* fitra - knihovna *

  foto: výřez z obrazu Jana Smetany "Rok 1945 v Praze" (1945) ”Dnes, v rámci 31. výročí 17. listopadu jsem seděl s řetězem prorektora na krku v Karolínu během shromáždění představitelů vysokých škol. Za normálních okolností by to byl vlastně až fantastický zážitek, takto jsem měl pocit fraškovité ubohosti a důkaz o tom, že všechno lze zmanipulovat a že etická hlediska existují jen ve světě abstraktním, nikoliv v tom, v němž žijeme. S hrůzou si uvědomuji, že opravdu jsou jen dvě eventuality: být buď lovcem, nebo lovnou zvěří. Zbývá snad třetí možnost: být filosofem, který nic neočekává, má minimální potřeby a požadavky, je si vědom marnosti světských věcí a žije vlastně vně tohoto světa. Ovšem vnucuje se otázka: Je to potom skutečný, plnokrevný život? Není to jen vznešená forma sebeobelhávání, sebeklamu, jenž je náhražkou pravého života? Otázka, na kterou nenacházím odpověď.” Jan Smetana, zápis z deníku, 17.11.1970 zdroj: "Jan Smetana: Z deníků" (Souzvuk, @Vltava, 7....

  foto: Jan Smetana "Město" (1960), olej, 85 x 60 zdroj: "Jan Smetana: Z deníků" (Souzvuk, @Vltava, 7.10.2018), audio (57 min.) zde Rozhlasový pořad sestavený z deníkových úvah tohoto významného umělce připravil za spolupráce Evy Neumannové Smetanův bývalý žák na Akademii výtvarných umění, malíř Petr Veselý.  Smetanovy rukopisné deníky jsou neobyčejně obsáhlé, zahrnují zhruba třicet let zápisů v linkovaných sešitech formátu A4 v pevných deskách, uložených v archivu Národní galerie. Prakticky s každodenní pravidelností v nich zachycuje věci všední, společenský a politický rámec, události školní a zejména obsáhle komentuje svoji malířskou práci. Ve všech směrech jsou to zápisky neobyčejně otevřené, dávají nahlédnout do velmi interních oblastí jeho uvažování a osobních životních reálií, často s překvapivou otevřeností a do jisté míry s odzbrojující upřímností… (text: Petr Veselý, Alena Blažejovská @Vltava) ✻ "Čím dál víc se mi zdá, že život člověka se skládá jen z...

  Rozhlasové pásmo ke 100. výročí narození a 40. výročí úmrtí básníka, překladatele a publicisty Kamila Bednáře (1912-1972).  Připravila Alena Blažejovská. V pořadu hovoří jeho synové Ivan a Jiří Bednářovi. Účinkují Ondřej Mikulášek, Radim Hauser a Michal Bumbálek. Režie Radim Nejedlý. ČRo Vltava /Brno/ (Souzvuk - premiéra 8. 7. 2012) Kamil Bednář · Kamil Bednář "Velký mrtvý" (2012) „Zjevuje se mi celý život ve snu / můj otec – plný hněvu, / jako by mrtvý soptil záští – / k čemu?“ To je jedna z básní s motivem zemřelého otce, kterou Kamil Bednář (1912-1972) publikoval rok před svou smrtí ve sbírce Andělům a růžím. Název pořadu z cyklu Schůzky s literaturou však odkazuje k básnickému cyklu Velký mrtvý z roku 1940, kterým se autor rovněž vyrovnával se smrtí svého otce.  Básníkův syn Jiří Bednář (nar. 1941) vysvětluje: „Táta byl z prostředí významného advokáta. Dr. Emilián Bednář byl dokonce ministerský rada, což je něco ve smyslu náměstka ministra. Ten jeho otec měl o ně...

  "Přiznám se, že po roce 1948 jsem sám chtěl emigrovat. Z tisícileté krásné Prahy jakoby zůstala jen prázdná škraboška. Nemělo smysl zůstávat dál v tomto neplodném prázdnu. Dnes jsem šťastný, že jsem zůstal právě tady. Vnější rámec moderního umění je v Čechách docela jiný než na Západě. Není tu institucí, které by je podporovaly, o to je svobodnější. [...] Vlastně tu vzniklo nové umělecké centrum."  Jindřich Chalupecký zdroj: Jindřich Chalupecký "Cestou necestou" (H & H, 1999), s. 266; Z rukopisů Jindřicha Chalupeckého čte historička umění Mahulena Nešlehová v pořadu "Mám raději umělce než umění...Dokument o Jindřichu Chalupeckém" (Vltava, 2010, 55 min.)

  foto: "František Hudeček" Jiří Machalický, Martin Zeman (Galerie Moderna, 2011) Mám raději umělce než umění...Dokument o Jindřichu Chalupeckém (Vltava, 2010, 55 min.) Dokument Romana Štětiny a Michala Pěchoučka Mám raději umělce než umění vznikl v roce 2010 jako příspěvek ke stému výročí narození Jindřicha Chalupeckého (1910 – 1990) a také jako zamyšlení nad významem prestižní ceny pro mladé české výtvarné umělce. Ta vznikla z podnětu Václava Havla, Theodora Pištěka a Jiřího Koláře a nese jméno významného českého teoretika a kritika. "Zvukové nahrávky, které pořad provázejí, pocházejí z projektu NEJMILEJŠÍ ZVUKY PRAHY. Poděkování patří Miloši Vojtěchovskému a dalším autorům".  "Co je to kritika? Je to vůbec nešťastné slovo… kritika. Zní to jako psaní rozsudků a hlavně odsudků. Ale psát rozsudky a odsudky, to je to nejsnadnější, nejúspěšnější, nejneplodnější a dokonce nejnebezpečnější, co se v umění dá dělat. Nebo se myslívá, že kritika, to je něco jako kv...

  "Vesmír v ulicích" František Hudeček, 1941 František Hudeček (7. dubna 1909 Němčice – 13. května 1990 Praha) byl český grafik, ilustrátor a malíř, člen Skupiny 42. Absolvoval Uměleckoprůmyslovou školu v Praze, ve 30. letech spolupracoval s divadlem E. F. Buriana. Ve 40. letech vytvořil v mnoha obrazových variacích a různými technikami slavnou postavu Nočního chodce. ukázka I. ukázka II. ukázka III.