* fitra - knihovna *

  Patrice Lumumba  (2. července 1925 – 17. ledna 1961) Patrice Lumumba, entrevista from DeCollage

  foto: Namibijské děti c. 80. léta (archív Obecního úřadu Bartošovice) "Černí Češi" (2022) kino Ponrepo, 27. 6. 2025, 17:00, vstup volný Minutáž: 71 min Režie: Martin Müller Dokumentární film Černí Češi odhaluje příběh 56 namibijských dětí, jež byly v osmdesátých letech minulého století přesídleny z uprchlických vojenských táborů v Angole do Československa v rámci internacionální pomoci levicově orientovanému osvobozeneckému hnutí SWAPO bojujícímu za nezávislost Namibie. Děti, převážně potomci prominentních vojenských hodnostářů, byly ze dne na den přemístěny z válečné zóny na zámek v poklidné vesnici v moravských Bartošovicích, kde měly být vzdělávány a převychovány v novou polickou elitu nezávislého státu. Po pádu komunistického režimu v Československu a vzniku nezávislé Namibie byly děti v roce 1991 urychleně repatriovány. Tento nucený odchod představoval pro většinu z nich životní trauma a kulturní šok, z něhož se dodnes nevzpamatovaly. Díky výzkumu antropoložky Kateřiny...

  "Vagónek vypadal stejně mrtvě jako zdechlina nějakého zvířete. Narazil jsem i na další součásti chátrajícího strojového zařízení a na hromadu kolejnic. Pod skupinou stromů vlevo byl kousek stínu a zdálo se, že se v něm ochable pohybují jakési temné bytosti. Přivřel jsem oči, stezka byla příkrá. Vpravo zahoukala siréna a spatřil jsem utíkající černochy. Zemí otřásla těžká hluchá detonace, ze svahu se vyvalil chuchvalec kouře a to také bylo všechno. Na povrchu skály se nic nezměnilo. Stavěli železniční trať. Svah jim nestál v cestě, nic takového, ale ty bezúčelné výbuchy představovaly veškerou práci, která tu probíhala. Jakési tiché řinčení za mými zády mě přimělo otočit hlavu.  Po stezce zmořeně stoupalo šest černochů, v řadě za sebou. Kráčeli vzpřímeně a pomalu, na hlavách vyvažovali malé košíky naplněné hlínou a to řinčení se shodovalo s rytmem jejich chůze. Kolem beder měli ovinuté černé hadry, jejichž volné konce se za nimi třepetaly sem tam jako krátké ocásky. Viděl jsem...

foto: Keňa 50. léta. Děti členů hnutí odporu Jednota (krycí jméno Mau Mau. Keňská povstalecká skupina Jednota bojovala proti britské koloniální správě v období 1952 až 1960 vedená Dedan Kimathim. Jeho zatčení 21. 10. 1956 znamenalo definitivní porážku hnutí.  "Jakým způsobem tedy koloniální zavedení cizího jazyka ovlivnilo nás děti? Skutečným cílem kolonialismu bylo ovládnout lidské statky: zmocnit se toho, co lidé vyrobili, výrobních prostředků a prostředků distribuce; jinak řečeno: ovládnout celou sféru jazyka skutečného života. Kolonialismus upevňoval svou nadvládu nad společenskou produkcí statků vojenským dobyvatelstvím a následným politickým diktátorstvím. Ale nejvýznamnější sférou nadvlády bylo duševní univerzum kolonizovaných: prostřednictvím kultury se mělo ovládnout to, jak lidé vnímají sebe samy a svůj vztah ke světu. Ekonomická a politická nadvláda nikdy nemůže být kompletní či účinná bez duševní nadvlády. Ovládat kulturu lidí znamená ovládat nástroje jejich sebeurčen...

