* fitra - knihovna *

  K příležitosti vydání "Knihy náboženských a filosofických sekt a škol" od Muhammada aš-Šahrastáního ( více o knize zde ) v překladu islamologa Bronislava Ostřanského uspořádalo Místo vzdělání a kultury při klášteře sv. Jiljí v Praze (Dominikánská 8) akci s názvem "Diverzita v islámu" * , kde překladatel Šahrastáního díla spoludebatoval s dvěma českými konvertity, Kateřinou Gamal Richterovou a Kristiánem Dembickým. Během debaty zaznělo několik komentářů k muslimskému světu a islámu samotnému, ke kterým bych se rád vyjádřil, protože nejen je, ale i význam akce samotné, která je názorově/ideově rámovala, vidím jako problematické. Diverzita v islámu - fitna, nebo obohacení? Nejprve k názvu akce a jak byl pojem "diverzita" pojat. V anotaci* je použito slovo "pluralita" a tedy i pojem "diverzita" zde mají kladný význam, jako žádaný prvek, který společenství obohacuje. Toto je ale pojetí vyvěrající z moderní západní společnosti a neoliberali...

  Paul Valéry (1871 - 1945) francouzský básník, spisovatel, esejista a filosof, člen Francouzské akademie. "Tady nehodlám nikoho okouzlovat"  "Nekonečná diskuse se sebou samým" "Píši zde myšlenky, které mě napadají. To však neznamená, že bych je přijal. Je to jejich počáteční stav. Jsou ještě špatné, probuzené" "Jsou dny celků a dny detailů" "To, co sem píši, píši jen sobě" "Mé nejlepší a nejhorší okamžiky přišly vždy v osamění a pokaždé, kdy se blížím k nejlepšímu či nejhoršímu - mám sklon být osamělý" "Ostatní píší knihy. Já pracuji na duchu." "Jen Bůh může opravdu milovat květinu, poněvadž dokáže, aby rostla." "Směs netrpělivosti a rezignace, porážky pro mne příliš neznamenají - rozhodně ne na dlouho. A výhry - ty už vůbec." "Můj duch má takovou povahu, že se neučí postupně v knihách, ale nalézá v nich zrna, která v sobě, v uzavřené nádobě, kultivují. Potřebuji jen málo a toto málo vytváří...

  ukázka z knihy  Neil Postman "Ubavit se k smrti: Veřejná komunikace ve věku zábavy"   (Mladá fronta, 1999, překlad: Irena Reifová, originál  "Amusing Ourselves to Death: Public Discourse in the Age of Show Business", 1. vydání 1985) "Orwell se obával těch, kteří zakážou knihy. Huxley se obával, že knihy už nebude třeba zakazovat, protože nebude nikdo, kdo by je chtěl číst. [...] Orwell se obával, že před námi bude skrývána pravda. Huxley se obával, že pravda se utopí v moři bezvýznamnosti. [...] Jak Huxley poznamenal v pozdějším Návratu do překrásného nového světa (Brave New World Revisited), bojovníci za lidská práva a racionalisté, kteří jsou vždy připraveni vzdorovat diktatuře, zapomněli vzít v úvahu „takřka bezedný lidský hlad po nejrůznějších formách rozptýlení“. V románu 1984, dodává Huxley, jsou lidé ovládáni prostřednictvím bolesti. V Konci civilizace je kontrola zajištěna prostřednictvím slasti. Stručně řečeno, Orwell se obával, že nás zničí předmět ...