* fitra - knihovna *

  "Zrcadlo moudrosti" - zajímavá publikace přinášející netradiční pohled na umění a vědu pravděpodobně zapadla, protože autor působící dojmem postmoderní "esoterie", ve skutečnosti nahlíží na Západ a jeho akademismus z pozic perennialismu (perenniální filosofie), neboli "věčné filosofie". Dalším důvodem pro obtížné přijetí je autorova obhajoba islámského myšlení, které kriticky hodnotí modernu se svým technickým pokrokem. Švýcarský kunsthistorik Titus Burckhardt (1908-1984) kromě dějin umění studoval orientalistiku v Basileji, základní školu navštěvoval s Frithjof Schuonem, hlavním představitelem "věčné filosofie" a stal se jeho celoživotním přítelem. Philosophia perennis „věčná filosofie“ je učení podle kterého náboženské a filosofické tradice lidstva vychází z jednoho univerzálního zdroje, někdy označovaného jako tradice , a sdílí tak jednu konečnou pravdu. Kromě Tituse Burckhardta tento směr reprezentují osobnosti René Guenon (1886-1951) nebo ...

  22:46 Což necestovali po zemi a neměli srdce, aby chápali, a uši, aby slyšeli avšak nejsou to oči jejich, jež jsou nevidoucí, nýbrž slepá jsou srdce v hrudích jejich. 22:46    أَفَلَمْ يَسِيرُوا فِي الْأَرْضِ فَتَكُونَ لَهُمْ قُلُوبٌ يَعْقِلُونَ بِهَا أَوْ آذَانٌ يَسْمَعُونَ بِهَا ۖ فَإِنَّهَا لَا تَعْمَى الْأَبْصَارُ وَلَٰكِنْ تَعْمَى الْقُلُوبُ الَّتِي فِي الصُّدُورِ 22:46 Have they not travelled throughout the land so their hearts may reason, and their ears may listen? Indeed, it is not the eyes that are blind, but it is the hearts in the chests that grow blind. Súra číslo: 22, verš: 46, Název: Pouť, Arabský název: Al-Hadž

Audio záznamy níže jsou běžné modlitby, tak i ramadánské modlitby tzv. Terawíh. Související:  Súdánský šejch Nurín Mohammad Sádiq zemřel 6.11.2020 při autonehodě  MECCA AUDIO_Qur´an · Surat Al-Ichlas, Al-Falaq, aN-Naas (rec. by Noreen Mohammad Siddiq) MECCA AUDIO_Qur´an · Surat Al-Baqara (rec. by Noreen Mohammad Siddiq) MECCA AUDIO_Qur´an · Surat aR-Rahman (rec. by Noreen Mohammad Siddiq) MECCA AUDIO_Qur´an · Surat Yuns (rec. by Noreen Mohammad Siddiq)

  foto: Rukopis koránského textu datovaný 568 n.l. - 645 n.l., nalezený na Birminghamské univerzitě v roce 2015; patří mezi nejstarší dochované rukopisy Koránu. Arabský text zapsaný na (pravděpodobně velbloudí nebo ovčí) kůži je koránská súra (kapitola) č. 20. Dle islámské tradice bylo Boží slovo (Korán) sesláno proroku Muhammadovi (570 - 632) v letech 610-632 n.l. Korán byl uchováván orální tradicí, ale rovněž zapisován. Finální redakce koránského textu proběhla za vlády třetího chalífy Uthmána ibn Affána (576 – 656).   více informací @BBC News, 22.7.2015 "Formy ústní a písemné fixace qur´ánského textu: Přehled islámských a Západních perspektiv" Václava Tlili (prosinec 2020) "Podle tradiční představy muslimů představuje Qur´án – základní posvátné Písmo stoupenců islámu – jedinou seslanou Knihu existující ve své původní podobě. Muslimové se přitom odkazují na boží slib uchovat zjevení ve svém autentickém znění a argumentují veršem Qur´ánu, kde Bůh ve významu řekl: „My z...

  Uplynuly dva roky od tragické smrti súdánského šejcha Nurín Mohammada Sádiqa, který zemřel 6.11.2020 při autonehodě. Článek s krátkou biografií a fotodokument z pohřební modlitby (salat al-džanáza)  zde . Článek s ukázkami jeho recitace zde .

V pátek večer (6.11.2020) zemřel při autonehodě súdánský šejch Nurín Mohammad Sádiq. N arodil v roce 1982 ve městě Umm Dam v oblasti známé jako Kordofan (centrální Súdán). Jeho jméno v Súdánu vyslovují "Nurajn", nikoli ve spisovné arabštině jako "Núrín". V 17 letech se začal učit memorovat Korán a jeho přednes (arab. tadžwíd) u šejcha Abdal-Rahím ar-Rašída v jeho madrase (Koránska škola) ve vesnici al-Farádžáb الفرجاب, v severní části Kordofanu (Súdán). Způsob, jakým Nurín recitoval Korán, je tradiční súdánsý styl zvaný "al-Dúri" (způsobů recitací Koránu je celkem pět: Hafs, Warš, Hišám, Qalun, Al-Dúri). Svým přednesem si vydobyl věhlas i mimo svůj rodný Súdán a účastnil se mnoha soutěží. V roce 2005 získal cenu krále Abdulazíze v Saúdské Arábii, kde se umístil na druhém místě. V roce 2006 získal druhé místo (z 66 zúčastněných zemí) na soutěži v Libyi. Funkci imáma zastával v několika mešitách v hlavním městě Chartúmu. Tragická nehoda se stala v pátek veče...

