* fitra - knihovna *

  Dobrák vozík (festivalový název) orig. název Borom sarret Krátkometrážní / Drama Senegal, 1963, 20 min Režie: Ousmane Sembène "Borom Sarret" (1963)  Neorealisticky laděný, krátkometrážní debut Dobrák vozík (Borom Sarret, 1963). Snímek o vozkovi, který se s koníkem a chatrným dvoukolákem v Dakaru snaží zajistit obživu pro svou rodinu, patří k prvním africkým filmům natočeným domorodým tvůrcem. Tvorba senegalského spisovatele a režiséra Ousmana Sembèneho, zvaného “otec afrického filmu“. (text HAMU ) Ousmane Sembène (1. ledna 1923 Ziguinchor – 9. června 2007 Dakar) byl senegalský spisovatel a filmový režisér, jeden z průkopníků kinematografie v subsaharské Africe. Hlavními tématy jeho děl jsou závislost afrických zemí na bývalých koloniálních mocnostech Pochází z rybářské rodiny žijící v kraji Casamance, v mládí vystřídal řadu manuálních zaměstnání, za druhé světové války sloužil u senegalských střelců. Od roku 1947 pobýval ilegálně ve Francii, kde pracoval v továrně Citr...

  Patrice Lumumba  (2. července 1925 – 17. ledna 1961) Patrice Lumumba, entrevista from DeCollage

  foto: Namibijské děti c. 80. léta (archív Obecního úřadu Bartošovice) "Černí Češi" (2022) kino Ponrepo, 27. 6. 2025, 17:00, vstup volný Minutáž: 71 min Režie: Martin Müller Dokumentární film Černí Češi odhaluje příběh 56 namibijských dětí, jež byly v osmdesátých letech minulého století přesídleny z uprchlických vojenských táborů v Angole do Československa v rámci internacionální pomoci levicově orientovanému osvobozeneckému hnutí SWAPO bojujícímu za nezávislost Namibie. Děti, převážně potomci prominentních vojenských hodnostářů, byly ze dne na den přemístěny z válečné zóny na zámek v poklidné vesnici v moravských Bartošovicích, kde měly být vzdělávány a převychovány v novou polickou elitu nezávislého státu. Po pádu komunistického režimu v Československu a vzniku nezávislé Namibie byly děti v roce 1991 urychleně repatriovány. Tento nucený odchod představoval pro většinu z nich životní trauma a kulturní šok, z něhož se dodnes nevzpamatovaly. Díky výzkumu antropoložky Kateřiny...

"Narodil jsem se do početné venkovské rodiny: otec, čtyři ženy a asi tak dvacet osm dětí. Také jsem, stejně jako ostatní, patřil do širší rodiny a do komunity. Při práci na poli jsme mluvili kikujski. Doma i venku jsme mluvili kikujski. Živě si vybavuji, jak jsme si večer u ohniště vyprávěli příběhy. Většinou je vyprávěli dospělí dětem, ale zaujati a pohlceni jsme byli všichni. My děti jsme druhý den vyprávěly tyto příběhy dalším dětem, které spolu s námi sklízely na polích chryzantémy,čajové lístky nebo kávové boby svých evropských a afrických pánů.  Příběhy, v nichž figurovala především zvířata, byly vyprávěny v kikujštině. Naším hrdinou byl zajíc, který byl sice malý a slabý, ale duchaplný a prohnaný. Ztotožňovali jsme se s ním v jeho boji proti dravcům, jako lev, leopard či hyena. Jeho vítězství byla i naše vítězství; pochopili jsme, že i tak zjevně slabé stvoření může přelstít silnějšího nepřítele. Viděli jsme, že zvířata jsou v boji s nepříznivými přírodními podmínkami - ...

foto: Keňa 50. léta. Děti členů hnutí odporu Jednota (krycí jméno Mau Mau. Keňská povstalecká skupina Jednota bojovala proti britské koloniální správě v období 1952 až 1960 vedená Dedan Kimathim. Jeho zatčení 21. 10. 1956 znamenalo definitivní porážku hnutí.  "Jakým způsobem tedy koloniální zavedení cizího jazyka ovlivnilo nás děti? Skutečným cílem kolonialismu bylo ovládnout lidské statky: zmocnit se toho, co lidé vyrobili, výrobních prostředků a prostředků distribuce; jinak řečeno: ovládnout celou sféru jazyka skutečného života. Kolonialismus upevňoval svou nadvládu nad společenskou produkcí statků vojenským dobyvatelstvím a následným politickým diktátorstvím. Ale nejvýznamnější sférou nadvlády bylo duševní univerzum kolonizovaných: prostřednictvím kultury se mělo ovládnout to, jak lidé vnímají sebe samy a svůj vztah ke světu. Ekonomická a politická nadvláda nikdy nemůže být kompletní či účinná bez duševní nadvlády. Ovládat kulturu lidí znamená ovládat nástroje jejich sebeurčen...

Jednoho krásného podzimního dne v roce 1974 jsem šel z katedry anglistiky na University of Massachussetts směrem k parkovišti. Krásné ráno vzbuzovalo v lidech vzájemnou vstřícnost. Mladí lidé spěchali všemi směry - mnozí z nich byli jistě noví studenti plni entuziasmu. Starší muž, který měl stejnou cestu, se ke mně obrátil a poznamenal něco o tom, jak jsou ti lidé mladí. Přitakal jsem. Pak se mě zeptal, zda jsem také student. Odpověděl jsem, že ne, že jsem učitel.. Co učím? Africkou literaturu. To je ale náhoda, řekl: znal totiž člověka, který učí totéž nebo snad africké dějiny na vysoké škole nedaleko odsud. Vždycky ho to překvapí, pokračoval: vůbec by ho nenapadlo, že Afrika má i takové věci. Přidal jsem do kroku. "Možná bych měl chodit na Vaše přednášky,"zaslechl jsem za zády, "abych se o tom něco dozvěděl." Pár týdnů nato jsem dostal dva dojemné dopisy od gymnazistů z Yonkers v New Yorku, kteří - děkují jejich učiteli - právě dočetli Svět se rozpadá (1.). Jede...

