* fitra - knihovna *

  "Vagónek vypadal stejně mrtvě jako zdechlina nějakého zvířete. Narazil jsem i na další součásti chátrajícího strojového zařízení a na hromadu kolejnic. Pod skupinou stromů vlevo byl kousek stínu a zdálo se, že se v něm ochable pohybují jakési temné bytosti. Přivřel jsem oči, stezka byla příkrá. Vpravo zahoukala siréna a spatřil jsem utíkající černochy. Zemí otřásla těžká hluchá detonace, ze svahu se vyvalil chuchvalec kouře a to také bylo všechno. Na povrchu skály se nic nezměnilo. Stavěli železniční trať. Svah jim nestál v cestě, nic takového, ale ty bezúčelné výbuchy představovaly veškerou práci, která tu probíhala. Jakési tiché řinčení za mými zády mě přimělo otočit hlavu.  Po stezce zmořeně stoupalo šest černochů, v řadě za sebou. Kráčeli vzpřímeně a pomalu, na hlavách vyvažovali malé košíky naplněné hlínou a to řinčení se shodovalo s rytmem jejich chůze. Kolem beder měli ovinuté černé hadry, jejichž volné konce se za nimi třepetaly sem tam jako krátké ocásky. Viděl jsem...

  Joseph Conrad "Srdce temnoty" (audiokniha, čte Jan Vlasák & Jiří Plachý) Novela Srdce temnoty – jedno ze stěžejních děl literatury 20. století – vyšla již v roce 1902 (1899 3dílný seriál v Blackwood's Magazine), do češtiny však byla poprvé přeložena až v roce 1980. Joseph Conrad při vyprávění čerpal z osobních zkušeností z Belgického Konga. Příběh začíná jako klasický dobrodružný román. Vypravěč, anglický kapitán Marlow, popisuje svou dramatickou cestu parníkem proti proudu řeky do nitra Afriky, kam ho poslala obchodní společnost, aby převzal kontrolu nad zásilkou slonoviny a především aby vyhledal a ochránil pana Kurtze, jejího nejschopnějšího zástupce. Kurtze doslova předchází jeho pověst – Marlow slyší ze všech stran o jeho schopnostech, velkém duchu i heroických činech. Když však dorazí k cíli, nachází Kurtze v krajně zbědovaném stavu, otřeseného, zděšeného a na pokraji šílenství. Originální název: Heart of Darkness, 1899 Překlad Jan Zábrana Připravil Jan Petrás...

  foto: Rosemary Anieze paraded through Lagos after being crowned Miss Independence on Sept. 28, 1960. Nigeria was one of 17 African countries to shed its colonial status that year.Credit...Associated Press "Dekolonizaci Afriky odstartoval boj o zdroje" Jan Klíma na Hausbotu Petra Horkého (6. 1. 2022) "Afrika ve vichru svobody: Dekolonizace a její důsledky" Jan Klíma (NLN, 2021) ukázka v PDF Zánik koloniálních impérií v Africe se stal přelomovou událostí 20. století. Definitivně skončilo období novověké evropské expanze i mocenská priorita několika málo západoevropských státu v globálním politickém systému. V něm se po druhé světové válce prosadily supervelmoci a ekonomické síly se zájmem otevřít Afriku vlastnímu vlivu. Desítky nových afrických států nevstupovaly do konfliktního bipolárního světa vždy úspěšně. Byly to většinou umělé a etnicky složité celky, které obvykle musely překonat nedostatek identity a vkročit na bouřlivou mezinárodní scénu jako slabší ak...

Jednoho krásného podzimního dne v roce 1974 jsem šel z katedry anglistiky na University of Massachussetts směrem k parkovišti. Krásné ráno vzbuzovalo v lidech vzájemnou vstřícnost. Mladí lidé spěchali všemi směry - mnozí z nich byli jistě noví studenti plni entuziasmu. Starší muž, který měl stejnou cestu, se ke mně obrátil a poznamenal něco o tom, jak jsou ti lidé mladí. Přitakal jsem. Pak se mě zeptal, zda jsem také student. Odpověděl jsem, že ne, že jsem učitel.. Co učím? Africkou literaturu. To je ale náhoda, řekl: znal totiž člověka, který učí totéž nebo snad africké dějiny na vysoké škole nedaleko odsud. Vždycky ho to překvapí, pokračoval: vůbec by ho nenapadlo, že Afrika má i takové věci. Přidal jsem do kroku. "Možná bych měl chodit na Vaše přednášky,"zaslechl jsem za zády, "abych se o tom něco dozvěděl." Pár týdnů nato jsem dostal dva dojemné dopisy od gymnazistů z Yonkers v New Yorku, kteří - děkují jejich učiteli - právě dočetli Svět se rozpadá (1.). Jede...

