* fitra - knihovna *

  foto: František Hudeček "Abstraktní kompozice" (1972 ) ukázka z tvorby F.H. "V žádné době nehemžilo se tolik padělků a náhražek uměleckých jako dnes. Nikdy nežili lidé tolik malovanými hody a nehřáli si tolik ruce u malovaných ohňů jako dnes. [...] Velikost kultury je v tom, kolik organizuje a jak jemně to organizuje" „Hodnoty kulturní a mocnosti životní“ F. X. Šalda (1909)* "Duše moderního člověka ztrácí se na všecky strany, do všech úhlů světa – nemá žádného pevného jádra, žádného středu, žádné jednoty. Nedopracoval se jednotného názoru na svět – odsud všecka ta bída, nervóznost, pomatenost, touha po smrti. [...] Jeho nemoc tkví v diletantismu, v polovičatosti." "Moderní člověk a náboženství" Tomáš Garrigue Masaryk (1898)** Svět, ve kterém žijeme, se dost změnil; živým důkazem této změny jsou texty k výstavě "Světy Jindřicha Chalupeckého" v Městské knihovně letošního roku (1) , jejímiž autory jsou (mimo jiné) Jan Bělíček, Tereza Mat...

Tématem tohoto čísla Tvaru je strach. Rovnou se tedy zeptám: Je strach filosofické téma? Určitě. Já chápu filosofii v souvislosti umění a náboženství a strach je přirozená reakce na pocit nezajištěnosti – je to snaha najít orientaci, řád. A řád může mít podobu filosofických, racionálních nebo náboženských úvah. Takže filosofii bych chápala jako odpověď na lidské úzkosti tváří v tvář světu, na úzkosti, které jsou dobře doložitelné odjakživa a jsou přirozené. Byť samozřejmě třeba antická filosofie nechápe strach jako primární popud k filosofii. To se objevuje až ve dvacátém století, kdy Camus říká, že dnes už máme jediný popud k filosofii, a tím je právě strach – ze sebe a z druhého. Ale vidíme už od novověku, že strach nově získává filosofickou relevanci. Nemůžeme říct, že by teprve tehdy získal relevanci lidskou, ale filosoficky je více tematizován. Čím to je? Proč se v novověku vytvořilo pole pro tematizování strachu? To by mě taky zajímalo, ale mám takový tip: Bude to souviset s tím,...

  Jiří Sádlo a Tereza Matějčková demytizují závažnost odborného psaní (49min) (Horror Vacui, 29.10.2020)

...Řekla jste, že [Houellebecq] je moralista, já bych přidal, že je vlastně až patetický romantik. I v Serotoninu glorifikuje lásku svých rodičů, kteří jako Kleist a Henriette Vogelová spáchali společnou sebevraždu. Nihilista, moralista, romantik, jak to všechno jde dohromady? Myslím, že docela dobře. Když jste romantik, máte na druhé vyhrocená očekávání, která se obvykle nesplní, takže upadnete do deprese a stane se z vás cynik nebo nihilista. Nihilismus je odvrácenou stranou romantismu, to je vcelku tradiční výklad. Podívejte se třeba na Novalise, který nebyl jen básník a aforista, ale také filosof. Co udělal po smrti své milované patnáctileté Sofie von Kühnové? Začal chodit po hřbitovech, odmítal svět a také si přál umřít. Romantismus a nihilismus jsou ze strukturálního pohledu dvojčata a Houellebecq to jen potvrzuje. A z nihilisty, který nemá dost odvahy skutečně umřít, se pak stává moralista. Také jste v tom rozhovoru [pro FinMag] řekla, že nejste dobrý člověk a ani jím ne...