* fitra - knihovna *

  Albert Camus "Nihilismus a dějiny" (2012) Překlad Kateřina Lukešová, účinkuje Jan Vlasák. Text je z knihy "Člověk revoltující" Albert Camus (1951, česky 1995) Albert.Camus · Albert Camus "Nihilismus a dějiny" (2001), čte Jan Vlasák Albert Camus "Zápisníky" (2013) Deníkové záznamy z let 1935–1959: texty na pomezí eseje, filozofie a básně v próze, postřehy, čtenářské záznamy, zárodky budoucích děl.  Albert.Camus · Albert Camus "Zápisníky" (2012)

  Pro mnohé vlastnosti člověka bychom mohli nalézt něco přibližně podobného u zvířat. I ona mají jakousi řeč, znají jakési používání nástrojů, mají jakousi rudimentární schopnost přemýšlení. Nikdy však u nich nenalezneme nic ani zdaleka podobného náboženství. Zdá se, že ono vyznačuje zvláště zřetelně neživočišnost, „otevřenost“ člověka. Cituje se často, že člověk jest „zoon politikon“; a překládá se to jako „bytost společenská“. Nezaměňujme však společenskost, která je vlastností lidskou, a stádnost, která je vlastností živočišnou. Je pochybné a nedokazatelné, že by člověk byl živočichem stádným. Je dokonce známo, že neustálý nucený pobyt ve „stádu", ve fyzické přítomnosti mnoha lidí, stává se člověku brzy nesnesitelným. Je také jisto, že ve svém „přirozeném stavu", neregulovaném nějakou vyšší autoritou nebo vyšším úsilím, by se společenské soužití lidí rychle zvrtlo v bellum omnium contra omnes, ve válku všech proti všem. Nicméně bez společnosti by člověk nebyl člověkem; vše...

  foto: Picasso, Nude (1910) Náboženství "Mezi krásou a pravdou je těsný vztah. To, co oceňujeme jako krásu, spočívá v pravdivém zobrazení démonického jako démonické." "Dobré umění je však vždy výsledkem usilovné práce. Žádné velké umění by nikdy nevzniklo, nebýt umělce, který nejen že má talent a představivost, ale také charakter, sílu v práci vytrvat, přemýšlet a namáhat se, aby svých cílů dosáhl. Nesmírně důležitý je zde charakter umělce. Normy umělce se neliší od norem platných v životě vůbec." "Bůh stvořil nebe a zemi, celý vesmír. V tomto vesmíru přebývají andělé a zlé mocnosti, lidé, zvířata, rostliny a věci. Ale především je tu mnohem víc, než co lze spatřit pouhým okem. Jsou tu principy a normy či zákony, a proto je možné rozlišovat mezi dobrým a zlým, správným a špatným. Bůh dal světu vnitřní uspořádání, v němž má všechno své konkrétní místo. Všechny věci nabývají svého významu právě v této uspořádanosti. Stvoření je harmonické a dobré, i když je zneč...

       foto:  Freedom: A Photographic History Of The African American Struggle  (Phaidon Press, 2002) "Společným základem politiky černošských i židovských vyzyvatelů je otrocká morálka v tom smyslu, jak tomuto konceptu rozuměl Nietzsche, tedy jako výraz člověka resentimentu, jenž místo přitakání své existenci jako dobré začíná útokem na druhého zlého, vinného jeho nedostatečností a strádáním. Zatímco morální aristokrat se potvrzuje bezprostředně, morální otrok je schopen se potvrdit teprve prostřednictvím negace druhého. Rozdíl mezi aristokratem a otrokem je rozdílem mezi životem, který má své těžiště v jednání, a životem, který je má v představování: dobrota a nevinnost člověka resentimentu není bezprostředně vyjádřena kreativním činem, ale pouze reprezentována prostřednictvím poukazu ke zkaženosti a vině zloducha, jenž může za jeho impotenci. [...]  Každému z těchto životních postojů odpovídá jiný koncept štěstí. U jednoho je štěstí na počátku a pro...

