* fitra - knihovna *

  foto: Ahmad Tajjib, hlavní imám univerzity Al-Azhar Islámská univerzita Al-Azhar, významná sunnitská instituce v muslimském světě, odsoudila rouhačské scény zobrazující "Poslední večeři" Ježíše (syna Mariina, mír a požehnání Boží s ním) během úvodního ceremoniálu na olympijských hrách v Paříži (26.7.2024). Skupina "drag queens" tanečníků předvádějící parodii na Leonardovu "Poslední večeři" během zahájení olympijských her v Paříži, vyvolala kontroverzi a popudila křesťany a muslimy na celém světě. Organizátoři se omluvili Katolické církvi a dalším křesťanským spolkům za své jednání. V prohlášení Al-Azharské univerzity se uvádí: "Scéna s Ježíšem (syna Mariina, mír a požehnání Boží s ním) je velmi urážlivá. Zcela necitlivým a lehkovážným způsobem snižuje význam jeho proroctví, popuzuje věřící a zesměšňuje morálku a ctnosti lidského charakteru." řekl Ahmad Tajjib, nejvyšší imám Al-Azharu. Egyptská univerzita rovněž dodala, že její postoj je princi...

  foto: Alexandrijská knihovna byla největší a nejslavnější knihovna starověku. Byla součástí věhlasného múseia v Alexandrii, vybudovaného z podnětu Ptolemaia I. Sótéra. Byla považována za hlavní centrum vzdělanosti od 3. století př. n. l. až do roku 48 př. n. l., kdy za války mezi Caesarem a Pompeiem zčásti vyhořela. Roku 641 dobyli Arabové, vedeni slavným válečníkem Amrem ibn al-Ás, Alexandrie, hlavního města tehdejší byzantské provincie Egypta. Muslimské vojsko se usadilo v městě a Amr začal zařizovat mírovou civilní správu. Při hledání vhodných úředníků z řad původního řeckého obyvatelstva seznámil se také s proslulým řeckým filosofem a gramatikem Janem Filofonem, se kterým se spřátelil. Jan, obávaje se o osud alexandrijské knihonvy, největší knihovny v tehdejší době, požádal Amra, zda by mu nevydal knihy tam uložené. Amr byl ochoten, ale považoval za nutné obrátit se v tak důležité otázce na chalífu Omara, sídlícího v Medíně. Omar na jeho dotaz odpověděl: „a co se týče knih, o...

Husitská teologická fakulta Univerzity Karlovy pořádá k poctě prof. Luboše Kropáčka konferenci „Islám a křesťanství“. Husitská teologická fakulta UK, Pacovská 350/4, Praha 4 čtvrtek 7. března 2019 od 9:30, AULA H109 Předběžný program přednášek a vystoupení: 9:30 Doc. Kamila Veverková: Zahájení konference 9:50 Doc. Zdeněk Vojtíšek: „Ze života a díla prof. Kropáčka“ 10:00 Prof. Luboš Kropáček: „O milosrdenství“ 10:15 Doc. Jiří Janák: „Josef egyptský a egyptský Josef“ – o podobnostech mezi Imhotepem a Josefem a o jejich prolínání v rámci židovství, křesťanství a islámu v Egyptě“ + diskuse 10:35 Prof. Břetislav Vachala: „Starověká spolia: Staroegyptské stavební prvky v islámské Káhiře“ + diskuse 10:55 Přestávka 11:15 Dr. Martin Klapetek: „Mešita jako výraz identity komunity: konkurence a kontroverze“ + diskuse 11:35 Dr. Daniel Křížek: „La Convivencia jako předmět odborných polemik“ + diskuse 11:55 Dr. Zora Hesová: „Balkánská sousedství: 500 let soužití křesťanství a islámu na ...

"V současné diskusi o islámu jde o hodně: nejen o dobrý pocit, že mám pravdu, zatímco moji oponenti se mýlí. Jde o budoucnost. Postoje každého z nás totiž mají vliv na okolí a ve společném souzvuku mohou dolehnout až k představitelům naší země a Evropy, a tím spoluurčit politický vývoj. To je velká věc, ale Pavlu Hoškovi jde o mnohem víc: aby tyto postoje - ať jsou třeba vzájemně odlišné - každopádně odrážely víru v Ježíše Krista a aby křesťané právě tímto způsobem přispívali do společné diskuse. Zrovna tohle za ně totiž nikdo jiný neudělá. Proto je tak ohromně dobře, že tato kniha vyšla."   Doc. PhDr. Zdeněk Vojtíšek ThD., religionista, Univerzita Karlova, Praha

"Tendence v islámu označované souhrnně a nediferencovaně jako fundamentalismus se po klasikovi Felixi Tauerovi, který postihl ranou etapu tohoto vývoje, v českém prostředí věnují především specializovaní religionisté, orientalisté a politologové, původně afrikanista a arabista Luboš Kropáček a spíše politologicky zaměřený Miloš Mendel. Zde lze jen odbornou rozpravu stručně shrnout a zařadit do souvislosti se současnou religiozitou a jejími problematickými jevy.  Přednostním důrazem původního amerického protestanského fundamentalismu byla neomylnost Bible. Ta se v tomto prostředí bere jako bezprostřední záznam Božího zjevení, jako by to byl text nadiktovaný Bohem. Texty, u nichž si tradiční křesťanství dovolovalo alternativní výklady, např. o stvoření světa v prvních dvou kapitolách biblické knihy Genesis, chápou jako zprávu o době a postupu tvoření jednotlivých skutečností, Země, Slunce, Měsíc a hvězd, jakož i rostlin a živočichů a nakonec člověka. Protože islám má podo...

