Příspěvky

Zobrazují se příspěvky se štítkem afroameričané : společnost

Hip hop jako kultura, nebo žánr? (Affro, Filip Konvalinka, Dj Mehdi, Bobby a Jakub Tichý)

Obrázek
  foto: Brooklynský rapper Special Ed. Toto foto bylo použito pro obálku alba "Youngest in Charge" (1989) Ačkoliv je hip hop už delší dobu nazýván "novým popem", stále bývá označován za městskou subkulturu. Kontroverzní newyorský podcaster Troi "Star" Torai ve svém pořadu The Star Report tvrdí, že hip hop není kultura, ale hudební žánr. Samotný pojem "kultura" definují vědní obory různými způsoby: sociolog Daniel Bell označuje kulturu za "sféru významů", jež je schopna "nalézat imaginativním způsobem, skrze expresivitu umění a rituál, smysl ve světě." Kulturní historik J. Huizinga vidí zase v kultuře "směřování k ideálu, který je více než ukojení pouhých tělesných potřeb." Jinými slovy, 20. století definuje kulturu jako nehmotné statky určité skupiny lidí (národa/civilizace), bez nichž by nebyla sama sebou. Teprve až éra amerického multikulturalismu a kulturní revoluce 60. let rozšířila význam kultury a zahrnula do...

Rapper Special Ed o vlivu kapely N.W.A. na vznik destruktivního žánru "Gangsta Rap"

Obrázek
  foto: A photograph from Merrick Morton's 1980s series on L.A. gang and street life 04:00  "they [NWA] were just making a record for the hood selling out the trunk, it wasn't intended for global scale marketing (...) They have to take some accountability but at the end of the day now did once again we go back to the labels now it comes to a point where the labels are paying artists to emulate this, paying the artists in this genre, paying the artist to send these messages out to continue because they did see the effect that it had just like they saw the effect that empowerment of the conscious music had an effect. You saw the people walking around with African Pride black pride medallions, the gear self-worth and value, but then when you had the market for those records and the gangster s***t you saw the results of that as well.  So yes music does affect people it does contribute to people's behavior and the outcome and it's the same thing we're saying now i...

"You're not n****rs!"

Obrázek
  "The Negro In America" Arnold Rose (Harper Torchbooks , 1964) School Daze (1988), rež. Spike Lee "Are you black?" "take a look at the mirror, man" (...) "Now I bet you n****rs do think y'all white.  College don't mean shit! Y'all n****rs, and you gonna be n****rs forever - just like us. N****rs." (...) "You're not n****rs." "Bittersweet" Joyce Carol Thomas (Firesign Press, San Jose, 1973) https://en.wikipedia.org/wiki/Joyce_Carol_Thomas "Not Forever Tears" Clarence Reed (a Jihad Productions, 1969) Uncommon work of Black poetry from Newark, includes one directly addressed to Malcolm X. související:  Válka a emancipace barev (ke 100. výročí narození Frantze Fanona)

Malcolm X (100. výročí narození & 60. výročí úmrtí)

Obrázek
  Malcolm X (el-Hajj Malik el-Shabazz)  19.5.1925 – 21.2.1965 "America's greatest crime against the black man was not slavery or lynching, but that he was taught to wear a mask of self-hate and self-doubt." — Malcolm X "To me, the thing that is worse than death is betrayal. You see, I could conceive death, but I could not conceive betrayal." — Malcolm X "Don't be in a hurry to condemn because he doesn't do what you do or think as you think or as fast. There was a time when you didn't know what you know today." — Malcolm X "A wise man can play the part of a clown, but a clown can't play the part of a wise man." — Malcolm X “I do not pretend to be a divine man, but I do believe in divine guidance, divine power, and in the fulfillment of divine prophecy. I am not educated, nor am I an expert in any particular field but I am sincere, and my sincerity is my credentials.” — Malcolm X související: Radikál Malcolm X stále znekli...

Ossie Davis "Kdo je černoch?" (dokumentární cyklus "History of the Negro People", 1965)

Obrázek
foto: History of the Negro People 1. (Episode "Heritage of the Negro")

Antonín Dvořák feat. Harry T. Burleigh „Z Nového světa“

Obrázek
Dvořákova Symfonie č. 9 „Z Nového světa“ vznikala během jeho pobytu v New Yorku, v letech 1892–1895. Obecně je známo, že se Dvořák po příjezdu do Nového světa zajímal o indiánskou a afroamerickou tradiční hudbu, pro někoho může být ale novinka, že přímo v jeho nejslavnější skladbě byl použit černošský spirituál, který si Dvořák vypůjčil od svého žáka a přítele Harry T. Burleigho, prvního afroamerického skladatele. Dvořák zastával funkci ředitele Americké národní konzervatoře, kde se Burleighem setkal. Během tří let strávených v NYC zasvětil Burleigh Dvořáka do světa černošských spirituálů a písní z dob otroctví, které znal od svého dědečka. Na oplátku zakomponoval Dvořák dvě Burleigho skladby ("Goin' Home" a "Swing Low, Sweet Chariot") do nejhranější symfonie světa. H.T. Burleigh "Goin' Home"  Antonín Dvořák „Z Nového světa“ Symfonie č.9, e-moll, op. 95, 2. věta: Largo

James Baldwin "...děti se rodí bez vědomí toho, jakou mají barvu pleti" (1974)

