* fitra - knihovna *

  foto: Namibijské děti c. 80. léta (archív Obecního úřadu Bartošovice) "Černí Češi" (2022) kino Ponrepo, 27. 6. 2025, 17:00, vstup volný Minutáž: 71 min Režie: Martin Müller Dokumentární film Černí Češi odhaluje příběh 56 namibijských dětí, jež byly v osmdesátých letech minulého století přesídleny z uprchlických vojenských táborů v Angole do Československa v rámci internacionální pomoci levicově orientovanému osvobozeneckému hnutí SWAPO bojujícímu za nezávislost Namibie. Děti, převážně potomci prominentních vojenských hodnostářů, byly ze dne na den přemístěny z válečné zóny na zámek v poklidné vesnici v moravských Bartošovicích, kde měly být vzdělávány a převychovány v novou polickou elitu nezávislého státu. Po pádu komunistického režimu v Československu a vzniku nezávislé Namibie byly děti v roce 1991 urychleně repatriovány. Tento nucený odchod představoval pro většinu z nich životní trauma a kulturní šok, z něhož se dodnes nevzpamatovaly. Díky výzkumu antropoložky Kateřiny...

"Československý režim přijal v gestu mezinárodní solidarity několik desítek namibijských dětí z uprchlických táborů v Angole. Jak vypadal jejich život v Česku a co je čekalo po návratu do Namibie?" Kateřina Mildnerová @A2larm (17.4.2021), moderuje: Jan Bělíček, Pavel Šplíchal zdroj:  "Životní příběhy namibijských dětí vychovaných v Československu jsou často temné" Kateřina Mildnerová @A2larm (17.4.2021)

  Foto: archív Obecního úřadu Bartošovice "[N]akonec skupina dorazila 11. listopadu kolem čtvrté hodiny odpolední na mezinárodní letiště  Ruzyně do Prahy. Zde pro ně byly připraveny dva autobusy, které měly malé Namibijce přepravit do Bartošovic, malé vesničky na severní Moravě. Ta se měla stát na další tři roky jejich novým domovem. [...] Nezapomenutelné vzpomínky, které se vážou na přílet do zasněženého Československa, zůstávají dodnes hluboko v paměti namibijských Čechů, jak dokládají následující výpovědi: "Pamatuji si, jak jsme přišli do příletové haly a měli jsem projít skleněnými dveřmi ven, kde na nás čekaly autobusy. Ty dveře se samy otevíraly a zavíraly. Nic podobného jsme v životě neviděli, a tak jsme pořád dělali krok dozadu, dopředu a zase dozadu a smáli se tomu. To jsme ještě nevěděli, že za dveřmi na nás čeká to překvapení! Vyšli jsme z letiště a zůstali stát jako němí. Všude, kam jsme se podívali, bylo bílo. A pak někdo z nás vykřikl! Cukrrr! Vrhli jsme se všic...

  Kde domov můj? Česká hymna obsahuje motiv hledání a nacházení domova. Ten v bývalém Československu našlo více než sto namibijských dětských válečných uprchlíků z Angoly, kteří zde byli přijati na výchovu a vzdělání jako výraz internacionální pomoci SWAPO, osvobozeneckému hnutí bojujícímu za nezávislost Namibie. Velké světové dějiny – pád železné opony, konec komunistického režimu v ČSSR a získání nezávislosti Namibie – však vedly k nucené relokaci dětí do Namibie, jejíž jazyk ani kulturu pořádně neznaly. Ze dne na den se ocitly na africkém venkově v neznámých rodinách. Tato kniha rekonstruuje dosud neznámou historii této skupiny „Afročechů“, snaží se porozumět komplexnímu fenoménu formování jejich kolektivní paměti, identity a pojetí domova. Ten jim však neustále uniká a rozbíhá se někde mezi ČSSR, kde prožili své dětství, Českou republikou, kde je jim odepíráno češství, a Namibií, kde nyní většina z nich žije.  Rozhovor s  Kateřinou Mildnerovou  @ČRozhlas (23. bře...