* fitra - knihovna *

  "Na konci 50. let napsal Aimé Césaire svůj slavný text Rozprava o kolonialismu (Césaire 2011), ve kterém tematizuje některé ze zásadních otázek (post)koloniální situace. Od té doby  se postupně otevírá prostor pro zkoumání sociální, ekonomické i politické situace v čerstvě dekolonizovaných či právě osvobozovaných společnostech tzv. třetího světa , tedy situace ve společnostech bývalých evropských kolonií. Vlna poválečných politických dekolonizací však byla teprve začátkem „léčby“, kterou měly tyto společnosti projít. Postupně se ukázalo, že šrámy, které zanechal na strukturách těchto společností i na duších jedinců politicko-ekonomický řád kolonialismu, jsou mnohem hlubší, než se mohlo zdát. Autoři jako Frantz Fanon (2011) či Albert Memmi (1991) postupně odhalovali tuto bolestnou zkušenost a každé z jejich děl otevíralo další prostor pro kritické zkoumání. V 70. letech potom přichází emblematická publikace Edwarda W. Saida Orientalismus (Said 2008), která již předznamenává n...

Sláva těm, kdo nevynalezli ani prach, ani kompas, těm, kdo nikdy nezkrotili páru či elektřinu, těm, kdo neprozkoumali ani moře, ani oblohu, ale znají nejodlehlejší končiny země útrap; těm, kdo poznali cestování, jen když je odvlékali, těm, jejichž tělocvikem bylo poklekání, těm, jež domestikovali a pokřeťanšťovali, těm, kterým očkovali degeneraci, tamtamům prázdných rukou, tamtamům vysíleným bubnováním, tamtamům smějícím se zradě. Mé černošství není kámen s hluchotou vrženou do řevu dne, mé černošství není bělmo mrtvé vody na mrtvém oku země, mé černošství není věž, ani katedrála. Noří se do rudého mase země, noří se do žhavého masa nebe, svou poctivou trpělivostí navrtává neprůsvitnou ochablost. Sláva královskému žezlu, těch, kdo nikdy nic nevynalezli, těch, kdo nikdy nic neprozkoumali, těch, kdo nikdy nich nezkrotili, ale uchváceně se oddávají podstatě každé věci, neznají povrch, ale jsou uchváceni pohybem každé věci, nedbají o zkrocení, ale hrají hru světa, Sku...

Základní téma všech trendů africké filozofie (etnofilozofie, politická filozofie, tradiční filozofie a profesionální filozofie) se vyvinulo z myšlenkových a politických směrů uplynulých staletí - hledání lidského rozměru černošského obyvatelstva. Tato snaha definovat identitu Afričanů coby důstojných lidských bytostí má své kořeny v úsilí o kulturní a politickou emancipaci. Klasická filozofie euro-amerického civilizačního okruhu tak dostává zcela nový rozměr. ............................ Název: Africká filosofie : dějiny, trendy, problémy Autorka: Alena Rettová (*1975) Nakl.: Zdeněk Susa Rok: 2001 Počet stran: 237 ............................. Obsah Seznam vyobrazení Předmluva 1. Úvod 1.1. Africká filosofie v Čechách 1.2. Otázka africké filosofie 1.3. Členění africké filosofie 2. Přehled africké filosofie 2.1. Počátky africké filosofie Anton-Wilhelm Amo Edward W. Blyden W. E. B. Du Bois 2.2. Čtyři trendy v současné africké filosofii 2.2.1. „Etnofilosofie" Aimé Césaire Léopold Séda...

  This book explores what constitutes contemporary African social and political philosophy with regard to its meaning, aims, sources, and relevance for today’s Africa. Kasanda denounces conventional approaches considering these either as a subcategory of general philosophy or as the ideological attempts of individual African leaders and professional philosophers, such as Nkrumah, Nyerere, Senghor, Fanon, Hountondji and Towa. On the contrary, Kasanda defines contemporary African social and political philosophy as an inclusive reflection of African communities with regard to power and equitable modes of social and political organization in order to promote human excellence for everyone. This perspective also includes the criticism of social and political concepts in use within African communities. The author postulates that contemporary African social and political philosophy relies on the legacy of precolonial African societies, as well as on the contribution of the diaspora through...