1. Aristotelova kritika předchůdců 2. Aristotelova víra, jeho důkazy o jsoucnosti Boha a vlastnosti Boha. 3. Působnost Boha. 4. Jest Aristotelů Bůh stvořitelem? "Aristoteles byl žákem Platonovým, snad více, než jak sám přiznával, i nemohl souhlasiti s názorem výlučného empirismu, který zas ve všem vidí jen hmotu, náhodu, prostý mechanismus. Z tohoto důvodu odporuje Demokritovi, stejnějako jeho učitel Platon. Neboť příroda podle Aristotela není nahodilým shlukem atomů, prvky nejsou, v jednotlivinách ledabyle seskupeny, nýbrž jsou v jakémsi poměru a skladbě. Aristoteles velmi důrazně kritisuje a odmítá materialisticko-mechanistický názor. Demokritův, proti němuž staví názor dynamicko-teleologický; proti pouhé kvantitě vyzdvihuje kvalitu. Demokritova atomistika nutně vedla k atheismu, neboť v tomto systému, kde všechno mělo se vyvíjeti podle zákona nutnosti, nebylo potřebí žádného principu metafysického a počátek věcí a světa přičítán náhodě. A tak Aristoteles vytýká Demokrit...

„Kýčovitý postoj patří mezi postoje, jež lze nazvat nevěcný. Každý nevěcný postoj není kýčovitý, ale každý kýčovitý postoj je nevěcný v tom smyslu, že se neobrací k věci, jíž se myšlenka či cit týkají, k níž míří, nýbrž se od ní odvrací. V oboru myšlenkovém lze za nevěcný označit takový způsob citování, pro jaký je důležité, kdo něco řekl, pro jaký je důležitější jméno něž myšlenka a slova citátů důležitější než to, co tato slova míní. A jelikož takový postup nejednou hodlá také dojímat a vzrušovat právě velikostí jména autora citátu (a v něm bývá často další citát), přivádí nás již v oblasti kýčovitého prožívání a kýčovitého postoje.“ Petr Rezek „Filosofie a politika kýče“ (Ztichlá klika - Jan Placák, 1990) Úvodní kapitola "KÝČ A NEVĚCNOST", s. 9-10. Petr Rezek (* 9. ledna 1948, Praha) je český fenomenologický filosof a teoretik umění. "Šaldovu cenu dostal filozof Petr Rezek" 30.06.2015 "Obtížný a protivný Petr Rezek" 16. leden 2018 Petr F...

Nikolaj Alexandrovič Berďajev (1874-1948) se narodil v Kyjevě ve šlechtické rodině. Studoval právnickou fakultu Kyjevské univerzity. Již jako student se nadchl marxismem a za svou účast v ilegálním spolku byl roku 1898 vyloučen ze studií a poslán do vyhnanství do vologdské gubernie. Tam pod vlivem četby Dostojevského a Solovjova prodělal náboženský obrat a začalo jeho bohohledačské období. Po říjnové revoluci byl několikrát vězněn. Roku 1918 zakládá Svobodnou akademii duchovní kultury – Voľfil, kde pronesl přednášky, jež se později staly základem jeho knihy Smysl dějin (Praha 1995). V roce 1922 byl Berďajev spolu s celou řadou význačných vědců a filosofů sovětskou vládou vykázán za hranice SSSR. Zprvu žil v Berlíně, kde s podporou organizace YMCA zakládá Náboženskou akademii. Roku 1925 odjíždí do Paříže, kde úspěšně obnovuje vydávání časopisu Puť (1926-1939). V Paříži také napsal všechny knihy, jimiž si získal světovou proslulost. Berďajev utvářel svou filosofií pod vlivem a na pom...