  foto: Rosemary Anieze paraded through Lagos after being crowned Miss Independence on Sept. 28, 1960. Nigeria was one of 17 African countries to shed its colonial status that year.Credit...Associated Press "Dekolonizaci Afriky odstartoval boj o zdroje" Jan Klíma na Hausbotu Petra Horkého (6. 1. 2022) "Afrika ve vichru svobody: Dekolonizace a její důsledky" Jan Klíma (NLN, 2021) ukázka v PDF Zánik koloniálních impérií v Africe se stal přelomovou událostí 20. století. Definitivně skončilo období novověké evropské expanze i mocenská priorita několika málo západoevropských státu v globálním politickém systému. V něm se po druhé světové válce prosadily supervelmoci a ekonomické síly se zájmem otevřít Afriku vlastnímu vlivu. Desítky nových afrických států nevstupovaly do konfliktního bipolárního světa vždy úspěšně. Byly to většinou umělé a etnicky složité celky, které obvykle musely překonat nedostatek identity a vkročit na bouřlivou mezinárodní scénu jako slabší ak...

  Kde domov můj? Česká hymna obsahuje motiv hledání a nacházení domova. Ten v bývalém Československu našlo více než sto namibijských dětských válečných uprchlíků z Angoly, kteří zde byli přijati na výchovu a vzdělání jako výraz internacionální pomoci SWAPO, osvobozeneckému hnutí bojujícímu za nezávislost Namibie. Velké světové dějiny – pád železné opony, konec komunistického režimu v ČSSR a získání nezávislosti Namibie – však vedly k nucené relokaci dětí do Namibie, jejíž jazyk ani kulturu pořádně neznaly. Ze dne na den se ocitly na africkém venkově v neznámých rodinách. Tato kniha rekonstruuje dosud neznámou historii této skupiny „Afročechů“, snaží se porozumět komplexnímu fenoménu formování jejich kolektivní paměti, identity a pojetí domova. Ten jim však neustále uniká a rozbíhá se někde mezi ČSSR, kde prožili své dětství, Českou republikou, kde je jim odepíráno češství, a Namibií, kde nyní většina z nich žije.  Rozhovor s  Kateřinou Mildnerovou  @ČRozhlas (23. bře...

Kniha se zaměřuje na africkou sociální a politickou filosofii v posledních desetiletích – od pádu kolonialismu do současnosti. Jde o výjimečnou publikaci, která komprehenzivně mapuje vývoj a současný stav této filosofie. V dané oblasti se jedná o průkopnické dílo, které zároveň vychází také v britském nakladatelství Routledge. Práce kriticky zkoumá, co konstituuje současnou africkou sociální a politickou filosofii ve vztahu k jejím problémům, významům, cílům, zdrojům a relevanci pro dnešní Afriku. Ukazuje, že tato filosofie je zakořeněna v každodenním životě. Chápe ji jako inkluzivní reflexi afrických komunit s ohledem na moc a spravedlivé mody sociální a politické organizace. Zapojuje se do diskusí o tématech a proudech, jakými jsou etnofilosofie, négritude, panafrikanismus, africká občanská společnost, africké kultury či postavení Afriky v globálních interakcích. Autor knihy, Albert Kasanda, je vědeckým pracovníkem Centra globálních studií FLÚ AV ČR. Zaměřuje se především na...

Od doby, kdy Etiopie vstoupila do Společnosti národů (1923), byla vystavena tlaku Velké Británie a později  zejména Itálie, která si tak připravovala půdu k vojenské okupaci. Záminkou se stal pohraniční konflikt z  prosince roku 1934, známý jako walwalský incident. Monografie Jana Záhoříka se snaží najít hlubší kořeny  těchto událostí. Pojednává o roli, již hrála Etiopie v mezinárodních vztazích dvacátých a třicátých let, a  analyzuje okolnosti, které přispěly k italské invazi roku 1935.

Vyprávění o cestách po Africe E. G. Robesonové, manželky slavného černošského zpěváka Paul Robesona, patří mezi ty knihy, které jsou zajímavé svým způsobem vyprávění a zachycením pohledu tehdejších generace afroameričanů v první polovině 20. století, než svou historickou hodnotou.  Název knihy se trochu tváři jako cestopis, autorka se ale zaměřila hlavně na život obyvatel afrického kontinentu a jejich politickému dění. Kniha byla vydána v 50. letech, tudíž je celý text psán v souladu s myšlením tehdejší doby. "Nový" komunistický režim překládal relativně mnoho knih afroamerických a afrických autorů, ale v textu nesledoval stejné cíle jako jejich autoři, ale spíše je využíval jako nástroj pro potvrzení svých kritik a obvinění vůči Spojeným státům americkým. Text NKP.cz ................................................... Název: Africká cesta Název angl. orig. "African Journey" Autor: Eslanda Goode Robesonová (1896-1965) Překl. Hana Budínová a Jar...

