* fitra - knihovna *

Black Milk "Černý kosmonaut" DiVE EP by Black Milk Řekli mi, že řešení je vytyčit si cíl hodně vysoko. A tak sem se rozhod, že poletím ke hvězdám, i když nemám kosmickou loď. Jsem ale černý kosmonaut; no řekněte, co víc bych si moh přát? Tudy ale pro nás cesta nikdy nevedla. Tu si výdy  moji bratři museli vyšlapat sami. (…) Jo, jedem v kšeftování, protože nemáme jinou volbu. Protože nemáme nikde zastání. Protože moje rodiče stále lpí na životní perspektivě klamu (…) Zatímco tíha světa se zdá být těžší a těžší. A hranice mezi námi vytváří nepřekročitelnou bariéru (…) To je důvod, proč se mí mladší bratři už o nic nestarají, My radši chcem mít zlatý řetěz a drahý hadry. Oni nás zase mají radši za mřížema s poutama na rukou. Není to fér, ale aspoň jasná řeč. Říkal jsem si, proč vy nikdy neuvidíte mír? Proč mě vždy uvidíte v okázalých hadrech? Bič na cizince držet jako vítěz trofej. My sice patříme do tohoto světa, ale museli sme si v něm vytvořit ještě ...

Kroužící sup jako téma a název Gil Scott-Heron použil již pro svou novelu (The Vulture) vydanou ve stejném roce jako album (Small Talk at 125th and Lenox), kde se objevila i tato báseň. Zajímavá souhra okolností byla, když se tento text objevil i na Heronově posledním albu (I´m New Here) v skladbě " Your Soul And Mine ", v roce 2010. V úvodu básně Heron mluví o " ...dalších ruinách života černého muže ", což souvisí s tehdejším afrocentrismem a vlivy hnutí Black Power. U Herona se jednalo o navázání na odkaz afroamerických nacionalistických politiků jako byl např. Marcus Garvey a později Heronův velký vzor Malcolm X, kteří kladli důraz na hrdost a sebevědomí. Heron se s touto filosofií ztotožnil a postavil na ní svůj projev. Nelze ale jeho tvorbu zjednodušeně označit za výhradně černošskou a jen pro černochy. Hnutí Black Power bylo mezi Afroameričany v 70. letech velmi populární, jeho vliv bylo možné slyšet černošské hudbě, a Heron sám sebe ve svých počátcích...

  Islámská symbolika a terminologie raperů není záležitostí současnosti, ale objevuje se už v samotných počátcích této subkultury. Hnutí Zulu Nation nebo kapely Public Enemy, Poor Righteous Teachers a Brand Nubian se velmi sebevědomě a otevřeně hlásily k islámu, budeme-li se ale zabývat detaily a souvislostmi, zjistíme, že ve většině případů se jedná o vlivy sekt Nation of Islam nebo 5% Nation.  Názory a výrazy (převážně 5% Nation) těchto hnutí mezi rapery převládá, a spíše se jedná jen o "sympatie" než o aktivní členství.

Jméno afroamerického historika a aktivisty Johna Henrika Clarka (1915-1998) je spíše známé ve spojitosti s jeho vědeckou profesí nebo přátelským vztahem s Malcolmem X. Jeho méně známou tvář se pokusí ukázat jeho sbírka básní "Rebelie v rýmu" (Rebellion in Rhyme, Decker press, 1948; text v angličtině). Clarkova poezie zachycuje tvorbu z dob jeho mládí, které jako osmnáctiletý mladík prožíval se svými rodiči v Alabamě, ale hlavně období hospodářské krize, kdy odjel do newyorské čtvrti Harlem a dostal se tak více do kontaktu s afroamerickou kulturou. Dalším obdobím je rok 1941, kdy odešel do armády a strávil v ní téměř 5 let. Z básní je zcela patrné, že sympatizoval s myšlenkami panafrikanismu a znovunabytým sebevědomím amerických černochů. V úvodu své sbírky říká: " "Tyto básně odrážejí mé rané začátky jako pozorovatele společnosti a jako mladého muže z jihu, který během svých prvních let v Harlemu přemýšlí o afrických problémech a uvědomění, získaném spoluprac...

                    foto: Mischa Richter Heronova skladba " Home is where the hatred is " se zaměřuje na téma drog a paradoxně poukazuje na závěrečnou část života samotného autora. V době, kdy byl text napsán, neměl Heron tuto zkušenost osobně prožitou a proto, jak poukazuje v Heronově biografii Marcus Baram , příběh narkomana vychází ze skutečného životního příběhu teenagera, středoškolské basketbalové hvězdy, které ho Heron vídal v Chelsea (čtvrť na Manhattanu). Kromě basketbalu také roznášel na kole noviny a venku se začal vídat s partou narkomanů. Heron vypráví, že " během jednoho léta se z toho, co byl a mohl být, stal někým, kým se nikdy stát neměl ".

Když v dubnu 1971 začalo nahrávání alba "Pieces of a Man", jednu skladbu věnoval Gil Scott-Heron dvěma velkým osobnostem jazzu; zpěvačce Billie Holiday, přezdívanou Lady Day, a saxofonistovi Johnu Coltranovi. Pro oba umělce to není pouze tribute, ale Heron se snažil poukázat na přesah a význam, který tato jména měla. Pro černošskou menšinu v USA bylo černošské uvědomění (Blackness) přítomno v politice již od počátku 20. století (Marcus Garvey, Elijah Muhammad), v literatuře (Alain LeRoy Locke) nebo ve sportu, kde jej prezentoval boxer Jack Johnson, jehož sebevědomí zneklidňovalo "bílé naděje" ringu v době rasového zákoníku Jim Crow, hlásající heslo "odděleni, ale rovni" a který platil od roku 1868 do 60 let. Hudebně ale uměli ulevit a smýt potíže obyvatelům Harlemu nebo jižní části Chicaga právě tito dva hudebníci.

