Hip hop jako kultura, nebo žánr? (Affro, Filip Konvalinka, Dj Mehdi, Bobby a Jakub Tichý)

 

foto: Brooklynský rapper Special Ed. Toto foto bylo použito pro obálku alba "Youngest in Charge" (1989)

Ačkoliv je hip hop už delší dobu nazýván "novým popem", stále bývá označován za městskou subkulturu. Kontroverzní newyorský podcaster Troi "Star" Torai ve svém pořadu The Star Report tvrdí, že hip hop není kultura, ale hudební žánr. Samotný pojem "kultura" definují vědní obory různými způsoby: sociolog Daniel Bell označuje kulturu za "sféru významů", jež je schopna "nalézat imaginativním způsobem, skrze expresivitu umění a rituál, smysl ve světě." Kulturní historik J. Huizinga vidí zase v kultuře "směřování k ideálu, který je více než ukojení pouhých tělesných potřeb." Jinými slovy, 20. století definuje kulturu jako nehmotné statky určité skupiny lidí (národa/civilizace), bez nichž by nebyla sama sebou. Teprve až éra amerického multikulturalismu a kulturní revoluce 60. let rozšířila význam kultury a zahrnula do ní také folklor menšin. Rozvojem populární kultury v časech "hojnosti" (50. - 90. léta) došlo ke stírání hranic a vše bylo kooptováno korporacemi do konzumní kultury; alternativa přestala téměř existovat. Jestliže Star označuje hip hop za hudební žánr, kulturou byl, podle něj, pouze ve svých začátcích (70. - 80. léta). 

Následující rozhovory představí vícegenerační pohled na Hip Hop a jeho transformaci. V anketě byli vyzpovídáni tři účastníci formativních 90. let (Affro, Dj Mehdi a Filip Konvalinka). Dále jeden z let nultých (Bobby). A posledním byl současník Jakub Tichý se svým podcastem Filosofie Rapu. Jejich pohledy jednak mohou osvětlit dichotomii kultura vs. hudební žánr, ale také by vám mohly pomoct v rozhodování, zda byste si na opuštěný ostrov vzali slovo Boží, anebo gramofon s double vinylem Kendricka Lamara; Good luck Hip Hoppers, show'em what you got! 

David "Affro" Marysko 

Zásadní postava českého Hip Hopu od 90. let, zakladatel časopisu a webu Bbarak. Hlavní organizátor festivalu Hip Hop Kemp a pořadatel akcí Boombox. Bývá častým hostem podcastů Cream cz, protože má spousty "little stories to tell".

1. V úvodu bylo uvedeno několik definic kultury. Newyorský podcaster Troi "Star" Torai označil hip hop za hudební žánr, nikoliv kulturu. Kam bys zařadil hip hop dnes? A byl někdy vůbec kulturou?

Já myslím, že existují nějaké definice, které vydávají instituce. U hiphopu bych čekal, že ji vydá Krs One nebo Zulu Nation. Na druhou stranu "definice" a "pravidla" u něčeho z podstaty jdoucího proti pravidlům a definicím vlastně nedává tak úplně smysl. Nemám ty dogmatický pohledy a úřední pravdy rád. Mně na hiphopu vždy imponovala svoboda. Možnost si do něj projektovat naprosto cokoliv. Vyfouknout si bublinu vlastního vesmíru. Podle mého názoru existuje hiphop jako hudební žánr, od roku 1979 bych to skromně považoval více za fakt, než za názor. Zároveň ale hip hop nejen podle bradaté definice z parků Jižního Bronxu vždycky "byl víc, než muzika", ne? Elementy. DJing, graffiti, breakdance, beatbox... Ale i osobitá móda, dizajn, lifestyle. Líbilo se mi když Mos Def říkal "mluvíme o hiphopu jako by to byl nějaký obr žijící v horách, až se příště budeme ptát, jak se daří hiphopu, měli bysme se ptát, jak se nám daří, jak se nám žije". Pro mě se na tom nic nemění alby, která vychází, módou, která zrovna frčí, flow, která jede, beaty, co lidi dělají, médii, jenž tu realitu předžvýkávají a vykládají pro nás konzumenty... Od chvíle, kdy se mnou hip hop zarezonoval ho až doteď považuju za víc, než hudební žánr.

2. Zaznamenals kritické komentáře na adresu Gangsta rapu od rapperů Special Ed nebo Grandmaster Caz ? Souhlasíš s jejich pohledem, že to byl nový trend , který ukončil éru politického/uvědomělého rapu?

Mám pocit, že na to se dá koukat opět pod dvojím úhlem. Můžeš jim dát za pravdu a tvářit se, jak dříve býval hip hop "čistej". A nebo říci, že věci se posouvají, ale ten základní princip konfliktu, protiřečení a sraní si do huby tady byl vždy. Poslechni si "White Lines", to je hymnus o šňupání kokainu. Protidrogovou skladbu z toho dělá hláška "Don't do it". Kdy, kde, jak a proč se tam vzala, na to se už názory různí. Já myslím, že vyčítat NWA cokoliv je trochu pokrytecké. NWA nikdy nebyli uvědomělá kapela. Pokud někdo jiný byl a najednou přestal, kdo za to může? A není to vůbec záměna příčiny a důsledku? Můžou NWA za gang kulturu? Nebo jí "jen" pomohli zpopularizovat ve světě pop kultury? Mně to přišla jako být nasranej na moderátora předpovědi počasí když nám sdělí, že zítra bude pršet. 

3. Většina z nás vyrůstala v 90. a 00 letech v kultuře Západu, přesto je ale velký rozdíl mezi kulturou "Nového světa" Spojených států bez minulosti a Evropou. Nepůsobí Hip Hop v Evropě, že "vytrhává ze souvislostí lidská díla, odtrhává je od míst, kde byla vytvořena"? Nemám na mysli ani tak vulgarismy a promo násilí, jako spíš jednoduchost rapové lyriky vs. evropská kultura s její komplikovaností, hlubším významem. Jsme přece jenom národ Seiferta, Hrubína a Kundery.

