* fitra - knihovna *

  foto: Národní knihovna ve městě Brasilia, autor Oscar Niemeyer, otevřeno pro veřejnost v roce 2008. Více zde na odkaze Ukázka z knihy "Globalizace" od sociologa Zygmunta Baumana (1925-2017) glosuje funkci veřejného prostoru ve vztahu k člověku a vypůjčuje si dále komentář Richarda Sennetta, významného sociologa a kritika moderní kapitalistické společnosti. Zajímavé na Baumanově/Sennettově pohledu je to, jak problematizuje to, co se obecně považuje za žádoucí a (téměř vždy) kladné, a to je moderní městská architektura. Kritika spočívá v poukázání na myšlení, které akcentuje výhradně estetiku a opomíjí člověka a jeho přirozenost. Ačkoli byla kniha napsána v r. 1998, kdy gentrifikace nebyla společenské téma, je aktuálním i dnes. Ještě je nutno dodat, ze tato ukázka naráží na konkrétní příklad z Brazílie a významného architekta Oscara Niemayera, o kterém Bauman píše o několik stránek dříve (viz s. 56-57) než je tato ukázka.  "Globalizace: Důsledky pro člověka" Zygmun...

  První moderna, druhá moderna, postmoderna "Východisko úvah o druhé moderně představuje zkušenost rapidní změny společenských základů. Už během mého vysokoškolského studia se mi zdálo neúnosné, či přímo rozporuplné, aby věda, která hlásá a analyzuje změnu, sama vycházela z principu vztahového rámce změny, který koření ve zkušenostech 19. století" [...] "Výrazem první moderna chápu v tomto smyslu za prvé: ztotožnění společnosti s národním státem, tedy kontejnerový model nacionálně organizované společnosti; za druhé ideál normální společnosti s plnou zaměstnaností, tedy normální pracovní vztahy se standardizovanou kariérní biografií; za třetí masové strany, které koření v třídních kulturách; za čtvrté malé rodiny s obyčejnou dělbou práce mezi muži a ženami; ale také jasné hranice mezi přírodou a společností, jasné hranice mezi "my" a ostatními, životem a smrtí, věděním a nevěděním. To vše jsou základní předpoklady, které dnes ztrácejí stabilitu." [...] Rozl...

  foto: první vydání "Risikgesellschaft" (česky Riziková společnost ) Ulricha Becka v roce 1986, níže obálka českého vydání z roku  2004, Sociologické nakladatelství SLON. Kniha v PDF zde . "Riziková společnost se v protikladu ke všem dřívějším etapám (včetně společnosti industriální) vyznačuje jedním zásadním nedostatkem: situace ohrožení není možné připsat vnějším příčinám. Na rozdíl od všech dřívějších kultur a fází společenského vývoje, které byly vystaveny rozmanitým hrozbám, je dnes společnost ve styku s riziky konfrontována sama se sebou. [...]  zdrojem existujících nebezpečí už není nevědění, nýbrž vědění, nikoli nedostatečné, nýbrž zdokonalené ovládání přírody, nikoli to, co se vymyká lidskému dosahu, nýbrž právě systém rozhodování a objektivních tlaků nastolený industriální epochou. Moderna převzala navíc i roli svého protějšku – roli tradice, která má být překonána, tlaku přírody, který má být ovládnut. Stala se hrozbou a příslibem osvobození od hrozby, kterou...

  foto: Kolektivní výchovou v týdenních jeslích procházely československé děti už od narození (Zuzana Válková, 2. 2. 2018) Děti bez lásky (1963) 10:05 Namaluj obrázek celé své rodiny Naše rodina, kde je ale maminka, otec? 11:40 Co je to deprivační syndrom? 14:45 Na jednu sestru 12 dětí 20:50 Doktorka Damborská zkoumá rozdíl mezi dětmi z rodin a ústavů 31:00 Nedostatek citových zážitků 33:50 Strach v dětech ustupuje pouze, když jsou děti ve skupině 34:00 Co dělat? 35:30 Jesle už nepomáhají rodině, ale stávají se pro rodinu tzv. odkládací stanicí 37:10 Týdenní jesle 40:00 Ideální čas strávený dítětem v denních jeslích je 6, max. 8 hodin denně. 10 až 12 hodin je příliš mnoho Děti bez lásky Dokumentární Československo, 1963, 37 min Režie: Kurt Goldberger Film je alarmující analýzou příčin deprivačního syndromu malých dětí. Všechny děti vyrůstaly v jeslích a podobných ústavech. Režisér se dotkl jednoho z tehdejších tabu. V zájmu státu bylo totiž převzít všechnu péči o dítě, aby jeho mat...

