Příspěvky

Zobrazují se příspěvky se štítkem Sociologie

"Člověk a město" Zygmunt Bauman (ukázka z knihy "Globalizace: Důsledky pro člověka", 1998)

Obrázek
  foto: Národní knihovna ve městě Brasilia, autor Oscar Niemeyer, otevřeno pro veřejnost v roce 2008. Více zde na odkaze Ukázka z knihy "Globalizace" od sociologa Zygmunta Baumana (1925-2017) glosuje funkci veřejného prostoru ve vztahu k člověku a vypůjčuje si dále komentář Richarda Sennetta, významného sociologa a kritika moderní kapitalistické společnosti. Zajímavé na Baumanově/Sennettově pohledu je to, jak problematizuje to, co se obecně považuje za žádoucí a (téměř vždy) kladné, a to je moderní městská architektura. Kritika spočívá v poukázání na myšlení, které akcentuje výhradně estetiku a opomíjí člověka a jeho přirozenost. Ačkoli byla kniha napsána v r. 1998, kdy gentrifikace nebyla společenské téma, je aktuálním i dnes. Ještě je nutno dodat, ze tato ukázka naráží na konkrétní příklad z Brazílie a významného architekta Oscara Niemayera, o kterém Bauman píše o několik stránek dříve (viz s. 56-57) než je tato ukázka.  "Globalizace: Důsledky pro člověka" Zygmun...

"První a druhá moderna, reflexivní moderna, postmoderna, globalizace, kosmopolitismus, metahra/metamoc, multikulturalismus" Ulrich Beck (2002)

Obrázek
  První moderna, druhá moderna, postmoderna "Východisko úvah o druhé moderně představuje zkušenost rapidní změny společenských základů. Už během mého vysokoškolského studia se mi zdálo neúnosné, či přímo rozporuplné, aby věda, která hlásá a analyzuje změnu, sama vycházela z principu vztahového rámce změny, který koření ve zkušenostech 19. století" [...] "Výrazem první moderna chápu v tomto smyslu za prvé: ztotožnění společnosti s národním státem, tedy kontejnerový model nacionálně organizované společnosti; za druhé ideál normální společnosti s plnou zaměstnaností, tedy normální pracovní vztahy se standardizovanou kariérní biografií; za třetí masové strany, které koření v třídních kulturách; za čtvrté malé rodiny s obyčejnou dělbou práce mezi muži a ženami; ale také jasné hranice mezi přírodou a společností, jasné hranice mezi "my" a ostatními, životem a smrtí, věděním a nevěděním. To vše jsou základní předpoklady, které dnes ztrácejí stabilitu." [...] Rozl...

"Riziková společnost: Na cestě k jiné moderně" Ulrich Beck (1986)

Obrázek
  foto: první vydání "Risikgesellschaft" (česky Riziková společnost ) Ulricha Becka v roce 1986, níže obálka českého vydání z roku  2004, Sociologické nakladatelství SLON. Kniha v PDF zde . "Riziková společnost se v protikladu ke všem dřívějším etapám (včetně společnosti industriální) vyznačuje jedním zásadním nedostatkem: situace ohrožení není možné připsat vnějším příčinám. Na rozdíl od všech dřívějších kultur a fází společenského vývoje, které byly vystaveny rozmanitým hrozbám, je dnes společnost ve styku s riziky konfrontována sama se sebou. [...]  zdrojem existujících nebezpečí už není nevědění, nýbrž vědění, nikoli nedostatečné, nýbrž zdokonalené ovládání přírody, nikoli to, co se vymyká lidskému dosahu, nýbrž právě systém rozhodování a objektivních tlaků nastolený industriální epochou. Moderna převzala navíc i roli svého protějšku – roli tradice, která má být překonána, tlaku přírody, který má být ovládnut. Stala se hrozbou a příslibem osvobození od hrozby, kterou...

Děti bez lásky (1963)

Obrázek
  foto: Kolektivní výchovou v týdenních jeslích procházely československé děti už od narození (Zuzana Válková, 2. 2. 2018) Děti bez lásky (1963) 10:05 Namaluj obrázek celé své rodiny Naše rodina, kde je ale maminka, otec? 11:40 Co je to deprivační syndrom? 14:45 Na jednu sestru 12 dětí 20:50 Doktorka Damborská zkoumá rozdíl mezi dětmi z rodin a ústavů 31:00 Nedostatek citových zážitků 33:50 Strach v dětech ustupuje pouze, když jsou děti ve skupině 34:00 Co dělat? 35:30 Jesle už nepomáhají rodině, ale stávají se pro rodinu tzv. odkládací stanicí 37:10 Týdenní jesle 40:00 Ideální čas strávený dítětem v denních jeslích je 6, max. 8 hodin denně. 10 až 12 hodin je příliš mnoho Děti bez lásky Dokumentární Československo, 1963, 37 min Režie: Kurt Goldberger Film je alarmující analýzou příčin deprivačního syndromu malých dětí. Všechny děti vyrůstaly v jeslích a podobných ústavech. Režisér se dotkl jednoho z tehdejších tabu. V zájmu státu bylo totiž převzít všechnu péči o dítě, aby jeho mat...