Ale to vytrhávání je přeci zajímavý proces, ne? Celá estetika samplování, dělání něčeho nového z něčeho starého, spojování nespojitelného, dávání věcí do nových kontextů... To mi naopak vždy přišlo skvělé, provokativní a kreativní. A pak už je jen na každém jako čtenáři, posluchači, vyznavači, k čemu si najde cestu. Jestli s ním rezonuje skladba plná hrdelních zvuků, kde autor rezignoval na "sdělení ve slovech", přesto dokáže přenášet emoce nebo jestli tíhne k sedmiminutovým opusům a tratolištím slovní zásoby. Nemyslím, že něco jako "hlubší význam" je nebo není. Ale buď ho v něčem vnímáš / projektuješ si ho něčeho nebo ne.

4. S předešlou otázkou souvisí téma explicitní prezentace a oslava násilí, drog a toxického mužství (absence otcovského archetypu) v Rapu. Rapper Chuck D v 90. letech označil Hip Hop za "CNN" černé Ameriky, ale dnes, po tolika dekádách, to už asi neplatí a z  "informace" o černé minoritě se už stala jen čistá glorifikace negativního životního stylu. Jak slyšíš dnes kapely N.W.A nebo Snoop Dogg ad.?

Zrychlující spirála, vymykající se kontrole, to může být nějaká obecná definice všeho kolem nás. Když vnímáš komunikaci našich společenských / politický elit, těžko čekat, že se nějaké to hrubnutí nebude propisovat i do umění. Zároveň ale stále platí, že si můžeš v hiphopu najít to svoje. Informací o černé minoritě, jemné a křehké niterné básně při hledání dokonalého beatu stále najdeš. Když jde několikakilometrový lidský řetěz na vrchole hnutí Black Lives Matter, co si spontánně zpívá? Kendricka Lamara. Nebyli Geto Boys jen explicitní oslavou drog a násilí? Není Too Short jen o toxickém mužství? Pimpin aint easy? Bitches aint shit? A pokud ano nebo možná, není důležitější se zamyslet nad tím, proč to tak je? Proč se ten začarovaný kruh nedaří prolomit? Proč děti single moms nahrávají skladby, co rozpad rodiny glorifikují jako by to bylo na něco, na co je možné být hrdý?

5. Jak se daří Hip Hopu v dnešním hyperkorektním světě? Může vlastně Hip Hop existovat ve své tradiční formě rebelství a nikoho se zároveň nedotknout?

Je zvláštní, když v battlu nekončí každá druhá lajna na "faggot". Myslím, že pro starší generaci rapperů je to vážně velká osobnostní výzva. Zjevně se mu ale asi daří dobře, když je nejpopulárnější žánrem na světě a své místo a cestu si nachází.

6. Máš už děti, sledují Hip Hop? Jestli ano, jsou v něčem podobné tobě, když si byl v jejich věku, nebo se nůžky "generačního gapu" definitivně rozevřely a jejich přístup a logika hledání je zcela jiná?

Ano, mám a hip hop poslouchají. Mně se podobají v tom, že si hledají svou cestu a na nic se neptají. Mně se absolutně nepodobají v tom, že mají instantní přístup ke vší muzice světa a přesto si vystačí se strašně málem. Nehledají, nepátrají, nepotřebují vědět, znát, spojovat souvislosti. Mají své oblíbence a ty si pouští dokola. Formát alba je pro ně úplně mrtvej. Poslouchají jednotlivé skladby. Doba, po kterou udrží pozornost, je strašně krátká. Druhou šanci nedostane nic. Co nezaujme na první dobrou, propadá automaticky roštem zapomnění.

7. Český rap se od dob Penerů a Coltchy (Abd52) dost změnil, šlo by říct, že z idealismu nás vyléčili Supercrooo, ale spíš se vyrážel klín klínem. Co český Rap prezentuje dnes? Má vůbec obsah a sdělení, nebo to už je jen destruktivní nihilismus u mladé generace? Chce vůbec současný fanoušek sdělení?

Já jsem nadšenej, že v domácím rapu existuje více jak 10 kapel. Jsem nadšenej, že neznám všechny jménem. Jsem nadšenej, že je to pestrej svět, kde si každý může vybrat podle sebe ne jen podle toho, jaká vlna módy zrovna dorazila. Díky PSH vidíš, že rapper může zestárnout a pořád se věnovat tomu, co má rád nebo co ho živí, protože stárnou i jeho původní posluchači. Dvě desky, co natočil James Cole a Idea za mě spojují a vystihují vše, co mě na rapu zajímá. Pestrost poloh. Niternost sdělení osobních traumat. Vztahu s mámou, vyrůstání v nedostatku, šikana ve škole. Zábavnou lopatnost žánru rapového battle rýmu, kde to nejdůležitější je, jak jsem skvělej MC a jak dlouhou mám oháňku. Vynikající flow a hlas. A to celý do zajímavých, osobitých beatů. Ale to je jen můj pohled, každý jsme naladěni na jinou frekvenci a proto ta naše rezonanční frekvence je jiná a rozvibrovat nás dokáže něco jiného. Bránil bych se těm stařeckým stereotypům "mladý tomu nerozuměj". Ale zároveň i generačním clashům "starý ať držej hubu, jsou mimo". Někdy tě dostane do transu jen instrumentální minimalistická věc, jindy chceš komplikovanou kompozici a slova ze slohové práce. Možná dospěl rap do fáze jako kdysi drum n bass, kdy měl celý žánr "dost prázdných výpovědí rockerů" a vyjadřoval se jedním drum breakem, třeba teď dospěl rap v jedné ze svých mnoha podob na křižovatku a dal se cestou citoslovců a přenáší emoci tímhle způsobem... Já mám slova rád a když se to s nima umí, jsem nadšenej.

*   *   * 

DJ Mehdi (Questablists) 

Jeden z prvních Hip hop Dj´s v Brně a propagátor Djingu. Klubový Dj, zakládající člen Questablists, společně s Dj Fivem a Dj Arsenem. Rovněž patří k menšině, která se umí podívat na svět z jiného úhlu, ale hlavně se nebojí položit si nepohodlné otázky. Dj Mehdi odkaz

1. V úvodu bylo uvedeno několik definic kultury. Newyorský podcaster Troi "Star" Torai označil hip hop za hudební žánr, nikoliv kulturu. Kam bys zařadil hip hop dnes? A byl někdy vůbec kulturou?

