Příroda a zvířata v literatuře
The Birds of New Guinea and the Adjacent Papuan Islands" by John Gould (1875-1888)
související: Kult mládí a kultura mladých v literatuře
"Pořád jsem vzpomínal na zajíce, kterého sedláci v kruhovém honu chytnou do rukou. Pustí ho, aby ho mohli zastřelit v běhu, jak káže myslivecká čest. Je v těch několika okamžicích před smrtí zajíc svobodný? Vidí slunce? Myslí na svůj pelíšek? Na vonící jetelisko? Ne, neviděl jsem kolem sebe lidi, jen zajíce, pádící s větrem o závod."
Egon Hostovský "Úkryt" (Melantrich, 1946), s. 71
✻ ✻ ✻
"Začalo hustě, tiše sněžit. Bílé vločky se zvolna kladly na holé větve dubů, jilmů a buků, na pláty vysokých smrků, na větve borovic a jedlí, zakryly pole i louky, usadily se na mechu a kamenech potůčků, potáhly bílým příkrovem mohyly pramenů a žlaby sprch, snášely se do vody a všude, všude zvěstovaly: odešel hospodář, opustil vás přítel! Vás, pole, louky a lesy, hlavně však vás, vody a prameny, a já, sníh, také část vody, mám smutný úkol vám to oznámit.
Nehnutě stály stromy, oněměl les, ztichla pole, jen voda prýštila ze země a šuměla — tentokrát žalem po člověku, který jí rozuměl. Kdo přijde se s ní radit? Kdo pochopí? Nejvíce žaloval Priessnitzův pramen, ten nejdůvěrnější, nejmilovanější. Les se pojednou rozšuměl a odpovídal: neboj se, přijde! Voda sdělila tajemství člověku, který je smrtelný, ten zemřel — lidstvo však neumírá. Tím, že voda svěřila své tajemství člověku, prozradila je lidstvu..."
"Prameny živé vody" Miloš Kočka (1987), s. 346
✻ ✻ ✻
"Přicházely ženy, které v přítmí kostela, přepadaného pohanskou radostí jara,
nesly své obavy a naděje."
Viktor Dyk "Krysař a jiné prózy", povídka "Deštivý den" (1957)
edice Světová četba, sv. 135
✻ ✻ ✻
"Nemluvím o dítěti, mluvím o dospělém. Když nám vlétne na verandu motýl, chceme ho chytit. Typická reakce zkaženosti. Trvá řadu let, než člověk pochopí, že ho má nechat poletovat."
"Kůň mne vidí tři a půl metru vysokého. Kočka vidí všechno modře. Včela tečkovaně. Pointilistický skoton od Seurata. Žížala vnímá svět jako nexus nitek. Jak vidí svět člověk?"
Ivan Diviš "Teorie spolehlivosti"
✻ ✻ ✻
"Co Blbnete? Družice není zázrak, ale pavouk, žížala i docela obyčejný osel!!! "
"Události" Jan Hanč (1948, 1995)
✻ ✻ ✻
"Každá šelma má svůj čas a místo zrození."
Skleněné peklo" Thomas N. Scortia, Frank M. Robinson (1974)
✻ ✻ ✻
"Na celém světě neexistuje u pozemských šelem žádné šílenství,
které by nebylo nekonečně překonáváno šílenstvím lidí."
Herman Melville "Bílá velryba"
✻ ✻ ✻
"Myslím si, že býčí zápasy jsou podívaná pro muže, kteří nejsou příliš stateční, ale rádi by byli"
John Steinbeck, Zima úzkosti, s. 331
✻ ✻ ✻
"V noci jsem nemohl spát, díval jsem se z kuchyně na Prahu a viděl jakousi velikou můru, jak celé dlouhé minuty kroužila kolem bílého terče pouliční lucerny, kterou máme přímo pod oknem - pořád a pořád - Nekonečná rotace kolem malého nočního slunce. Tak můra kolem světla
-a neví proč, tak Země a všechno živé na ní kolem Slunce
-a neví proč, my všichni s ní v těch kruzích, kruzích, kruzích
-a nikdo neví proč, neví proč, neví proč... Smysl je mimo naše vědomí i podvědomí, smysl je, ale ne pro nás... Jak to, že ne pro nás, když jsme v něm, když jsme mu podrobeni, když jsme - vyloučeni z jeho poznání - v něm zahrnuti? Imanentní smyslu je i to, že nám zůstává skryt. Že smrt byla před životem? Ale byla smrt před životem táž, jaká bude po něm? Ano, spíš uvěřím všem rabínským a biblickým bajkám, spíš všemu, než tomu, že to všechno nemá smysl, žádný smysl."
(zápis 23. září 1975)
Zdroj: Jan Zábrana "Celý život 1", s. 424-425
✻ ✻ ✻
Starý kameník
Kameny, které se svažovaly do moře po tisíce let,
vyšplhaly na útes a zůstaly nehybně navrstveny ve zdech domu; uragán
si může vydávit plíce, ale kameny se nepohnou,
setrvávají na svých místech; vzpomínají na nekonečné
úklady věčně se zmítající vody a na slizké skrýše
podle břehu; nikdy se už nevydají nazpět
k přílivům a snům, do zástupů vln
a nezadržitelných vírů, ale stojí pevně na výšině –
už v koncích? Ano, ale nezdolány.
Mám mnoho společného s těmito dávnými balvany.
"Básně z Jestřábí věže" Robinson Jeffers, přel. Kamil Bednář (1964)
✻ ✻ ✻
"Zebry mi připadaly docela klidné. Možná to svědčilo o tom, že jsou opravdové."
