* fitra - knihovna *

  foto: Nebe nad Berlínem (1987), scéna v knihovně (viz video níže) "Myslím, že Giacomo Leopardi má ve svých Canti verš o pohledu hvězd - ne tedy o tom, jak vidíme hvězdy my, ale jak ony se dívají na nás. Chci zde psát právě o tomto druhu troufalé imaginace, jež chce jakoby uniknout "antropocentrickým" zvyklostem, aniž se jí to kdy ovšem zcela podaří. Zajímá mne smysl takové úmyslně "marné" imaginace, a také to, jak se jí daří na poli kinematografie. Jde o pohled odjinud - jiný, než je ten, který vysílají běžně lidské oči: kupříkladu o pohledu mrtvých (připomínám Unavenou smrt Fritze Langa či z nejnovější doby Noční hovory s matkou Jana Němce), o pohledu Smrti samé (Bergmanova Sedmá pečeť), pohled zvířete (Bressonovo A co dále, Baltazare) či opravdu také o leopardiovský pohled vzdálené hvězdy (Tarkovského Solaris). V tomto textu se však soustředím na ještě jiný, také velice speciální zrak: na oči andělů z proslulého snímku Wima Wenderse Nebe nad Berlínem (1987)...

  foto: malíř Karel Souček (1915-1982), člen Skupiny 42 (ukázka z tvorby) Karel Souček @Wikipedia   *  *  * "Bolestná krize současného lidstva je spojena s obtížností nalézt  východisko z psychologického éry. Z éry subjektivismu, uzavřeného individualismu, éry nálad a prožitků, které nejsou spojeny s žádným objektivním a absolutním středem. [...] absolutní moc vědy [je] jen falešná představa [...] to všechno je tlak rdousící živou lidskou osobnost subjektivismem a otroctvím ze strany přírodního řádu, že je to lživý univerzalismus. Lidský rod člověka mechanicky zotročil. Podřídil jej svým cílům. [...] narouboval na něj své obecné a domnělé objektivní vědomí" s. 5 *  *  * "V přírodním řádu je všechno podřízeno zákonu efemérnosti. Každá generace je následně sežrána generací následující a svými mrtvolami hromadí půdu, na níž pak kvete mladý život. [...]  Veškerá lidská energie je nasměrována ven. [...]  Není tedy nasměrována dovnitř, nesměřuje do...

1. Aristotelova kritika předchůdců 2. Aristotelova víra, jeho důkazy o jsoucnosti Boha a vlastnosti Boha. 3. Působnost Boha. 4. Jest Aristotelů Bůh stvořitelem? "Aristoteles byl žákem Platonovým, snad více, než jak sám přiznával, i nemohl souhlasiti s názorem výlučného empirismu, který zas ve všem vidí jen hmotu, náhodu, prostý mechanismus. Z tohoto důvodu odporuje Demokritovi, stejnějako jeho učitel Platon. Neboť příroda podle Aristotela není nahodilým shlukem atomů, prvky nejsou, v jednotlivinách ledabyle seskupeny, nýbrž jsou v jakémsi poměru a skladbě. Aristoteles velmi důrazně kritisuje a odmítá materialisticko-mechanistický názor. Demokritův, proti němuž staví názor dynamicko-teleologický; proti pouhé kvantitě vyzdvihuje kvalitu. Demokritova atomistika nutně vedla k atheismu, neboť v tomto systému, kde všechno mělo se vyvíjeti podle zákona nutnosti, nebylo potřebí žádného principu metafysického a počátek věcí a světa přičítán náhodě. A tak Aristoteles vytýká Demokrit...

