"Spokojte se tím, čím jste. Svět potřebuje lidi jako jste vy." Alan Marshall (1963)
foto: "In Mine Own Heart" Alan Marshall (F.W. Cheshire, Melbourne, 1963)
"Řekl jsem mu, proč k němu přicházím. Vysvětlil jsem, že mám pocit, jako bych byl málo placen, a že srovnání s částkou, kterou dostává on, by mu snad umožnilo navrhnout mi spravedlivý honorář. „To nesouvisí s hodnotou vašich článků,“ pravil. „Všichni jsme placeni podle toho, jakou máme převahu, jakou váhu má naše osobnost, abychom dovedli přesvědčit ostatní o své ceně. Jste asi placen tolik, zač stojíte. Kolik vlastně dostáváte?“ „Tři libry deset."
"Tři libry deset — ano, tak to je. Tak já dostávám patnáct liber za stejný počet slov, ale můj honorář vyjadřuje schopnost přesvědčit redaktora, že za tolik stojím. Vy takovou schopnost nemáte, a proto vám vždycky budou platit jenom to, čemu říkám pakatel. Kdybych byl vámi, netrápil bych se kvůli tomu. Spokojte se tím, čím jste. Svět potřebuje lidi jako jste vy, aby poskytovali blahobyt těm, jejichž potřeby jsou větší než vaše.“
„Vy si tedy myslíte, že je mou povinností žít v chudobě, aby ostatní mohli žít v přepychu?“ zeptal jsem se. „Myslíte si, že není dost pro všechny, tak to je?" „Nejde o to, že by nebylo dost,“ vykládal trpělivě. „Vždycky je dost za předpokladu, že lidé jsou spokojeni s tím, co si zaslouží. Vy si nezasluhujete tolik jako já. Moje posluhovačka například může žít v pokoji s pěti lidmi. Má jiné nervy než já. Je spokojená a šťastná, že žije v místnosti s pěti lidmi. Měl bych usilovat o to, abych ji zbavil existence, která je v souladu s jejím temperamentem a s jejími potřebami a uspokojuje ji, a nahradit ji životem, jenž by se odehrával jako můj život v přepychu, pro mne tolik potřebném? Moje posluhovačka má místnost pro pět lidí. Tím je z ní lepší posluhovačka. Madam Melbová by nemohla žít jako moje posluhovačka. Kdyby tak žila, nemohla by zpívat. Potřebuje přepych. Je naší povinností poskytnout jí přepych jen proto, abychom ji mohli slyšet zpívat.“ „Vy si tedy myslíte, že bych neměl žít v přepychu?"
„To jistě ne. Chodíte čistě oblečen, i když vaše šaty jsou laciné. Jimi jste vyjádřil svůj vkus. Nehladovíte. Byl byste velice nešťastný, kdybyste bydlel v tak přepychovém bytě jako je tento. Vaše štěstí spočívá v tom, že se ztotožňuje s bojem člověka o postup vpřed, abych užil otřepanou a dvojsečnou frázi, kterou jsem četl v jednom vašem článku. Působí vám potěšení, když máte soucit s chudáky. Kdybyste byl v mém postaveni, nemohl byste nikdy mít soucit; bylo by to nevkusné. Každý váš cenný příspěvek k životu bude výsledkem chudoby. Musíte si uchovat chudobu, protože z ní jste rozvinul svůj talent.
Když jste se mi poprvé zmínil o otázce své mzdy, učinil jste to plaše, jako byste pouhou zmínkou o penězích odhaloval ve svém charakteru slabinu. Skutečně jste se skoro omlouval. Naznačoval jste, že byste měl dostat víc, ale zároveň jako byste pociťoval štěstí, že vám vůbec něco platí.
Ne, stejně jako lidé na úrovni vašeho charakteru dostáváte dost. Nezáleží na tom, čím do časopisu přispíváte. Jde jen o to přesvědčit druhé o ceně svého díla, nikoliv o jeho vlastní skutečnou cenu.
Jde o to žít spokojeně a podřídit se úrovni, kterou vám společnost přisoudí. Spatně by vám posloužil ten, kdo by vás vyzdvihl do mého světa, i kdyby to bylo možné. Byl byste nešťastný. Utrácel byste peníze za zbytečnosti. Ztratil byste motiv k psaní. Je nutné a správné, abyste byl vždy odkázán na podporu v nezaměstnanosti. Poskytuje vám podněty, které potřebujete. Umělcům se daří v chudobě; peníze a blahobyt je ničí.“ Usmál jsem se na něho."
zdroj: Alan Marshall "Ve vlastním srdci" (Vyšehrad, 1980), přel. Ladislav Smutek
Alan Marshall (1902–1984) byl australský spisovatel, publicista, cestovatel a folklorista. V roce 1908 onemocněl dětskou obrnou a od té doby byl nucen používat berle. Od roku 1922 do roku 1933 pracoval jako úředník, v této době se začal zajímat o psaní. Měl svůj vztah i k Československu, neboť si od roku 1965 dopisoval s Boženou Foltýnovou, která mu napsala, protože ji zaujala jeho kniha. Roku 1972 dokonce přijel do Prahy, kde se s ní osobně setkal. Během svého života obdržel celou řadu ocenění např. Řád Británie, Řád za přátelství mezi národy (SSSR) a v Austrálii získal mj. Řád za služby literatuře Austrálie, Čestný doktorát právních věd. Biografii nazvanou I can jump oceans: the world of Alan Marshall o něm napsal Harry Marks.
Podle Marshallovy knihy Jumping Over Puddles Again (1955) natočil Karel Kachyňa v roce 1970 stejnojmenný český film s Vladimírem Dlouhým (tehdy 12ctiletým) v hlavní roli. Prakticky jde o první díl životopisné trilogie; This is the Grass (1962) a In Mine Own Heart (1963), česky "Ve vlastním srdci" (Vyšehrad, 1980), přel. Ladislav Smutek. (wikipedia)
(Vyšehrad, 1980), přel. Ladislav Smutek