Milujete moudrost, ale neumíte číst? Milujete moudrost, ale inkvizice vám spálila celou knihovnu? Milujete moudrost, ale strana, kterou jste nevolili, vám vyřadila oblíbené tituly z knihovny? Milujete moudrost, ale Římané vypálili vaši miniaturní verzi Alexandrijské knihovny? Moudrost úplně nemilujete, ale ještě víc vás ubíjí 500stránkové romány Victora Huga (je to Francouz, takže Íga), Umberta Eca nebo Marcela Prousta? Moudrost milujete, číst umíte, ale neumíte (a bojíte se požádat své známé) nainstalovat Adobe Acrobat Reader, Word nebo Notepad na vašem PC? Zde je vaše místo. Zde budete opět člověkem. Nadčasové - audio blog  * filosofie, literatura, poezie, politika *

  Paul Valéry (1871 - 1945) francouzský básník, spisovatel, esejista a filosof, člen Francouzské akademie. "Tady nehodlám nikoho okouzlovat"  "Nekonečná diskuse se sebou samým" "Píši zde myšlenky, které mě napadají. To však neznamená, že bych je přijal. Je to jejich počáteční stav. Jsou ještě špatné, probuzené" "Jsou dny celků a dny detailů" "To, co sem píši, píši jen sobě" "Mé nejlepší a nejhorší okamžiky přišly vždy v osamění a pokaždé, kdy se blížím k nejlepšímu či nejhoršímu - mám sklon být osamělý" "Ostatní píší knihy. Já pracuji na duchu." "Jen Bůh může opravdu milovat květinu, poněvadž dokáže, aby rostla." "Směs netrpělivosti a rezignace, porážky pro mne příliš neznamenají - rozhodně ne na dlouho. A výhry - ty už vůbec." "Můj duch má takovou povahu, že se neučí postupně v knihách, ale nalézá v nich zrna, která v sobě, v uzavřené nádobě, kultivují. Potřebuji jen málo a toto málo vytváří...

Tématem tohoto čísla Tvaru je strach. Rovnou se tedy zeptám: Je strach filosofické téma? Určitě. Já chápu filosofii v souvislosti umění a náboženství a strach je přirozená reakce na pocit nezajištěnosti – je to snaha najít orientaci, řád. A řád může mít podobu filosofických, racionálních nebo náboženských úvah. Takže filosofii bych chápala jako odpověď na lidské úzkosti tváří v tvář světu, na úzkosti, které jsou dobře doložitelné odjakživa a jsou přirozené. Byť samozřejmě třeba antická filosofie nechápe strach jako primární popud k filosofii. To se objevuje až ve dvacátém století, kdy Camus říká, že dnes už máme jediný popud k filosofii, a tím je právě strach – ze sebe a z druhého. Ale vidíme už od novověku, že strach nově získává filosofickou relevanci. Nemůžeme říct, že by teprve tehdy získal relevanci lidskou, ale filosoficky je více tematizován. Čím to je? Proč se v novověku vytvořilo pole pro tematizování strachu? To by mě taky zajímalo, ale mám takový tip: Bude to souviset s tím,...

  foto:  "František Hudeček" Jiří Machalický, Martin Zeman (Galerie Moderna, 2011) UKÁZKA III.   „Jsme ve společenské soustavě, která společenské uplatnění ukládá jedinci jako poslední mravní příkaz. Monomanie tvarů a barev, unikající z mezí stísněné praktické existence ve svobodu iluzivní říše představ, totiž umělci, nevystavující své obrazy a sochy jen proto, aby se stali průvodci do dobrodějné země snů. Podléhají zmíněné morálce Jde o uplatnění, o slávu, o jméno. Hodnota života se nehledá v soukromí, ale teprve tady na veřejné základně, a mimo ni vše ztrácí na ceně a smyslu. [...] Pro tuto společnost: pro "kulturní lidi", kteří ze svého víceméně úspěšného, ale vždy neradostného, vždy nešťastného, vždy znovu zavalovaného nevysvětlovaným, ale neodvratitelným pocitem prázdna a nesmyslnosti, se vykupují, se domnívají vykupovat, se snaží vykupovat sváteční úctou ke kulturním hodnotám. Čte se kniha, o niž se mluví, jde se na premiéru, kam jsou všichni, jde se na výstav...

