* fitra - knihovna *

  foto: Vincent van Gogh "Siesta" (1890) Ostatní posty v kategorii "Téma v literatuře" "Umění stejně jako láska a přátelství neexistuje v člověku, ale mezi lidmi." Ernesto Sabato "Spisovatel a jeho přízraky" (1963) ✻ ✻ ✻ "Sexualita bez lásky časem unaví veselé podvodníky." Lawrence Ferlinghetti ✻ ✻ ✻ "Přesto v ní vzniklo tušení, že je možné tohoto muže milovat; zdál se jí takový, jaká byla podle jejího mínění moderní hudba, zcela neuspokojující, ale plná vzrušující jinakosti." "Pravá pospolitost je působení vnitřního zákona, a nejhlubší, nejprostší, nejdokonalejší a první je zákon lásky. Nikoli lásky, jak už o tom byla zmínka, v nízkém, smyslném smyslu; neboť majetnictví těla je vynález mamonářů a toliko rozlučuje a odsmyslňuje. A nelze přirozeně také milovat každého. Ale je možné mít v úctě charakter jednoho každého, pokud za čím spěje jako opravdový člověk za nejpřísnější vlastní odpovědností. Tak se spolu ve jménu lásk...

  foto: Holandský malíř "Děti moře" (1872), wikipedia Ostatní posty v kategorii "Téma v literatuře" "Děti nikdy příliš nedbaly na rady starších, zato ale nikdy neopomenuly napodobovat jejich chyby. Musí to dělat – jiné vzory nemají."  James Baldwin "Žádné jméno v této ulici", esej "Pátá avenue: dopis z Harlemu (1961)  ✻ ✻ ✻ "Podle mého názoru člověk může jen stěží napsat něco hlubokého, co by nebylo zjevně či skrytě spojeno s dětstvím." Ernesto Sabato "Spisovatel a jeho přízraky" (1963) ✻ ✻ ✻ "...není v široširém světě opuštěnější siroty nad dítě, které žijící otec zavrhl a nemá rád.“ Charles Dickens "Dombey a syn" Věta z Dickensova dopisu napsaného v dubnu 1846 příteli a životopisci Forsterovi, když se chystal k psaní Dombey a syn: „Měli bychom si sakramentsky bedlivě všímat toho, co pášeme na dětech." Aloys Skoumal, doslov k "Dombey a syn" Charles Dickens (1964) ✻ ✻ ✻ "Dítěti je možno...

  The Birds of New Guinea and the Adjacent Papuan Islands" by John Gould (1875-1888) Ostatní posty v kategorii "Téma v literatuře" "Pořád jsem vzpomínal na zajíce, kterého sedláci v kruhovém honu chytnou do rukou. Pustí ho, aby ho mohli zastřelit v běhu, jak káže myslivecká čest. Je v těch několika okamžicích před smrtí zajíc svobodný? Vidí slunce? Myslí na svůj pelíšek? Na vonící jetelisko? Ne, neviděl jsem kolem sebe lidi, jen zajíce, pádící s větrem o závod."  Egon Hostovský "Úkryt" (Melantrich, 1946), s. 71 ✻ ✻ ✻ "Dospěl jsem v životě velmi brzy k tomu, že jsem cítil nechuť k výkonům cvičených zvířat v cirku a na jevišti. Zvědavost to byla, jež mne připravila o potěšení dívat se na výkony zvířat, neboť mne nutila hledat za těmi výkony způsob, jak se jim zvířata učí. A co jsem našel na rubu té zábavné podívané, za leskem mistrovských kousků, nebylo hezké. Byly to ukrutnosti tak hrozné, že snad není člověka, který, poznav je jednou, mohl by se ...

  foto: Dorothea Sharp (1874-1955), Na vrcholu útesu (The Cliff Top), 1920 Ostatní posty v kategorii "Téma v literatuře" "Tato nedůvěra, že mladý člověk „není zcela spolehlivý“, prostupovala tehdy všechny vrstvy. Můj otec by byl nikdy do svého obchodu nepřijal mladého člověka, a kdo měl tu smůlu, že vypadal obzvlášť mladě, musel všude čelit nedůvěře. Tak se stávalo to, co je dnes téměř nepochopitelné, že mládí bylo pro každou kariéru překážkou, kdežto vyšší věk předností. Zatímco v naší dnešní, zcela změněné době čtyřicetiletí dělají vše, aby vypadali jako třicetiletí a šedesátiletí jako čtyřicetiletí, zatímco dnes se mladost, energie, výkonnost a sebedůvěra se podporují a doporučují, v onom věku jistoty se musel každý, kdo chtěl kupředu, maskovat všemi možnými způsoby, aby vypadal starší. Noviny doporučovaly prostředky, jak urychlit růst vousů, čtyřiadvacetiletí nebo pětadvacetiletí lékaři, kteří právě absolvovali studium medicíny, nosili mohutné plnovousy a nasazovali ...