* fitra - knihovna *

  Dobrák vozík (festivalový název) orig. název Borom sarret Krátkometrážní / Drama Senegal, 1963, 20 min Režie: Ousmane Sembène "Borom Sarret" (1963)  Neorealisticky laděný, krátkometrážní debut Dobrák vozík (Borom Sarret, 1963). Snímek o vozkovi, který se s koníkem a chatrným dvoukolákem v Dakaru snaží zajistit obživu pro svou rodinu, patří k prvním africkým filmům natočeným domorodým tvůrcem. Tvorba senegalského spisovatele a režiséra Ousmana Sembèneho, zvaného “otec afrického filmu“. (text HAMU ) Ousmane Sembène (1. ledna 1923 Ziguinchor – 9. června 2007 Dakar) byl senegalský spisovatel a filmový režisér, jeden z průkopníků kinematografie v subsaharské Africe. Hlavními tématy jeho děl jsou závislost afrických zemí na bývalých koloniálních mocnostech Pochází z rybářské rodiny žijící v kraji Casamance, v mládí vystřídal řadu manuálních zaměstnání, za druhé světové války sloužil u senegalských střelců. Od roku 1947 pobýval ilegálně ve Francii, kde pracoval v továrně Citr...

  "Bitva o Alžír" (1966) Itálie / Alžírsko, 1966, 121 min Režie: Gillo Pontecorvo @čsfd související: Válka a emancipace barev (ke 100. výročí narození Frantze Fanona)

  foto: Frantz Fanon, kresba William Kentridge (2016) "Černoch je černý člověk. Jinými slovy se následkem řady afektivních omylů etabloval ve světě, odkud bude nutné ho konečně vytáhnout. Jde o vážný problém. Nesnažím se o nic menšího než o osvobození barevného člověka od jeho samého." Frantz Fanon "Černá kůže, bílé masky" (1952) Dnes (20.7.2025) uplyne rovných 100 let od narození martinického psychiatra a antikoloniálního myslitele Frantze Fanona. Svým významem se řadí mezi ty osobnosti, bez nichž by 50. a 60. léta boje za lidská práva byla jen politickým kolbištěm plytkého resentimentu. Intelektuál bez kariérních ambici přináší jedinečnou zkušenost a vhled do tématu; Frantz Fanon, společně s James Baldwinem, Ralph Ellisonem, Kenneth B. Clarkem, W. E. B. Duboisem, Ngugi wa Thiong'em, Chinua Achebem ad., je jedním z nich.  Jestliže Dubois upozorňoval na dvojakost černého vědomi, Baldwin odmítal označení "černošsky" spisovatel, Fanon vyvodil z diagnózy ...

  Patrice Lumumba  (2. července 1925 – 17. ledna 1961) Patrice Lumumba, entrevista from DeCollage

  Ngugi wa Thiong'o (5.1.1938–28.5.2025) Keňský spisovatel, původně píšící anglicky, nyní kikujsky a svahilsky. Své původní jméno, angličtinu i křesťanství odvrhl jako dědictví kolonialismu. Roku 1977 byl autoritářským keňským režimem uvězněn, po kampani Amnesty International byl po roce propuštěn a uprchl do USA, kde působil na Yaleově univerzitě, Newyorské univerzitě a University of California v Irvine. Roku 2004 se vrátil do Keni, avšak po napadení a okradení sebe i své ženy se vrátil do Spojených států. ( wikipedia ) Ukázka z esejů Ngugi wa Thiong'a "Jazyk africké literatury" Ngugi Wa Thiong´o (1986) "Kolonialismus a jeho vliv na africkou společnost a kulturu" Ngugi Wa Thiong´o (1986)

  Na webu Národní knihovny ČR je v digitalizované podobě časopis Světová literatura, ročníky 1956 - 1995, viz cesta níže a soupis těch nejzajímavějších článků a překladů prózy, poezie nebo esejů afroamerické a africké literatury. V menu vpravo " Přihlášení " --- > " přihlásit knihovním účtem /eduID " --- > zobrazí se vyhledávač " Národní digitální knihovna "; vyhledávat pod "Světová literatura - revue zahraničních literatur".   James Baldwin (1924-1987) „Dopis z jedné oblasti v mém mozku“, Světová literatura, 1965, č. 3, s. 82-110, překlad Jaroslav Schejbal angl. originál "Down at the Cross: Letter from a Region in my Mind" vyšel samostatně v časopise The New Yorker v r. 1962, knižně ve sbírce esejů "The Fire Next Time” (1963) „Vyjdi z temnoty“ Světová literatura, 1970, č. 2, s. 2-16, překlad: Michal Žantovský angl. originál "Come Out the Wildemess” vyšlo samostatně v časopise Mademoiselle v březnu 1958, knižně ve sbírc...