Obrázek
James Baldwin: „V prvé řadě si musíte uvědomit, navzdory myšlení v této zemi, že děti se rodí bez vědomí toho, jakou mají barvu pleti. Děti jsou vlastně všechny stejné.  Dick Cavett: Vzpomínáte si na moment, kdy jste poprvé pochopil, že na světě jsou lidé dvou barev? ... Nebylo to tak, že bych zjistil, že na světě jsou dvě barvy,  dvě a více. James Baldwin:   Byl to moment, kdy jsem zjistil, že bez ohledu kolik je na světě barev, já mám tu špatnou. Rozumíte, to je naprosto rozdílná situace. Děti nevidí lidi jako bílé nebo černé, ne. Lidé jsou pro ně spíš divní. Kdokoli z nich je větší než oni a to je pro ně dostatečně děsivé. Když si představíte svého otec nebo někoho dospělého, jak vás veme do náruče a pohazuje si s vámi jak s kořistí, uvědomíte si, že děti jsou naprosto vydány na milost dospělým. V prvé řadě, když se černošské dítě narodí v této zemi, a já o této zemi mohu hovořit, protože jsem se tady narodil a vyrostl, tak kolem šesti nebo sedmi let zjis...

"Meeting the Man: James Baldwin in Paris" (1970), dokument, 26 min.

Obrázek
  A documentary portrait of James Baldwin, one of the towering figures of 20th-century American literature, Black culture and political thought, filmed in Paris. The iconic writer is captured in several symbolic locations in the city, where he was living at the time, including the Place de la Bastille. A meeting with James Baldwin doesn't quite go according to plan for a group of presumptuous white filmmakers in this Paris-set documentary short. (text IMDB) "Meeting the Man: James Baldwin in Paris" (1970) Director/Writer: Terence Dixon  [James Baldwin]:  "I am still, for Europe, a savage. When a white man tears down a prison, he is trying to liberate himself. When I tear down a prison, I'm assumed to be turning into another savage. Because you don't understand... that you, for me, my prison. You are my warden. I am battling you. Not you, Terry. But you, the English, you, the French. A whole way of life, a whole system of thought... which has kept me in prison...

James Baldwin "Sonnyho blues" (1957)

Obrázek
                                 foto: James Baldwin “Sonny’s Blues” (Klett, 1979) "Táta byl mohutný, hrubý a křičel, až uši zaléhaly, pravý opak Sonnyho, ale oba se uměli - uzavřít do sebe. Máma se mi to snažila alespoň trochu vysvětlit těsně po otcově smrti. Přijel jsem domů na dovolenku z vojny. To jsem viděl mámu naposled. Stejně se mi ta scéna plete v představě s různými vzpomínkami na ni, když byla mladší. Vždycky jí vídám, jak vypadala třeba v neděli odpoledne, když dospělí hovořili po slavnostním nedělním obědě. Vždycky jí vidím v bleděmodrých šatech. Sedí na otomanu a otec v lenošce nedaleko ní. Obývací pokoj je plný známých z kostela a příbuzných. Jsou rozsazeni po židlích po celém pokoji, venku se krade večer, ale nikdo si to ještě neuvědomuje. Za okny houstne tma a do pokoje občas zalehne hluk z ulice nebo možná chřestivý rytmus tamburíny z blízkého kostela, ale jinak je v pokoji úplné ticho...

"Jak se Židé a Afroameričané vyrovnávají s minulostí? (otrocká morálka)" Pavel Barša

Obrázek
       foto:  Freedom: A Photographic History Of The African American Struggle  (Phaidon Press, 2002) "Společným základem politiky černošských i židovských vyzyvatelů je otrocká morálka v tom smyslu, jak tomuto konceptu rozuměl Nietzsche, tedy jako výraz člověka resentimentu, jenž místo přitakání své existenci jako dobré začíná útokem na druhého zlého, vinného jeho nedostatečností a strádáním. Zatímco morální aristokrat se potvrzuje bezprostředně, morální otrok je schopen se potvrdit teprve prostřednictvím negace druhého. Rozdíl mezi aristokratem a otrokem je rozdílem mezi životem, který má své těžiště v jednání, a životem, který je má v představování: dobrota a nevinnost člověka resentimentu není bezprostředně vyjádřena kreativním činem, ale pouze reprezentována prostřednictvím poukazu ke zkaženosti a vině zloducha, jenž může za jeho impotenci. [...]  Každému z těchto životních postojů odpovídá jiný koncept štěstí. U jednoho je štěstí na počátku a pro...

Seriál Atlanta (série III.) - Jak Afroameričan přišel o to nejcennější (29.10.2022)

Obrázek
  Benjaminova teze (1) o ztrátě aury a jedinečnosti uměleckého díla v čase jeho reprodukovatelnosti potvrzuje bystrost tohoto společenské pozorovatele, každopádně 21. století a úděl umění v něm by jej možná překvapil s jakou rafinovaností a "lehkostí" se zábavní průmysl skrze své korporace zmocňuje všeho, v čem vidí profit. Ideálním příkladem je třetí série seriálu Atlanta (FX Networks, dceřiná společnost Disney General Entertainment Content) , kde by aura a autenticita byla, jenže jakmile ji mainstream zahlídne, ihned se ji snaží ukořistit ve svůj prospěch. Třetí série rozvíjí příběh atlantského rapper Paper Boie (Brian Tyree Henry) a jeho manažéra Earna (Donald Glover/rapper Childish Gambino), kteří si prorazili cestu do hudebního průmyslu a vyráží na evropské turné. Na konci léta (15.9.2022) byla odvysílána 4. série a je tedy možné, že význam a poselství se změní, každopádně 3. série, o které bude řeč nyní, poukazuje na komplikovanost americké společnosti a nepředkládá če...