* fitra - knihovna *

  foto z knihy "Tarkovsky - Films, Stills, Polaroids and Writings" (2019) Andrej Tarkovskij "Umění – touha po ideálu" (2010) čte: Jiří Hromada V textu s názvem "Umění – touha po ideálu" Tarkovskij zkoumá samu podstatu umění a tvorby. Klade si zásadní otázky jako např. Proč umění existuje? a Kdo umění potřebuje? Lidstvo je podle Tarkovského odsouzeno k nekonečnému úsilí dosáhnout pravdy a umění i věda jsou způsoby, jak získat svět a představují prostředky jeho poznávání na cestě člověka k takzvané „absolutní pravdě“. Umění si podle Tarkovského eseje na rozdíl od vědeckých koncepcí neklade za úkol žádné praktické cíle v materiálním smyslu. Jedna z nejsmutnějších věcí, která se v současnosti odehrává, je definitivní rozpad všeho, co je ve vědomí člověka spojeno s chápáním a vnímáním skutečné krásy. Současná masová kultura, zaměřená na „konzumenta“, mrzačí duše. (text Tur, Vltava) Tarkovskij3286 · Andrej Tarkovskij: Umění – touha po ideálu I. (2010) Tarko...

  "Přesnost úvahy mne strhuje více než přesnost pozorování, mám rád v literatuře neskrývaný intelekt, ať už se projevuje reflexí, analýzou, ironií či hravostí kombinace.“ * „Kýč vyvolává těsně po sobě dvě slzy dojetí. První slza říká: jak je to krásné, děti běžící po trávníku! Druhá slza říká: jak je to krásné být dojat s celým lidstvem nad dětmi běžícími po trávníku! Teprve ta druhá slza dělá z kýče kýč“ ** Milan Kundera * "Směšné lásky : tři melancholické anekdoty" (Československý spisovatel, 1963) Edice: Život kolem nás, Sv. 1 Na rubu přední záložky černobílá fotografie autora a jeho stručná biografie. Na přídeští malý rozhovor s autorem a text A. Klimenta o nakladatelství. Ukázka z edice: "Kde život náš je v půli se svou poutí" Josef Jedlička (Československý spisovatel, 1966) @PNP ** Nesnesitelná lehkost bytí, Toronto 1985, s. 228; 2. vyd., Brno 2006, s. 268

  foto: Portrait with a Goat Head, 2018 (Galerie Krinzinger) THE ARTIST IS PUTRESCENT [Rotten] "The staring approach – scorn merited against those who tranquilly grovel before promised epiphanies. Sit for 45minutes and some times longer rummaging and scrambling for meaning, surveying a desolate shore….voyeurs toying in moralistic prostitution. Such is the contract between modern art, its successors, and a society whereby the modes of its own psychiatry are also its results. The next morning comes, and desperation follows. Drugs for the waking logic – the kind that substitute wellbeing for collapse – an adequate amount is swallowed daily. The private ritual of coffee, of breakfast or not, of getting in to the car, onto the subway. We may have a future together.  The encouragement to participate in such a drama tickles our spleen. By pandering to the desolation of the audience and its tragic sensibilities, this art object subsumes all, as against the exteriority of the more...

  Dokument " Marina Abramovic: The Artist Is Present " (2012) Indický fanoušek si nechal na ruku vytetovat počet sezení s Marinou Abramovic

foto: the Regents Park Zoo (London, UK), ca. 1855 "Během devatenáctého století započal v západní Evropě a v Severní Americe vývoj, který dnes, ve století dvacátém, vyvrcholil velkofiremním kapitalismem a zničil veškeré tradice, jež do té doby tvořily spojnici mezi člověkem a přírodou. [...] Když oči zvířete pozorují člověka, jsou pozorná a ostražitá. Je dobře možné, že se totéž zvíře stejně podívá i na zvíře jiného druhu. Nevyhrazuje si pro člověka zvláštní pohled. Avšak žádný jiný druh, kromě člověka, nepocítí v pohledu zvířete důvěrnou blízkost. Jiná zvířata ten pohled zadržuje a zastavuje. Člověk pohled vrací, a tím si uvědomuje sám sebe. Zvíře jej zkoumá přes úzkou propast neporozumění. To proto může člověk zvíře zaskočit. Nicméně i zvíře – byť třeba ochočené – může zaskočit člověka. I člověk hledí přes podobnou, i když ne identickou propast neporozumění. [...]  Vždy hledí přes nevědomost a strach. Když je tedy viděn zvířetem, je sám viděn způsobem, jakým on vidí své okolí. Uv...