  John Pilger (9.10.1939 - 30.12.2023) byl australský novinář, spisovatel a dokumentarista, žijící a pracující v Londýně. Narodil se v australském Sydney, dokončil Sydney Boys High School na které se již začínal zajímat o novinářskou práci – založil tamní studentský magazín. V roce 1958 dostal práci v Daily Telegraph a na začátku 60. let přijat práci v britském The Daily Mirror a od té doby žije v Londýně. Stal se zahraničním respondentem, válečným zpravodajem (vytvářel zprávy z války ve Vietnamu), částečně jej též zajímala sociální témata, zahraniční politika. Zprávy přinášel z mnoha zemí světa, zejména Asie a Afriky (Vietnam, Kambodža, Egypt, Indie, Bangladéš, Biafra, Východní Timor, Irák, Barma, Nikaragua, Palestina) později se věnoval např. problémům zemí Jižní Ameriky nebo otázkám dětské práce v Indonésii. V průběhu let svou práci vydal i v knižní podobě či jako dokumentární filmy určené pro televizi. ( wikipedie )

  Joseph Conrad "Srdce temnoty" (audiokniha, čte Jan Vlasák & Jiří Plachý) Novela Srdce temnoty – jedno ze stěžejních děl literatury 20. století – vyšla již v roce 1902 (1899 3dílný seriál v Blackwood's Magazine), do češtiny však byla poprvé přeložena až v roce 1980. Joseph Conrad při vyprávění čerpal z osobních zkušeností z Belgického Konga. Příběh začíná jako klasický dobrodružný román. Vypravěč, anglický kapitán Marlow, popisuje svou dramatickou cestu parníkem proti proudu řeky do nitra Afriky, kam ho poslala obchodní společnost, aby převzal kontrolu nad zásilkou slonoviny a především aby vyhledal a ochránil pana Kurtze, jejího nejschopnějšího zástupce. Kurtze doslova předchází jeho pověst – Marlow slyší ze všech stran o jeho schopnostech, velkém duchu i heroických činech. Když však dorazí k cíli, nachází Kurtze v krajně zbědovaném stavu, otřeseného, zděšeného a na pokraji šílenství. Originální název: Heart of Darkness, 1899 Překlad Jan Zábrana Připravil Jan Petrás...

  "Zatím co tak stál a díval se, došel k němu rychlím krokem jakýsi muž, zastavil se vedle něho [...] Jeho kulatý obličej, podlouhlé hnědé oči připadaly Sheltonovi povědomé. "Vy se jmenujete Crocker, že ano?" "Neviděl jsem tě, co jsme oba vyšli z koleje." Shelton mu také stiskl ruku. "Odkud se tu bereš?" "Z Indie. Dostal jsem konečně delší dovolenou. Poslyš, jdeš také tudy? Půjdeme tedy společně." Šli, a to velmi rychle; a každou minutu rychleji a rychleji. [...] "Nuže, jak jste se měli v Indii?" "Ach," řekl civilní úředník z Indie nepřítomně, "dostal jsem tam mor. Dostal jsem to ve službě při potírání hladu." "Tak", řekl Shelton, "mor a hlad! Zdá se mi, že vy chlapíci si skutečně myslíte, že tam děláte něco dobrého?" Společník se na něho překvapeně podíval a pak skromně odpověděl: "Máme tam velmi dobrý plat." "To je hlavní," odpověděl Shelton. Po chvilce ticha se Crocker ...

