* fitra - knihovna *

  foto: The Nusretiye Mosque (turkish Nusretiye Camii), 1826, Istanbul, Turkey Západní islamologie a orientalismus 00:00 úvod 02:30 Hakimovo dětství, čeština/arabština a vztah k islamologii 09:00 Korán, český překlad od Ivana Ahmada Hrbka (1923-1993) "Korán" překlad Ignáce Veselého (Praha, 1913) https://meccaaudio.blogspot.com/2011/09/krn-ignac-vesely-1913.html 11:59 Lukáš Větrovec a jeho vztah k islamologii a překladům Koránu (Veselý, Nykl, Hrbek) 18:00 Kde je hranice v islamologii dezinterpretace, ideologická propaganda 19:15 Ivan Hrbek muslim, více v knize "Islám v srdci Evropy" Miloš Mendel, Tomáš Rataj, Bronislav Ostřanský (Academia, 2007) https://meccaaudio.blogspot.com/2012/02/islam-v-srdci-evropy-milos-mendel-tomas.html 23:40 Překlad Koránu Ivanem Hrbekm od 60. let, více v Novém Orientu: "Rozhovor s dr. Ivanem Hrbkem nad jeho překladem Koránu (Luboš Kropáček)", 1969, č. 2, s. 33 https://meccaaudio.blogspot.com/2016/11/novy-orient-na-tema-muslimov...

  foto: původní obálka z roku 1961 Úvod k překladu od Ivana Hrbka k vydání z r. 1961 "Cesty po Africe, Asii a Evropě vykonané v letech 1325 až 1354" Muhammad ibn Abdallah Ibn Battuta (Odeon, 1961) "Na celém Předním východě se ve středověku cestovalo hodně a daleko. Zvláště Arabové jsou vášnivými cestovateli, snad je to pozůstatek jejich kočovného života. Ale Arabové si také libují v popisné literatuře a mají rádi dlouhá vypravování. Je mnoho příčin, proč Arabové a ostatní muslimové tak často a tak rádi cestovali. Jednou z těch příčin je povinnost každého muslima vykonat pouť do Mekky, jiným podnětem k podnikání dalekých cest byly tzv. cesty za věděním, to jest za poznáním a prohloubením znalostí islámských věd. Mezi Córdobou na západě a Buchárou na východě, mezi Halabem a Jemenem putovali neustále mladí i staří, poháněni touhou usednout u nohou některé z významných autorit své doby, aby nabyli příslušného vzdělání a získali diplom. Přehlédneme-li arabskou cestopisnou lit...

  foto: Alexandrijská knihovna byla největší a nejslavnější knihovna starověku. Byla součástí věhlasného múseia v Alexandrii, vybudovaného z podnětu Ptolemaia I. Sótéra. Byla považována za hlavní centrum vzdělanosti od 3. století př. n. l. až do roku 48 př. n. l., kdy za války mezi Caesarem a Pompeiem zčásti vyhořela. Roku 641 dobyli Arabové, vedeni slavným válečníkem Amrem ibn al-Ás, Alexandrie, hlavního města tehdejší byzantské provincie Egypta. Muslimské vojsko se usadilo v městě a Amr začal zařizovat mírovou civilní správu. Při hledání vhodných úředníků z řad původního řeckého obyvatelstva seznámil se také s proslulým řeckým filosofem a gramatikem Janem Filofonem, se kterým se spřátelil. Jan, obávaje se o osud alexandrijské knihonvy, největší knihovny v tehdejší době, požádal Amra, zda by mu nevydal knihy tam uložené. Amr byl ochoten, ale považoval za nutné obrátit se v tak důležité otázce na chalífu Omara, sídlícího v Medíně. Omar na jeho dotaz odpověděl: „a co se týče knih, o...

Ghassán Kanafání, významný palestinský spisovatel, se narodil roku 1936 v městě Akka v severní Palestině, avšak již ve 12 letech byl nucen se svou rodinou opustit vlast v důsledku izraelské okupace, podobně jako statisíce jiných rodin palestinských Arabů. Po krátkém pobytu v Libanonu přesídlila rodina do Sýrie a Ghassán se svými sourozenci prodělával těžké mládí palestinského vyhnance a pomáhal od mládí živit rodinu. Přitom navštěvoval večerní školu, později i střední a po jejím absolvování se stal učitelem v táborech pro uprchlíky. Od roku 1960 žil většinu času v Bejrútu jako novinář a zapojil se do palestinského hnutí; stal se členem politického vedení Lidové fronty pro osvobození Palestiny a zastával pozici oficiálního mluvčího hnutí a rovněž byl šéfredaktorem týdeníku al-Hadaf (cíl). Jeho literární a politická činnost, stejně jako neobyčejná popularita v celém arabském světě způsobily, že se ocitl na černé listině izraelské rozvědky, která do jeho auta umístila bombu, která p...

Překlad Koránu od Ivana Hrbka je již třetí v pořadí a patří k těm nejlépe hodnoceným, neboť překladatel si byl vědom chyb a nedostatků v předešlých překladech (Čeština A.R.Nykl, stručný komentáře I.Veselého) a vyvaroval se jich. Jeho text je používán jak orientalisty a odborníky na islám, tak i česky mluvícími muslimy.

