Témata v literatuře V. - Peníze, bankovnictví & chudoba

 

foto: politická karikatura z časopisu Puck

"Jedna z velkých zkušeností, které jsem v životě udělal (a ne příliš brzo) : dávej si pozor, všímej si,
jak se lidé tváří, nebo co jim bezděčně dělá obličej, když mluví o penězích..."

Jan Zábrana "Celý život (1) - výbor z deníků 29. dubna 1948 - 5. listopadu 1976 (Torst, 1992)

✻ ✻ ✻

"Bankéř je člověk, který vám zapůjčí deštník,
když svítí slunko, a chce jej zpátky, když začne pršet."

Mark Twain 

✻ ✻ ✻

"Je pravda, co se říká, že jsi opravdu tak bohatý?
A co ty, ty jsi bohatá?
Bohatá na myši ve stodole a šneky v zahradě.
Já jsem zase bohatý, podle řeči děvčat.
To víš, děvčatům nezbývá nic než ty řeči." 

Charles-Ferdinand Ramuz "Člověk" (2002),
přel. Olga Mašková, audiokniha zde

✻ ✻ ✻

„Když člověk začíná z ničeho
Když člověk začíná vlastníma rukama
Prázdnými, ale čistými“

Langston Hughes "Pluh svobody" (1943)

✻ ✻ ✻

Před oknem banky
jsem udivený zůstal
a ptal jsem se:
- Co mi chceš? —

[...]

Mluvil
a vyprávěl o lidech,
již o novém žití snili
a Oceán přeplavili,
a mluvil, mluvil o vysokých zdech,
jež převyšují k nebi pláč i vzdech,
o ruchu brodwají.

A mluvil o lidech, co hladem sténají
a umírají světem oklamaní,
na návrat v duchu sil už nemají,
ba síly k vzpomínání.

Josef Chaloupka "Dolar" ze sbírky "Tvůj bližní" (1927)

✻ ✻ ✻

"Léta dvacátá jsem strávil na slavném reálném gymnáziu v Křemencové; právě v roce, kdy jsme maturovali, vypukla hospodářská krize. Dnes si to už stěží kdo dovede představit - lidi, kteří stáli v automatech za vámi a čekali, nenecháte-li něco na talíři, aby to zhltli; v létě spali na lavičkách v parku a zimní noci prosedali v obecních ohřívárnách,pokud se jim nepodařilo vyžebrat si dvě koruny na vstupné do noclehárny.

Počítalo se v drobných. Třicet halířů za petitovou řádku v Činu a stokoruna za reportáž ve Světozoru - to mělo stačit; a přitom jsem se měl ještě lépe než někteří mí přátelé. Malíř František Hudeček prodával své kresby po koruně. Nemíval ani byt, přespával v cizích ateliérech nebo prochodil noci po Praze v extatických stavech, o jakých píše Hamsun v Hladu. Tak vznikly pak jeho cykly Nočních chodců."

Jindřich Chalupecký "Tíha doby,
Stati o časových souvislostech a situacích kultury 1968-1988" (Votobia, 1997) 

Malíř a člen Skupiny 42 František Hudeček, ukázka z jeho tvorby

✻ ✻ ✻

"Ohavné dny, v nichž vědomí života se omezuje vlastně jen na několik hodin a ostatní čas je zcela ponořen v tupou nepřítomnost na tomto světě. [...] Den, kdy jsem jasně poznal svůj konec, přičlenil se jen, dávno očekávaný, k dlouhé řadě dnů ostatních a nebyl ze všech nejhorší. Suché a rozpálené ulice vedly do prázdna; já tudy šel, neboť jsem si neměl kde odpočinout, šel jsem mechanicky stále vpřed a byla to má poslední cesta a mimo můj konec, mimo skončení se mého bytí, neměla žádný jiný cíl.

Karel Schulz "Peníz z noclehárny (Povídky)" (1940), e-book

✻ ✻ ✻

"Kdo nemá nic, může velkomyslně rozdávat celý svět." 

Jack London "Tulák po hvězdách"

✻ ✻ ✻

"Byl jsem až příliš často svědkem, jak se dal soucit nepravou cestou. Odmítám cítit lítost nad okázalými bolestmi, jež trápí srdce žen, a stejně tak nad umírajícími, a stejně tak nad mrtvými. A vím proč. V jedné době mého mládí ve mně probouzeli soucit žebráci a jejich vředy. Najímal jsem pro ně ranhojiče a nakupoval balzámy. To vše až do dne, kdy jsem pochopil, že si na svém zápachu zakládají jako na vzácném přepychu. Chlubili se jeden druhému svou hnilobou, byli pyšní na almužny, které dostali, neboť ten, kdo vydělal nejvíc, připadal sám sobě jako velekněz vystavující tu nejkrásnější modlu. Mávali svými pahýly, aby si vydobyli místo na světě. A přijímali léčbu jako poctu, polichoceně si nechávali čistit a omývat údy, ale sotvaže nemoc zmizela, připadali si náhle bezvýznamní a jaksi zbyteční, neboť už svým tělem nic neživili. A první jejich starostí bylo vzkřísit znovu vřed, který z nich žil. A vyšňořeni opět nemocí, vítězoslavní a marniví, vraceli se s miskou v ruce zpátky na cestu karavan, aby tu ve jménu svého nečistého boha vydírali pocestné."

Antoine de Saint-Exupéry "Citadela" (Vyšehrad, 1975), přel. Věra Dvořáková

✻ ✻ ✻

"Měj vždy na paměti, abys chudým poskytoval takovou pomoc, jakou nejvíc potřebují, i když je tvůj příklad zdaleka nespasí. Dáváš-li peníze, vydej s nimi i něco ze sebe, a ne abys jim je pouze předhazoval. Často takový chuďas netrpí ani tak zimou a hladem, ale do jisté míry si v tom i libuje, nepociťuje to jen jako svůj nešťastný úděl. 

Bývalo mi líto nemotorných irských nádeníků, kteří na rybníce sekali led v takových nuzných, rozedraných svršcích, zatímco jsem se já v poněkud úhlednějším, módnějším úboru třásl zimou. Ale pak se jeden z nich, když za třeskutého mrazu sklouzl do vody, přišel ke mně ohřát, a než se dostal až na kůži, stáhl ze sebe troje kalhoty a dva páry punčoch, to všechno sice značně špinavé a rozdrbané, ale stejně si mohl dovolit odmítnout svrchní šatstvo, které jsem mu nabídl – vždyť měl tolik ošacení spodního! Ta koupel byla přesně to, co potřeboval. 

Člověk oseká tisíc větví zla, než udeří na jeho kořen, a možná že ten, kdo vynakládá nejvíc času i peněz na chudobné, přispívá svým způsobem života nejvíc k té mizérii, kterou se marně snaží zmírnit."

Henry David Thoreau "Walden aneb Život v lesích" (1854, česky 1991), přel. Josef Schwarz

✻ ✻ ✻