Každé umění je projevem kultury, otázkou je, že každý chápe kulturu různých úrovní kvalit. Kultura může mít podobu, která pozvedá občanskou společnost, ale také forma kultury, která  rozvoj občanské společnosti devastuje. Z počátku chudoby a nedostatku se "Hip hop", kolem kterého panuje mnoho mýtů stával společenstvím, které se vzájemně učilo a budovalo novou vlnu v afro-americké společnosti. Šlo převážně o malé děti, které se pohybovaly kolem starších sourozenců, kteří byli členi gangů. Gangy jako například Black Spades poté dělali tzv. "park jams" z kterých se následně rozvinul fenomén tzv. "The Kulture" poté přejmenovaný na "Hip Hop". Dnes už je hip hop vyvětraný marketingový termín, který se už rozpil do rap/trap tracků, které ale postrádají formu elementů, tj. Dj, Break, Graff a Mc... Knowledge?

2. Zaznamenals kritické komentáře na adresu Gangsta rapu od rapperů Special Ed nebo Grandmaster Caz ? Souhlasíš s jejich pohledem, že to byl nový trend , který ukončil éru politického/uvědomělého rapu?

Tohle je dekády trvající problém a sám když jsem začal poslouchat hip hop, tak se v podstatě  právě řešilo, kterej ten hip hop je "tru skůl".  Kdy východní pobřeží dominovalo, ale začaly se prodírat vlivy na komerční scénu Miami bass a Gangsta rapu z LA. Ten kdo se už tehdy zajímal, tak věděl  v roce 1993 jakej zvuk a obsah chce hledat a táhl ho tzv. boom bap, jazz-funkové samply a uvědomělé, politicko-aktivistické či duchovní texty. 

3. Většina z nás vyrůstala v 90. a 00 letech v kultuře Západu, přesto je ale velký rozdíl mezi kulturou "Nového světa" Spojených států bez minulosti a Evropou. Nepůsobí Hip Hop v Evropě, že "vytrhává ze souvislostí lidská díla, odtrhává je od míst, kde byla vytvořena"? Nemám na mysli ani tak vulgarismy a promo násilí, jako spíš jednoduchost rapové lyriky vs. evropská kultura s její komplikovaností, hlubším významem. Jsme přece jenom národ Seiferta, Hrubína a Kundery.

Pro mě osobně to byla sonda do skutečné Ameriky, která je bez propagandy a tam jsem v těchto paradoxně komerčně šiřitelných dílech dostával odpovědi, jaký je stav Ameriky pro občany, které v minulosti zotročila. Tento prvek mě pomáhal mít plnější pohled na Ameriku, který byl před rokem 89 dosti romanticko-naivní. To bylo vlastně proč mě přitáhl zvuk hip hopu, který jsem dál studoval pro své rozšíření hudebních obzorů. A člověk nacházel uvědomělé věci jako Public Enemy, Krs-One, ATCQ, De La Soul apd. interprety, kteří byli v Evropě poslechově dostupní a měli hudebně-intelektuální dosah. Samozřejmě z USA šli i věci jako Ice Ice Baby, Kris Kros apd. veselý věci z hitparád rádií nebo MTV.  

4. S předešlou otázkou souvisí téma explicitní prezentace a oslava násilí, drog a toxického mužství (absence otcovského archetypu) v Rapu. Rapper Chuck D v 90. letech označil Hip Hop za "CNN" černé Ameriky, ale dnes, po tolika dekádách, to už asi neplatí a z  "informace" o černé minoritě se už stala jen čistá glorifikace negativního životního stylu. Jak slyšíš dnes kapely N.W.A nebo Snoop Dogg ad.?

Když jsem začal poslouchat hip hop, tak mě vždy táhl zvuk východního pobřeží. Ten vajb co šel z LA mě vůbec neseděl. A s odstupem času a s více povědomí dějinných událostí je také jasné proč. Prokázalo se, že nahrávací společnosti pomáhaly demoralizovat černošskou komunitu, aby mládež napodobovala své idoly v zločinnosti a tak policie mohla neustále perzekvovat afro-americkou mládež, která by se mohla organizovat a požadovat reparace apd. myšlenkové vlivy pokud by na mladistvé zapůsobilo skutečné kulturní hnutí ala hippies v 60s na bílou mládež.

5. Jak se daří Hip Hopu v dnešním hyperkorektním světě? Může vlastně Hip Hop existovat ve své tradiční formě rebelství a nikoho se zároveň nedotknout?

V tom tradičním pojetí, pořádání hip hop akcí je šmitec. Pořádají se pouze koncerty jednotlivých místních nebo zahraničních interpretů, kteří jsou schopní místní kupní silou celý večer udělat ziskový a scéna tak působí sterilně. Pořádání akcí 4 elementů hip hopu je mrtvý a žije pouze ze vzpomínek účastníků, kteří nadšenectví nebrali hned prvoplánovitě jako zviditelnění se a obohacení se požitkářskou formou. Konfrontace kontroverzních témat a lidí, které společnost mohou provokovat k sebereflexi nejsou tzv. "in" a interpreti kteří hledají dosah volí brakový až dětinský obsah textů, který se adaptuje na bezduchou a imitačně-neautentické umění.

6. Máš už děti, sledují Hip Hop? Jestli ano, jsou v něčem podobné tobě, když si byl v jejich věku, nebo se nůžky "generačního gapu" definitivně rozevřely a jejich přístup a logika hledání je zcela jiná?

Děti nemám, a asi záleží na rodičích co chtějí od vlastní výchovy a jak moc dovolí vnějšímu světu vychovávat jejich dítě. Samozřejmě ten tlak ovlivňovat výchovu je enormní.  Jestli jde o hip hop, tak si myslím, že mě vždy nejvíce audo-vizuálně zajímal breakdance a s tím pak samozřejmě spojený djing a scratching.  Osobně si ale myslím, že mladé lidi asi nejvíce zajímá rap. Hledání nějaké hlubší úrovně umění a kultury už v tom ale dnešní mladí lidé nehledají, na rozdíl od nás, kteří to hnutí objevovali na začátku 90.let.

7. Český rap se od dob Penerů a Coltchy (Abd52) dost změnil, šlo by říct, že z idealismu nás vyléčili Supercrooo, ale spíš se vyrážel klín klínem.

Postupem času tržní marketing převálcoval uvědomělý rap za ten "zájmový" rap, a začalo to hlavně po Rytmusovi, který asi nejvíce protrhl tržní stud šířit rap, jako pouze lehká zábava bez hlubšího obsahu a provokací k přemýšlení. Ale stále tady jsou projekty či MCs, kteří mají uvědomělou a technicky vyspělou kvalitu, jen nejsou tak vidět, protože je zastíní ten "zájmový" rap, ale nepomůže těmto lidem, ani Hip Hop kemp, který tlačí formát cizích hvězd pro cizí návštěvníky, tentokráte blíže k Německu, namísto aby zde byl fest pro české interprety pro české publikum, ale to ať si každej přebere po svém.