Na celém Předním východě se ve středověku cestovalo hodně a daleko. Zvláště Arabové jsou vášnivými cestovateli, snad je to pozůstatek jejich kočovného života. Ale Arabové si také libují v popisné literatuře a mají rádi dlouhá vypravování. Je mnoho příčin, proč Arabové a ostatní muslimové tak často a tak rádi cestovali. Jednou z těch příčin je povinnost každého muslima vykonat pouť do Mekky, jiným podnětem k podnikání dalekých cest byly tzv. cesty za věděním, to jest za poznáním a prohloubením znalostí islámských věd. Mezi Córdobou na západě a Buchárou na východě, mezi Halabem a Jemenem putovali neustále mladí i staří, poháněni touhou usednout u nohou některé z významných autorit své doby, aby nabyli příslušného vzdělání a získali diplom.

poznámka : Abú Bakr ibn Tufajl "Živý, syn Bdícího" (AUDIOKNIHA) Z řady překladů Ivana Hrbka jsou nejvíce zmiňovány díla z edice „Živá díla minulosti“ (Ibn Battúta, Ibn Chaldún, al-Mas’údí) a hlavně Korán (Al-Qur´an), dále pak překlady prózy (Táhá Husajn nebo Ghassán Kanafání). Mezi těmito publikacemi tvoří výjimku dílo, které se zabývá muslimskou filosofií a jejímž autorem je filosof a lékař Abu Bakr ibn Tufajl, který žil ve 12. století, v období muslimské vlády ve Španělsku (od 7. do 15. století ). Dílo „Živý syn Bdícího" (arab.“ Risála Hajj ibn Jakzán), a i jeho autor, představují filosofii převážně aristotelského typu v logice, fyzice, psychologii a přírodních vědách, neboť ta je také nedílnou součástí muslimské filosofie. Dále dílo reflektuje východiska novoplatonismu, který byl na základě mylně přisuzovaného autorství tzv. "Aristotelovy theologie" (jejímž autorem byl ve skutečnosti Porfyrios, žák a propagátor myšlenek Plótína) rovněž součástí filosofi...

Ghassán Kanafání, významný palestinský spisovatel, se narodil roku 1936 v městě Akka v severní Palestině, avšak již ve 12 letech byl nucen se svou rodinou opustit vlast v důsledku izraelské okupace, podobně jako statisíce jiných rodin palestinských Arabů. Po krátkém pobytu v Libanonu přesídlila rodina do Sýrie a Ghassán se svými sourozenci prodělával těžké mládí palestinského vyhnance a pomáhal od mládí živit rodinu. Přitom navštěvoval večerní školu, později i střední a po jejím absolvování se stal učitelem v táborech pro uprchlíky.

Přes veškeré hluboké změny ekonomické, sociální a politické, vyvolané bouřlivým vývojem posledních desetiletí, zachovává si islám - ať již se na něj díváme jako na ideologii nebo na kulturně společenský faktor - v mnoha zemích Asie a Afriky významné postavení a hluboký vliv na myšlení, postoje i život miliónů jejich obyvatel. Příčiny životnosti islámu jako ideologicko-politického faktoru jsou neobyčejně složité a rozmanité, přičemž je nutno brát ještě v úvahu, že jednotlivé islámské země se vyvíjely odlišně a nerovnoměrně. Je nesporné, že nerozvinutá ekonomicko-sociální struktura a ji odrážející nízký stupeň společenského vědomí tvoří rámec, tak úrodnou půdu pro nadále trvající působení ideologického islámu. Je však přirozené, že regionální rozdíly, které jsou výsledkem odlišného historického vývoje, ovlivňují intenzitu tohoto působení. Tematika, již by bylo možno souhrnně označit jako "islám a ...", je skoro bezbřehá; studie, jež jsou zde předloženy, tvoří jen nepatrný ...

O málokteré významné osobnosti arabského středověku máme tak skoupé životopisné údaje jako o al-Mas´údím. Nelze říci, že by biografická a bibliografická díla o něm mlčela, avšak pravda je, že mnohem větší pozornost věnují jeho rozsáhlému, dnes bohužel většinou ztracenému dílu než jeho životu. Al-Mas´údí se již v mladém věku vydal na cesty a léta putoval po okrajových zemích islámského světa i mimo jeho hranice.

O málokteré významné osobnosti středověku, a to nejenom islámského, máme k dispozici tak podrobné a přesné zprávy jako právě o Ibn Chaldúnovi. Vděčíme za to především jemu samému, neboť zanechal vlastní biografii, lze říci, že Ibn Chaldúnova autobiografie je vůbec nejpodrobnější v celé islámské literatuře.  Abdarrahmán ibn Chaldún, severoafrický dějepisec, polyhistor a myslitel, se během pobytu na hradě Kal´at Ibn Saláma rozhodl sepsat dějiny světa, jejichž první vydání dokončil po sedmi letech práce (1375-1382) a až do konce svého života je doplňoval a zdokonaloval. Ibn Chaldún zamýšlel napsat dějiny těch národů a oblastí, s nimiž se islámský svět dostal do styku. Celý spis se skládá ze sedmi svazků: první díl "Úvod" (arab. Mukaddima), druhý až pátý díl obsahuje historii Arabů od dob před islámských až do Ibn Chaldúnovy doby. Hlavním přínosem Ibn Chaldúna pro arabskou a muslimskou historii je jeho výbor materiálu a jeho kritické hodnocení. Z historického hlediska jsou ne...

