Neil Postman "Mizející dětství" (2001, @SUNY Fredonia), 75 min.
foto: "The disappearance of childhood" Neil Postman (Delacorte Press, 1982)
Neil Postman "Mizející dětství" (2001, @SUNY Fredonia), 75 min.
00:45
Neil Postman:
Kde vznikla myšlenka "dětství" a jaká je jeho budoucnost?
Možná bych Vás měl varovat předem,
že vize dětství je problematická, možná až depresivní.
01:12
Neil Postman:
"Dětství" je sociální konstrukt, nikoli biologická kategorie.
Existuje méně než 400 let a jak jej chápeme dnes, neexistuje víc jak 50 let.
03:00
Neil Postman:
Děti nepředstavovaly do 16. století žádnou speciální kategorii,
nebyly knihy o dětech nebo roli matky.
Děti byly vždy součástí všech společenských událostí
04:00
Neil Postman:
Když se podíváte na obrazy z 13. století, dítě bylo zobrazeno jako malá verze dospělého
04:30
John Harold Plumb (1911–2001), britský historik o dětství:
“there was no separate world of childhood. Children shared the same games with adults, the same toys, the same fairy stories. They lived their lives together, never apart. The coarse village festival depicted by Brueghel, showing men and women besotted with drink, groping for each other with unbridled lust, have children eating and drinking with the adults.
In the soberer pictures of wedding feasts and dances the children are enjoying themselves alongside their elders doing exactly the same things."
“there was no separate world of childhood. Children shared the same games with adults, the same toys, the same fairy stories. They lived their lives together, never apart. The coarse village festival depicted by Brueghel, showing men and women besotted with drink, groping for each other with unbridled lust, have children eating and drinking with the adults.
In the soberer pictures of wedding feasts and dances the children are enjoying themselves alongside their elders doing exactly the same things."
J. H. Plumb “The Great Change in Children.” Horizon, Vol. 13, No. 1, Winter 1971., česky od tohoto autora vyšlo jen "Renesance" John H. Plumb (Odeon, 1969);
citováno v knize Neil Postman "The Disappearance of Childhood" (1982)
citováno v knize Neil Postman "The Disappearance of Childhood" (1982)
"if children survived to age seven, ‘their recognised life began,
more or less as minitaure adults. Childhood was over already.
more or less as minitaure adults. Childhood was over already.
Barbara Tuchman "A Distant Mirror: The Calamitous 14th Century" (1978)
česky "Zrcadlo vzdálených časů" (, 2005)
česky "Zrcadlo vzdálených časů" (, 2005)
06:35
Neil Postman:
Hlavní důvod absence "dětství":
Jelikož dospělý neuměl číst a psát, díte se stávalo "dospělým" jakmile umělo mluvit. Veškerá společenská interakce probíhala orální formou, hranice mezi dítětem a dospělým byl sedmý rok věku; to byl i důvod, proč katolická církev stanovila sedmý rok jako hranici, kdy člověk je již schopen rozlišit dobro a zlo a má rozum. Děti v tomto věku byly ale také již popravováni dle tehdejšího práva. Proto také tehdy neexistovalo základní vzdělání.
08:20
Neil Postman:
V 15. století přišel zlom, který změnil společnost ekonomicky, kulturně, duchovně, ale přineslo moderní myšlenku "dětství"; tím zlomem by knihtisk v 1448. Dříve se dospělost určovala schopností mluvit, nyní to byla schopnost číst a psát a proto vznikly školy. V roce 1480 bylo v celé Anglii jen 34 škol, v roce 1660 jich bylo již 450 na plochu 30 kilometrů čtverečních.
Dítě se nestalo dospělým, pokud se nenaučilo číst.
Dítě již nebylo považováno za "menší" verzi dospělého, ale za "nedovyvinutého" dospělého.
12:15
Neil Postman:
Teď ale ta špatná zpráva: tohle všechno vypadá,
že se chýlí ke svému konci v naší zemi a v Evropě také.
Příchodem elektronických přístrojů, obzvláště televize,
se náš způsob komunikace radikálně proměnil.
13:20
Neil Postman:
Televize není nástroj lingvistický, ale vizuální. Ačkoli se v televizi často mluví,
lidé ji spíše sledují; a to, co sledují, jsou rychle se měnící obrazy.
15:00
Neil Postman:
Kniha, na rozdíl od televize, má jazykovou a syntaktickou strukturu a svou obtížností si volí čtenáře.
Televize prezentuje informace formou, která nevyžaduje rozdílný přístup a proto děti i dospělí mají tendenci sledovat podobné pořady.
16:40
Neil Postman:
Televize ruší hranici mezi dětstvím a dospělostí dvěma způsoby:
1. Nevyžaduje návod k jejímu pochopení/osvojení
2. Nedělá rozdíly mezi svými diváky - ke všem hovoří stejně, bez rozdílu věku, pohlaví nebo vzdělání.
17:15
Neil Postman:
Rozdíl mezi dospělým a dítětem spočívá ve vědění určitého tajemství života,
která dětem sdělíme až ve věku, kdy jej jsou schopny pochopit.
Televize ale toto téměř znemožňuje. Všechna tabu a tajemství odhaluje.
20:00
Neil Postman:
Televize redefinuje dětství ne jako zvláštní období vývoje,
ale jako samostatný segment spotřebního trhu.
Nevinnost dítěte je neudržitelná.
20:40
Neil Postman:
Tato změna je mimochodem důvod, proč dítě naprosto vymizelo z obrazovky a
je prezentováno jako "malý" dospělý.
Děti hrající v sitcomech nemají rozdílnou mluvu, oblečení, sexualitu ani zájmy.
Mnohdy není rozdíl ani mezi kriminální činností dětí a dospělých
25:30
Neil Postman:
Televize a prezentování sexuality dětem.
Dospělí vkládají do svých děti vizi dětí budoucnosti, kterou nikdy neuvidí.
Televize ale nekomunikuje v budoucím nebo minulém čase; vše se děje nyní.
Proto vytváří životní style, kde všechny dětské potřeby směřují k okamžitému uspokojení.
Tím se realizuje to, co Christhopher Lasch nazval "Kulturou narcismu", žádná budoucnost, žádné děti, všichni jsou fixováni na věk mezi 20 a 30.
27:30
Neil Postman:
Seriál Přátelé - kolik byste řekli, že je hlavním protagonistům?
28:30
Neil Postman:
Člověk musí být nejprve dítětem, aby se mohl stát dospělým.
Nikoli někým, jako v seriálu Přátelé, tedy "dospělým dítětem" na celý život.
Televize ruší hranici mezi dítětem a dospělým a jeho tajemstvím.
Směřujeme zpět do středověkého myšlení, ze kterého nás vysvobodila gramotnost.
29:40
Neil Postman:
Nejsem technický ani kulturní determinista.
Myslím si, že každý člověk má možnost volby a že pomocí rozumu si může správně rozhodnout.
Myslím si, že každý člověk má možnost volby a že pomocí rozumu si může správně rozhodnout.
Při volbě víme co naše volba obnáší a co riskujeme.
Říci "ne" určité kultuře je velmi obtížné. Obzvláště televizní kultuře,
která nás láká svou chytlavou reklamou a je vždy na dosah.
Ze všeho nejtěžší je říci ne naší touze oddychnout si od práce a starání se o děti.
Učinit toto těžké rozhodnutí a hlavně ho vydržet, je znak dospělosti.
"Dětství" pro naše děti se zachová jen tehdy, pokud děti zůstanou dětmi a my se staneme dospělými.
31:30
Debata s publikem
