"Čím vyšší byly domy, tím menší byli lidé" Zdeněk Němeček (1932)
foto: Scott Gillis "Metropolis" (2013)
"Čím vyšší byly domy, tím menší byli lidé. Na ulicích tísnily se jich tisíce, takže člověka nebylo vidět. Člověk zahynul. Začal žít teprve v násobcích, jakmile za ním vzrostla řada nul, měnil se v dav, získávaje úcty statisíců. V boji o štěstí na něj lehl zástup. [...] Věže domů se slily v jednu mohutnou horu, jejíž olověné šedé rysy se ztrácely v oblacích. S mostu to byl fantastický pohled, který pokořil užaslé oko člověkovo. [...] Odešlo všecko. Nikdy nevstoupíš dvakráté do téže řeky, nikdy neuvidíš dvakráté téhož Nového Yorku.
V této části začal vertikální život. Klubka lidských těl letěla zdvižemi do práce, zdvižemi z práce. Davově se pracovalo, davově myslelo, továrně se vyrábělo nad hřbitovy řemesel. Továrny na jídlo, které dosud jmenovali jídelnami, nasycovaly hřmotné davy kolem dvanácté; továrny na bydlení počaly požírati malé, útulné domy sídelních čtvrtí, pročež rodinný život dosud utíkal daleko za obvod Města, aby se skryl alespoň tam v malých domcích. Ale všude jej pronásledoval neklid nového života; jako jeho symbol vtrhl do domků ironický plynový krb. [...]
Celé město bylo tajemným skladem lidských tužeb a vášní, a přece bylo divoce zdravé... Rostlo a rostlo. Co rok se na jeho březích vylodil skoro milion přistěhovalců, z nichž část se v jeho ulicích zachytila na hřeb, kde prý mohlo viseti dosud neviditelné štěstí. Na všem, věru, na všem visela vlajka se čtyřicetiosmi hvězdami a na každé desáté ulici čekala imigrantské dítě výstavná škola, která je měla zařadit do nového pořádku věcí, naučit je hláskovat A-m-e-r-i-c-a a zapomenout na starou vlast. Stroj pracoval těžce a namáhavě, se strašnou silou, přece však houževnatě a pravidelně. Z něhož vycházel nového národa nově ražený člověk."
zdroj: Zdeněk Němeček "New York - zamlženo" (1932)
související:
Egon Hostovský "Sedmkrát v hlavní úloze" (1942)