 

  Foto: archív Obecního úřadu Bartošovice "[N]akonec skupina dorazila 11. listopadu kolem čtvrté hodiny odpolední na mezinárodní letiště  Ruzyně do Prahy. Zde pro ně byly připraveny dva autobusy, které měly malé Namibijce přepravit do Bartošovic, malé vesničky na severní Moravě. Ta se měla stát na další tři roky jejich novým domovem. [...] Nezapomenutelné vzpomínky, které se vážou na přílet do zasněženého Československa, zůstávají dodnes hluboko v paměti namibijských Čechů, jak dokládají následující výpovědi: "Pamatuji si, jak jsme přišli do příletové haly a měli jsem projít skleněnými dveřmi ven, kde na nás čekaly autobusy. Ty dveře se samy otevíraly a zavíraly. Nic podobného jsme v životě neviděli, a tak jsme pořád dělali krok dozadu, dopředu a zase dozadu a smáli se tomu. To jsme ještě nevěděli, že za dveřmi na nás čeká to překvapení! Vyšli jsme z letiště a zůstali stát jako němí. Všude, kam jsme se podívali, bylo bílo. A pak někdo z nás vykřikl! Cukrrr! Vrhli jsme se všic...

Several of the essays caution against generalizing all African people into a monolithic culture, or using Africa as a facile metaphor. The opening essay, "An Image of Africa: Racism in Conrad's Heart of Darkness", challenged the prevailing opinions in the west about Joseph Conrad's depiction of African people. He also discusses several notable authors and shares his opinion on the role of writers and writing in cultures. In a contemporary review, Chris Dunton wrote: "The essays in his new book remind us also how tough-minded, how properly insistent, he can be in exposing false and demeaning ideas about Africa and its culture." The book is dedicated to Professor Michael Thelwell. Chinua Achebe "Hopes and Impediments: Selected Essays, 1965-1987" Published by Doubleday, 1988, pages 130 Table of Contents An Image of Africa: Racism in Conrad's Heart of Darkness Impediments to Dialogue Between North and South Named for Victoria, Queen of England The ...

  Kde domov můj? Česká hymna obsahuje motiv hledání a nacházení domova. Ten v bývalém Československu našlo více než sto namibijských dětských válečných uprchlíků z Angoly, kteří zde byli přijati na výchovu a vzdělání jako výraz internacionální pomoci SWAPO, osvobozeneckému hnutí bojujícímu za nezávislost Namibie. Velké světové dějiny – pád železné opony, konec komunistického režimu v ČSSR a získání nezávislosti Namibie – však vedly k nucené relokaci dětí do Namibie, jejíž jazyk ani kulturu pořádně neznaly. Ze dne na den se ocitly na africkém venkově v neznámých rodinách. Tato kniha rekonstruuje dosud neznámou historii této skupiny „Afročechů“, snaží se porozumět komplexnímu fenoménu formování jejich kolektivní paměti, identity a pojetí domova. Ten jim však neustále uniká a rozbíhá se někde mezi ČSSR, kde prožili své dětství, Českou republikou, kde je jim odepíráno češství, a Namibií, kde nyní většina z nich žije.  Rozhovor s  Kateřinou Mildnerovou  @ČRozhlas (23. bře...

  "Nemohou se sami zastupovat: musí být zastupováni." Karl Marx "Osmnáctý brumaire Ludvíka Bonaparta" (1852) "Východ je povolání." Benjamin Disraeli "Tancred" (1847) Američané se na Orient dívají trochu jinak. V představách si ho spojují nejčastěji s Dálným východem (především s Čínou a Japonskem). Na rozdíl od Američanů mají Francouzi a Britové - méně už Němci, Rusové, Španělé, Portugalci, Italové a Švýcaři - dlouhou tradici toho, co budu nazývat orientalismem, tedy jistého způsobu vyrovnávání se s Orientem, vycházejícího ze zvláštního postavení, jemuž se v západoevropské tradici Orient vždy těšil. (...) Orient tak pomáhal Evropu (či Západ) negativně definovat - byl jejím protikladným obrazem, myšlenkou, osobností i zkušeností. Nic z toho však neexistovalo pouze v představách, protože Orient je také nedílnou součástí evropské hmotné civilizace a kultury. Orientalismus toto vše vyjadřuje a reprezentuje v oblasti kulturní i ideologické - je to jis...

  This book explores what constitutes contemporary African social and political philosophy with regard to its meaning, aims, sources, and relevance for today’s Africa. Kasanda denounces conventional approaches considering these either as a subcategory of general philosophy or as the ideological attempts of individual African leaders and professional philosophers, such as Nkrumah, Nyerere, Senghor, Fanon, Hountondji and Towa. On the contrary, Kasanda defines contemporary African social and political philosophy as an inclusive reflection of African communities with regard to power and equitable modes of social and political organization in order to promote human excellence for everyone. This perspective also includes the criticism of social and political concepts in use within African communities. The author postulates that contemporary African social and political philosophy relies on the legacy of precolonial African societies, as well as on the contribution of the diaspora through...