"Nad úpatím kopců se vznášelo velké ptačí hejno, kroužilo tam a obracelo se v podivuhodné jednotě."
"Zpěv drozda" Walter Tevis (1980), přel. Miroslav Jindra
✻ ✻ ✻
"Někdy zastavil, aby dal přejít losu, jenž měl špatný vítr, tomu zvědavému obru a králi těchto lesů. Ale zastavil i před medvídkem mývalem nebo před dikobrazem, zvláště tehdy, když volní boží tvorové byli v noci oslněni snopem prudkého světa. Silný syn člověkův si vážil síly v přírodě, neboť co živého přečkalo chlad, jenž jakoby padal z mrazivého vesmíru, to bylo hodnu velké úcty. Obdivuje-li síla sílu, vzniká kladný proud ducha. Vše ostatní tvoří unylé milosrdenství nebo rodí neupřímnou pokoru."
Zdeněk Němeček "Tvrdá země" (1954)
✻ ✻ ✻
"Když oči zvířete pozorují člověka, jsou pozorná a ostražitá. Je dobře možné, že se totéž zvíře stejně podívá i na zvíře jiného druhu. Nevyhrazuje si pro člověka zvláštní pohled. Avšak žádný jiný druh, kromě člověka, nepocítí v pohledu zvířete důvěrnou blízkost. Jiná zvířata ten pohled zadržuje a zastavuje. Člověk pohled vrací, a tím si uvědomuje sám sebe. Zvíře jej zkoumá přes úzkou propast neporozumění. To proto může člověk zvíře zaskočit. Nicméně i zvíře – byť třeba ochočené – může zaskočit člověka. I člověk hledí přes podobnou, i když ne identickou propast neporozumění. [...]
Vesničan si oblíbí svého vepře a rád nasolí jeho maso. Klíčové a pro obyvatele měst tak těžko pochopitelné je, že obě části této věty jsou spojeny spojkou a, nikoli ale. Během posledních dvou staletí se zvířata postupně vytratila. Dnes žijeme bez nich. Ale není tu jedna oblast, kde zvířata nemizí, nýbrž neustále se množí? Nikdy dřív nežilo na světě tolik zvířecích "miláčků", kolik jich dnes nalezneme ve městech nejbohatších zemí. [...]
Zvířata v duši nebyla rozprášena, nýbrž kooptována do jiných kategorií (takže kategorie zvíře ztratila svůj ústřední význam), a to především do rodiny a do podívané. Sovičky a žirafy jsou pomocí fotoaparátu polapeny v oblasti, která je sice pro objektiv dokonale viditelná, avšak divák do ní nikdy nevstoupí. Všechna zvířata se jeví jako ryby, které pozorujeme přes skleněnou stěnu akvária.
V doprovodné ideologii hrají zvířata vždy roli toho, jenž je pozorován. Skutečnost, že ona také mohou pozorovat nás, ztratila veškerý význam."
"Proč se dívat na zvířata?" John Berger (1977), překl. Martin Pokorný, vyšlo v knize "O pohledu" John Berger (Fra, 2009)
✻ ✻ ✻
"Před námi se otvíral výhled na volnou řeku a za našimi zády se zas uzavíral, jako by prales nenuceně řeku překročil, aby nám zahradil zpáteční cestu. Pronikali jsme stále hlouběji do srdce temnoty. Putovali jsme prehistorickou zemí, jež měla vzhled neznámé planety. Mohli jsme si představovat, že jsme první lidé uvazující se v držení prokletého dědictví, kterého lze nabýt jenom za cenu hluboké úzkosti a mimořádné námahy. Jakmile jsme ale klopotně obepluli jeden zákrut na řece, zahlédli jsme pojednou rákosové zdi, špičaté střechy pokryté trávou, a uvítal nás výbuch pokřiku, vír černých údů, spousta tleskajících rukou a dupajících nohou - vše pod těžkým a nehybným příkrovem listí splývajícího k zemi. Prehistorický člověk nás proklínal, modlil se k nám, vítal nás - kdo ví, co vlastně?
Postrádali jsme možnost pochopit to, co nás obklopovalo, klouzali jsme kolem toho jako přízraky nevycházející z údivu a v skrytu duše pociťující zděšení - takové, jaké cítí zdraví lidé, jsou-li svědky nadšeného výlevu citů někde v blázinci. Nic jsme pochopit nemohli, poněvadž jsme už byli příliš vzdáleni a na nic jsme se už nepamatovali, neboť jsme putovali nocí prvopočátečních staletí, těch staletí, která minula a zanechala po sobě sotva nějakou stopu - a žádné vzpomínky."
"Srdce temnoty" Joseph Conrad (1899, česky 1980)
✻ ✻ ✻
"Odešel jsem do lesů, protože jsem chtěl žít uvědoměle, postavit se čelem k základním skutečnostem života, a vyzkoumat, zda bych se mohl naučit to, čemu mě život má učit, a ne abych teprve až budu umírat, seznal, že jsem vůbec nežil. Nechtěl jsem prožívat něco, co není život – vždyť žít je tak nádherné! A také jsem nechtěl trpně se odevzdávat osudu, ledaže by to bylo naprosto nezbytné. Chtěl jsem se co nejhlouběji ponořit do života, vysát jej až k samé jeho dřeni"
"Walden aneb Život v lesích" Henry David Thoreau (1854, česky 1991) přeložil Josef Schwarz
