"Životní prostředí vs. duchovní prostředí" Jindřich Chalupecký (1988)
foto: Miroslav Hák (1911–1978) český fotograf, člen Skupiny 42 (více zde)
"Ztráta náboženství v evropské civilizaci způsobila, že se na jeho místo dostává umění. [...] Umění bylo vždycky těsně spjato s náboženstvím, takže dokonce nedá se ani rozeznat, kde vlastně končilo náboženství a kde začínalo umění. [...] Umění se dostává, obávám se, do krize, to setrvávání v katakombách nebezpečně vede k estetismu, k tomu, že si umělec hraje s objektem, který vytváří; umělecká díla se stávají samomluvou a přestávají se obracet k divákům. [...] Přitom je však otázka, jestli umění té potřebě, která po něm volá, opravdu odpovídá. Mluví se teď často o postmoderně, a já se přiznám, že tomu nedůvěřuji. Postmoderna, jinak řečeno, už-ne-moderna, už-ne-moderní umění. Řekl bych, že to je prostě nový akademismus, který velice připomíná akademismus 19. století. [...]
Problémem totiž podle mě není vůbec, co se má malovat a co se má sochařit, ale kam se to má dát. Úkol výtvarníka není dělat věci a dělat pořád víc obrazů a pořád víc soch. Musí najít místo pro tuto svou činnost. A teď se dostávám konečně k otázce architektury. Říká se, že architekt má vytvářet životní prostředí. To naprosto nestačí. Architekt má vytvářet duchovní prostředí. Bez duchovního prostředí lidi nemohou žít. To je rozdíl mraveniště a rozdíl obce. V mraveništi není nikde posvátné místo, v obci vždycky bylo, jest a bude.
Myslím, že architekti se proti všem úředním vazbám, které je skličují, musejí zamyslet nad problémem ne architektury, ale problémem města. Ta sídliště, víme všichni, jak se stavějí, jsou nelidská, a jsou nelidská ne proto, že ty jednotlivé stavby jsou tak suchopárné, ale jsou nelidská proto, že nevytvářejí duchovní prostředí. Není tam nikde posvátné místo. Ale jaké posvátné místo může mít moderní město? Zdá se mi, že jediným řešením je vytvořit místo pro umění. [...]
Přece ještě mám pochybnost: nestávají se ta muzea místy, kde umění se stává prostředkem jen zábavy a rozptýlení? Je potřeba nějakého místa pro kontemplaci, pro meditaci, pro soustředění, pro zamyšlení se nad světem i nad sebou. K tomu bývaly právě kostely. A tak mě napadá, že je absurdní, jestliže v nových sídlištích se nestavějí kostely. Vždyť jsou tam věřící lidé, tak mají právo, aby nějaké kostely měli. [...] Duchovním centrem nového sídliště nemůže být obchodní dům. Pomník konzumní civilizace. A nic jiného nedovedeme lidem tam dát. [...] Kdybych to měl shrnout, řekl bych, že město se má stát opět duchovní skutečností a umění nikoli pro několik šťastných, nýbrž součástí obce, jako jí bývalo vždycky."
1.12.1988
zdroj: "Tíha doby: Stati o časových souvislostech a situacích kultury 1968-1988" Jindřich Chalupecký (Votobia, 1997)
