Socialistický realismus #2: Bohumil Čížek, Vladimír Pleiner, Jiří Mádlo, Eduard Světlík, František Bílek, František Čihák, Jan Čumpelík, Jiří Kroha, Josef Kopřiva, Josef Kousal, Václav Matas

 

Slapská přehrada (1958)

František Bílek (1872-1941)
Sochař, řezbář, kreslíř, grafik, architekt a keramik.
V letech 1888 – 1890 byl žákem pražské akademie umění u profesora Pirnera. V roce 1891 vstoupil v Paříži k profesoru Injabertovi  a v letech 1891 – 1892 se učil sochařství na akademii Colarossi. V Paříži mu byl rádcem Hynais a sl. Braunerová. V roce 1902 pobýval v Itálii. Pak trvale přesídlil do Prahy, byl ve styku s Juliem Zeyerem a od roku 1900 s Otokarem Březinou, jehož básnické dílo s výtvarnickým názvem „Stavitelé chrámů“ ho velmi zaujalo a oba se spojili k práci. Byl sochař mystik, náboženský blouznivec, ve svém tvoření byl ovládán vidinami, alegoriemi, symboly věcí nadpozemských. Vydal několik grafických publikací, mnoho drobných dřevorytů, grafických portrétů ex libris aj. I v grafice nepropagoval krásu, ale ideu. Hovořil v symbolech o duchovních věcech člověka. Účastnil se mnoha výstav jak s grafickými, tak keramickými pracemi. (Tomanův slovník)

Stavba Oravské přehrady (1952)

Oravská přehrada (1954)

Eduard Světlík (1903-1970)

Vystudoval učitelský ústav v Kroměříži. Učil na obecných školách v Trávníku a Šelešovicích a na měšťanských školách v Hulíně a v Kroměříži. Od roku 1936 navštěvoval jako žák profesora Otakara Nejedlého Akademii výtvarných umění v Praze. Namaloval několik obrazů pro Spořitelnu města Kroměříž (Dvůr ve starém pivovaře, Domy na Riegrově náměstí, Husovo náměstí, Hulínská silnice). V polovině třicátých let dvacátého století si podle návrhu architekta Josefa Poláška postavil vilu v Březinově ulici v Kroměříži. V roce 1939 uspořádal v Kroměříži zajímavou výstavu na téma "Mizející a rostoucí Kroměříž". Maloval hlavně krajiny (jeho inspirací byla vodní díla a Beskydy), ale také figurální kompozice a zátiší. (Tomanův slovník)

50. léta

Bohumil Čížek (1913-1989)

malíř, kreslíř, grafik, ilustrátor, studia na ČVUT v Praze u prof. Blažíčka, Boudy a Pokorného, člen ČFVU, poprvé vystavoval s Nesdruženými v roce 1936 v Mánesu, vystavoval i ve sdružení Aleš a v Topičově saloně v Praze, obdržel cenu České akademie věd a umění 1941, nejprve se zabýval figurálními motivy, později krajinomalbou, velkou část jeho tvorby tvoří grafické listy, významný malíř městského života a figuralista. (Tomanův slovník)

František Čihák (1907 - 1964)

malíř a grafik, vyučil technice a tisku litografie. Poté studoval v letech 1935–1945 na pražské AVU u profesora Vratislava Nechleby. Ve své výtvarné tvorbě se soustředil zejména na figurální kompozice, městské scenérie a krajinomalbu. Jeho častým námětem v grafice bylo rodné město Praha.

Výstava dějin revolučních bojů (Melantrich, 1949)

Dělník (1949)

Únor 1948 (1950)

Jan Čumpelík (1895-1965)

český malíř, představitel socialistického realismu. Před první světovou válkou se vyučil v Zemské řemeslnické škole v Mladé Boleslavi a byl krátce zaměstnán ve firmě F. Sklenáře v Přerově jako malíř divadelních dekorací a interiérů. Od roku 1915 byl žákem prof. Emanuela Dítěte na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. Školu ukončil v roce 1920. V letech 1920–1924 studoval malbu na Akademii výtvarných umění v Praze u prof. Vratislava Nechleby. Za první republiky se stal vyhledávaným tvůrcem portrétů politické smetánky.[3] Obdržel cenu Josefa Mánesa a roku 1927 Katzovo cestovní stipendium do Paříže. Podnikl také cesty do Holandska, Německa a SSSR. Po druhé světové válce se přiklonil k socialistickému realismu a dal se zcela do služeb komunistického režimu. V Armádním výtvarném studiu, které spoluzaložil s J. Schořem a A. Čermákovou roku 1953 a stal se jeho uměleckým vedoucím, maloval obří plátna s dělnickou a rolnickou tematikou. (wikipedia)

Jiří Kroha (1893-1974) 

český architekt, malíř, sochař, scénograf a designér, pedagog, představitel české moderní meziválečné architektury a designu.

