* fitra - knihovna *

  Pavel Barša: Mají být jsoucna přírody našimi předměty, nebo společníky? (12.5.2025 @EDO) 00:00 Úvod 02:00 René Descartes ---> Člověk je subjekt a měl by se k přírodě chovat jako k objektu? Pavel Barša: "Teď se ale zdá, že ten objekt (příroda) se stal druhým subjektem a vrací úder" --- > antropomorfní interpretace ekologické krize. 03:00 Michel Serres "Smlouva s přírodou" (1990) 04:30 Vztahy k objektům a vztahy mezi subjekty, Michel Serres:           "Jednat s přírodou, jako by byla subjekt." 06:00 Přirozenost a konvence            Vztah k předmětu            Vztah k jinému subjektu - konvence, pravidla 07:30 Zákony přírody vs. zákony obce             Přírodní zákony jsou nutné            Společenské zákony jsou kontingentní = pluralita kultur vs. homogenita přírody            Thomas Hobbes "Válk...

  Pavel Barša: Od utopie smíření k věku smíšení @EDO (14–16. 4.2023) Devatenácté a dvacáté století vidělo svět prizmatem dichotomií, jejichž strany představovaly heterogenní a vzájemně se vylučující vrstvy skutečnosti. Přírodní vědy odkrývaly a manipulovaly determinovanou realitu hmoty, humanitní vědy zkoumaly svobodnou realitu ducha. [...]  Protiklad mezi ním a přírodou – duchem a hmotou – by byl překonán. Utopické naděje minulých dvou století na dokonalé naplnění vystřídaly dnes obavy z apokalypsy. Vize smíření či překonání protikladu člověka a přírody nám dnes již nic neříká, neboť je již nemůžeme chápat jako dvě heterogenní vrstvy bytí. Oddělení ducha a hmoty, budoucnosti a minulosti, rozumu a tradice vystřídalo jejich smíšení. (text EDO) knihy: "Síla a rozum Spor realismu s idealismem v moderním politickém myšlení" Pavel Barša (Filosofia, 2007) "Román a dějiny" Pavel Barša (Host, 2022) 01:30 Dichotomie mezi člověkem a přírodou           "Román ...

Krize na Blízkém východě se znovu a znovu rozdmýchává, ale stále jde o tytéž problémy, tytéž střety.  Jak se na tyto názory dívají dva odborníci na slovo vzatí?  Diskutují:  Leo Pavlát, ředitel Židovského muzea v Praze Pavel Barša, profesor, Ústav politologie FF UK a Ústav mezinárodních vztahů Moderuje: Marek Čejka, Ústav mezinárodních vztahů, 27.2.2013

" [Eric L.] Santner upozorňuje, že u zrodu nacismu stojí jistý typ narcistické, zbožšťující se subjektivity, která ze sebe vymítá svou vlastní negativitu - omezenost, vinu, slabost, špatnost. tento typ subjektu nepřiznává právo na život diferenci, která by mu nastavovala meze a kritické zrcadlo. Vražedné násilí vykonávané na Židech a jiných skupinách bylo výrazné sebe-potvrzení a sebe-realizace subjektu, který nesnesl uvnitř sebe odlišnost či negativitu, který se odmítl přijmout jako omezený, hříšný a smrtelný. Skutečně vyrovnání se s traumatem holokaustu předpokládá, že nahradíme tento manichejský * typ subjektu a identity jiným typem, založeným na " schopnosti vytvářet hranice, které mohou tvořit dynamický prostor vzájemného uznání (mezi jáství a druhým, domorodcem a cizincem)" (1) [...] To se evidentně týká i širší entity "Západu" tak, jak je vymezen proti svým historickým oponentům z "Východu" - počínaje Němci přes Sověty či Rusy až po Araby ...

       foto:  Freedom: A Photographic History Of The African American Struggle  (Phaidon Press, 2002) "Společným základem politiky černošských i židovských vyzyvatelů je otrocká morálka v tom smyslu, jak tomuto konceptu rozuměl Nietzsche, tedy jako výraz člověka resentimentu, jenž místo přitakání své existenci jako dobré začíná útokem na druhého zlého, vinného jeho nedostatečností a strádáním. Zatímco morální aristokrat se potvrzuje bezprostředně, morální otrok je schopen se potvrdit teprve prostřednictvím negace druhého. Rozdíl mezi aristokratem a otrokem je rozdílem mezi životem, který má své těžiště v jednání, a životem, který je má v představování: dobrota a nevinnost člověka resentimentu není bezprostředně vyjádřena kreativním činem, ale pouze reprezentována prostřednictvím poukazu ke zkaženosti a vině zloducha, jenž může za jeho impotenci. [...]  Každému z těchto životních postojů odpovídá jiný koncept štěstí. U jednoho je štěstí na počátku a pro...

zdroj: Pavel Barša @A2larm (20.2.2020) 09:10 Spojené státy dronovým útokem zavraždily íránského generála Kásima Sulejmáního na letišti v Bagdádu 15:30 Jakub Santo přirovnal atentát Kásima Sulejmáního k atentátu na Heydricha 16:50 "Mimosoudní zabíjeni" - s touto taktikou přišel první Izrael a později Barack Obama 18:30 B. Obama nechal zabit teroristu s americkým občanstvím, což je v rozporu s americkou ústavou. 20:59 Postaveni Západu a mezinárodní politika a měnící se postavení USA. 33:20 Falešná neutralita 35:15 Útok na Libyi v r. 2011, kde Evropa požadovala spolupráci USA 38:35 Prohra Jeremyho Corbyna britských parlamentních volbách jako definitivní porážka levicové politiky 47:35 Jan Keller 54:00 Boris Johnson a Donald trump 58:00 Nacionalismus jako současný trend v politice 59:30 Budoucnost levice 61:20 KSČM

" Do Studia Alarm přijal pozvání politolog Pavel Barša, který působí na Ústavu politologie FF UK a Ústavu mezinárodních vztahů. Hovořil o vývoji české společnosti od Sametové revoluce a zaměřil se na někdejší polistopadové představy o dohánění Západu, životní úrovni Čechů, migrační krizi, politický odkaz Václava Havla a na současný rasismus a pravicový populismus." zdroj: Politolog Pavel Barša @A2larm (17. 11. 2016)

Nejobecnějším tématem této knihy je vztah většin k menšinám. Titul odkazuje na specificky moderní figuru odlišnosti, kterou představují neevropští cizinci, s nimiž musíme žít dohromady na jedné planetě, a stále více i na evropském kontinentě. 

Antiteroristická kampaň nutí Západ k novému promyšlení vztahu ke svým bývalým koloniím. Jsou to totiž právě křivdy a výčitky pocházející z třetího světa, z nichž se pokouší čerpat svou legitimitu teroristické křídlo islamismu, jehož stoupenci zaútočili 11. září 2001 na věže Světového obchodního centra. Jakožto politizované hnutí náboženské obrody napadá islamismus euroamerickou hegemonii a snaží se o založení muslimských společností na islámských principech. Tato kniha představuje zdroje a povahu této islámské výzvy na pozadí ideologického sebepojetí Evropy v té podobě, v jaké se začalo formovat v osvícenském myšlení 18. století. Vztah islamismu a Západu je viděn z hlediska sporu mezi univerzalistickou vizí jediné planetární civilizace a partikularistickou vizí střetu civilizací. V tomto sporu se nejedná o čistě teoretická tvrzení, ale o ideje, které ve spojení s politickou dynamikou současné antiteroristické kampaně mohou získat „performativní“ hodnotu a stát se „sebenaplňujíc...