  foto: "Dialektika konkrétního: studie o problematice člověka a světa" Karel Kosík (1962 strojopis, 1. vydání 1963 Nakladatelství Československé akademie věd)  "Jak se dělá kýč" Výrobní tajemství kýče spočívá ve správném dávkování. Trochu erotiky a trochu exotiky, trochu folklóru a trochu světáctví, hodně pornografie, něco sentimentality a příslušná dávka cynismu, několik zašifrovaných narážek na současnost, nezapomenout na „filozofii“, aby čtenář uvěřil, že má přehled a ví, co vlastně říká Heidegger a Lévinas. Jakmile jsou ingredience správně odváženy, nastává vlastní tvoření: promíchat, spojit, vyšperkovat, a „dílo“ je na světě. Dobře zhotovený kýč dojímá, ale také poskytuje čtenáři nebo divákovi uspokojení, že má spolu s autorem možnost nahlédnout do zákulisí světového dění a tajů lidské duše. Kýč zbavuje pocitu méněcennosti. Kdo zhlédne podívanou o Mozartovi, se zadostiučiněním zjišťuje: vždyť se ten domnělý génius od nás ničím podstatným neodlišuje, je vlastn...

       foto: "They Live" (1988) americký sci-fi thriller z roku 1988 režiséra Johna Carpentera. Způsoby vidění umění (originál vs. kopie*) "Význam původního díla již nespočívá v jedinečnosti jeho existence. Jak je v naší současné kultuře jeho jedinečná existence hodnocena a vymezena? Je definována po způsobu předmětu, jehož hodnota závisí na jeho vzácnosti. Tato hodnota je potvrzována a poměřována prostřednictvím ceny, které dokáže dosáhnout na trhu. [...] - a umění je považováno za něco vznešenějšího než obchod - tvrdí se, že jeho tržní hodno cena je odrazem jeho duchovní hodnoty. [...] A jelikož v moderní společnosti ani jedno nepředstavuje hybnou sílu života, je umělecké dílo zahaleno do atmosféry zcela falešné zbožnosti. O uměleckých dílech se mluví a jsou prezentována, jako by se jednalo o posvátné relikvie, které v prvé řadě slouží jako doklad svého vlastního zachování. Jakmile může být prokázán jejich původ, jsou prohlášeny za umění.“ [...] Falešná zbožno...

  "Kýč a krása mají k sobě (vizuálně) tak blízko, že jsou mnohdy těžko rozeznatelné, protože kýč je zlo, které ke svému kontaktu s člověkem užívá výrazových prostředků krásy. Mezi nimi je ale jeden podstatný rozdíl: krása je vyjevením lásky, kdežto kýč v sobě lásku nemá. Kýč má cíl člověka zmanipulovat a zahltit jeho mysl nepodstatným. [...] Zážitek, který v nás vybuzuje fyziologické smysly je zážitek velmi intenzivní, ale velmi krátkodobý a proto jej člověk musí opakovat. Zážitek, který v nás vyvolá duchovní vjem, není tak intenzivní, ale roste a nejde zapomenout, protože nás dovedl k něčemu úplně jinému."  Vladimír Suchánek zdroj: Andrej Tarkovskij a duchovní filmy (13. listopad 2011, Český rozhlas) Vladimír Suchánek (*1949) @wikipedia Vladimír Suchánek (video přednášky) @youtube *  *  *  *  * "Nejde totiž jen o to, že avantgarda vzniká jako reakce na šíření kýče, ale i kýč se obnovuje a daří se mu díky tomu, že neustále těží z objevů avantgardy." Umberto...

  "Mám pocit, že lidstvo si přestalo věřit. Když myslím na dnešního člověka, vidím ho jako zpěváka, jak otvírá a zavírá ústa v rytmu, ale nevydává žádný tón. Koneckonců všichni ostatní zpívají. Chová se tak, protože už nevěří v důležitost vlastních aktivit. Člověk bez víry, bez naděje na to, že by ovlivnil společnost, v níž žije, svým chováním. V každém případě vidím smysl lidské existence v úsilí zvítězit nad sebou, odlišit se od toho, kým jsme se narodili. Mně jde o to poukázat na nerovnoměrný vývoj našeho duchovního a hmotného světa. Tolik jsme upřednostňovali náš hmotný vývoj, až jsme stanuli zcela nepřipraveni zacházet s technologiemi, jež jsme vytvořili. Pro mě je člověk v zásadě duchovní bytost a jeho život spočívá v rozvoji tímto směrem. Jestliže se mu to nedaří, společnost upadá." s. 193-193 "Nelze dosud zapomenout na geniální film ještě z minulého století, film, kterým všechno začalo, Příjezd vlaku. Tento proslulý film bratří Lumiérů vznikl jednoduše díky vynál...

„Kýčovitý postoj patří mezi postoje, jež lze nazvat nevěcný. Každý nevěcný postoj není kýčovitý, ale každý kýčovitý postoj je nevěcný v tom smyslu, že se neobrací k věci, jíž se myšlenka či cit týkají, k níž míří, nýbrž se od ní odvrací. V oboru myšlenkovém lze za nevěcný označit takový způsob citování, pro jaký je důležité, kdo něco řekl, pro jaký je důležitější jméno něž myšlenka a slova citátů důležitější než to, co tato slova míní. A jelikož takový postup nejednou hodlá také dojímat a vzrušovat právě velikostí jména autora citátu (a v něm bývá často další citát), přivádí nás již v oblasti kýčovitého prožívání a kýčovitého postoje.“ Petr Rezek „Filosofie a politika kýče“ (Ztichlá klika - Jan Placák, 1990) Úvodní kapitola "KÝČ A NEVĚCNOST", s. 9-10. Petr Rezek (* 9. ledna 1948, Praha) je český fenomenologický filosof a teoretik umění. "Šaldovu cenu dostal filozof Petr Rezek" 30.06.2015 "Obtížný a protivný Petr Rezek" 16. leden 2018 Petr F...

