* fitra - knihovna *

Kdykoliv se zadíváme nebo zaposloucháme do některého z projevů lidového umění, ať už je to zpěv, hudba nebo tanec, poezie nebo umění výtvarné - pocítíme upřímnou radost. Radost z bezprostřednosti, s níž lidový tvůrce dovede umělecky ztvárnit prostá dění svého života, z toho, jak spontánně, jadrně a vtipně umí vyjádřit všecko, co vidí a co jej zaujme. A to platí plnou měrou i o lidové poezii arabské. Také ona se nepájí ze stejného zdroje, zrcadlí život obyčejných lidí od jara do podzimu, avšak nejde jí o pomíjivé a pomíjející osudy jedince, jí zajímají pouze ty události, které s pravidelností ročního střídání, potkávají život celého kmene, rodu, celého národa.

Nové vydání propracovává, rozšiřuje a o nové poznatky obohacuje už v prvním vydání neobyčejně podrobný a všestranný obraz vývoje perské literatury od nejstarších dob, literatury avestské přes staroperskou a středoperskou do současnosti. Zcela nově zpracovává nástin dějin literatury tádžické a připojuje příspěvky o novoperské učené literatuře do konce 18. stol., perské literatuře v Indii a náčrt židovskoperské literatury. Dílo je všude dovedeno na nejnovější stav vědeckého poznání. 

Perský básník Šejch Mušarrifuddín ibn Muslihuddín Sa’dí ze Širázu prožil téměř celé třinácté století. Jak o něm praví perský literární historik, dožil se bezmála sta let, z nichž přibližně třicet let se učil, třicet let cestoval a třicet let psal. Za svého pestrého života poznal nejrůznější země, vládce dobré i špatné, lidskou moudrost i ušlechtilost stejně tak jako malichernost a nenávist, radost i smutek. Jedním slovem, poznal lidi. A nejen to, naučil se dívat na svět jejich očima. Jeho vzdělání současníci od něho očekávali tradiční hrdinné eposy – Sa´dí místo toho napsal dvě sbírky rad do života, plných hluboké moudrosti, těžce nabytých zkušeností, ale také plných zdravého lidového humoru a optimismu. A tyto rady, určené prostým, drobným lidem a psané břitkým, jiskřivě vtipným slohem, neztratily ani dnes, po sedmi stoletích, svou užitečnost. Navíc ještě potěší a pobaví svou překrásnou, vysoce uměleckou formou.

Sbírka asi dvou set ukázek lidové poesie z celé oblasti severní Afriky, obývané Araby - městskými a rolnickými usedlíky i kočujícími beduíny. Básně, které jsou vlastně texty k písním pro nejrůznější příležitosti a pro všechny úkony Arabova všedního i svátečního dne (práce, láska, dětské říkanky a ukolébavky, svatební veselí, pohřební obřady atd.), jsou vybrány a přeloženy tak, aby zobrazily nejen charakteristické znaky formální - rozmanitost strofických vzorů, hojnost rýmů a asonancí - ale aby ukázaly také výrazné znaky tematické: realistický pohled na svět, ohlas prastarých zkušeností kočovných předků, nenávist k dočasným uchvatitelům moci, a všechnu prostotu a spontánnost, s níž se arabský lidový tvůrce ve svých lyrických improvizacích raduje z reality přítomné chvíle, nestaraje se příliš, co přinese další.

Nizámího záměrem v tomto díle bylo vytvořit cosi jako „obraz dokonalých a také nezbyných sultánových pomocníků“, ale tím jak autor tyto vzory dokládá kratšími či delšími příběhy, vytvořil pro nás obraz své doby a jejího života. Dokonalé a nezbytné pomocníky vladařovy ovšem vidí právě v těch vzdělancích, jejichž obory jsou mu nejbližší, neboť je sám praktikoval; ty v jeho době také byly na vrcholu laické specializace: čtyři rozpravy dokazují lesk a slávu medicíny, hvězdářství (či spíše hvězdopravectví), básnictví a moudrých panovníkových rádců, sektářů – perských „dabírů“. Vzdělanec u něho musí mít vtip, pohotovost, prozíravost, nepopíratelné mistrovství a posvěcení.