Dějiny Afriky jsou populárně vědeckou publikací, snaží se shrnout výsledky vědeckého výzkumu dějin afrického kontinentu od nejstarších dob do roku 1960. Je pochopitelné, že v díle takového rozsahu se autorský kolektiv opíral ve značné míře o výsledky bádání jiných vědců a o faktografický a pramenný materiál nashromážděný již předcházejícími generacemi. 

Tato kniha je o Africe a Afričanech žijících na jih od Sahary v době asi patnácti set lety či více let před začátkem kolonialismu. Kniha chce v obrysech ukázat některé hlavní rysy afrického života a úspěchy africké civilizace v té době, a to na podkladě našich dnešních znalostí a odůvodněných domněnek, a přispět tak k pochopení dnešní Afriky a vlivů, které ji utvářely. Kniha je založena na výsledcích práce vědeckých odborníků z rozsáhlého časového údobí, hlavně však z posledních deseti let či dvaceti let, která byla pro africkou historii a archeologii obzvlášť plodná. Kniha Basila Davidsona shrnuje výsledky historických, etnografických a archeologických bádání Angličanů, Francouzů, Němců, belgických, italských, amerických a afrických institucí. Davidsonova snaha o syntézu nových objevů různých badatelů a pokus o nový výklad nejstarších dějin Afriky. (…) Objevení staré Afriky bylo přijato příznivě nejen kritikou literární, ale bylo oceněno i ve vědeckých kruzích, její překlady vyc...

Africká nezávislost je jedním z významných faktů moderního světa. Afrika však byla nezávislá také v minulosti. Několik set let před počátkem kolonialistické éry poutaly četné a rozmanité svazky a obchodní spoje africké státy a národy k Evropě.  Černá paní zachycuje vývoj a důsledky těchto dlouhodobých africko-evropských vztahů, trvajících od 15. do 19. století. Kniha odpovídá na tři důležité otázky.  Jak se tento styk s Evropou a Amerikou projevoval? Co přinesl Africe? Proč byl zakončen koloniálními výboji a porobením?  Podobně jako OBJEVENÍ STARÉ AFRIKY chce i tato kniha ukázat africkou minulost v novém světle a tak přispět k dokonalejšímu pochopení dnešní nezávislé Afriky. ................................................... Název: Černá paní Originální název: Black Mother (Victor Gollancz Ltd., 1961) Autor: Basil Davidson (1914-2010) Překlad: František Jungwirt Doslov: Ivan Hrbek Grafická úprava knihy: Miloslav Novotný Vydavatelství: Mladá fronta Edice: Kolu...

Tato kniha se zabývá dějinami Afriky od pravěku po moderní dobu, jak je vyprávějí dobové kroniky a zápisy náčelníků a králů, cestovatelů a obchodníků-dobrodruhů, básníků a pirátů a kněží, vojáků a vědců.  Sestavena v podobně plynulého vyprávění, které spočívá na písemnostech a myšlenkách lidí minulých dob, chce Africká minulost zobrazit dramatičnost dějů a rozmanitost jevů, podněty a úspěchy, které hrají tak velkou roli v dlouhých dějinách Afriky.  Jako oba její předchůdci má být i Africká minulost příspěvkem k plnějšímu pochopení dnešní Afriky a zároveň průvodcem po Africe včerejška a dávnověku. ................................................... Název: Africká minulost Originální název: The African Past (Penguin Books Ltd., 1966) Autor: Basil Davidson Překlad: Gustav Bernau, Ivan Hrbek, František Jungwirt Doslov: Ivan Hrbek a Josef Wolf Grafická úprava knihy: Bedřich Forman Vydavatelství: Orbis Rok vydání: 1972 Počet stran: 261 s. ...............................