Jiří Mádlo (1934-2008)

Studoval malbu na AVU u prof. Rady a Silovského. V r. 1992 vedl seminář dějin umění na Teologické fakultě Československé církve husitské. Je členem výboru pražských malířů Unie, později Syndikátu českých výtvarných umělců. Vychází z požitků reálného života umocněných fantazií, uplatňuje přitom koloristické nadání a kresebnou zkušenost grafika. V grafice pak vytvořil řadu tematických cyklů, např. Měsíce, Stromy atd. V malbě se věnuje portrétům, okrajově zátiší a městským motivům. (Tomanův slovník)

Josef Kopřiva (1905-?)

český malíř, učil se u malíře Boháče. Maluje krajiny, pražské motivy i podobizny. Z cesty po Itálii si přivezl motivy Benátek: chrám sv. Marka, dóžecí palác, ostrov sv. Jiří, laguny s gondolami a další.

Josef Kousal (1905-1984)

Studoval na AVU u prof. Loukoty a Švabinského, kde byl prvním absolventem – malířem jeho speciálky. Od roku 1939 byl profesorem na Škole umění ve Zlíně, pak byl pedagogem na SUPŠ v Uherském Hradišti. Byl členem Bloku moravských umělců v Brně a členem SČVU. (Výtvarné centrum Chagall)

Karel Hofman (1906-1998)

Vyučil se malířem porcelánu v Jaroňkově dílně v Rožnově pod Radhoštěm. V letech 1926-1933 studoval na pražské Akademii výtvarných umění u profesorů Jakuba Obrovského a Otakara Nejedlého. V letech 1933-1935 získal dvakrát po sobě stipendium italské vlády, které mu umožnilo rozšířit studia na Škole krásných umění v Římě. Po návratu do vlasti se věnoval pedagogické činnosti, nejdříve na Baťově škole umění ve Zlíně a po válce na Střední uměleckoprůmyslové škole v Uherském Hradišti. Koncem 50. let přesídlil na Soláň (Velké Karlovice) a soustředil se výhradně na vlastní tvorbu. Věnoval se krajinomalbě, portrétní a ojediněle grafické tvorbě (cyklus 12 barevných litografií), vytvořil též několik monumentálních fresek. Uskutečnil desítky výstav u nás i v zahraničí. Měl mimořádně čilé kontakty především s italským uměleckým prostředím (výstavy v Římě, Bologni, Benátkách, Florencii, realizace monumentální fresky v Taipaně). V roce 1985 byl jmenován národním umělcem.

návrh mozaiky pro nádraží Klatovy (1959)

Václav Matas (1913–1967)

český malíř a ilustrátor. V letech 1938–1940 studoval na pražské Akademii výtvarných umění v ateliérech profesorů Jakuba Obrovského a Vratislava Nechleby a dále soukromě u Kalmana Kemény v Plzni. Tvořil jak komorní díla, tak pro architekturu či jako ilustrátor knih. V 50. letech 20. století vystavoval na kolektivních výstavách v Praze. Jeho dílo se nachází například ve výpravní budově klatovského nádraží. V duchu socialistického realismu zde vytvořil dlouhé sgrafito zobrazující život v regionu

Povoz na cestě (1942)

Košíře (1945)

Vladimír Pleiner (1891-1952) 

architekt, malíř a ilustrátor. V roce 1911 dokončil studium na rakovnické reálce a následně odešel na zahradnické učiliště do lichtensteinské Lednice, kde plánoval kariéru zahradního architekta. Jeho životní příběh byl však zásadně ovlivněn první světovou válkou. V létě roku 1914 byl mobilizován a odvelen na ruskou frontu. Roku 1915 přešel do ruského zajetí a prošel celým Ruskem až na tichomořské pobřeží. Po skončení vojenské kariéry v letech 1927 až 1930 se stal žákem Akademie výtvarných umění v Praze na speciální škole profesora Nejedlého. Vladimír Pleiner debutoval jako malíř ve svých čtyřiceti letech a během své dvacetileté umělecké kariéry uspořádal devět samostatných výstav. Vytvářel zejména krajiny, ve kterých se odrážel jeho hluboký vztah k přírodě. (Tomanův slovník)

zdroj: "Československý socialistický realismus 1948-1958" Tereza Petišková (Gallery, 2002)