  "Na konci 50. let napsal Aimé Césaire svůj slavný text Rozprava o kolonialismu (Césaire 2011), ve kterém tematizuje některé ze zásadních otázek (post)koloniální situace. Od té doby  se postupně otevírá prostor pro zkoumání sociální, ekonomické i politické situace v čerstvě dekolonizovaných či právě osvobozovaných společnostech tzv. třetího světa , tedy situace ve společnostech bývalých evropských kolonií. Vlna poválečných politických dekolonizací však byla teprve začátkem „léčby“, kterou měly tyto společnosti projít. Postupně se ukázalo, že šrámy, které zanechal na strukturách těchto společností i na duších jedinců politicko-ekonomický řád kolonialismu, jsou mnohem hlubší, než se mohlo zdát. Autoři jako Frantz Fanon (2011) či Albert Memmi (1991) postupně odhalovali tuto bolestnou zkušenost a každé z jejich děl otevíralo další prostor pro kritické zkoumání. V 70. letech potom přichází emblematická publikace Edwarda W. Saida Orientalismus (Said 2008), která již předznamenává n...

Several of the essays caution against generalizing all African people into a monolithic culture, or using Africa as a facile metaphor. The opening essay, "An Image of Africa: Racism in Conrad's Heart of Darkness", challenged the prevailing opinions in the west about Joseph Conrad's depiction of African people. He also discusses several notable authors and shares his opinion on the role of writers and writing in cultures. In a contemporary review, Chris Dunton wrote: "The essays in his new book remind us also how tough-minded, how properly insistent, he can be in exposing false and demeaning ideas about Africa and its culture." The book is dedicated to Professor Michael Thelwell. Chinua Achebe "Hopes and Impediments: Selected Essays, 1965-1987" Published by Doubleday, 1988, pages 130 Table of Contents An Image of Africa: Racism in Conrad's Heart of Darkness Impediments to Dialogue Between North and South Named for Victoria, Queen of England The ...

Odrazem velkých přeměn, kterými Afrika prošla, ale i přežívajících tradic a z toho vznikajících rozporů, je především literatura afrických zemí, v Evropě málo známá a snad i předem podceňovaná. Ale je čas, aby se ji Evropané naučili znát. S literaturou národů žijících v oblasti tzv. černé Afriky seznamuje naše čtenáře kniha V. Klímy, K. F.Růžičky a P. Zimy, která je v naší literatuře zatím ojedinělým pokusem o zachycení a kritické zhodnocení vývoje afrických literatur. Přináší cenná historická fakta, která se nenásilně spojují v živý obraz africké kulturní minulosti i přítomnosti.

Druhý díl série Postkoloniální myšlení I–IV, jejímž úvodním svazkem byl překlad knihy Frantze Fanona Černá kůže, bílé masky tvoří historické východisko odrážející angažovanou genezi postkoloniálního myšlení jako de facto emancipačního programu druhé vlny „dekolonizace“ – ozbrojeného i politického procesu boje koloniálních zemí za nezávislost, který byl na Západě vnímán jako proces rozkladu evropských imperiálních říší.

Nigerijský spisovatel Chinua Achebe (nar. 1930) je u nás znám celkem třemi romány včetně tohoto "Už nikdy klid" (Odeon, 1964) a "Svět se rozpadá" (BB Art, 2003). Mezi africkými prozaiky se vyznačuje neobyčejnou cílevědomostí a úspěšnou snahou zachytit skryté příčiny krizových jevů ve společenském životě. Dosud uveřejněné romány tvoří vlastně sérii obrazů z nových dějin Nigérie od konce 19. století, kdy byl dovršen britský koloniální zábor, až do druhé poloviny 60. let 20. století.

Vyprávění o životě domorodých kmenů na dolním toku Nigeru před více než sto lety od současného nigerijského prozaika. Osou tohoto zajímavého vyprávění je život proslulého válečníka jednoho z klanů igboského kmene a jeho široké rodiny. Autor nás jeho prostřednictvím seznamuje s celou hierarchií a životními hodnotami jednotlivých kmenů žijících na jihovýchodě dnešní Nigérie a živících se zemědělstvím. Zlom nastává ve chvíli, kdy se do těchto končin dostanou bílí misionáři - starý svět se rozpadá ... Sugestivní román věhlasného afrického spisovatele. Čtení svým námětem poněkud výlučné, zajímavé však právě svou ojedinělostí.

Děj tohoto románu se odehrává v Nigérii a Nigérie není tu jenom malebnou exotickou kulisou. Nikde jinde by se nemohl odehrát takto, což neznamená, že nikde jinde by se „to nemohlo stát“. Naopak. Přitažlovost knihy tím jen roste: příběh Obiho Okonwa stává se tak trochu i naším příběhem. Je to příběh o oceli, která se nezakalila. Obi vystudoval v Anglii a vrací se domů pln svatého nadšení. Dostane výborné místo, vysoký plat, poukaz na auto, krásný byt v rezidenční čtvrti. Doma v rodiné vsi se celý kmen raduje z jeho úspěhu a pyšní se prvním „pánem“. Ale toto štěstí má své háčky: je třeba splácet stipendium, na které se mu složili krajané, je třeba podporovat rodiče a sourozence, je třeba žít přiměřeně svému postavení. A plat, jehož výše se zdála zprvu oslnivá, brzy nestačí.