Richard Sennett o nové střední třídě bez kultury, narcismu, zlu/dobru, vztahu člověka k práci/společnosti a Billu Gatesovi

 

foto: Richard Sennett "The Fall of Public Man" (Knopf, 1977)

Richard Sennett (*1943) @wikipedia

český článek @ Koroze (nejen) manažerského charakteru (Alena Breuerová, 5.9.2011)

"Korózia charakteru" Richard Sennett (2021, Hronka), slovensky @Databáze knih

*  *  *  *  *  *  *  *  *    

„Jaké zlo budete tolerovat záleží na tom, po jakém dobru toužíte.“

"Which evil you tolerate depends on what good you pursue." *

"The Corrosion of Character: The Personal Consequences Of Work In the New Capitalism" (1998)

*  *  *  *  *  *  *  *  *     

"Nová střední třída je třídou bez vlastní kultury. Výjimečnost jejího postavení spočívá především ve zkušenosti možnosti, ale i nutnosti vytváření sebe sama.... "Spása nebo zatracení, zkušenost smyslu existence nebo upadnutí v nebytí závisí na způsobu života, který si jedinec zvolí. Absenci kultury, absenci tradice, a absenci vlastní tradice, která se připisuje střední třídě, a tedy jakousi podobu vrozeného vykořenění a nedostatku čehokoli, co by ji ukotvilo v sociálním prostoru, využila tato střední třída ve vlastním dobře pojatém zájmu. Absence kultury, tradice a historie byla nakonec přejmenována na zkušenost svobody od determinace spojené s přejímáním či dědictvím způsobu života."

"Pro novou střední třídu jakožto třídu bez vlastní kultury byla práce hlavní surovinou identity. Stylizování vlastní profesní aktivity, tedy nejen provádění toho, co se obvykle dělá, ale dodatečně ještě divadelního "představení", bylo pro ni od počátku jako by součástí, a pro někoho dokonce podstatou práce."

"Vnější skutečnost není tvořena strnulými a neměnnými strukturami, a tak se problematizuje.
Změny, k nimž dochází v kultuře individualismu vedou k erozi vnější skutečnosti. Jednotlivec je pohlcen sám sebou a hledá "opravdové jáství", v čemž se projevuje jeho narcistní povaha, pro niž Jiný existuje jen jako zrcadlo."

"Pro moderní Jáství, které se vytváří kolem zkoumání vlastních pocitů,
se stává cílem hledání nikoli zkušenosti, ale Zkušenost." 

"Pohlcování člověka sebou samým, jež je zbaveno metafyzické perspektivy, nabývá patologických forem. [...] Vyhýbání se vlastnímu vnitřnímu světu tedy vede přímo k vyhýbání se zkušenosti vnějšího světa. Slabý kontakt s vlastním vnitřním světem se totiž převádí na slabý, možno říci asketický, kontakt se světem vnějším. Tomu nepřejí ani jiné rysy narcistní osobnosti - teatrálnost chování a neautentičnost neutralizovaná pomocí ironického odstupu k sobě samému. Vyhýbání se jak vnitřnímu, tak vnějšímu světu rodí nakonec zkušenost prázdnoty a neplodnosti. Uspokojení hladu po zkušenosti se stává pro narcistní osobnost obsesí."

zdroj: 

Richard Sennett "The Fall of Public Man" (1977), citováno v "Kultura individualismu" Małgorzata Jacyno (2012, Sociologické nakladatelství), originál "Kultura indywidualizmu" (2007)

*  *  *  *  *  *  *  *  *     

"´Nic dlouhodobého´, to je princip, kterým naleptává důvěru, loajalitu a vzájemnou vazbu, nicméně v současné době pracovní místo vzniká mávnutím kouzelné hůlky developera, poté prosperuje a začíná upadat dříve, než uplyne jedna generace. V těchto společnostech nechybí pospolitost a sousedství, ale nikdo se nestává dlouhodobým svědkem života druhého člověka...[...] za takovýchto okolností jsou pomíjivé formy spolčování pro lidi mnohem užitečnější než dlouhodobé konexe."

"Rutina může klást požadavky, ale dokáže také ochraňovat; rutina může rozkládat práci, ale dokáže také skládat život." 

zdroj:  

"The Corrosion of Character: The Personal Consequences Of Work In the New Capitalism" (1998), citováno v  "Individualizovaná společnost" Zygmunt Bauman (2004, Mladá fronta), originál "The Individualized Society" (2001)

 

*  *  *  *  *  *  *  *  *     

"Aktivitou, která chrání jednoho člověka před druhým, aby jim zároveň umožňovala užít si vzájemné společnosti. Podstatou zdvořilosti je „maska“, již si nasazujeme na tvář. Maska umožňuje čistou sociabilitu nezávislou na okolnostech moci, neklidu a privátních pocitech těch, kteří ji nosí. Účelem zdvořilosti je ochránit ty druhé, aby námi nebyli příliš přetíženi. O tento cíl samozřejmě usilujeme v naději, že bude opětován. Chránit před přílišným přetížením ty druhé dobrovolným zřeknutím se narušování jejich způsobů, má samozřejmě smysl, pokud můžeme podobnou shovívavost a sebeovládání od druhých očekávat i my. Zdvořilost, stejně jako jazyk, nemůže být „privátní“. Než se zdvořilost stane individuálně zvládnutým a privátně praktikovaným uměním, musí se dříve stát součástí sociálního prostředí. Jestliže se mají obyvatelé města tomuto poměrně obtížnému umění zdvořilosti naučit, musí se toto prostředí stát „občanským“."

"Představy o společné solidaritě se falšují, aby měli lidé možnost vyhýbat se vzájemným kontaktům... Aktem vůle, anebo lží, jestli chcete, mýtus o solidaritě komunity těmto moderním lidem umožňuje, aby se mohli chovat jako zbabělci a skrývat se jeden před druhým... Představa komunity je zde očištěna ode všeho, co může vyjadřovat pocity odlišnosti, natož konfliktu, ve kterém jsme "my". Takto se mýtus o komunitární solidaritě stává jakýmsi očitým rituálem."

"[Bill] Gates jako by byl zbaven typické posedlosti lpění na věcech. Jeho produkty jsou nespoutané, rychle se objevují a stejně rychle mizí, zatímco takový Rockefeller si přál vlastnit ropné soupravy, továrny, budovy nebo železnice na dlouho... Gates dává přednost pozici v síti možností, než aby byl paralyzován v jediném konkrétním zaměstnání.... Gates ničí to, co stvořil, podle potřeby daného okamžiku."

zdroj:  

 "The Corrosion of Character: The Personal Consequences Of Work In the New Capitalism" (1998); The Uses of Disorder: Personal Identity and City Life (1970) citováno v "Tekutá modernita" Zygmunt Bauman (2020, Mladá fronta), originál "The Liquid Modernity" (2000)