  foto: Muhammad Saman (1836 – 21 January 1891), better known as Teungku Chik di Tiro (usually spelt Cik di Tiro in Indonesia), was an Acehnese guerrilla fighter. On 6 November 1973 he was declared a National Hero of Indonesia @wikipedia K 100. výročí Orientálního ústavu AV ČR byl publikován již jeden text , ale přednáška Tomáše Petrů "Islám v Indonésii mezi akulturací a intolerancí" 4.11.2022 na AV ČR obsahovala poněkud mnoho sporných a rovněž ideologicky zabarvených výkladů života a praxe muslimů v Indonésii, že nebude od věci tuto přednášku okomentovat z muslimských pozic. Nutno zmínit hned v úvodu, že přednášející Tomáš Petrů není islamolog, ale odborník zabývající se Indonésií. Zajímavá byla rovněž i debata s návštěvníky, kde se potvrdilo, že ideologie je skutečně ve všem a v každém z nás. Zlý/dobrý muslim V anotaci k přednášce se Indonésie prezentovala jako " země, kde převládala umírněná forma islámu a náboženská tolerance ", aby se vzápětí ukázalo, že je mí...

"Narodil jsem se do početné venkovské rodiny: otec, čtyři ženy a asi tak dvacet osm dětí. Také jsem, stejně jako ostatní, patřil do širší rodiny a do komunity. Při práci na poli jsme mluvili kikujski. Doma i venku jsme mluvili kikujski. Živě si vybavuji, jak jsme si večer u ohniště vyprávěli příběhy. Většinou je vyprávěli dospělí dětem, ale zaujati a pohlceni jsme byli všichni. My děti jsme druhý den vyprávěly tyto příběhy dalším dětem, které spolu s námi sklízely na polích chryzantémy,čajové lístky nebo kávové boby svých evropských a afrických pánů.  Příběhy, v nichž figurovala především zvířata, byly vyprávěny v kikujštině. Naším hrdinou byl zajíc, který byl sice malý a slabý, ale duchaplný a prohnaný. Ztotožňovali jsme se s ním v jeho boji proti dravcům, jako lev, leopard či hyena. Jeho vítězství byla i naše vítězství; pochopili jsme, že i tak zjevně slabé stvoření může přelstít silnějšího nepřítele. Viděli jsme, že zvířata jsou v boji s nepříznivými přírodními podmínkami - ...

  foto: obálka časopisu Paris-Match (No. 326, červen 1955), kterou Roland Barthes analyzuje "Jsem u holiče a podají mi číslo časopisu Paris-Match. Na obálce vidím mladého černocha, který je oblečen do francouzské uniformy a se zdviženýma očima, jež jsou nepochybně upřeny na trojbarevný prapor, vzdává vojenský pozdrav. Takový je smysl obrázku. Ať už jsem však jakkoli naivní, dobře rozumím tomu, co mi naznačuje.: že Francie je velká říše, že všichni její synové bez ohledu na barvu pleti věrně slouží pod její vlajkou a že pomlouvačům, ohánějícím se údajným kolonialismem, se nemůže dostat lepší odpovědi než nadšení, s jakým tento černoch slouží svým takzvaným utlačovatelům. [...] černochovu biografii je třeba uzávorkovat, chceme-li osvobodit obraz a připravit jej k přijetí označovaného. Klíčovým bodem toho všeho je ovšem skutečnost, že forma nepotlačuje smysl, pouze jej ochuzuje, oddaluje, nakládá s ním podle potřeby. Máme pocit, že smysl umírá, avšak jedná se o odročenou smrt: smysl ...

  Autor, rodák z malé vsi na ostrově Martinique, později učitel na lyceu ve Fort-de-France je tvůrcem regionální antilské literatury. Jeho román, psaný za války, za režimu vichystické vlády, tehdy censurou zakázaný,byl vydán po osvobození Martinique za podpory nové vlády, jejímž je autor tiskový attachém. Čertův chlapík je černoch, který unikne robotění na plantážních polích a ve vsi Diamantu na Martinique se zařídí po svém a stává se středem kolektivního pracovního úsilí, protože "když se nějaká věc dělá společně pro blaho jedince, tu je zároveň blahem i pro všechny". Hrdina povídky "Čertův chlapík" v jedné ze ze svých úvah praví: "... černoši přece byli porobeni jen proto, aby se civilisovali... Ale já myslím, že stálým tím tvořením bohatství pro ty, kteří mají odpovědnost za jejich osud, jsou již dost civilizovaní..." Knihu Joseph Zobel dokončil již v srpnu 1942, z důvodu zákazu cenzury vyšla až v r. 1946. "Tuto knihu jsem napsal pro své bratry, kt...