* fitra - knihovna *

V roce 1671 přeložil Edward Pococke ml. Ibn Tufajlovo dílo do latiny. Pro překlad použil arabský originál, který roku 1630 v Aleppu získal jeho otec Edward Pococke st. Anglický překlad, jehož autor byl britský orientalista Simon Ockley (1678 – 1720), vyšel až r. 1708, tedy 11 let před vydáním Robinsona Crusoe od Daniela Defoea.               foto: "Hayy was here, Robinson Crusoe" @Aramco World Abú Bakr ibn Tufajl "Živý, syn Bdícího" (AUDIOKNIHA) Překlad: Ivan Hrbek Připravila: Lucie Němečková Hudební spolupráce: Josef Plechatý Režie: Lída Engelová Účinkují: Miroslav Táborský a Lída Engelová Natočeno v roce 2014 pro ČRo 3 Vltava, cyklus "Pokračování za pět minut" "Živý syn Bdícího je filosofická robinsonáda, dobrodružství ducha, imaginární biografie člověka, narozeného na pustém ostrově a samostatně poznávajícího řád a zákony světa. Hlavní motiv je fantastický a jeho stáří se datuje alespoň od založení Říma: ...

foto: mědirytina Louise Haghe podle ilustrací Davida Robertse z cest po Egyptě, Libanonu, Palestině a Sýrii v letech 1838 až 1840 vydaných knižně pod názvem "The Holy Land, Syria, Idumea, Arabia, Egypt and Nubia" (1842-1846) a "Egypt and Nubia" (1846-1849) . Vybrané články z Nového Orientu  poukazují na ty významné od 50. let do současnosti; kromě témat teologických, politických a historických je možné narazit na recenze tehdy vydaných překladů (Ibn Battúta, Ibn Chaldún, Ibn Tufajl nebo Ibn Sína). Rovněž jsou zde uvedeny dva rozhovory s Ivanem Hrbkem; jeden z doby, kdy překládal Korán (1971) a další, kdy pracoval na dvoudílných Dějinách Afriky (1966) nebo rozhovor s prof. Lubošem Kropáčkem  z cesty do Lambaréné v r. 1968. K aktuálnímu dění v Evropě by mohly přispět články " Američtí muslimové: Relevantní inspirace pro Evropu? " nebo "Mladí evropští muslimové a jejich pohled na spravedlnost ve školách i společnosti" . Nový Orient (archív čl...

"If you are weak of heart, stay away from me,  For my song drips blood" source: "Tulip in The Desert" Muhammad Iqbal Foto: Martha Cooper "street play"

V současném muslimském světě převládají spíše duchovní osobnosti než intelektuálové a v případě, že byste chtěli uslyšet nějaké „nové“ slovo nebo zajímavý pohled na teologickou teorii, musíte se vydat na cestu o jedno století zpět: Muhammad Iqbál (1877-1938), Abdul Rahmán Badawí (1917-2002), Mohamed Azíz Lahbábí (1922-1993) a Muhammad Ábid al-Džábirí (1935 – 2010) a nebo ještě dál v čase: al-Ghazzálí (1058–1111); výjimku představuje první prezident Bosny a Hercegoviny a zakladatel Strany demokratické akce Alija Izetbegovič (1925 – 2003). Nejvíc se proslavil svou „Islámskou deklarací“ (1970, oficiálně až v roce 1990), kde obhajoval panislámskou myšlenku sjednocení muslimských zemí „od Maroka po Indonésii“. Tehdejší Jugoslávský režim v něm ale viděl stoupence fundamentalismu a v dubnu 1983 byl odsouzen na 14 let vězení. Před svým zatčením ale napsal Izetbegovič velmi zajímavou úvahu nazvanou „Islám mezi Východem a Západem“ (první vydání 1980, Godine), ve které rozebírá jak vztah společ...

Mecca (SA) foto: Mohamed Mokhtar @  D o c u m e n t a r i e s  "Náboženský život lze zhruba rozdělit na tři období. Ta lze označit jako „víru“, „myšlení“ a „objevování“.V prvním období se náboženský život jeví jako určité učení, jež musí jednotlivec či celý národ přijmout jako bezpodmínečný příkaz, aniž by jakkoliv rozumově chápal jeho základní smysl a účel. Tento postoj může mít veliký dosah pro společenské a politické dějiny národa, ale nepřinese vážné následky pro vnitřní růst a rozvíjení se jedince. Naprosté podřízení se je následováno rozumovým pochopením tohoto učení a jeho základního zdroje autority. V tomto období hledá náboženský život své opodstatnění v metafyzice – logicky soudržném nahlížení světa, jehož součástí je Bůh. Ve třetím období je metafyzika nahrazena psychologií a náboženský život začíná usilovat o přímý styk s nejzazší realitou. Právě zde se náboženství stává záležitostí osobního osvojení si života a moci; jedinec získává svobodnou osobnost – ni...

  foto: Mohamed Aziz Lahbabí "Le personnalisme musulman" (Parie, Presses Universitaires de France, 1964) Mohamed Azíz Lahbábí (25.12.1922 ve Fesu - 23.8.1993 v Rabatu)  Lahbábí studoval na pařížské Sorbonně, kde získal doktorát z filosofie. Po návratu do Maroka byl profesorem filosofie na univerzitě Mohammeda V. v Rabatu. Charakteristika jeho myšlení je syntéza islámského světonázoru s evropským humanismem. Kromě "Islámského personalismu" (1964) je autorem monografie o Ibn Chaldúnovi (1968) a "Světa zítřka" ("The World of Tomorrow: The Third World accuses", 1980). Kromě vědeckých a esejistických textů psal i poezii. V roce 1987 byl Lahbábí nominován na Nobelovu cenu za literaturu. "Islámský personalismus" Mohamed Azíz Lahbábí (1964) V předislámské Arábii zamlžoval vědomí sebe sama určitý kmenový egocentrismus, "tribocentrismus", jestliže si můžeme dovolit takovýto výraz. S islámem nabývá mu´mín (věřící) sebevědomí jako příslu...