*   *   * 

Filip Konvalinka (Pio Squad) 

Zakládající člen jihlavské kapely Jižní pionýři (později Pio Squad) a organizátor akcí od 90. let. Kromě aktivit na hip hop scéně byl např. v porotě na Jihlavském festivalu dokumentárních filmů. Pio Squad nedávno oslavili 25 let existence a vydali 3LP, které můžete podpořit tady.

1. V úvodu bylo uvedeno několik definic kultury. Newyorský podcaster Troi "Star" Torai označil hip hop za hudební žánr, nikoliv kulturu. Kam bys zařadil hip hop dnes? A byl někdy vůbec kulturou?

Dnes je to spíš hudební žánr a je to spíš rap ve všech kuriosních podobách než hip hop. Někde hluboko zůstává povědomí o hip hopu jako o "kultuře", která měla svoji estetiku a ideály svobody a sjednocení, ale vlivem doby, která bere svobodu jako samozřejmost a upřednostňuje individualitu, se roztříštila a ztratila na významu, je to roztříštěná a skoro zapomenutá kultura, mluvím o českém kontextu. Žije v podhoubí měst, ale neukazuje se, není vidět. Hip hop navíc degradovali postoje artists z odlišných žánrů, ale i z vlastních řad, Nobodylisten se v jednom rozhovoru hip hopu vysmál a řekl, že to je úplně mrtvý, Vladimir 518 rapuje v refrénu "sereme na tvůj hip hop" atd. 

2. Zaznamenals kritické komentáře na adresu Gangsta rapu od rapperů Special Ed nebo Grandmaster Caz ? Souhlasíš s jejich pohledem, že to byl nový trend , který ukončil éru politického/uvědomělého rapu?

Podíval jsem se až teď, nevěnuju se tomu, ale dává mi to smysl. Nemluvil bych o úplným ukončení, ale politicky orientovaný rap nebo "uvědomělý" rap se určitě nenosí a je za míň, mluvím opět hlavně o domácí scéně, a paradoxně je to třeba Hugo Toxxx, kdo sice preferuje antistatement hudbu a dává spíš na nálady a pocity, ale aktuálně otevřeně tvoří a působí v otázkách kolem situace v Gaze a to je mi hodně sympatický a blízký. 

3. Většina z nás vyrůstala v 90. a 00 letech v kultuře Západu, přesto je ale velký rozdíl mezi kulturou "Nového světa" Spojených států bez minulosti a Evropou. Nepůsobí Hip Hop v Evropě, že "vytrhává ze souvislostí lidská díla, odtrhává je od míst, kde byla vytvořena"? Nemám na mysli ani tak vulgarismy a promo násilí, jako spíš jednoduchost rapové lyriky vs. evropská kultura s její komplikovaností, hlubším významem. Jsme přece jenom národ Seiferta, Hrubína a Kundery.

Od rapu nelze čekat podobnou hloubku, bohužel, nejde to prostě, je to z velký části povrchní žánr, kde měřítkem kvality je jakej jsi frajer a jestlis už letěl na svůj koncert vrtulníkem. My jsme zaslechli a zažili mnohem hlubší věci, pojďme od De La Soul přes Dead Prez až třeba ke Kendrickovi, ale v Čechách je vzor kombinace Jon Marianek a Neser Posse. Starší generace se nebojí hloubky, ale je terčem výsměchu za to, že jsou staří, jak krátkozraké. Koukni se přitom vedle do Polska nebo do Francie, IAM např. stále vyprodávají haly a mají velkou úctu i od mladých, rapují o morálních věcech a o výchově atd. Jsem ale rád, že máme třeba Resta, kterej je vidět a má čísla a v jeho hudbě slyšíš to hezký elementární lidství, nebo že do M+ vlítla Sara Rikas a vnesla tam sentimentalitu, která aspoň trochu rozrazila tu jejich koňskou umanutost. Na instagramu má profil mladej kluk pod názvem @pisuesej a snaží se analyzovat texty a jít do hloubky, ale je vidět, že nemá moc kde brát a hrozně to zjednodušuje, aby získal dosah a aby to někdo vůbec pochopil. Dnešní přístup je úplně jinej a myslím si, že konkurence mezi hloubkou a povrchností bude definovat následující uvažování o rapu / hip hopu u nás.. 

4. S předešlou otázkou souvisí téma explicitní prezentace a oslava násilí, drog a toxického mužství (absence otcovského archetypu) v Rapu. Rapper Chuck D v 90. letech označil Hip Hop za "CNN" černé Ameriky, ale dnes, po tolika dekádách, to už asi neplatí a z  "informace" o černé minoritě se už stala jen čistá glorifikace negativního životního stylu. Jak slyšíš dnes kapely N.W.A nebo Snoop Dogg ad.?

N.W.A. byla čistá agrese, která upozornila na neřešený problémy v LA, a zůstal z nich mýtus. Snoop Dogg je spíš zábavnej než negativní, jeho rodinnej život mi v posledních letech přijde sympatickej. Toxickou maskulinitu vnímám jako jeden z nejhorších směrů v dnešním rapu u nás, ponižování holek, budování statusu na tom, kolik jsem jich ohnul jako největší haur apod., nevidím v tom ani zbla smyslu a nechápu vlastně celou tu situaci, kdy si promotér spokojeně hladí peněženku, když na obří stagi na obřím festivalu plným rodin s dětmi vystupuje mladý ucho, co vyřvává, jak chce co největší bodycount a jak jsou všechny holky falešný hoes a dole pod stagí si libujou čtrnáctky v kotli a spokojeně piští na refrének v playbacku. 

5. Jak se daří Hip Hopu v dnešním hyperkorektním světě? Může vlastně Hip Hop existovat ve své tradiční formě rebelství a nikoho se zároveň nedotknout?

Nemůže, musí se dotýkat. Legitimizovali jsme oplzlosti, podvádění a surovej money-make na úkor druhých, to je korektní? To se nikoho nedotýká? Mě jo, a dost negativně, ale nevidím v tom žádnou skutečnou rebelii, jen pózu a business plán. 