"Člověk bez minulosti i budoucnosti, který se v každém okamžiku znovu rodí" Donald Barthelme (1968)

Obrázek
"Marivaudián je podle Pouleta člověk bez minulosti i budoucnosti, který se v každém okamžiku znovu rodí. Tyto okamžiky jsou body, jež se sdružují v přímku, ale důležité jsou ony okamžiky, nikoliv přímka. V jistém smyslu nemá marivaudián žádnou historii. Nic nevyplývá z toho, co předcházelo. Je stále překvapen. Není schopen předvídat svou vlastní reakci na události. Událostmi je vždy zaskočen. Obklopuje ho stav vzrušení a uchvácení." Donald Barthelme zdroj: Donald Barthelme "Unspeakable practices, unnatural acts" (Farrar, Straus and Giroux, 1968), kapitola "Robert Kennedy saved from drowning", s. 46. citováno v knize  "Kultura narcismu" Christopher Lasch (Triton, 2016)

"Odvrácená tvář transgenderu" Walt Heyer (ukázka)

Obrázek
(úvod) "K tomu, abych veřejně mluvil o svém příběhu, mě povzbudily články doktora Paula McHugha * , který začal před lety zpochybňovat transgenderovou ideologii. Psal o tom, že je to psychologie, nikoli biologie, co vede lidi k touze změnit pohlaví. To ve mně silně rezonovalo, protože moje vlastní zkušenost to potvrzovala, jak popisuji ve své autobiografii Transgender´s Faith." Kapitola: "Co víme o trans dětech" "Dětští genderoví specialisté přiznávají, že nejsou k dispozici žádná data ani žádný test, které by mohly spolehlivě určit, jestli zoufalé dítě je, nebo není transgender. [...] Na druhé straně, jak uvidíte dále, existují silné důkazy, že mnoho genderově nespokojených dětí přijme v průběhu dospívání svoje vrozené pohlaví, pokud v dětství neprojdou tranzicí a potvrzením jejich transgenderové identity. Je také zřejmé, že pokud dospělí utvrzují děti v opačné genderové identitě a lékaři těmto dětem nasadí hormonální blokátory puberty, přeruší se u těchto dět...

"Strach ze svobody" Erich Fromm (1941)

Obrázek
SVOBODA — PSYCHOLOGICKÝ PROBLÉM?  Moderní evropské a americké dějiny se soustřeďují na úsilí osvobodit se od politických, ekonomických a duchovních pout, která lidi svazují. [...] Principy ekonomického liberalismu, politické demokracie, náboženské svobody a individualismus v osobním životě byly výrazem tužeb po svobodě a současně se zdálo, že přibližují lidstvo k jeho seberealizaci. Člověk zpřetrhal jedno pouto za druhým, odvrhl nadvládu přírody a sám se učinil jejím pánem; zničil nadvládu církve a způsobil převrat absolutistického státu. Odstranění vnější nadvlády se zdálo být nejen nezbytnou, ale i dostatečnou podmínkou k dosažení vytouženého cíle: svobody jednotlivce. [...] Temné a ďábelské síly lidské přirozenosti byly vypovězeny do středověku a ještě starších historických údobí, přičemž se vysvětlovaly nedostatkem vědění či prohnanými záměry podvodných králů a kněží. Na tato období se pohlíželo, jako by to byla nějaká sopka, která už dávno přestala hrozit. Člověk se cítil bezp...

Neil Postman "Ubavit se k smrti"

Obrázek
"Podstatou mého výkladu však není fakt, že televize má zábavný charakter, ale že učinila ze zábavy přirozenou formu zobrazeni jakékoli skutečnosti. Televizní přijímač nás udržuje v neustálém styku se světem, ale má přitom stále tutéž, neměnnou, smějící se masku. Problém nespočívá v tom, že televize nabízí zábavná témata, nýbrž že jakékoli téma převádí na zábavu, což je úplně jiná otázka. Řekněme to ještě jinak: zábava je zastřešující ideologií veškeré televizní komunikace. Nezáleží na tom, co je předmětem zobrazení a jaký je úhel pohledu; nad vším se vznáší předpoklad, že nám to má přinášet především zábavu a potěšení. (...) Řešení, které navrhuji, je vlastně totéž, jaké navrhoval už Aldous Huxley, a stěží ho mohu překonat. Společně s H. G. Wellsem byl Huxley přesvědčen, že máme na vybranou mezi vzdělaností a katastrofou, a vytrvale psal o tom, jak je nutné, abychom porozuměli politickému a epistemologickému významu médií. Snažil se nám totiž sdělit, že tragédie obyvatel „překrás...

Richard Sennett "zlo/dobro"

Obrázek
„Jaké zlo budete tolerovat záleží na tom, po jakém dobru toužíte.“ "Which evil you tolerate depends on what good you pursue." * * "The Corrosion of Character: The Personal Consequences of Work in the New Capitalism"  Richard Sennett  (1998, W. W. Norton & Company) Richard Sennett @International Book Festival (21/08/2015) Audio (mp3) 01:02:25 "Richard Sennett - Respekt ve světě nerovnosti" Pavel Procházka @Sociální studia / Social Studies, 01/2005 (článek v PDF) Nová kniha Richarda Sennetta je očekávaným „pokračováním“ jeho úspěšné knihy Corrosion of Character: The Personal Consequence of Work in the New Capitalism, avšak může přinést mnohým čtenářům zklamání. Nenabízí totiž žádné jednoznačné řešení naléhavých problémů současného světa nastíněných v jeho předchozí knize. Nabízet jednoznačné řešení nebo lék ovšem není jejím účelem, není to kniha o praktické politice sociálního státu. Týká se především hledání cesty k politice respektu a zkoumání slepých...