* fitra - knihovna *

  Před deseti lety zemřel Mohamed Bouazizi a přišlo „arabské jaro“, které rekapituluje islamolog Miloš Mendel v článku @A2larm (2.1.2021).

Autoři se zaměřují na panarabské hnutí Muslimské bratrstvo a s ním spřízněné politické strany a hnutí. Kromě okolností vzniku a historie jeho regionálních odnoží se podrobněji zaměřili na současnost a vyhodnotili dopady vojenského převratu, během něhož byl svržen egyptský prezident Mursí. Zásadní pozornost věnují těm zemím, kde se Muslimským bratrům či jejich sympatizantům podařilo vytvořit politickou stranu nebo hnutí, které se stalo významným segmentem dané národní politické scény (parlamentní, vládní stranou či hlavní opoziční silou).

Jaká je společnost Blízkého východu? Jeden z mnoha egyptských revolučních vtipů pojednává o tom, jak se u bran pekla setkají tři bývalí prezidenti a sdělují si, jak zemřeli. Prezident Násir tvrdí, že ho otrávili rafinovaní spiklenci. Sadáta pro změnu na přehlídce zastřelili islamisté. A Mubárak naštvaně připouští, že jeho zabil "jen" Facebook.  Studium současného regionu Blízkého východu může být velkou zábavou, ale také intelektuálním dobrodružstvím, dramatem s mnoha nečekanými zápletkami, hledáním v labyrintu s řadou slepých uliček nebo příležitostí setkávat se se současnými Araby, Berbery, Turky nebo Íránci.

Během nemnoha let se islám ze vzdáleného a exotického předmětu rozprav odborníků a publicistů stal tématem vskutku celonárodním. Diskuse o muslimech často představují pouhou část širších střetů, bez jejichž mediálních i politických přesahů si současné dění dokážeme jen stěží představit. Pře o toto velké nadosobní téma přitahují dnes svou naléhavostí a nezřídka i vyhroceností pozornost velké části našich spoluobčanů. Kniha Stíny minaretů: Islám a muslimové jako předmět českých veřejných polemik editorů Ondřeje Beránka a Bronislava Ostřanského, vědeckých pracovníků Orientálního ústavu AV ČR, chce vydat jisté svědectví doby a zároveň nabídnout čtenářům sérii podnětných zamyšlení nad klíčovými oblastmi zdejšího střetávání i míjení se, pokud jde o islám. Představuje úvahy dvaadvaceti osobností (mj. akademiků, novinářů, politiků, a to muslimů i nemuslimů) o otázkách, jež v praxi vyvolávají nejčastější neshody, a pokouší se tak o inspirativní vhled do této bouřlivé a nejednoznačné problemat...

Jürgen Todenhöfer cestoval jako první západní publicista, v doprovodu těžce ozbrojených džihádistů, po „Islámském státě“. Byla to dobrodružná akce s nejistým koncem. Jedině tak ale bylo možné poznat zblízka život nejnebezpečnějších teroristů na světě, jejich všední den a motivaci. Provést natolik podrobné rešerše v IS se dosud nikomu nepodařilo.  „Člověk tam musí přijít, aby pochopil fenomén ‚Islámského státu‘. Máme-li nad nepřítelem zvítězit, musíme ho poznat,“ tvrdí autor. Jeho kniha důrazně varuje před radikálními a nelidskými cíli „Islámského státu“, pro něž neexistuje žádné ospravedlnění. Především z hlediska islámu. Podle Todenhöfera je IS dítětem války proti Iráku, jež neměla sebemenší oporu v mezinárodním právu. Reportáž z „říše zla“ je naléhavou výzvou k nalezení politického východiska ze spirály násilí na Blízkém východě a obhajobou rozumné protiteroristické politiky. ........................ Název: Inside IS - 10 dnů v "Islámském státě" Autor: Jürgen Todenh...

Eufemistický výraz „ arabské jaro “ se stal všeobecně užívaným klišé pro politický a ideologický vývoj v zemích Blízkého východu a severní Afriky od ledna 2011. Jaký proces se tehdy začal v některých oblastech odvíjet? Autor nabízí českému čtenáři koncizní a syntetický výklad o historickém, sociálním a kulturním pozadí současného vývoje na Blízkém východě. Podává výklad specifických rysů arabské politické kultury, problematiky lokálních identit tamějších společností, odlišností oblastí arabského světa a konfrontace „sekulárních“ ideologií autoritářských režimů a tradičních monarchií s nevyhnutelným procesem islamizace arabských společností, a to v kontextu mezinárodní politiky od dob kolonialismu až do žhavé současnosti.

Začátek roku 2011 přinesl do řady arabských zemí změnu v podobě svržení několika dlouhověkých a zdánlivě neotřesitelných režimů. Byla to právě éra těchto autokratických režimů, která definovala podobu velké části Blízkého východu mnohdy už od padesátých let 20. století a která po sobě zanechala nefunkční politické instituce, občanskou společnost a do značné míry i ekonomiku.