* fitra - knihovna *

  "The City in History: Its Origins, Its Transformations, and Its Prospects" Lewis Mumford (Harcourt, Brace and World, 1961)

  Slapská přehrada (1958) František Bílek (1872-1941) Sochař, řezbář, kreslíř, grafik, architekt a keramik. V letech 1888 – 1890 byl žákem pražské akademie umění u profesora Pirnera. V roce 1891 vstoupil v Paříži k profesoru Injabertovi  a v letech 1891 – 1892 se učil sochařství na akademii Colarossi. V Paříži mu byl rádcem Hynais a sl. Braunerová. V roce 1902 pobýval v Itálii. Pak trvale přesídlil do Prahy, byl ve styku s Juliem Zeyerem a od roku 1900 s Otokarem Březinou, jehož básnické dílo s výtvarnickým názvem „Stavitelé chrámů“ ho velmi zaujalo a oba se spojili k práci. Byl sochař mystik, náboženský blouznivec, ve svém tvoření byl ovládán vidinami, alegoriemi, symboly věcí nadpozemských. Vydal několik grafických publikací, mnoho drobných dřevorytů, grafických portrétů ex libris aj. I v grafice nepropagoval krásu, ale ideu. Hovořil v symbolech o duchovních věcech člověka. Účastnil se mnoha výstav jak s grafickými, tak keramickými pracemi. (Tomanův slovník) Stavba Oravské přehrady (

  foto: "František Hudeček" Jiří Machalický, Martin Zeman (Galerie Moderna, 2011) Mám raději umělce než umění...Dokument o Jindřichu Chalupeckém (Vltava, 2010, 55 min.) Dokument Romana Štětiny a Michala Pěchoučka Mám raději umělce než umění vznikl v roce 2010 jako příspěvek ke stému výročí narození Jindřicha Chalupeckého (1910 – 1990) a také jako zamyšlení nad významem prestižní ceny pro mladé české výtvarné umělce. Ta vznikla z podnětu Václava Havla, Theodora Pištěka a Jiřího Koláře a nese jméno významného českého teoretika a kritika. "Zvukové nahrávky, které pořad provázejí, pocházejí z projektu NEJMILEJŠÍ ZVUKY PRAHY. Poděkování patří Miloši Vojtěchovskému a dalším autorům".  "Co je to kritika? Je to vůbec nešťastné slovo… kritika. Zní to jako psaní rozsudků a hlavně odsudků. Ale psát rozsudky a odsudky, to je to nejsnadnější, nejúspěšnější, nejneplodnější a dokonce nejnebezpečnější, co se v umění dá dělat. Nebo se myslívá, že kritika, to je něco jako kv

  foto: Kniha " Krize modernismu " M. A. Lifšic (Odeon, 1975) je ideový zdroj představitelů Manifestu radikálního realismu (2016), text manifestu @Artalk . Stati předního sovětského filosofa a estetika Michaila Aleksandroviče Lifšice a jeho ženy přispívají k prohloubení a obohacení marxisticko-leninské estetiky. Rozebírají ekonomické, společenské, filozofické, ideové i estetické kořeny modernistické tvorby a podávají kritiku úpadkových směrů ve výtvarném umění. Charakteristickým rysem Lifšicových prací je organické sepětí estetiky s problémy života společnosti a důsledná obhajoba socialistického realismu proti revizionistickým názorům vestetice. (anotace Odeon) Kdo se bojí červené? 13. 2. 2017  - 13. 3. 2017 @Galerie mladých Vasil Artamonov, Dominik Forman, Alexey Klyuykov, Lenka Štěpánková Výstava je výběrem z tvorby dlouhodobě spolupracujících autorů, které v současnosti pojí členství ve Svazu sovětských umělců. Toto širší mezinárodní uskupení založené na podzim roku

foto: mědirytina Louise Haghe podle ilustrací Davida Robertse z cest po Egyptě, Libanonu, Palestině a Sýrii v letech 1838 až 1840 vydaných knižně pod názvem "The Holy Land, Syria, Idumea, Arabia, Egypt and Nubia" (1842-1846) a "Egypt and Nubia" (1846-1849) . Vybrané články z Nového Orientu  poukazují na ty významné od 50. let do současnosti; kromě témat teologických, politických a historických je možné narazit na recenze tehdy vydaných překladů (Ibn Battúta, Ibn Chaldún, Ibn Tufajl nebo Ibn Sína). Rovněž jsou zde uvedeny dva rozhovory s Ivanem Hrbkem; jeden z doby, kdy překládal Korán (1971) a další, kdy pracoval na dvoudílných Dějinách Afriky (1966) nebo rozhovor s prof. Lubošem Kropáčkem  z cesty do Lambaréné v r. 1968. K aktuálnímu dění v Evropě by mohly přispět články " Američtí muslimové: Relevantní inspirace pro Evropu? " nebo "Mladí evropští muslimové a jejich pohled na spravedlnost ve školách i společnosti" . Nový Orient (archív čl