  foto: Jiří Kolář "Úšklebek století" koláž z roku 1961, přehled tvorby Jiřího Koláře vyšel v publikaci "Jiří Kolář: Úšklebek století / Grimace of the Century" (NGP, 2020) "Chalupecký říká: „Umění se musí změnit.“ I v dalších textech ze sedmdesátých a osmdesátých let Chalupecký problematizuje pojem umění: „Sama kategorie umění se stává pochybná,“ píše v doslovu k esejům zařazeným do knihy Na hranicích umění. Lidé jako by umění nepotřebovali, „svět umění se stává uzavřeným, světem sám pro sebe, elitářskou záležitostí nebo organizovanou zábavou“. A v eseji Umění v odlišném světě z roku 1976: „Moderní umění degeneruje.“ Kořeny „akademizace“ nalézá už v Bauhausu a v Malevičově vitebské škole. Konjunktura moderního umění nastává už počátkem dvacátého století. Umění se stává zbožím. Osmadvacetiletý Picasso si už roku 1909 mohl najmout rozsáhlý byt na bulváru Clichy, měl služebnou a uzavřel velice výhodnou smlouvu s obchodníkem Kahnweilerem. Za úspěch se ale podle Cha...

       foto: Walter Benjamin, at the French National Library in Paris in 1939.   Roztříštění aury "Tím, že reprodukci zmnožuje, klade na místo jedinečného výskytu výskyt masový. A tím, že reprodukci umožňuje v dané situaci vyjít divákovi vstříc, aktualizuje to, co reprodukuje. Oba tyto procesy vedou k mohutnému otřesu tradovaného - k otřesu tradice, která je rubem současné krize a obrody lidstva. [...] A je-li možné pojmout proměny v médiu vnímání, jež se před námi odehrávají, jako úpadek aury, pak lze stanovit jeho společenské podmínky. Co je vlastně aura? Zvláštní předivo  z prostoru a času: jednorázový projev dálky, ať už je jakkoli blízko. Kdo za letního poledne poklidně pozoruje horský hřeben na obzoru nebo větev, která naň vrhá stín...snadno nahlédneme zvláštní společenskou podmíněnost soudobého úpadku aury. Tento úpadek je dán dvěma okolnostmi, jež obě souvisejí s rostoucím rozšířením a s intenzitou  masových hnutí. Dnešní masy si totiž cht...

foto: MILAN KNÍŽÁK / ŽÍT JINAK 9. 2. - 7. 4. 2019  GALERIE U BÍLÉHO JEDNOROŽCE V KLATOVECH  více @Galerie Klatovy / Klenová "Je kultura péčí o duši? Milan Knížák / Jan Paul (Debatní klub, 14.2.2015) 9:00 Co je kultura? Co je umění? 9:30 Kultura je morálka 11:50 Umění se vzdálilo lidem 12:45 Lidská práva bez lidských povinností 14:20 Co může/nemůže být uměním? 15:00 Bezbřehost v umění 15:30 Obsah v umění, důvod tvořit 19:00 "Umělecké dílo je smrtelné" Marcel Duchamp 22:53 "Člověk musí hledat důvod [tvořit] a ne, že všichni musí být umělci a zaplavovat svět svými výplody" 23:10 "Umění jakoby nějakým způsobem souzní s životem společnosti" 28:12 "To, že si nějaký člověk koupí obraz (v Ikei), je krok dopředu" 27:20 "Tři výtvarné výrazy: dekorace, inzultace, neumětelství" Milan Knížák 28:20 "Umění je utilitárně k ničemu a to je na tom to nejbáječnější..."  37:00 "Uvědomit si, jestli mám vůbec právo vstoupit do světa ...

  foto:  "František Hudeček" Jiří Machalický, Martin Zeman (Galerie Moderna, 2011) UKÁZKA III.   „Jsme ve společenské soustavě, která společenské uplatnění ukládá jedinci jako poslední mravní příkaz. Monomanie tvarů a barev, unikající z mezí stísněné praktické existence ve svobodu iluzivní říše představ, totiž umělci, nevystavující své obrazy a sochy jen proto, aby se stali průvodci do dobrodějné země snů. Podléhají zmíněné morálce Jde o uplatnění, o slávu, o jméno. Hodnota života se nehledá v soukromí, ale teprve tady na veřejné základně, a mimo ni vše ztrácí na ceně a smyslu. [...] Pro tuto společnost: pro "kulturní lidi", kteří ze svého víceméně úspěšného, ale vždy neradostného, vždy nešťastného, vždy znovu zavalovaného nevysvětlovaným, ale neodvratitelným pocitem prázdna a nesmyslnosti, se vykupují, se domnívají vykupovat, se snaží vykupovat sváteční úctou ke kulturním hodnotám. Čte se kniha, o niž se mluví, jde se na premiéru, kam jsou všichni, jde se na výstav...