6. Máš už děti, sledují Hip Hop? Jestli ano, jsou v něčem podobné tobě, když si byl v jejich věku, nebo se nůžky "generačního gapu" definitivně rozevřely a jejich přístup a logika hledání je zcela jiná?

Jsou úplně jinde, sledujou hip hop jen díky mě, jinak poslouchají mnohem cudnější věci a nad současným rapem ohrnují nos, protože je to divný. 

7. Český rap se od dob Penerů a Coltchy (Abd52) dost změnil, šlo by říct, že z idealismu nás vyléčili Supercrooo, ale spíš se vyrážel klín klínem. Co český Rap prezentuje dnes? Má vůbec obsah a sdělení, nebo to už je jen destruktivní nihilismus u mladé generace? Chce vůbec současný fanoušek sdělení?

Současný český fanoušek chce křičet KSN a nic neřešit. Podívej se na beef Toxxxe a OG Páva, jeden z častých argumentů z řad mladých ve prospěch Páva: "Hugo je moc inteligentní" (myšleno velmi negativně a s výsměchem jako důvod prohry). Tam někde mentálně jsme v těch mladších patrech. Proto si myslím, že je potřeba obrátit pozornost k těm fundamentům, ze kterých hip hop vznikl, k ideálům opodstatněný rebelie a spojování protikladů, k jednoduchým formám graffiti, b-boyingu, djingu, mcingu, naučit to ty nejmladší, scházet se na jamech a sejít se na obnoveným Kempu a nestydět se za to, že jsme zestárli. 

*   *   * 

Bobby (Bbarak) 

Šéfredaktor webu Bbarak a důležitý pozorovatel dění na české scéně od nultých let. Kromě svého youtube kanálu Bbarak je pravidelným hostem @Cream CZ. Má rad hip hop, ale stejně rád má fotbalový klub Sparta Praha, protože, jak jistě víte, ten fotbal se neudělá sám.

1. V úvodu bylo uvedeno několik definic kultury. Newyorský podcaster Troi "Star" Torai označil hip hop za hudební žánr, nikoliv kulturu. Kam bys zařadil hip hop dnes? A byl někdy vůbec kulturou?

Mně přijde zarážející vůbec vést debatu o tom, jestli hip hop někdy byl kulturou. Když jsem se kolem něj začal motat a teď klidně budu ve stylu "Penerského dezertu" hodně romantický, neexistoval jen rap. Vedle desek byly např. graffiti jamy, battle akce, DJs, breakdance, mixtapy, časopisy, fanziny, první weby, později Hip Hop Kemp. Lidi se nepotkávali jen kvůli koncertům, ale protože patřili do stejného světa. Když se podíváš na českou nebo slovenskou scénu přelomu tisíciletí, tak to bylo vidět krásně. PSH měli jiný pohled než Syndrom Snopp, Indy & Wich jiný než Supercrooo, Trosky jiný než Názov Stavby, ale všichni byli součástí jedné kultury. Všichni sdíleli určité reference, hodnoty, jazyk, způsob fungování a když bůh dal, i humor. Teď je to tak trochu jiný film. Rap je obrovský mainstream a spousta lidí ho konzumuje úplně stejně jako pop. Poslouchají ho, aniž by je zajímalo, kdo je Dilla nebo Preemo, co znamená graffiti nebo proč byl Hip Hop Kemp pro střední Evropu tak důležitý. V tomhle tedy chápu, co chce Troi Star říct. Jenže kultura nezmizela. Jen se přesunula mimo hlavní reflektory. Souhlasím s Filipem Konvalinkou z PIO, který nedávno řekl, že hip hop pořád existuje, jen už nezažívá boom. Dneska možná není tolik vidět, ale pořád jsou tu writers, DJs, breakeři, lokální komunity, menší festivaly a akce. Za mě tedy hip hop kulturou byl a pořád je, ať už v jakémkoliv měřítku. Jen už to není žádná výsada pro zasvěcené, protože je z něj část běžné spotřební popkultury v čele se všemi těmi o2 arénami, Majálesy apod. 

2. Zaznamenals kritické komentáře na adresu Gangsta rapu od rapperů Special Ed nebo Grandmaster Caz ? Souhlasíš s jejich pohledem, že to byl nový trend , který ukončil éru politického/uvědomělého rapu?

Myslím, že oba mají v něčem pravdu, ale historie bývá složitější než jedno, byť silné tvrzení. Gangsta rap určitě změnil směr, kterým se hip hop vydal. Najednou se ukázalo, že příběhy z ulice, konflikty, kriminalita a kontroverze přitahují mnohem větší pozornost než nějaké přednášky o společenském uvědomění. Na druhou stranu bych N.W.A. nebo Ice Cubea nerad stavěl do role padouchů. Oni jen vyprávěli o světě, který znali a byli jim vlastní. Problém přišel až později, když si hudební průmysl uvědomil, že se určitý obraz černošské Ameriky prodává lépe než jiné příběhy. Z výpovědi se stal produkt. Když se mrkneš zpátky do dnů, Public Enemy, KRS-One, Rakim, Poor Righteous Teachers nebo Brand Nubian nezmizeli z titulních stránek proto, že by neměli co říct. Jen už nebyli tak atraktivní pro velké labely a média. Podobně to ostatně fungovalo i u nás. V jednu dobu byl větší zájem o provokaci a extrém než o přemýšlivější rap. A stejně jako vedle N.W.A. existovali A Tribe Called Quest nebo The Roots, tak vedle Supercrooo existovali Prago Union, později Mc Gey a další, kteří dokazují, že rap nemusí být jen o šoku. Takže bych spíš než o umírání uvědomělého rapu mluvil hlavně o tom, že přestal být dominantním proudem.

3. Většina z nás vyrůstala v 90. a 00 letech v kultuře Západu, přesto je ale velký rozdíl mezi kulturou "Nového světa" Spojených států bez minulosti a Evropou. Nepůsobí Hip Hop v Evropě, že "vytrhává ze souvislostí lidská díla, odtrhává je od míst, kde byla vytvořena"? Nemám na mysli ani tak vulgarismy a promo násilí, jako spíš jednoduchost rapové lyriky vs. evropská kultura s její komplikovaností, hlubším významem. Jsme přece jenom národ Seiferta, Hrubína a Kundery.

