"Fundamentalismus" Ivan O. Štampach
"Tendence v islámu označované souhrnně a nediferencovaně jako fundamentalismus se po klasikovi Felixi Tauerovi, který postihl ranou etapu tohoto vývoje, v českém prostředí věnují především specializovaní religionisté, orientalisté a politologové, původně afrikanista a arabista Luboš Kropáček a spíše politologicky zaměřený Miloš Mendel. Zde lze jen odbornou rozpravu stručně shrnout a zařadit do souvislosti se současnou religiozitou a jejími problematickými jevy.
Přednostním důrazem původního amerického protestanského fundamentalismu byla neomylnost Bible. Ta se v tomto prostředí bere jako bezprostřední záznam Božího zjevení, jako by to byl text nadiktovaný Bohem. Texty, u nichž si tradiční křesťanství dovolovalo alternativní výklady, např. o stvoření světa v prvních dvou kapitolách biblické knihy Genesis, chápou jako zprávu o době a postupu tvoření jednotlivých skutečností, Země, Slunce, Měsíc a hvězd, jakož i rostlin a živočichů a nakonec člověka.
Protože islám má podobný vztah ke Koránu a pokládá jej za text přímo od Boha, má se za to, že fundamentalismus je v islámu zastoupen víceméně univerzálně. Zde je nutno poukázat na nedorozumění. Místo Koránu v islámu je méně podobné místu Bible a více podobné místu Ježíše Krista v křesťanství. Zatímco v křesťanství je Boží slovo přímo osobně přítomno v Ježíši Kristu a kniha (Nový zákon a celek Bible) je sekundární, v islámu je tomu naopak: Korán dokonale zrcadlí Božskou Knihu, je nestvořeným Slovem ve stvořené knize, zatímco Muhammad jako posel a prorok Boží je sekundární skutečností, ustupuje vůči božskému Koránu jako pouhý člověk relativně do pozadí. Pokud bychom identifikovali tradiční islámský vztah ke Koránu jako fundamentalismus, museli bychom podobně hodnotit i oddaný křesťanský vztah k Ježíši Kristu nepřipouštějící u něj lidskou nedokonalost a omylnost, natož poklesky a provinění."
Protože islám má podobný vztah ke Koránu a pokládá jej za text přímo od Boha, má se za to, že fundamentalismus je v islámu zastoupen víceméně univerzálně. Zde je nutno poukázat na nedorozumění. Místo Koránu v islámu je méně podobné místu Bible a více podobné místu Ježíše Krista v křesťanství. Zatímco v křesťanství je Boží slovo přímo osobně přítomno v Ježíši Kristu a kniha (Nový zákon a celek Bible) je sekundární, v islámu je tomu naopak: Korán dokonale zrcadlí Božskou Knihu, je nestvořeným Slovem ve stvořené knize, zatímco Muhammad jako posel a prorok Boží je sekundární skutečností, ustupuje vůči božskému Koránu jako pouhý člověk relativně do pozadí. Pokud bychom identifikovali tradiční islámský vztah ke Koránu jako fundamentalismus, museli bychom podobně hodnotit i oddaný křesťanský vztah k Ježíši Kristu nepřipouštějící u něj lidskou nedokonalost a omylnost, natož poklesky a provinění."
zdroj: "Na nových stezkách ducha" Ivan O. Štampach (s. 211-212)