Více fotografií na odkaze Hovory o knihách, ročníky 1937-1938

Publikace předkládá soubor arabských přísloví, užívaných ve středověké arabské literatuře. Přísloví jsou nahlížena z variačního pohledu, s možnými alternacemi, a ty nejběžnější alternace jsou uvedeny v seznamu, aby byly naznačeny možné způsoby rozvoje daných přísloví. Celá kolekce je doplněna detailními informacemi, především údaji o frekvenci výskytu, o století, kdy se dané přísloví poprvé v korpusu objevilo, a částečně také o žánru, ve kterém se poprvé objevilo (tato informace je omezena na Korán a tzv. hadísy).

Kniha představuje první a jediný zcela dokončený díl pamětí českého Američana, orientalisty a polyglota Aloise Richarda Nykla (1885–1958). Velmi čtivou formou se v nich věnuje svému mládí v Rakousku-Uhersku a pozdější pouti světem, např. ve Švýcarsku, Německu, USA, Mexiku, Egyptě a Japonsku. Po svém návratu do USA v roce 1916 nastoupil dráhu univerzitního profesora a později se stal světově proslulým specialistou na andaluské a srovnávací literatury. V pamětech, napsaných na počátku třicátých let minulého století, se snaží zhodnotit jak svůj život i způsob, kterým nabyl své pozoruhodné jazykové znalosti přímým i teoretickým studiem po celém světě.

První překlad Koránu do češtiny vyšel ve třech dílech v "Orientální bibliotéce". První část v roce 1913, druhá 1923 a poslední 1925. Více informací o překladateli a knize naleznete na odkaze. "Korán" Ignác Veselý (Praha, 1913)

Jméno  Ignáce Veselého bylo již zmíněno  v úvodu k překladu Koránu od A.R.Nykla  a byla mu i připsána zásluha za první překlad v českých zemích. Korán je relativně raritní záležitostí (oficiálně byly publikovány jen tři překlady Veselý-Nykl-Hrbek), a proto se v úvodu napsaným pořadatelem edice "Orientální bibliotéky" Karlem Cvrkem, zmíní krátká bibliografická historie, ve které je uveden i autor "Antialkoránu", Václav Budovec (1) (vydán v r. 1614, sepsán v r. 1593).  " ...Antialkorán jako spis obranný neposkytuje správného poučení o islámu, neboť pohnutkou k jeho sepsání, vedle důvodů politických (obavy před velkým rozmachem moci turecké) byl především odpor věřícího křesťana proti věrouce a celému světovému názoru mohamedánskému. "

      Obálka

Nebudeme-li počítat skutečně první překlad Koránu do češtiny od Dr.Ignáce Veselého z roku 1912*, mezi první arabisty patřil Alois Richard Nykl se svým překladem z roku 1934. Nyklovo dílo byla práce téměř dvou desetiletí (1910 – 1926) a je orientalisty velmi uznáváno pro Nyklovy výborné znalosti islámských reálií a arabského jazyka, kritika je nejčastěji vznesena na způsob vyjadřování a časté používání zastaralé češtiny.

Překlad Koránu od Ivana Hrbka je již třetí v pořadí a patří k těm nejlépe hodnoceným, neboť překladatel si byl vědom chyb a nedostatků v předešlých překladech (Čeština A.R.Nykl, stručný komentáře I.Veselého) a vyvaroval se jich. Jeho text je používán jak orientalisty a odborníky na islám, tak i česky mluvícími muslimy.

Korán, překlad Ignác Veselý, 1945 obálka

Korán, překlad Ignác Veselý, 1925 obálka

Korán, překlad Ignác Veselý, 1913 obálka

V knize O Koránu poukazuje americký autor na sílu a bezmezný zdroj inspirace, jež Korán má pro muslimy na celém světě. Respekt a citlivost, se kterou je zde přistupováno k boží knize, překvapí jak muslimy, tak nemuslimy. Zabývá se kořeny islámu v Arábii sedmého století a vysvětluje, proč se věřící učí a recitují Korán zpaměti. Lawrence se rovněž věnuje početné řadě pochybovačů i komentátorů. Pozornost věnuje také vlivu Koránu na soudobou politiku a společenské dění. Především však zdůrazňuje, že Korán je posvátná kniha znamení a neobsahuje pouze jediné poselství. Proto je třeba se věnovat jejímu výkladu a chápat ji v rámci historického kontextu.