* fitra - knihovna *

  Debatu o Milanu Kunderovi, která proběhla 19.9.2023 ve Slovenském domě v Praze, uvedl predseda Svetového združenia Slovákov v zahraničí Vladimír Skalský, moderoval Dominik Forman, vystoupili literární vědec Jakub Češka a bývalý diplomat Petr Drulák Debata o Milanu Kunderovi (Svatopluk, 19.9.2023) Petr Drulák, Jakub Češka, Dominik Forman Petr Drulák Milan Kundera v politickém kontextu let 1968 - 1989 06:20 Kauza obvinění Milana Kundery z udavačství v týdeníku Respekt, viz článek "Udání Milana Kundery" Petr Třešňák, Adam Hradilek 12. 10. 2008, @Respekt  Jiří Dienstbier uspořádal 29.09.2009 Semináře na téma "EVROPAN MILAN KUNDERA" . (@Senát ČR) Vyšlo také knižně  "Evropan Milan Kundera" (2010), Ed. Jiří Dienstbier 10:00 Setkání Milana Kundery a Petra Druláka ve Francii 14:20 České občanství Milana Kundery po roce 1989 17:00 Milan Kundera vs. Václav Havel (polemika 1968-1969) "Český úděl" Milan Kundera Text původně vyšel v Listech č. 7–8/1968 &q

  foto: Miroslav Hák (1911–1978) český fotograf, člen Skupiny 42 ( více zde ) "Ztráta náboženství v evropské civilizaci způsobila, že se na jeho místo dostává umění. [...] Umění bylo vždycky těsně spjato s náboženstvím, takže dokonce nedá se ani rozeznat, kde vlastně končilo náboženství a kde začínalo umění. [...] Umění se dostává, obávám se, do krize, to setrvávání v katakombách nebezpečně vede k estetismu, k tomu, že si umělec hraje s objektem, který vytváří; umělecká díla se stávají samomluvou a přestávají se obracet k divákům. [...] Přitom je však otázka, jestli umění té potřebě, která po něm volá, opravdu odpovídá. Mluví se teď často o postmoderně, a já se přiznám, že tomu nedůvěřuji. Postmoderna, jinak řečeno, už-ne-moderna, už-ne-moderní umění. Řekl bych, že to je prostě nový akademismus, který velice připomíná akademismus 19. století. [...]  Problémem totiž podle mě není vůbec, co se má malovat a co se má sochařit, ale kam se to má dát. Úkol výtvarníka není dělat věci a dě

  V debatě "Co je nevěřícím svaté?" (29. března 2021 @Dominikánská 8) hovoří Tomáš Hříbek (ateista), Václav Bělohradský a Tomáš Halík o dialogu mezi nevěřícími a věřícími. Ve 22:10min. okomentuje Tomáš Hříbek ideové pozice spoludebatujících a o Tomáši Halíkovi řekne, že je  "obhájce křesťanské morální praxe bez transcendentního super-naturalistického Boha" . To je na křesťana dost zvláštní postoj. Věří Tomáš Halík v abrahámovského Boha? související:  Krátká legenda o Antikristu" Vladimír Solovjov (1900)

  foto: "Satan na sněmu"; jedna z celkem 50 ilustrací Gustava Dorého z roku 1868, které byly použity pro básen "Paradise Lost" (první vydání 1667) od Johna Miltona (1608–1674) Předmluva  Je zlo pouze přirozený nedostatek, je to nedokonalost, která s růstem dobra sama od sebe mizí, anebo to je skutečná síla, jež pomocí různých pokušení ovládá náš svět tak, že pro úspěšný boj proti ní musíme mít opěrný bod v jiném řádu bytí? [...] Jestliže tito lidé pociťují třeba jen z lidské slabosti neodolatelnou potřebu opřít své názory kromě vlastního „rozumu“ ještě o nějakou dějinnou autoritu, proč tedy ne­hledají v dějinách někoho jiného, který jim víc vyhovuje? Takový už tu přece dávno je: je to zakladatel velice rozšířeného buddhistického náboženství. Ten přece doopravdy hlásal to, co požadují oni: neodporování /zlu/, pasivní lho­stejnost, nečinnost, střídmost atd. A svému náboženství úspěšně „otevřel skvělou kariéru“ i bez mučednictví. Posvátné knihy buddhismu skutečně zvěst

  Ivan Diviš "Návrat do Čech" (čte Jan Vlasák) Kniha svým názvem navazuje na Divišovu básnickou knihu Odchod z Čech – tentokrát však nejde o sbírku básní, ale o výbor z korespondence, a to z let 1990 až 1999, tedy z období, kdy básník žil sedm let ještě v Německu, ale do Čech již mohl – po dvacetiletém exilu – jezdit a postupně se odhodlával se do Čech vrátit natrvalo, což v roce 1997 skutečně udělal (a o dva roky později zde zemřel). Kniha, kterou uspořádal básníkův přítel Zdeněk Potužil, je složena z dopisů více než deseti adresátům, dopisy jsou řazeny chronologicky. Diviš se zde projevuje jako stylistický vulkán, jako básnická sopka chrlící proudy postřehů, soudů, nápadů, ale i vzlyků, klení, proseb a spílání. Jde o knihu nesmírně živou, podnětnou, plnou vášně i bolesti. Divišův mimořádný jazykový talent, známý z jeho Teorie spolehlivosti, se zde doplňuje s psaním zcela zbaveným jakékoli autocenzury – v tom je kniha jedinečná a též historicky zajímavá: poskytuje pozoruhodn

  Esejistický protějšek románů argentinského spisovatele a svérázného filozofa. Sám autor říká: „Tato kniha je celá variacemi na jediné téma, téma, které je mou posedlostí od chvíle, kdy jsem začal psát: proč, jak a nač se píše beletrie?“ Odpověď není formulována ve formě ucelené teorie, knihu tvoří střípky, úvahy, komentáře k citátům, podobné spisovatelskému deníku. Na rozdíl od některých jiných Sabatových esejů, reagujících na dobové společenské problémy, tato sbírka nijak nezastarává, neboť odráží základní problémy spisovatelského řemesla a lidského osudu vůbec. "Spisovatel a jeho přízraky" Ernesto Sabato (Mladá fronta, 2002) Originální název: El escritor y sus fantasmas, 1963 Překlad: Vít Urban, Anežka Charvátová čte Jan Vlasák Natočeno 2019. Premiéra 7. – 11. 10. a 14. – 18. 10. 2019 (ČRo 3 Vltava, 9:10 h.; 10 x cca 14 min) v cyklu Esej. Ernesto Sabato (1911 - 2011) · 01_Ernesto Sabato_ Román, krize a moderní doba Ernesto Sabato (1911 - 2011) · 02_Ernesto Sabato_ Č