* fitra - knihovna *

  The Birds of New Guinea and the Adjacent Papuan Islands" by John Gould (1875-1888) související: Témata v literatuře I. - Kult mládí a kultura mladých "Pořád jsem vzpomínal na zajíce, kterého sedláci v kruhovém honu chytnou do rukou. Pustí ho, aby ho mohli zastřelit v běhu, jak káže myslivecká čest. Je v těch několika okamžicích před smrtí zajíc svobodný? Vidí slunce? Myslí na svůj pelíšek? Na vonící jetelisko? Ne, neviděl jsem kolem sebe lidi, jen zajíce, pádící s větrem o závod."  Egon Hostovský "Úkryt" (Melantrich, 1946), s. 71 ✻ ✻ ✻ "Začalo hustě, tiše sněžit. Bílé vločky se zvolna kladly na holé větve dubů, jilmů a buků, na pláty vysokých smrků, na větve borovic a jedlí, zakryly pole i louky, usadily se na mechu a kamenech potůčků, potáhly bílým příkrovem mohyly pramenů a žlaby sprch, snášely se do vody a všude, všude zvěstovaly: odešel hospodář, opustil vás přítel! Vás, pole, louky a lesy, hlavně však vás, vody a prameny, a já, sníh, také část vody,...

  Abdullah Ibrahim (born Adolph Johannes Brand; 9 October 1934 – 15 June 2026), previously known as Dollar Brand, was a South African pianist and composer. His music reflects many of the musical influences of his childhood in the multicultural port areas of Cape Town, ranging from traditional African songs to the gospel of the AME Church and Ragas, to more modern jazz and other Western styles. Ibrahim is considered the leading figure in the subgenre of Cape jazz. During the apartheid era in the 1960s, Ibrahim moved to New York City and, apart from a brief return to South Africa in the 1970s, remained in exile until the early 1990s. Over the decades, he toured the world extensively, appearing at major venues either as a solo artist or playing with other renowned musicians, including Max Roach, Carlos Ward and Randy Weston, as well as collaborating with classical orchestras in Europe.[2] With his wife, the jazz singer Sathima Bea Benjamin, Ibrahim was father to two children, includin...

  foto: Josef Sudek na snímku kolegy Zdenka Feyfara  Josef Sudek se narodil 17. března 1896 v Kolíně, zemřel 15.9.1976. Původně se vyučil knihařem, ale po zranění v první světové válce, při němž přišel o pravou ruku, se začal profesionálně věnovat fotografii. Vlastní studio si otevřel v roce 1928. Postupně se stal jedním z nejvýraznějších fotografů své generace. Jeho tvorba je spojena zejména s poetickými snímky Prahy, zátišími z ateliéru na Újezdě nebo s cykly fotografií krajiny a architektury. Charakteristická je pro ni citlivá práce se světlem, atmosférou a až kontemplativní vyznění. ( více @Akademie věd ) Výstavy k výročí Josefa Sudka: Josef Sudek - výstava fotografií Kdy: 1.4.2026 - 31.3.2027 Kde: Zvonice u chrámu sv. Bartoloměje, horní podlaží, Kolín Více zde   Josef Sudek a přátelé. Putování na sever 27. března – 28. června 2026 hlavní výstavní budova, Michalská 29/7, Litoměřice Více zde   "Fotograf a muzika" (1974), r. Eva Marie Bergerová Josef Sudek o hudbě ...

  foto: Mešita ve městě Dachla (arabsky الداخلة‎ ad-Dáchla) ležící na atlantickém pobřeží Západní Sahary, se zhruba 100 tisíci obyvateli. Rozkládá se na úzkém poloostrovu Rio de Oro. ( wikipedia ) Filosofie, věda vs. náboženství - soulad, nebo konflikt? 00:00 úvod 01:00 "Filosofie, věda a náboženství jsou mimoběžky, nemusí se shodovat." Lukáš Větrovec 06:40 "Rozděloval bych spíš filosofii, náboženství a vědu samostatně." Hakim Amdouni 12:00 Filosofie - v čem je inspirativní a co je problematické? 13:30 Definice náboženství: arab. "dín" = systém, který strukturuje člověku život 18:00 "Věda odvádí člověka od Boha" Lukáš Větrovec 21:20 Věda hledající poznatelné a nepoznatelné 23:00 Kdy je filosofie protináboženská? 27:00 Metafyzika - filosofická a náboženská 29:20 Co je náboženství? 39:00 Kontemplace / reflexe 44:00 Jak hledat pravdu? 53:00 Metodologie 58:00 Věda svět rozkládá, náboženství je konsoliduje Náboženství a moderní člověk - chápe jej...

  foto: Dorothea Sharp (1874-1955), Na vrcholu útesu (The Cliff Top), 1920 související: Témata v literatuře II. - Příroda a zvířata "Tato nedůvěra, že mladý člověk „není zcela spolehlivý“, prostupovala tehdy všechny vrstvy. Můj otec by byl nikdy do svého obchodu nepřijal mladého člověka, a kdo měl tu smůlu, že vypadal obzvlášť mladě, musel všude čelit nedůvěře. Tak se stávalo to, co je dnes téměř nepochopitelné, že mládí bylo pro každou kariéru překážkou, kdežto vyšší věk předností. Zatímco v naší dnešní, zcela změněné době čtyřicetiletí dělají vše, aby vypadali jako třicetiletí a šedesátiletí jako čtyřicetiletí, zatímco dnes se mladost, energie, výkonnost a sebedůvěra se podporují a doporučují, v onom věku jistoty se musel každý, kdo chtěl kupředu, maskovat všemi možnými způsoby, aby vypadal starší. Noviny doporučovaly prostředky, jak urychlit růst vousů, čtyřiadvacetiletí nebo pětadvacetiletí lékaři, kteří právě absolvovali studium medicíny, nosili mohutné plnovousy a nasazovali...

  Sociální umění: sociální malířství a sochařství dvacátých a třicátých let Fedor Soldan (Melantrich, 1980), 124 s. Česká sociální grafika a kresba ve sbírkách Galerie umění, Karlovy Vary Zdenka Čepeláková (1976), katalog k výstavě, 27 s. Česká sociální grafika 20. let ze sbírek Galerie výtvarného umění v Ostravě Ludmila Jůzová (1983), katalog výstavy k Mezinárodnímu roku boje za mír, 29 s.