? Takový už tu přece dávno je: je to zakladatel velice rozšířeného buddhistického náboženství. Ten přece doopravdy hlásal to, co požadují oni: neodporování /zlu/, pasivní lho­stejnost, nečinnost, střídmost atd. A svému náboženství úspěšně „otevřel skvělou kariéru“ i bez mučednictví. Posvátné knihy buddhismu skutečně zvěst...

  foto z knihy "Tarkovsky - Films, Stills, Polaroids and Writings" (2019) Andrej Tarkovskij "Umění – touha po ideálu" (2010) čte: Jiří Hromada V textu s názvem "Umění – touha po ideálu" Tarkovskij zkoumá samu podstatu umění a tvorby. Klade si zásadní otázky jako např. Proč umění existuje? a Kdo umění potřebuje? Lidstvo je podle Tarkovského odsouzeno k nekonečnému úsilí dosáhnout pravdy a umění i věda jsou způsoby, jak získat svět a představují prostředky jeho poznávání na cestě člověka k takzvané „absolutní pravdě“. Umění si podle Tarkovského eseje na rozdíl od vědeckých koncepcí neklade za úkol žádné praktické cíle v materiálním smyslu. Jedna z nejsmutnějších věcí, která se v současnosti odehrává, je definitivní rozpad všeho, co je ve vědomí člověka spojeno s chápáním a vnímáním skutečné krásy. Současná masová kultura, zaměřená na „konzumenta“, mrzačí duše. (text Tur, Vltava) Tarkovskij3286 · Andrej Tarkovskij: Umění – touha po ideálu I. (2010) Tarko...

  „Člověk není jen tělo, neboť skrze ně patříme nanejvýš do zoologické říše; není ani pouhý duch,  který je spíše naší božskou aspirací: specificky lidské, to, co je třeba zachránit z této všeobecné hekatomby, je duše, rozervaná, nejednoznačná krajina, sídlo věčného boje mezi tělesností a čistotou, mezi prvkem nočním a světelným.  Prostřednictvím čistého ducha, skrze metafyziku a filozofii se člověk pokoušel zkoumat platonický svět, nezranitelný mocí Času; a možná se mu to mohlo i podařit, máme-li věřit Platonovi a jeho vzpomínce na prvotní bratrství s bohy. Ale skutečnou vlastí člověka není tento čistý duch, nýbrž hraniční, pozemská krajina, dvojaké a rozervané území, z něhož se noří přízraky románové fikce.  Lidé píší fikce, protože jsou tělesní, protože jsou nedokonalí. Bůh romány nepíše.“ zdroj: "Spisovatel a jeho přízraky" Ernesto Sabato (Mladá fronta, 2002), s. 184-185 Originální název: El escritor y sus fantasmas, 1963 Překlad: Vít Urban, Anežka Charvátová ...

  foto: Picasso, Nude (1910) Náboženství "Mezi krásou a pravdou je těsný vztah. To, co oceňujeme jako krásu, spočívá v pravdivém zobrazení démonického jako démonické." "Dobré umění je však vždy výsledkem usilovné práce. Žádné velké umění by nikdy nevzniklo, nebýt umělce, který nejen že má talent a představivost, ale také charakter, sílu v práci vytrvat, přemýšlet a namáhat se, aby svých cílů dosáhl. Nesmírně důležitý je zde charakter umělce. Normy umělce se neliší od norem platných v životě vůbec." "Bůh stvořil nebe a zemi, celý vesmír. V tomto vesmíru přebývají andělé a zlé mocnosti, lidé, zvířata, rostliny a věci. Ale především je tu mnohem víc, než co lze spatřit pouhým okem. Jsou tu principy a normy či zákony, a proto je možné rozlišovat mezi dobrým a zlým, správným a špatným. Bůh dal světu vnitřní uspořádání, v němž má všechno své konkrétní místo. Všechny věci nabývají svého významu právě v této uspořádanosti. Stvoření je harmonické a dobré, i když je zneč...

  Úvodní ceremoniál olympijských her v Paříži pobouřil křesťanský svět parodií na Leonardovu "Poslední večeři" a Ježíše (syna Mariina, mír a požehnání Boží s ním). Klidný nezůstal ani muslimský svět a kritika přišla rovnou od nejvýznamnější sunnitské instituce univerzity Al-Azhar ( český překlad zde ). Oba postoje jsou naprosto relevantní a dávají naději ve schopnost člověka postavit se progresivistické tsunami pustošící euroamerickou společnost. Novodobé gladiátorské zápasy, opakující se každé čtyři roky, jsou mediální spektákl, jemuž se lze vyhnout jen obtížně, a proto možná křesťané opomenuli film Neposkvrněná (2024), který se teologických dogmat dotýká mnohem víc než parodie  "drag queen" tanečníků.  Žánrově se jedná o horor, nicméně film se dopouští svým příběhem a hlavně očividnými narážkami na křesťanský příběh Ježíše hned několika rouhačských provinění. Děj filmu popisuje životní rozhodnutí mladé dívky (Cecílie) stát se jeptiškou, protože v uniknutí smrti př...

  "Zrod západního románu souzní s hlubokou krizí, k níž dochází na konci středověku, nábožensky založeného období, jehož hodnoty byly jasné a pevné. Místo toho nadešla světská éra, níž bude vše zpochybňováno a v níž se budou stále víc prosazovat jako atributy odcizeného člověka úzkost a samota. Pokud bychom chtěli hledat určité datum, myslím, že bychom mohli stanovit 13. století, kdy začíná rozpad Svaté říše a papežství se stejně jako říše začíná ve své univerzálnosti hroutit. Ve střetu obou upadajících mocností pronikají do popředí cynické a mocenské italské komuny, které zahajují novou éru světského člověka, a rez začíná rozežírat celý starý svět. Brzy bude člověk připraven na zrod románu: neexistuje pevná víra, náboženství nahradil posměch a nevíra, člověk se znovu ocitl v metafyzickém nečase. A tak se tedy zrodí onen zvláštní žánr, jehož posláním bude zkoumat lidský úděl ve světě, v němž je Bůh nepřítomný, neexistuje nebo je zpochybňován. [...] ke zrodu bylo zapotřebí součinno...