Když jsem na přelomu tisíciletí viděl první české kluky, kteří se snažili mluvit jako na ulicích brooklynského Bed-Stuy, působilo to úsměvně. Hip hop se sem dostal jako import a nějakou dobu trvalo, než přestal být kopií, odkopl vetché projekty typu Rapmasters a začal být skutečně náš. Jenže právě to je na něm zajímavé. Nejlepší český a slovenský rap nikdy nebyl o napodobování Ameriky. Když posloucháš ty tehdejší zásadní dobový jména a la PSH, Názov Stavby atd., slyšíš Prahu, Bratislavu, sídliště, hospody, paneláky, místní humor i místní problémy. Žádný brooklynský sídliště ani Compton. Navíc bych úplně nesouhlasil s tím, že rapová lyrika je automaticky jednodušší než evropská literární tradice. Samozřejmě existují texty, které jsou povrchní. Stejně jako existuje povrchní pop nebo povrchní literatura. Ale vedle toho tu máš textaře jako Kato, Bene, Lyrik, Supa nebo třeba i James Cole, kteří dokážou pracovat s jazykem způsobem, který snese srovnání s lecjakou současnou poezií a oceňují to i interpreti mimo hiphopovou škatulku. Podle mě není problém v tom, že by hip hop byl americký. Potíž nastává ve chvíli, kdy někdo přebírá kulisy bez vlastního obsahu. Jakmile začne mluvit o svém světě, stává se rap přirozenou součástí evropské kultury.

4. S předešlou otázkou souvisí téma explicitní prezentace a oslava násilí, drog a toxického mužství (absence otcovského archetypu) v Rapu. Rapper Chuck D v 90. letech označil Hip Hop za "CNN" černé Ameriky, ale dnes, po tolika dekádách, to už asi neplatí a z  "informace" o černé minoritě se už stala jen čistá glorifikace negativního životního stylu. Jak slyšíš dnes kapely N.W.A nebo Snoop Dogg ad.?

Úplně jinak než ve třinácti čtrnácti. Tehdy jeden slyšel hlavně energii, drzost a pocit zakázaného ovoce. S odstupem času už slyším i kontext a důsledky. Byt jsem s nimi nikdy nesnídal, neobědval ani nevečeřel, N.W.A. pro mě pořád zůstávají důležitou kapelou, protože otevřeli témata, která tehdejší Amerika nechtěla slyšet (čert vem to, že si Eazy-E třeba ani nepsal vlastní texty). Když zpětně poslouchám "Fuck Tha Police", pořád v tom slyším vzpouru proti systému, pravdou ale je, že taky vidím, kolik lidí si z celé jejich tvorby odneslo jen fascinaci násilím a gangsterstvím. Podobné je to s s Big Snoopem. To je nyní úplně jiná postava než v devadesátkách. Dělá si co chce, klidně country a je z něj regulérní popkulturní instituce, která prodává cereálie, komentuje olympiádu a objevuje se v bizarních reklamách. To samo o sobě ukazuje, jak moc se hip hop změnil. Chuck D měl pravdu, že rap býval médiem lidí, kteří jinak slyšet nebyli. Jenže dnešní rap už není hlasem okraje společnosti, je regulérní součástí mainstreamu. Samořeumě to neznamená, že by zmizely silné výpovědi, jen se v obrovském množství obsahu hledají mnohem hůř než dřív.

5. Jak se daří Hip Hopu v dnešním hyperkorektním světě? Může vlastně Hip Hop existovat ve své tradiční formě rebelství a nikoho se zároveň nedotknout?

Ne, nemyslím si. Rebelství bez rizika by šlo připodobnit ke dvojitému nealko panáku. Když nepočítáme to úvodní hypeování deejaye, hip hop od začátku vznikal jako reakce proti něčemu. Ať už to byl systém, autorita, společenská pravidla nebo jen nuda. Dnes je ale situace jiná v tom, že každá věta může během pár minut obletět svět. Když PSH vydávali "Repertoár" nebo Supercrooo "Toxic Funk," řešila se hlavně reakce domácí scény. Dnes jeden vytržený úryvek z rozhovoru nebo skladby během pěti minut koluje po sociálních sítích. Na druhou stranu si nemyslím, že by korektnost hip hop zabila. Spíš ho nutí být chytřejší. Provokace sama o sobě už nestačí. Když chceš dnes někoho skutečně zasáhnout, musíš mít za tím nějakou myšlenku. Proto si cením interpretů, kteří umí být kontroverzní, ale zároveň mají obsah. Ať už je to Smack One, James Cole nebo na Slovensku "punker" Fvck_Kvlt, jenž otevírá témata úplně jiným způsobem než většina soudobé rapové produkce.

6. Máš už děti, sledují Hip Hop? Jestli ano, jsou v něčem podobné tobě, když si byl v jejich věku, nebo se nůžky "generačního gapu" definitivně rozevřely a jejich přístup a logika hledání je zcela jiná?

Děti mám, ale na rap jsou zatím malé. Samozřejmě vidím, že vyrůstají v úplně jiném světě, než ve kterém jsme objevovali hudbu my. Moje generace čekala na nové číslo BBaRáku/Teroristu?!, na mixtape od kamaráda, na pořad v rádiu nebo na album, které člověk sháněl týdny, ne-li měsíce. Když jsi se dostal k nové desce předního jména scény, byla to událost. V současnosti mají mladí prakticky všechno okamžitě. Výhoda je obrovská dostupnost. Nevýhoda je, že hudba často proletí kolem stejně rychle, jako přišla. Nemyslím si ale, že by nová generace byla horší. Jen funguje jinak. My jsme vyrůstali v době nedostatku informací, oni vyrůstají v době jejich přebytku. A to zásadně mění způsob, jakým hudbu poslouchají i prožívají. Generační gap je obrovský hlavně v trpělivosti. My jsme album sjížděli dokola, četli booklety a znali hosty i producenty. Momentálně posluchači vůbec neberou v potaz nějaké rozdělení na žánry, používají jen hodnocení "líbí/nelíbí" a skladba navíc často "nežije" jen jako skladba, ale jako meme nebo úryvek k IG story.

7. Český rap se od dob Penerů a Coltchy (Abd52) dost změnil, šlo by říct, že z idealismu nás vyléčili Supercrooo, ale spíš se vyrážel klín klínem. Co český Rap prezentuje dnes? Má vůbec obsah a sdělení, nebo to už je jen destruktivní nihilismus u mladé generace? Chce vůbec současný fanoušek sdělení?