Imigrační politika je aktuální téma současnosti jak pro Evropu, tak i pro Spojené státy. V případě USA se ale jedná o problematiku, které sahá daleko do minulosti. V případě skladby „ Alien “ od Gil Scott-Herona a Briana jacksona se ocitneme v 80.letech a pokusíme se překročit řeku Rio Grande, a dostat se do Texasu. Budeme muset překonat spoustu problémů a ponížení, ale naše odhodlání a vidina lepšího života nás bude vždy posilovat.

Politika, emancipace amerických černochů a existencialismus jsou stěžejní témata, která tvoří základ poezie Gil Scott-Herona. Některé texty se zaměřují na jedno z témat, mnohdy se ale slévají v jeden celek, nebo dle důležitosti vystupují do popředí. Energie slov v Heronově lyrice je natolik intenzivní, že není třeba se zcela ztotožnit s politickým programem a nutně podpořit "svrhnutí krále", ani nemusíte prožít na vlastní kůži den v Harlemu, na rohu 125. ulice a Lenoxovy třídy.

Skladba " No Knock " je z druhého alba " Free Will " (1972) a je reakcí na zákon, který umožňoval policii vniknout do domu "podezřelé osoby" bez soudního příkazu. Zákon "Bez zaklepání", jak jej Heron nazval, byl odsouhlasen vládou prezidenta Nixona a mezi jeho hlavní strůjce patřil tehdejší ministr spravedlnosti John Mitchell (viz vysvětlivky níže). 

J estliže bychom mohli vidět inspiraci pro báseň „Revoluce…“ u Last Poets, tak pro skladbu "Pokrok a vzpomínky (Evolution And Flashback)" by mohl být zdroj inspirace v expresionistické básni „Černé umění (Black Art) " od Leroi Jonese (Amiri Baraka) z roku 1969.

V hudebním světě, ale i v literatuře nebo umění obecně, se někdy dostane dílu takové pozornosti a publicity, že je jedno, jestli řeknete jeho název nebo jméno autora, to první vždy evokuje to druhé. Ideální příklad je báseň „ Revoluce se nebude vysílat “ od Gil Scott-Herona, z roku 1970. Heronovi bylo pouhých 20 let, a spolu s románem „Sup (The Vulture) vydaným ve stejném roce, to bylo poprvé, kdy dal světu o sobě vědět.

Track " Work For Peace " se týká relativně nedávné minulosti, a to války v zálivu na začátku 90. let. Tato báseň je rovněž známá pod jménem " The Military and the Monetery " nebo " So Damn Insane ". Tématicky se na první pohled může zdát, že text je vnějším popisem tohoto konfliktu, ale Heron jej spíše využívá, jako prostředku, po kterém nechává plynout své úvahy o světě.

Amerika představovala vždy pro tvorbu Gil Scott-Herona bezedný zdroj témat, některé skladby jsou ale trochu výjimky a zmiňují rovněž osudy lidí nebo události, které nejsou jen záležitostí USA, ale vyskytují se i daleko za jejich hranicemi. Podobně jako píseň „ Johannesburg “, kritizující apartheid v Jižní Africe, i následující překlad básně „Král Henry IV“ je na téma, které je záležitostí jak americkou, tak hlavně chudých států afrického kontinentu.

Následující text je oproti předešlým textům skutečnou básní. Stylem i formou se podobá skladbě "Sup (The Vulture)", protože používá více metaforické výrazy a tématicky se zabývá existencialismem. Nejedná se pouze o úvahu nad smyslem života, ale také nad způsobem, jak jej žijeme a hlavně nad vnějšími faktory, které nás ovlivňují (vědomě/podvědomě). 

Před necelými dvěma měsíci si fanouškové Jamese Browna připomněli další výročí jeho úmrtí (25.12.2006). J.Brown představuje ikonu, jejíž desky těžko upadnou v zapomnění, ale v našem povědomí zůstane nejen díky své hudbě. Skladby „I'm Black and I'm Proud“, „It´s A Man´s World“ nebo titul „Kmotr Soulu“ budou vždy symboly, která ho představují jako soul-funkového krále, kterému neměl nikdy dojít dech. Méně známá je ale jeho angažovanost v afroamerické komunitě.

Když svět obletěla zpráva o úmrtí  Gil Scott-Herona,  newyorského hudebníka, básníka a skladatele, většina medií zmínila na prvním místě skladbu "The Revolution Will Not Be Televised" a titul "Godfather of Rap", kterým byl označován hip hopovou komunitou po celém světě. Označení "Kmotr rapu" ale sám Heron nerad používal a své důvody vysvětlil v předmluvě sbírky svých textů a básní "Now and Then" (Payback Press, 2000). Následující text je významný hlavně z důvodu, komu byl určen. Track "Poselství poslům (Message To The Messengers)" se objevil na desce "Spirits" z roku 1994 a od Herona to může být pro někoho překvapivý krok, protože celý text je kritika hip hopové komunity, ačkoli k jeho hudbě vzhlíží a má jej za svůj vzor. Heron viděl problém v lyrice rapperů a snažil se připomenout odpovědnost, kterou mají, když hovoří ke své komunitě; viz narážka na texty o ženách: „… V jedné skladbě to je pro vás africká královna, v da...