  Tomáš Machula kriticky komentuje úvod Ondřeje Beránka v jeho překladu Ibn Rušda " Rozhodné pojednání o vztahu náboženství a filosofie " ( více o knize zde )  " Text Ibn Rušda, který právě vychází, se ovšem týká nikoli Aristotela, ale tématu, které je pro středověké filosofy obzvláště významné a citlivé – a to jak pro oblast islámu, tak pro židovství a křesťanství. Je to vztah filosofie a náboženství. Jako první představení tohoto autora v českém překladu je to rozhodně dobrá volba. Toho dobrého je na právě vydané knize více a rád bych tyto věci zmínil dříve, než se dostanu ke kritičtější části recenze, které se nelze vyhnout, protože kniha trpí také řadou vážných nedostatků.  Nejprve je třeba říci, že překládat a komentovat Averroa je úkol nesnadný. Vyžaduje totiž znalost středověké filosofie, historiografie, arabského jazyka i náboženství. A v případě náboženství jde především o islám, ale také o křesťanství, přinejmenším tehdy, chce-li se autor zabývat Averroovým vli...

 

  Jiří Sádlo a Tereza Matějčková demytizují závažnost odborného psaní (49min) (Horror Vacui, 29.10.2020)

Kniha přináší u příležitosti 50. výročí úmrtí Karla Jasperse syntetický výklad jeho myšlení a působení prostřednictvím jeho političnosti. Jaspers se stal jedním z nejvlivnějších moderních německých filozofů nejprve jako zakladatel filozofie existence, po druhé světové válce jako iniciátor jejího obratu k historické a politické rovině lidského bytí, která se nově ukázala jako nevytěsnitelná. Předložená publikace přináší první českou monografii o Jaspersovi a jednu z nejrozsáhlejších v mezinárodním měřítku a pracuje s dosud nezúročeným množstvím archivních materiálů z Jaspersovy pozůstalosti i korespondence. ........................... Název: Politické myšlení Karla Jasperse Autor: Martin Bojda Nakladatelství: Academia Rok: 2020 Edice: Společnost Počet stran: 656 ........................... Obsah Úvod Povaha a význam problematiky a metoda jejího pojednání I. Formování politického myslitele 1. Životní a myslitelské počátky  2. Idea univerzity  3. Cesta Jaspersovy f/Filosofie: fil...

Základní téma všech trendů africké filozofie (etnofilozofie, politická filozofie, tradiční filozofie a profesionální filozofie) se vyvinulo z myšlenkových a politických směrů uplynulých staletí - hledání lidského rozměru černošského obyvatelstva. Tato snaha definovat identitu Afričanů coby důstojných lidských bytostí má své kořeny v úsilí o kulturní a politickou emancipaci. Klasická filozofie euro-amerického civilizačního okruhu tak dostává zcela nový rozměr. ............................ Název: Africká filosofie : dějiny, trendy, problémy Autorka: Alena Rettová (*1975) Nakl.: Zdeněk Susa Rok: 2001 Počet stran: 237 ............................. Obsah Seznam vyobrazení Předmluva 1. Úvod 1.1. Africká filosofie v Čechách 1.2. Otázka africké filosofie 1.3. Členění africké filosofie 2. Přehled africké filosofie 2.1. Počátky africké filosofie Anton-Wilhelm Amo Edward W. Blyden W. E. B. Du Bois 2.2. Čtyři trendy v současné africké filosofii 2.2.1. „Etnofilosofie" Aimé Césaire Léopold Séda...