"Chceme-li pak na pojem prapříčiny a prasíly pohlížeti jako na výraz filosofického pojetí příčiny první, nepodmíněné, t.j. Boha, dojdeme k závěru, že bůh prvních filosofů byl neosobní, hmotný, immanentní princip všehomíra. Rozběhy k metafysickému zkoumání úkazů ve světě a jakási monistická tendence školy miletské šířily se čím dál tím více a stále jasněji se vyhraňovaly. Tím přirozeně sesilovány monotheistické prvky starých náboženských představ a rozšřiován odpor proti polytheismu. Prvý, který odvážil se mínění své veřejně projeviti, byl Xenofanes z Kolofonu (nar. c. 570 p. Kr.). Napsal filosofickou báseň, v níž zcela směle bojoval proti anthropomorfickým a anthropopathickým elementům v lidové víře v bohy. Vysmívá se tu svým krajanům pro absurdní jejich mínění o bozích, kára Homera i Hesioda, že bohům přičítají všechny nepěkné vlastnosti lidí. (...) Xenofanes však ztotožňuje nejvyšší svou jednotu, t. j. Boha s celou přírodou. Znázorňuje pak si ji jako něco rozložitého, navazu...

Milujete moudrost, ale neumíte číst? Milujete moudrost, ale inkvizice vám spálila celou knihovnu? Milujete moudrost, ale strana, kterou jste nevolili, vám vyřadila oblíbené tituly z knihovny? Milujete moudrost, ale Římané vypálili vaši miniaturní verzi Alexandrijské knihovny? Moudrost úplně nemilujete, ale ještě víc vás ubíjí 500stránkové romány Victora Huga (je to Francouz, takže Íga), Umberta Eca nebo Marcela Prousta? Moudrost milujete, číst umíte, ale neumíte (a bojíte se požádat své známé) nainstalovat Adobe Acrobat Reader, Word nebo Notepad na vašem PC? Zde je vaše místo. Zde budete opět člověkem. Nadčasové - audio blog  * filosofie, literatura, poezie, politika *

  "... duše těch četných obětí moderní civilisace, jejichž výkřiky neslyšíme; noviny a statistika registrují jen čísla: „tento týden se utopilo lidí 10, 16 se jich oběsilo a tak dále“ – ale co se dálo v těch jejich duších, než se  takto rozhodli?  [...] Problém sebevraždy je vůbec hlavní problém moderního tvoření literárního bezmála bych řekl problém jediný."  s. 20-21 "Tedy – jasnosti a světla věda nám poskytuje, ale činí nás nešťastnými… Napájel se žízniv všemi velikými ideami, ale stával se jen nešťastnějším a nešťastnějším! [...] Positivistický skepticismus rozežral mou duši jako kyselina. [...] Ztratil rovnováhu, protože ztratil duchovní střed. Duše toho moderního člověka ztrácí se na všecky strany, do všech úhlů světa – nemá žádného pevného jádra, žádného středu, žádné jednoty. Nedopracoval se jednotného názoru na svět – odsud všecka ta bída, odsud nervosnost, pomatenost, touha po smrti… „Hlavní příčina četných nervových bolestí v naší době jest vlastně ta, že ...

  Nebe nad Berlínem (1987) knihovna from Mecca_Audio on Vimeo .

download PDF „Arabská a evropská věda mezi antikou a středověkem“ (ed. P. Houser "Kapka metanového deště") Praha 2007 „Arabské intelektuální inspirace latinského Západu kolem roku 1000“ (Dějiny věd a techniky 46/4, 2013) „Aritmetika a Bůh na přelomu antiky a středověku“ ("Situovaná věda: Filozofické a společenské kontexty vědeckého poznání", ed. Z. Kalnická, M. Škabraha, Ostrava 2013 "Bůh v Ibn Sínově božské vědě“ (Nový Orient 60/2, 2005) „Cesty arabské a raně středověké vědy I: Zmizela věda z Evropy?“ (Computerworld – Scienceworld, Praha 2006) „Dvě aristotelské disputace na ottonském císařském dvoře“ (Aithér: Časopis pro studium řecké a latinské filosofické tradice 7/13, 2015) „Filosofie jako hra: matematické hry středověkých intelektuálů“ (Filosofie v provincii / Filozofia na prowincji, ed. A. Olech, M. Otisk, Ostrava 2016) "Heinzmannova Středověká filosofie" Marek Otisk (recenze) „Ibn Rušdův Bůh mezi metafyzikou a fyzikou“ (Nový ...

