Příspěvky

Zobrazují se příspěvky se štítkem Ulrich Beck

"První a druhá moderna, reflexivní moderna, postmoderna, globalizace, kosmopolitismus, metahra/metamoc, multikulturalismus" Ulrich Beck (2002)

Obrázek
  První moderna, druhá moderna, postmoderna "Východisko úvah o druhé moderně představuje zkušenost rapidní změny společenských základů. Už během mého vysokoškolského studia se mi zdálo neúnosné, či přímo rozporuplné, aby věda, která hlásá a analyzuje změnu, sama vycházela z principu vztahového rámce změny, který koření ve zkušenostech 19. století" [...] "Výrazem první moderna chápu v tomto smyslu za prvé: ztotožnění společnosti s národním státem, tedy kontejnerový model nacionálně organizované společnosti; za druhé ideál normální společnosti s plnou zaměstnaností, tedy normální pracovní vztahy se standardizovanou kariérní biografií; za třetí masové strany, které koření v třídních kulturách; za čtvrté malé rodiny s obyčejnou dělbou práce mezi muži a ženami; ale také jasné hranice mezi přírodou a společností, jasné hranice mezi "my" a ostatními, životem a smrtí, věděním a nevěděním. To vše jsou základní předpoklady, které dnes ztrácejí stabilitu." [...] Rozl...

"Riziková společnost: Na cestě k jiné moderně" Ulrich Beck (1986)

Obrázek
  foto: první vydání "Risikgesellschaft" (česky Riziková společnost ) Ulricha Becka v roce 1986, níže obálka českého vydání z roku  2004, Sociologické nakladatelství SLON. Kniha v PDF zde . "Riziková společnost se v protikladu ke všem dřívějším etapám (včetně společnosti industriální) vyznačuje jedním zásadním nedostatkem: situace ohrožení není možné připsat vnějším příčinám. Na rozdíl od všech dřívějších kultur a fází společenského vývoje, které byly vystaveny rozmanitým hrozbám, je dnes společnost ve styku s riziky konfrontována sama se sebou. [...]  zdrojem existujících nebezpečí už není nevědění, nýbrž vědění, nikoli nedostatečné, nýbrž zdokonalené ovládání přírody, nikoli to, co se vymyká lidskému dosahu, nýbrž právě systém rozhodování a objektivních tlaků nastolený industriální epochou. Moderna převzala navíc i roli svého protějšku – roli tradice, která má být překonána, tlaku přírody, který má být ovládnut. Stala se hrozbou a příslibem osvobození od hrozby, kterou...