"Marivaudián je podle Pouleta člověk bez minulosti i budoucnosti, který se v každém okamžiku znovu rodí. Tyto okamžiky jsou body, jež se sdružují v přímku, ale důležité jsou ony okamžiky, nikoliv přímka. V jistém smyslu nemá marivaudián žádnou historii. Nic nevyplývá z toho, co předcházelo. Je stále překvapen. Není schopen předvídat svou vlastní reakci na události. Událostmi je vždy zaskočen. Obklopuje ho stav vzrušení a uchvácení." Donald Barthelme zdroj: Donald Barthelme "Unspeakable practices, unnatural acts" (Farrar, Straus and Giroux, 1968), kapitola "Robert Kennedy saved from drowning", s. 46. citováno v knize  "Kultura narcismu" Christopher Lasch (Triton, 2016)

(úvod) "K tomu, abych veřejně mluvil o svém příběhu, mě povzbudily články doktora Paula McHugha * , který začal před lety zpochybňovat transgenderovou ideologii. Psal o tom, že je to psychologie, nikoli biologie, co vede lidi k touze změnit pohlaví. To ve mně silně rezonovalo, protože moje vlastní zkušenost to potvrzovala, jak popisuji ve své autobiografii Transgender´s Faith." Kapitola: "Co víme o trans dětech" "Dětští genderoví specialisté přiznávají, že nejsou k dispozici žádná data ani žádný test, které by mohly spolehlivě určit, jestli zoufalé dítě je, nebo není transgender. [...] Na druhé straně, jak uvidíte dále, existují silné důkazy, že mnoho genderově nespokojených dětí přijme v průběhu dospívání svoje vrozené pohlaví, pokud v dětství neprojdou tranzicí a potvrzením jejich transgenderové identity. Je také zřejmé, že pokud dospělí utvrzují děti v opačné genderové identitě a lékaři těmto dětem nasadí hormonální blokátory puberty, přeruší se u těchto dět...

SVOBODA — PSYCHOLOGICKÝ PROBLÉM?  Moderní evropské a americké dějiny se soustřeďují na úsilí osvobodit se od politických, ekonomických a duchovních pout, která lidi svazují. [...] Principy ekonomického liberalismu, politické demokracie, náboženské svobody a individualismus v osobním životě byly výrazem tužeb po svobodě a současně se zdálo, že přibližují lidstvo k jeho seberealizaci. Člověk zpřetrhal jedno pouto za druhým, odvrhl nadvládu přírody a sám se učinil jejím pánem; zničil nadvládu církve a způsobil převrat absolutistického státu. Odstranění vnější nadvlády se zdálo být nejen nezbytnou, ale i dostatečnou podmínkou k dosažení vytouženého cíle: svobody jednotlivce. [...] Temné a ďábelské síly lidské přirozenosti byly vypovězeny do středověku a ještě starších historických údobí, přičemž se vysvětlovaly nedostatkem vědění či prohnanými záměry podvodných králů a kněží. Na tato období se pohlíželo, jako by to byla nějaká sopka, která už dávno přestala hrozit. Člověk se cítil bezp...

"Podstatou mého výkladu však není fakt, že televize má zábavný charakter, ale že učinila ze zábavy přirozenou formu zobrazeni jakékoli skutečnosti. Televizní přijímač nás udržuje v neustálém styku se světem, ale má přitom stále tutéž, neměnnou, smějící se masku. Problém nespočívá v tom, že televize nabízí zábavná témata, nýbrž že jakékoli téma převádí na zábavu, což je úplně jiná otázka. Řekněme to ještě jinak: zábava je zastřešující ideologií veškeré televizní komunikace. Nezáleží na tom, co je předmětem zobrazení a jaký je úhel pohledu; nad vším se vznáší předpoklad, že nám to má přinášet především zábavu a potěšení. (...) Řešení, které navrhuji, je vlastně totéž, jaké navrhoval už Aldous Huxley, a stěží ho mohu překonat. Společně s H. G. Wellsem byl Huxley přesvědčen, že máme na vybranou mezi vzdělaností a katastrofou, a vytrvale psal o tom, jak je nutné, abychom porozuměli politickému a epistemologickému významu médií. Snažil se nám totiž sdělit, že tragédie obyvatel „překrás...

„Jaké zlo budete tolerovat záleží na tom, po jakém dobru toužíte.“ "Which evil you tolerate depends on what good you pursue." * * "The Corrosion of Character: The Personal Consequences of Work in the New Capitalism"  Richard Sennett  (1998, W. W. Norton & Company) Richard Sennett @International Book Festival (21/08/2015) Audio (mp3) 01:02:25 "Richard Sennett - Respekt ve světě nerovnosti" Pavel Procházka @Sociální studia / Social Studies, 01/2005 (článek v PDF) Nová kniha Richarda Sennetta je očekávaným „pokračováním“ jeho úspěšné knihy Corrosion of Character: The Personal Consequence of Work in the New Capitalism, avšak může přinést mnohým čtenářům zklamání. Nenabízí totiž žádné jednoznačné řešení naléhavých problémů současného světa nastíněných v jeho předchozí knize. Nabízet jednoznačné řešení nebo lék ovšem není jejím účelem, není to kniha o praktické politice sociálního státu. Týká se především hledání cesty k politice respektu a zkoumání slepých...