Oddělení morální a politické filosofie a Centrum globální studií Filosofického ústavu Akademie věd ČR  Vás zvou na workshop s představením knihy Muhammad ‘Ábid al-Džábirí: Kritika arabského rozumu. Úvod (Praha: nakladatelství Filosofia, ediční řada Filosofie a sociální vědy, 2018) Své příspěvky přednesou: Marek Hrubec : Muhammad al-Džábirí v globálním kontextu současné filosofie Zora Hesová : Muhammad al-Džábirí a boj o racionalitu v arabském myšlení Bronislav Ostřanský : Muhammad al-Džábirí a (re)interpretace odkazu minulosti Magdalena Vitásková : Vědecko-překladatelské problémy knihy Kritika arabského rozumu Čtvrtek 20. září 2018 od 15:00 Zasedací místnost Filosofického ústavu AV ČR Jilská 1, Praha 1, 1. patro   Info o knize Info o autorovi

foto: "Praise house " místo zřizované na plantážích za účelem konverze otroků ke křesťanství, kázání bylo vždy pod dohledem bělochů.  " Hush harbor " označení pro tajná spirituální setkání, která si otroci organizovali sami, byla tajná a konala se na okraji plantáže. Zvolení Baracka Obamy prezidentem se v Americe začalo mluvit o tzv. době post-rasové. Tento termín použil sám Barack Obama, nicméně ve svém posledním projevu z ledna 2017 poznamenal, že ačkoli “[T]éma rasy zůstává silnou a mnohdy rozdělující složkou naší  společnosti" (…) "a vztahy mezi jednotlivými etniky jsou lepší než byly před 10, 20 nebo 30 lety" , dodává ale, že “[společnost] ještě není tam, kde by měla být" .

Večerní akademie religionistiky a teologie - přednášky pro veřejnost Více na webu Husitské teologické fakulty  úterý 28. února 2017, 17:00  1) Úvod do problematiky; náboženství otroků . Úvod do studia afroamerické historie a kultury. Počátky otrokářství v severoamerických koloniích, vznik legislativy definující otroctví na rasovém základě a charakteristiky amerického otroctví. Náboženství otroků (slave religion): problematika pramenů a rekonstrukce podob náboženského života otroků. úterý 14. března 2017, 17:00  2) Černé církve před občanskou válkou . Důsledky americké války za nezávislost pro černošskou populaci. Druhá vlna náboženského probuzení v Americe a její vliv na 1) vznik černých kongregací a denominací (baptistické, metodistické) a 2) misii mezi otroky. Abolicionismus. úterý 28. března 2017, 17:00  3) Černé církve v éře segregace . Růst černých církví, reorganizace denominací, rozvoj kulturně specifické podoby černošské bohoslužby v ob...

Radim Palouš  (6. listopadu 1924 Praha – 10. září 2015)  český filosof, pedagog a komeniolog První polistopadový rektor UK Radim Palouš tvrdí, že člověk má přijmout běh světa a jeho výzvy. Dokázal to nejednou jak po listopadu 1989, tak před ním. Příběh chemika, filosofa a také topiče Radima Palouše vám přiblíží Pavel Hlavatý a David Hertl. Portréty, ČRo Plus (4.12.2014)   Tereza Matějčková "Radim Palouš: Uchovej řád a řád uchová tebe"   @Česká pozice (5.11.2014)

„ Symbolický život" , Jung se v ní snaží objasnit, co chápe symbolickým životem. Říká, že jsme uvízli v racionalismu a že naše racionální pojetí života v sobě zahrnuje naši rozumnost, avšak vylučuje veškerou symboliku. Dále ukazuje, o co bohatší je život lidí, kteří jsou dosud pevně zakořeněni v živé symbolice náboženských tradic. Jung sám odhalil, že lze nalézt cestu k živoucí symbolice – nikoli k dávno ztraceným symbolům, nýbrž k dosud živé funkci, která ji vytváří. Tuto cestu najdeme, když budeme věnovat pozornost svému nevědomí a svým snům. Pokud si bude moderní člověk dlouhodobě všímat svých snů a brát na ně ohled, může se jeho nevědomí stát opět zdrojem symbolického života. To je možné jen tehdy, když své sny interpretujeme čistě intelektuálně, když je opravdu přijmeme do života. Pak se symbolický život neobnoví v rámci kolektivní rituální formy, nýbrž bude zabarven a zformován individuálně. Znamená to, že člověk už nevystačí s pouhou rozumností svého já a jeho rozho...