Výklad představuje hlavní postavy středověké myšlenkové tradice od počátků scholastické disputace a aristotelské recepce ve 12. století až po Gabriela Biela (+ 1495). Oproti výkladu A. de Libery , který v řadě Dějiny filosofie již vyšel a který věnuje rovnoměrný prostor byzantské, židovské, islámské i latinské tradici, se Kobuschova prezentace soustředí na klíčové autory křesťanského Západu.

První část knihy tvoří editorova studie pojednávající o historickém vývoji polemiky, kterou islám od svého vzniku vedl s „vlastníky Písma“, tj. křesťany a především Židy. V průběhu staletí se tato polemika, kterou započal už Korán, soustředila na tři protichůdné a vzájemně se překrývající teze: Židé i křesťané zfalšovali Bibli, islám abrogoval předchozí monoteistická zjevení a Bible obsahuje předpovědi příchodu Muhammada a islámu.

Český šlechtic, politik a svérázný literát Václav Budovec z Budova (1551 - 1621) píše a publikuje v době kulturního rozkvětu tzv. rudolfinského manýrismu, v době oživeného národního cítění - jazykového i historického, přesto Budovec cítí dusno před bouří. Tuší, že v ní bude rozhodovat o soudu národa i tváři novověké Evropy. Je přesvědčen, že žije v převratné "jedenácté hodině" na orloji lidských dějin. Turci se tlačí do střední Evropy. Ta má ovšem tolik vlastních problémů, že je těžko postihnout, odkud hrozí větší nebezpečí. Antialkoran píše klopotně, poučlivě, občas vášnivě, se silným přídechem fanatismu. Polemika s islámem je plná hrubých omylů a je pouze jednou vrstvou Budovcova poselství. Znalec Budovcova díla Julius Glücklich dobře postihl, že není tak zajímavé, co píše o Koránu, zato jak o něm píše.

Kniha postihuje a analyzuje politické, hospodářské a sociální přeměny, k nimž v různé míře a různým tempem dochází v 80. a 90. letech v arabských zemích, a ukazuje, že převládající obecný směr odpovídá globálním tendencím: jde o transformaci směrem k hospodářské a politické liberalizaci a k větší míře hospodářské integrace v regionu i nad jeho rámec.  Zvláštní pozornost je věnována rozborům víceznačné role islámu i vzájemným vztahům mezi Blízkým východem a Evropou. Pět oddílů práce – obecný úvod, předpoklady a perspektivy sledovaných přeměn, politické systémy, islám (i s podrobným výkladem o postavení islámských komunit v Evropě) a vývoj v 90. letech od rozpadu bipolárního světa až po současné zablokování mírového procesu – vychází všestranně vstříc zájemcům o Blízký východ a o islám i o perspektivy demokracie a lidských práv v celé této oblasti.

V posledním desetiletí se u nás objevila řada publikací, jež různou formou a v různé kvalitě nabízejí českému čtenáři informaci o třech monoteistických náboženstvích, jež vznikla v oblasti Předního východu – o judaismu, křesťanství a islámu.

Monografie M.Mendela věnovaná konfliktu na území Palestiny, je v jeho řadě první na toto téma. Způsob jakým je zde předkládán příběh a charakter tohoto konfliktu, jehož hlavními aktéry jsou Židé a Arabové, je jiný než jsme zvyklí vídat v pracích na toto téma. V úvodu je stručně nastíněn vývoj Palestiny od konce 19.století a s tím spojený vznik Sionistického hnutí T.Herzla, židovské přistěhovalecké vlny a obavy arabského obyvatelstva o jejich půdu.

Poměr mezi islámem a křesťanstvím patří k určujícím faktorům celých dějin lidstva. Po staletí byl zatížený konflikty a vzájemným nepochopením, ale také se vyznačoval obdobími vzájemného plodného ovlivňování. V posledních letech opět nabývá na zajímavosti a navýsost politické aktualitě. Kořeny obou postojů – nevraživosti, ale i tolerance – sahají hluboko, až k úsvitu středověku. Zpočátku měl islám v civilizačních vymoženostech náskok před feudálním Západem. Postupně se však ztenčoval a na prahu objevných cest si již tehdejší Evropa vytvořila předpoklady, aby islám dohnala a dala se vlastní cestou, kdy již podněty z této oblasti přestala potřebovat.