Český rap teď prezentuje úplně všechno a právě to je jeho největší síla i největší problém. Kdysi byla scéna komornější a jeden měl skoro pocit, že všichni sedí u jednoho stolu. Aktuálně je to spíš obchodní centrum, squad, klub, terapeutická místnost i cirkus v jednom. Na česko-slovenské mapě vedle sebe existují interpreti jako Yzomandias, Sheen, Smack One, PTK, 58G, Rest, Michajlov, Gey, Toxxx, Cole, Ektor, Sergei B., Fvck_Kvlt, Spirit, Pil C nebo Gleb a každý představuje úplně jiný svět. Hledat jedno společné poselství dnešního rapu je tedy nemožné. Supercrooo podle mě hlavně rozbili představu, že rap musí být vychovatel národa. Po nich už nebylo povinné mít v každé druhé sloce morální ponaučení. Rap mohl být absurdní, egoistický, vulgární, zábavný i sebestředný, protože žádná učebnice, jež by tvrdila opak, neexistuje. To, jestli chce dnešní fanoušek sdělení, si nejsem jistý. Část určitě ano. Jen ho nehledá stejným způsobem jako generace před dvaceti lety. Někdo hledá texty, někdo atmosféru, někdo emoci, někdo jen ten vibe. Už dávno odzvonilo jednomu proudu, je to x paralelních světů, které vedle sebe existují současně. A pak už záleží jen na tom, do kterých dveří vlezeš...

*   *   * 

Jakub Tichy (Filosofie Rapu) 

Youtube podcaster Filosofie Rapu analyzující dnešní, ale i nedávné dění. Dění, které mladá generace nezná, ale není od něj zas tak časově daleko. Narozdíl od časů, kdy Orion měl dlouhý vlasy, na Sedmičce řádili RTW kru a Mokrášovi jsme se báli podívat do očí. 

1. V úvodu bylo uvedeno několik definic kultury. Newyorský podcaster Troi "Star" Torai označil hip hop za hudební žánr, nikoliv kulturu. Kam bys zařadil hip hop dnes? A byl někdy vůbec kulturou?

Já bych asi řekl, že Hip Hop je jak kultura, tak hudební žánr. V širším slova smyslu je to hudební žánr a většina lidí, která poslouchá rap, podle mě jen konzumuje hudební žánr. Navíc je ten hudební žánr strašně široký a na tom, co ho definuje, by se asi nedalo shodnout. Calin vlastně nerapuje, ale do jisté míry má podobné texty jako dnešní rapeři a prezentuje se podobně jako oni. Naopak mnoho lidí rapuje texty, které z rapu vůbec nevychází, a přesto se s ním kulturně ztotožňují. Řekl bych ale, že stále existuje menší komunita lidí, pro které je to něco víc. Jestli je to kultura? To těžko říct, protože nevím, jestli nás definuje něco kromě nadměrné lásky k tomu umění. Už nenosíme stejný věci, nevim, jestli jsou tam ty společný prvky. Další vrstva by byl rozdíl mezi českým a americkým hiphopem. V US tu kulturu definovalo její napojení na černošskou kulturu, které se sic stále víc vytrácí, ale překvapivě tam pořád je, a taky bych řekl, že je tam pořád celkem velká komunita lidí, který ten rap s tou tématikou útlaku černochů spojujou, a to je to pojítko tý hiphopový kultury tam, ale u nás, pokud mám dobře nastudováno, bylo největší pojítko 5 elementů, který vycházely z nějakýho vzdoru, ale nevím, jestli český milovníky hiphopu spojuje vzdor, a vím, že je nedefinuje praktikování 5 elementů.

2. Zaznamenals kritické komentáře na adresu Gangsta rapu od rapperů Special Ed nebo Grandmaster Caz ? Souhlasíš s jejich pohledem, že to byl nový trend , který ukončil éru politického/uvědomělého rapu?

Souhlasím s tím, že to byl nový trend. Klidně bych i souhlasil, že ukončil éru politického/uvědomělého rapu, ale je důležité říct, že ukončení éry neznamená vymizení ze žánru/kultury. Rap vždycky měl nové vlny, které se staly tím nejzásadnějším na nějaké období, ale kdykoli přijde nová vlna, tak stále existují lidé, kteří se drží tradice předešlé. Každá generace pak považuje za „real hiphop“ ten styl, na kterém vyrostli - to předtím ještě nebylo ono, nebylo to tak dobrý. To potom se oddálilo od „původního správného záměru“. Za mě se to prostě vyvíjí a možná i proto jsem nebyl schopný říct ten spojující prvek dnešní hiphopové kultury. Já cítím určitě hluboké propojení s někým, jako je DJ Pufaz, ale i s někým, jako je Píšu esej, a vlastně je asi to jediné, co nás spojuje, fakt ultimátní láska k rapu, protože každý se držíme kulturních znaků tý éry, ve který jsme vyrostli. Co se týče kritiky gangsta rapu, tak se to ve mně pere. Mám nějakou hranici, jsou věci, co neposlouchám rád. Zároveň vzhledem k tomu, že jsem bílej kluk z Čech, tak si nedovoluju dělat závěry jako zmíněný rapeři o tom, jestli to přineslo dobro, nebo zlo kultuře. Osobně preferuju konceptuálnější a přemýšlivější interprety.

3. Většina z nás vyrůstala v 90. a 00 letech v kultuře Západu, přesto je ale velký rozdíl mezi kulturou "Nového světa" Spojených států bez minulosti a Evropou. Nepůsobí Hip Hop v Evropě, že "vytrhává ze souvislostí lidská díla, odtrhává je od míst, kde byla vytvořena"? Nemám na mysli ani tak vulgarismy a promo násilí, jako spíš jednoduchost rapové lyriky vs. evropská kultura s její komplikovaností, hlubším významem. Jsme přece jenom národ Seiferta, Hrubína a Kundery.