foto: Schomburg Center for Research in Black Culture (Harlem, NYC) Podobně jako Afroameričané vytvořili pojem „New Negro“ ve 30. letech 20. století, zareagovali z podobných důvodů studenti frankofonních kolonií Afriky a Antil v Paříži a zrodilo se hnutí Négritude. Cílem hnutí bylo vytvořit společensko-kulturní směr vyvěrající z kultur afrického kontinentu a konfrontovat tak vliv bílé koloniální Evropy, který mnohdy velmi agresivně přerušil kulturní kontinuitu afrických etnik, společenství a kmenů. Afrikanista Vojtěch Šarše (nar. 1989) se tímto hnutím dlouhodobě zabývá a v předkládaném rozhovoru odkrývá nejen pozadí jeho vzniku, ale také nastiňuje jeho názory, východiska a jak se vymezovalo vůči kolonialismu. Jeho eseje o africké literatuře či její překlady jste mohli slyšet během tohoto léta na Českém rozhlasu Vltava nebo číst v literárních revue Plav, Analogon nebo Souvislosti. Vojtěch Šarše  vystudoval francouzskou filologii na FF UK, kde je nyní doktorandem oboru Románské ...

Dva předešlé díly zde  Kolektivní monografie Zamyšlení nad africkými identitami zobrazenými v básnickém prostoru, poslední díl trilogie o afrických literaturách, sestává z deseti esejů z pera zahraničních i českých literárních badatelů a badatelek, kteří se zaměřují na hledání identity v poetickém prostoru vytvářeném nejenom africkými básníky a básnířkami, ale i autory a autorkami z africké diaspory. Tato kolektivní monografie není jako předchozí dva díly zaměřena na subsaharskou frankofonní produkci. Jejím cílem je vyhodnotit, do jaké míry poetická tvorba ovlivňuje identitární přináležitost básníka i jeho lyrického subjektu k teritoriu, které i po více jak tisíci letech zůstává chtěnou, či nechtěnou křižovatkou kulturních a politických vlivů. Každý esej nahlíží na tuto otázku z jiného úhlu pohledu, vybrané texty vycházejí z konkrétních básní, jiné se věnují spíše národním literaturám a typickým prvkům, které je propojují a vytvářejí tak určité literární pole. Ukázka v PDF ....

„Nejprve bychom se měli zabývat tím, jak kolonizace systematicky zbavuje kolonizátora civilizovanosti, jak ho doslova ohlupuje, degraduje a probouzí v něm skryté pudy, jako je žádostivost, sklon k násilí, rasová nenávist a morální relativismus [...] Co se mě týče, pokud jsem připomenul pár drobností z těchto odporných jatek, neučinil jsem tak z nějakého sebemrskačského potěšení, ale protože si myslím, že těch lidských hlav, těch sbírek uší, těch vypálených domů, gótských nájezdů a krvavých par, těch měst odpařujících se pod ostřím meče se jen tak snadno nezbavíme. Dokazují, že kolonizace, to opakuji, zbavuje lidskosti i toho nejcivilizovanějšího člověka; že pod vlivem koloniálního úsilí, koloniálních snah, koloniálních výbojů, založených na pohrdání domorodým člověkem a obhajovaných tímto opovržením, se člověk, jenž toto úsilí, tyto snahy, tyto výboje podniká, pozvolna nevyhnutelně mění, že v tom druhém začne vidět zvíře a naučí se s ním jako se zvířetem zacházet, se objektivně sám pom...

foto by  John Flannery @flicker Níže uvedené citace jsou z knih zabývající se literaturou Afrického kontinentu, resp. jeho Maghribské části (Maroko, Alžír, Tunis, Libye), ale i Afriky rovníkové a jižní. V úvodu antologie Černý Orfeus, jejíž autorem je Vladimír Klíma, podrobně popisuje způsob vnímání umění africkými černochy a přináší ojedinělý pohled na kulturu Afriky.  *   *   *   * „… povšimněme si volby symbolů a básnických obrazů. V africké poezii nalézáme vedle sebe dvě odlišné kategorie: tradiční – tamtamy, masky, rituální předměty, přírodní motivy, (…) a moderní, z nichž valnou část reprezentují technické vymoženosti. Obě tyto kategorie koexistují v pozoruhodné, často i groteskní symbióze. (…) Není zřejmě náhodou, že hlasatel negritude Leopold Sédar Senghor kdysi prohlásil, že černošskou doménou je cit, který stavěl do protikladu k bělošskému rozumu. Odtud vyvozoval přirozené, vrozené předpoklady Afričana pro uměleckou seberealizaci a jeho humani...