Nové vydání propracovává, rozšiřuje a o nové poznatky obohacuje už v prvním vydání neobyčejně podrobný a všestranný obraz vývoje perské literatury od nejstarších dob, literatury avestské přes staroperskou a středoperskou do současnosti. Zcela nově zpracovává nástin dějin literatury tádžické a připojuje příspěvky o novoperské učené literatuře do konce 18. stol., perské literatuře v Indii a náčrt židovskoperské literatury. Dílo je všude dovedeno na nejnovější stav vědeckého poznání. 

Dějiny Afriky jsou populárně vědeckou publikací, snaží se shrnout výsledky vědeckého výzkumu dějin afrického kontinentu od nejstarších dob do roku 1960. Je pochopitelné, že v díle takového rozsahu se autorský kolektiv opíral ve značné míře o výsledky bádání jiných vědců a o faktografický a pramenný materiál nashromážděný již předcházejícími generacemi. 

"Autorem knihy "Maurové a Evropa" není - jak bychom očekávali - profesionální arabista či odborník v oboru středověkých španělských dějin, nýbrž fyzik a matematik, zabývající se hlavně teorií a praxí výpočetní techniky. Časté návštěvy Španělska vzbudily v doktoru Kaufmannovi mnohem hlubší zájem o minulost této země, než je u turistů obvyklé.(...) A vyústěním toho všeho byla svěže napsaná knížka, v níž uložil své osobní dojmy, úvahy a zamyšlení a pokusil se přiblížit čtenáři onen podivuhodný svět, kde po tak dlouhou dobu vedle sebe koexistovaly dvě zdánlivě odlišné kultury(židovská, křesťanská a islámská) v určité symbióze, umožňující plodnou výměnu - byť s převahou na jedné straně - myšlenek, kulturních statků, technologie i vědění. Jeho erudice exaktního vědce - fyzika a matematika - mu umožnila vidět mnohem zřetelněji a pronikavěji působení arabské vědy na rozvoj jednotlivých vědních oborů (...)  Jestliže pak Kaufmann dochází v závěru k neobyčejně vysokému ocenění...

Knihy vzpomínek vědců na vlastní práci jsou ve světové literatuře zjevem dosti vzácným. Ještě vzácnější jsou pak ty případy, kdy se autor-vědec nečekaně projeví jako poutavý vypravěč, který dovede své příběhy prolnout jímavým lidským citem a vzrušenou dramatičností, takže strhne i neodborníka k napjatému účastenství na dějích, jež jsou mu jinak zcela odlehlé. Jednou z takových knížek je i soubor vzpomínek zesnulého sovětského arabisty akademika Ugnatije Julianoviče Kračkovského, nazvaný "Nad arabskými rukopisy". 

Monografie našich dvou předních arabistů (Ivana Hrbka a Karla Petráčka) věnována proroku Muhammadovi a historii náboženství, které zvěstoval v 7. století n.l. na Arabském poloostrově, představuje do určité míry zásadní dílo mezi česko-slovenskými orientalisty. Z dnešního pohledu je určitě v mnoha ohledech překonáno, nicméně v roce 1967*, kdy bylo publikováno, patřilo k první samostatné publikaci, která se zabývala podrobněji počátky islámu a s tím spojený život proroka Muhammada. Do roku 1967 lze považovat za publikace věnované islámu nebo historii spojené s muslimským světem jen několik děl**.

U nás knižně dosud nepublikovaný Taha Husajn patří k základním pilířum moderní egyptské literatury. Vzděláním a původní činností spíše literární a kulturní historik a kritik, začal psát až po třicítce, v době, kdy dogmatický muslimský klérus kladl překážky jeho vědecké práci. V jeho beletristickém díle se tak na jedné straně zrcadlí rozsáhlá erudice a na druhé hořká zkušenost i vyrovnaný duch muže, který se nevzdal práva bojovat za svobodu myšlenky. Také ve „Volání hrdličky“, románu nebo spíš novele plné bolesti napětí, v příběhu beduinské dívky, která musí uniknout krutostem života kočujících pouštních Arabů a hledá možnosti nového štěstí ve městě, je vyprávění neseno vyváženými, široko a hluboko zabírajícími větami, připomínajícími svou harmonickou stavbu rytmickou kadenci složitě vrstvených paralelismů, tak oblíbených v tradici arabské prózy: a tato harmonie není jen odrazem autorovy znalosti klasického písemnictví, je rovněž výrazem jeho ducha. I když Husajn klade vyprávění do...