* fitra - knihovna *

Jednou z osobností, které zásadně ovlivnily islámské myšlení 20. století, je egyptský álim, šejch Mahmúd Šaltút. Narodil se roku 1893 v malém provinčním městečku v nilské deltě. Po ukončení vysokoškolských studií v Alexandrii a na káhirské islámské univerzitě al-Azhar začal vyučovat právo a uveřejňovat své nekonformní exegetické studie.

Islámský svět je neustále v pohybu. Probíhají v něm závažné procesy i konflikty, což je nám téměř denně již po desetiletí připomínáno sdělovacími prostředky. Ačkoliv kořeny a skutečné příčiny těchto procesů je nutné hledat především v oblasti sociálně ekonomické v neposlední řadě i v působení vnějších sil a zájmů, vystupuje v nich mnohdy jako významný ideologický a politický faktor islám. Tato studie se snaží postihnout vzájemné působení islámu a politiky v procesu přechodu islámských zemí do tradičních zemí od tradičních forem moci a vlády, vzniklých ve feudálním období, k novodobým formám, tak i jako odpověď na vnější tlaky ze strany světových mocností. Autorský kolektiv pokládal za nezbytné zabývat se vztahem islámu a politiky v historické perspektivě, neboť tento vztah se vytvářel již v dávné minulosti a v průběhu dějin pak nabyl určité konkrétní formy, která přes všechen další vývoj působila a stále působí na společenské vědomí muslimů. (text je převzat z úvodu knihy) ...

Islámské náboženství a s ním spjaté společenské procesy se stále naléhavěji stávají středem naší pozornosti. Ať chceme či nikoli, v posledních letech se nám islám díky sdělovacím prostředkům vtírá do soukromí. Agenturní zprávy stroze a bez objasnění hlubších souvislostí téměř neustále informují i "islámských extremistech", o výzvách ke "svaté válce proti Západu", o sabotážích a atentátech na politiky nebo zahraniční turisty. V záplavě těchto zpráv není pro některá masmédia těžké jednu z nich rozpitvat a přiložit tak další kamínek do mozaiky, jež se má - vědomě či podvědomě - stát obrazem příštího nepřítele naší "civilizované" Evropy.

Druhý díl monografie Moderní islám uzavírá téma reformismu v muslimském myšlení a politice od počátku 20.století do konce 60. let. Závěrečný díl lze rozdělit na dvě části.  

Do určité míry ojedinělá a dnes již raritní monografie na téma moderní islám se zaměřuje na reformní a moderní směry v muslimské společnosti. V úvodu prof. Kropáček upozorňuje na publikaci Karla Petráčka ( Myšlenkové proudy v současném Egyptě , Praha 1969), na kterou se snaží svou prací částečně navázat.

„Rozvážnost je pánem mravnosti a víra je souborem nejlepších vlastností; obě dvě jsou zbraní, jimiž se člověk brání před unáhleným jednáním, které by ho uvrhlo do pozdní lítosti a přivodilo mu nemilost a hněv Boží. Manželství, jak učil Bůh nebeskou moudrostí, má sloužit našemu dobru a štěstí. Směřuje k vytvoření rodin a předpokládá uchování zdravého manželského života, v jehož nevadnoucím trvá člověk nalézá pohodu srdce a v jehož prostranném sále si oba manželé navzájem poskytují ducha lásky a milosrdenství. V jeho svěžím duchu vyrůstá rostlina synů a dcer, kvete a dává plody, a je potěšením oběma rodičům, přináší jim radost v životě a útěchu v hodině smrti a zároveň významně slouží budování národa a jeho síly. Muslimové, takováto jsou některá tajemství duchovního života, k jakým nabádá Božské právo. Jeho sloup padá a jeho sloup se bortí malicherným sporem a neuváženou lehkomyslností. Žena pak neslyší svého muže a on se svým přáním nemá trpělivosti. Ona se dotkne jeho ješitnosti ...

Tendence ukazovat na soulad Koránu s moderní vědou se v kruzích salafíje silně rozšířila. Výklady o shodách koránského a moderního vědeckého učení o kosmu, se staly zvláště v Egyptě velmi oblíbeným námětem lidového čtení. Patrně nejdál došel v extrémním ztotožňování Koránu s vědou Egypťan Tantáwí al-Džawharí (z.1940), jehož tafsír přímo oplýval násilnými aktualizacemi koránských výroků. (…) Přestože se Džawharí dnes obecně pokládá za extrém, jeho přístup svědčí o růstu silné tendence odvozovat moderní vědu plně z domácí půdy a prokazovat její plnou harmonii s islámem. Z umírněnějších, spíše tradičních pozic, reagoval na takovýto scientismus azharský velký imám Mahmúd Šaltút ve svém exegetickém díle Tafsír al-Quar´an al-Karím.