Tenhle konflikt a přerod mezi Evropou a USA přímo u nás na scéně byl vidět. Rapeři devadesátek až dejme tomu po Supercrooo se snažili vzít zahraniční hudbu, ale udělat ji autenticky česky – pak se se Supercrooo začalo být víc oblíbené přebírat styly z USA víc doslovně. Dalo by se říct, že kultura měla silnější znaky v těch začátcích, kdy byla snaha udělat ten rap „po Česku“. Na druhou stranu měla kultura silnější znaky na začátku i v USA - prostě čím je to širší a větší, tím méně společných znaků tam je. Každopádně já osobně vidím krásu v obojím. Osobně mám moc rád hudbu, co má český nádech - ať už jsou to obraty WWW, nebo Laokoon, které pracují někdy s ryze českými příslovími, nebo poslední tvorba Jamese Colea, která zpracovává osobní příběh, který je taky vlastně hodně český. Zároveň by nic z toho nevzniklo bez jasné inspirace v USA a když je někdo mladý schopný velmi rychle převzít momentální zvuk nové vlny v zahraničí, tak taky oceňuju tu vášeň pro progres. Asi každý musí najít vlastní hranici, kdy to českému umělci věří, a kdy už to působí příliš hraně.

4. S předešlou otázkou souvisí téma explicitní prezentace a oslava násilí, drog a toxického mužství (absence otcovského archetypu) v Rapu. Rapper Chuck D v 90. letech označil Hip Hop za "CNN" černé Ameriky, ale dnes, po tolika dekádách, to už asi neplatí a z  "informace" o černé minoritě se už stala jen čistá glorifikace negativního životního stylu. Jak slyšíš dnes kapely N.W.A nebo Snoop Dogg ad.?

Já bych právě řekl, že rap stále do velké míry ten aspekt informování má. Já jsem se narodil roku 2000 a 90s rap jsem začal poslouchat až poměrně pozdě. Přesto jsem se začal hodně zajímat o rasismus a o politickou situaci v USA díky rapu. Dnes už můžu říct, že album To Pimp a Butterfly od Kendricka Lamara mělo opravdu obrovský dopad na můj život a bez něj bych nebyl tam, kde jsem, takže jestli informovalo v roce 2015 bílého kluka v Čechách, tak věřím, že informovalo i ty, kterým bylo adresováno více. Každý rok vyjde v USA několik zásadních politických desek - samozřejmě mnoho z nich není tak obrovských, aby se to dalo nazvat CNN, ale pokud to člověka zajímá, tak to najde. Já asi vyrostl na tom, že mainstream pro mě není tak zásadní. Jasně, N.W.A a Snoop určitě změnili mainstream rapu a určitě už dnes není informování o černošské situaci téma číslo jedna a oni na to mají vliv, ale zároveň mi to osobně nevadí. Mám rád rap i pro jeho pestrost, a tak dokud jsem schopný si ten „conscious“ rap najít, tak jsem spokojen a rád si poslechnu i tvrdší věc s tím, že vím, že to je do jisté míry přehánění pro coolness.

5. Jak se daří Hip Hopu v dnešním hyperkorektním světě? Může vlastně Hip Hop existovat ve své tradiční formě rebelství a nikoho se zároveň nedotknout?

Já vlastně přemýšlím nad pojmem hyperkorektní svět. Respektive bych řekl, že hyperkorektnost je nějakej pojem, kterej už v sobě skrývá politickou agendu. Ten pojem implikuje, že v dnešní době je nějak teda rebelství omezováno víc, než bylo v minulosti, což za mě absolutně není. Hiphop v USA ani v Čechách vůbec korektní není, určitě spoustu lidí může štvát, ale daří se mu velmi dobře. Jsou rapeři, kteří přináší kontroverzní myšlenky. Vlastně mi přijde, že je víc nekorektní než kdy dřív. Navíc je důležitý říct, že omezovaný se cítí obě strany politického spektra. Pravičáci jsou hrozně smutný, když urazí pár lidí tím, že řeknou n-word, ale ve finále, pokud nehajlujou, tak si můžou říkat, co chtěj, a to, že přijdou o fanoušky, by je nemělo překvapit, protože o ně by přišli i v 90kách, možná i o víc. Vince Staples udělá track Norf Norf a uražená bílá máma udělá video, kde brečí a čte ten „nekorektní text“ - většina lidí se jí vysmála. Vince Staples dnes dělá klipy, kde se vystřílí celá kavárna nebo přemaluje a prostřílí americká vlajka. Víc kontroverzní v USA skoro být nemůžeš - přijde o nějakej kšeft? Vzhledem k tomu, že není nějak mainstream, tak asi ne, ale zároveň bych se v současný situaci v USA určitě víc bál prostřílet jako černoch vlajku než říct n-word jako běloch. JPEGMAFIA vysamploval do tracku zastřelení policisty a zvuky, jak policista umírá - já to nedokážu poslouchat, ale fanoušky tím za mě moc neztratil. Podobně když v Čechách udělá Řezník videoklip o polejvání bezďáků kyselinou, tak se jeho fanoušci akorát zasmějou debilní reportáži v televizi, která mu vlastně udělá promo. Smack řekne, že by měli Zemana odpojit z přístrojů a poslat ho dožít někam na východ, a s pár výměnami slov to zarapuje na Andělech sponzorovanejch Coca-Colou. Dnešní doba není hyperkorektní a rap je minimálně tak kontroverzní, jako byl vždy, a je navíc o mnoho populárnější.

6. Český rap se od dob Penerů a Coltchy (Abd52) dost změnil, šlo by říct, že z idealismu nás vyléčili Supercrooo, ale spíš se vyrážel klín klínem. Co český Rap prezentuje dnes? Má vůbec obsah a sdělení, nebo to už je jen destruktivní nihilismus u mladé generace? Chce vůbec současný fanoušek sdělení?

Myslím si, že mainstream českého rapu je hodně o mluvení o sobě, takže sic neprezentuje jasnou společnou message, ale každý interpret něco předává. Na jednu stranu je vždy důležité prezentovat se nějak „frajersky“, na druhou stranu kdo v tom message o osobním životním příběhu hledá, ten tam ty věci alespoň nějak najde - i když i já bych řekl, že u mnohých málo. Zároveň bych rád vypíchl hnutí slovenského „punk“ undergroundu, který je dost velký na to, aby se tím vícero z nich živilo, a ti předávaj message jasnou – možná je to nejpolitičtější, co CZ/SK rap kdy byl. Fvck Kvlt loni udělal desku Mrtvá revolúcia propojenou s politickým manifestem – kdo to kdy u nás viděl? A ta deska je tak geniální, že se přistihuju, jak ji pravidelně ve svých hlubokých konverzacích cituju. Kdo hledá, ten najde spoustu raperů, co mají co říct, ale ano, jednotná message už v hiphopu není, a to asi už ani v zahraničí.