"Bůh není ani fikcí ani hypotézou ani legendou, nýbrž nejplnější skutečností  - ..., že každá minuta jest jen zázrakem zjevení a proudem, kterými se vylévá božstvo do života a světa, a každý den jen novým aktem v mystickém dramatu věčné obrody všeho, že není všednosti a staroby, že každý den je svátkem a žádá jen, aby se do něho vnesla víra a odvaha, a rozsvítí se pak v kráse a v síle." zdroj: F . X. Šalda " Boje o zítřek " (Melantrich, 1905, s. 87)

Klasické dílo německého filosofa s podtitulem "Studie o dobrotě Boha, svobodě člověka a o původu zla" je obhajobou myšlenky, že náš svět je nejlepší ze všech možných světů, proti mínění P. Bayla a jiných, že existence zla na světě je neslučitelná s pojmem Boží dobroty.

 „Přijde škudlil do ráje?“ Dobročinnost a vztah islámu k chudobě Vztah islámu k chudobě je – jako je tomu v jeho rámci i se vším ostatním – téma široké, ba bezbřehé, zahlcené množstvím tradic i právních ustanovení. Dobročinnost je pak téma, které patří k vlastnímu jádru islámu a jeho sebevnímání, k jeho každodennímu životu i k jeho společenským institucím. Charita není vnímána v západním duchu jako věc osobního vkusu a angažovanosti jednotlivce, ale patří k úkonům de facto kultickým Autorem článku je Bc. Jan Sušer (*1984) pracuje jako vedoucí redaktor v odborném nakladatelství. Zabývá se mormonismem, západním esoterismem a levicovou teorií.  Článek vyšel 17. Března v časopise DINGIR (1/2014, 17. ročník) Download (PDF) 1.2MB http://uloz.to/xufwFkNf/dobrocinnost-a-vztah-islamu-k-chudobe-jan-suser-dingir-2014-pdf

Rudolf Eucken je otcem moderního aktivismu. Naše generace, které vyrostla již v době docela jiného kulturního ladění, která má již za sebou vybojován ten kulturní zápas, který Eucken teprve ohlašoval, a která poznala později myšlenkově původnější a umělecky skvělejší, již docela moderní kritiky života, filosofy, básníky i hrdiny činů, nemůže být ani dosti práva tomu německému profesoru, osamělému mysliteli a horliteli, který vyšel ještě ze staré školy katedrového idealismu a zůstal ve svém působení omezen na jeho výrazové prostředky a celkem také přes ocenění Nobelovou cenou za literaturu z roku 1908, na své národní prostředí.

V překladu a s úvodní studií brněnského docenta filosofie Ivana Hodovského se do rukou našich čtenářů dostává dosud u nás nepřeložené pozdní dílo význačného německého filosofa meziválečného období Filosofický pohled na svět, doplněné o několik studií především z oblasti sociální filosofie. 

Čekal bych od bohoslovce, že ti bude hledět cestu víry v Boha usnadnit. Natož je-li jím biskup církve tak silně tradiční a srostlé s místy úředními a vládními, jako je církev anglikánská. Ale knížka Johna A. T. Robinsona, biskupa z Woolwiche, londýnského předměstí, tě v tomto ohledu překvapí. Zneklidnila ostatně, ne-li přímo pobouřila, tisíce církevníků, sotvaže vyšla v březnu 1963 ve svém prvním vydání, po němž rychle následovala další, stejně jako i překlady.

Současná teologie se soustavně a mnohem intenzivněji než dříve zabývá kritikou náboženství, jak ji vyslovili psychiatři a psychoterapeuti – nejvýrazněji Sigmund Freud –, aby se vyrovnala s falešnými obrazy Boha a nahrazovala je úvahami osvobozujícími a uzdravujícími.