* fitra - knihovna *

  foto: Ilya Repin "Burlaci na volze" (1870) ✻ "Nový/starý" člověk a jeho revolučnost "Člověk se může hodně vyvinout, ale je to stále on, jedině on se vyvíjí. Kdyby se na konci vývoje objevil zcela nový subjekt, nová osobnost, pak by to nebyl žádný vývoj. Osobnost je spojením změny a neměnnosti. Kdyby se osobnost měnila tak, že by sebe samu úplně ztrácela, vedlo by to k jejímu rozkladu. Nejsilnější stránkou revoluce je její negace starého režimu, nenávist je v ní vždy silnější než láska. Nejmenší šanci na vytvoření nového člověka má ekonomika, kterou zajímají více prostředky než cíle života. Stane-li se z ní cíl života, vede to nutně i degradaci člověka. Revoluce, a to všechny revoluce, pouze odhalují, jak nízká dovede být masa navzdory hrdinství jednotlivců. Revoluce je do značné míry odplatou za hříchy minulosti. Proto také nelze očekávat, že z revoluce povstane nový člověk. Mstitel hříchů minulosti není nový člověk, nýbrž člověk starý. Revoluce sama sebe chá...

  foto: D. Swanson "documerika philadelphia the city" "Historické katastrofy a zlomy, jež dosahují plné ostrosti v určitých okamžicích světových dějin, vedly vždy k dějinně filosofickým úvahám, k pokusům porozumět historickému procesu a vytvořit tu či onu filosofii dějin. [...] a my máme pocit obzvláště rychlého a velmi prudkého pohybu "dějinnosti". Domnívám se, že tohoto silného vjemu je zvláště potřeba, aby se lidská mysl a lidské vědomí zaměřily na přehodnocení zásadních otázek filosofie dějin, aby se pokusily filosofii dějin postavit novým způsobem. [...] V ustálené a zcela usazené době, nevznikají s patřičnou naléhavostí filosofické otázky, otázky o pohybu a smyslu dějin. Pobyt v takové nenarušené době není příznivý historickému poznání ani vytvoření filosofie dějin. Je potřeba, aby došlo k rozštěpení, rozdvojení dějinného života a lidského vědomí, aby bylo možno postavit proti sobě dějinný objekt a subjekt. Aby vůbec bylo možné v rámci historického poznán...

  foto: malíř Karel Souček (1915-1982), člen Skupiny 42 (ukázka z tvorby) Karel Souček @Wikipedia   *  *  * "Bolestná krize současného lidstva je spojena s obtížností nalézt  východisko z psychologického éry. Z éry subjektivismu, uzavřeného individualismu, éry nálad a prožitků, které nejsou spojeny s žádným objektivním a absolutním středem. [...] absolutní moc vědy [je] jen falešná představa [...] to všechno je tlak rdousící živou lidskou osobnost subjektivismem a otroctvím ze strany přírodního řádu, že je to lživý univerzalismus. Lidský rod člověka mechanicky zotročil. Podřídil jej svým cílům. [...] narouboval na něj své obecné a domnělé objektivní vědomí" s. 5 *  *  * "V přírodním řádu je všechno podřízeno zákonu efemérnosti. Každá generace je následně sežrána generací následující a svými mrtvolami hromadí půdu, na níž pak kvete mladý život. [...]  Veškerá lidská energie je nasměrována ven. [...]  Není tedy nasměrována dovnitř, nesměřuje do...

Nikolaj Alexandrovič Berďajev (1874-1948) se narodil v Kyjevě ve šlechtické rodině. Studoval právnickou fakultu Kyjevské univerzity. Již jako student se nadchl marxismem a za svou účast v ilegálním spolku byl roku 1898 vyloučen ze studií a poslán do vyhnanství do vologdské gubernie. Tam pod vlivem četby Dostojevského a Solovjova prodělal náboženský obrat a začalo jeho bohohledačské období. Po říjnové revoluci byl několikrát vězněn. Roku 1918 zakládá Svobodnou akademii duchovní kultury – Voľfil, kde pronesl přednášky, jež se později staly základem jeho knihy Smysl dějin (Praha 1995). V roce 1922 byl Berďajev spolu s celou řadou význačných vědců a filosofů sovětskou vládou vykázán za hranice SSSR. Zprvu žil v Berlíně, kde s podporou organizace YMCA zakládá Náboženskou akademii. Roku 1925 odjíždí do Paříže, kde úspěšně obnovuje vydávání časopisu Puť (1926-1939). V Paříži také napsal všechny knihy, jimiž si získal světovou proslulost. Berďajev utvářel svou filosofií pod vlivem a na pom...