"Společnost spektáklu" Guy Debord (1967), ukázka I.
foto: zadní strana amerického vydání "Society of the Spectacle" Guy Debord (Black & Red, 1970), 1st Edition in the English
"Společnost spektáklu poprvé vyšla v listopadu 1967 v Paříži v nakladatelství BuchelChastel. [...] Takováto kritická teorie se nemusí měnit, dokud nebudou zničeny obecné podmínky dlouhého dějinného období... Roku 1988 jsem v Komentářích ke společnosti spektáklu jasně doložil, že „předchozí celosvětová dělba spektakulárních úkolů“ mezi soupeřícími říšemi „koncentrované spektakularity“ a „rozptýlené spektakularity“ se mezitím zhroutila ve prospěch jejich splynutí do společné formy „integrované spektakularity“. [...] Tato vůle k modernizaci a sjednocení spektáklu, spojená se všemi ostatními aspekty zjednodušování společnosti, vedla roku 1989 k tomu, že ruská byrokracie jako jeden muž náhle konvertovala k současné ideologii demokracie, tj. k diktátorské svobodě Trhu, mírněné uznáním Práv spektakulárního člověka. Nikdo na Západě ani jediný den nekomentoval význam a důsledky tak pozoruhodné mediální události. Tím se potvrzuje pokrok spektakulární techniky. [...] Tuto knihu je třeba číst s vědomím, že byla napsána s výslovným záměrem uškodit spektakulární společnosti. Nikdy v ní nebylo řečeno nic přemrštěného."
Předmluva ke třetímu francouzskému vydání
30. června 1992
Guy Debord
I. Završená oddělenost
1. Veškerý život společností, v nichž vládnou moderní podmínky produkce, se ukazuje jako nesmírně rozsáhlá akumulace spektáklů. Vše, co bylo dříve přímo prožíváno, se vzdálilo v určité reprezentaci.
2. Obrazy, jež se odloučily od každého aspektu života, splývají ve společném toku, v němž jednotu tohoto života již nelze znovu ustavit. [...] Spektákl v obecném smyslu, tedy jakožto konkrétní inverze života, je autonomním pohybem ne-živého.
3. Spektákl se prezentuje současně jako společnost sama, jako určitá součást společnosti, i jako nástroj sjednocování. Jakožto součást společnosti explicitně představuje sektor soustřeďující veškerý pohled a veškeré vědomí. Právě proto, že tento sektor je oddělený, stává se místem oklamaného pohledu a falešného vědomí, a sjednocování, které uskutečňuje, není ničím jiným než oficiální řečí zobecněného oddělování.
4. Spektákl není souborem obrazů, nýbrž sociálním vztahem mezi osobami, zprostředkovaným obrazy. [...]
9. V reálně převráceném světě je pravda momentem nepravdy.
13. Bytostně tautologický charakter spektáklu plyne z prostého faktu, že jeho prostředky jsou současně i jeho cílem. Je nikdy nezapadajícím sluncem ozařujícím říši moderní pasivity. Pokrývá veškerý povrch světa a bez omezení se vyhřívá na výsluní vlastní slávy.
14. [...] Spektákl nechce dospět k ničemu jinému než k sobě samému.
15. Spektákl jakožto neodmyslitelná příkrasa předmětů, jež jsou v současnosti produkovány, jakožto obecná expozice racionality systému a jakožto pokročilý ekonomický sektor, jenž přímo formuje obrovské a stále narůstající množství obrazů-předmětů, je hlavní produkcí soudobé společnosti.
16. Spektákl si podrobuje živé lidi v té míře, v jaké si je bezvýhradně podrobila ekonomika. Není ničím jiným než ekonomikou vyvíjející se pro sebe samu. Je věrným odrazem produkce věcí a nevěrnou objektivací těch, kdo produkují.
17. První fáze dominance ekonomie nad sociálním životem zavlekla do definice jakéhokoli lidského uskutečnění očividnou degradací být na mít. Současná fáze, spočívající na bezvýhradné okupaci sociálního života nahromaděnými výsledky ekonomiky, vede k zobecněnému sklouzávání od mít k jevit se, z nějž jakékoli konkrétní „mít“ musí čerpat svou bezprostřední prestiž i nejposlednější funkci. [...]
18. [...] Spektákl však není ztotožnitelný s prostým pohledem, i když by se kombinoval s poslechem. Je tím, co uniká lidské aktivitě, zpětnému zvažování a korekci lidského díla. Je opakem dialogu. Spektákl se rekonstituuje všude, kde se vyskytuje nezávislá reprezentace.
19. Spektákl je dědicem vší slabosti západního filosofického projektu, jehož chápání aktivity dominovaly kategorie vidění; zakládá se na neustálém rozvíjení precizní technické racionality, která z tohoto myšlení vzešla. Neuskutečňuje filosofii, nýbrž filosofuje skutečnost. [...]
24. Spektákl je nepřetržitým řečněním, které současný řád vede o sobě samém, je jeho výmluvným monologem. Je to autoportrét moci v době, kdy moc totalitárně řídí podmínky existence. Fetišistické zdání čisté objektivity ve spektakulárních vztazích skrývá jejich charakter vztahu mezi lidmi a mezi třídami [...] Zobecněný rozštěp spektáklu je neoddělitelný od moderního státu, tj. od obecné formy rozštěpu ve společnosti, jež je produktem dělby sociální práce a orgánem třídní dominance.
29. Původem spektáklu je ztráta jednoty světa a nestvůrná expanze moderního spektáklu vyjadřuje celkovost této ztráty: abstrakce každé specifické práce i obecná abstrakce souhrnné produkce se dokonale vyjadřují ve spektáklu, jehož konkrétním způsobem bytí je právě abstrakce. [...]
30. Odcizení diváka ve prospěch kontemplovaného předmětu, jež je výsledkem jeho vlastní nevědomé aktivity. [...] Vnějškovost spektáklu ve vztahu k jednajícímu člověku se vyjevuje v tom, že jeho vlastní gesta již nenáleží jemu, nýbrž někomu jinému, kdo mu je zobrazuje. Divák se proto nikde necítí doma, neboť spektákl je všude.
33. Člověk oddělený od svého produktu sám s čím dál větší účinností produkuje všechny detaily svého světa, čímž od svého světa začíná být stále více oddělen. Čím více se nyní jeho život stává jeho produktem, tím výrazněji se od svého života odděluje.
34. Spektákl je kapitál na takovém stupni akumulace, že se stává obrazem.
II. Zboží jako spektákl
35. V tomto základním pohybu spektáklu, spočívajícím v tom, že spektákl do sebe zahrnuje vše, co v lidské aktivitě existovalo v tekutém stavu, aby jej přeměnil na stav sraženiny, na věci, které se staly výlučnou hodnotou jakožto negativní formulace žité hodnoty, rozpoznáváme našeho starého nepřítele, který se na první pohled dokáže virtuózně tvářit jako něco triviálního a zcela samozřejmého, ačkoli je naopak nesmírně složitý a plný metafyzických jemností, totiž zboží. [...]
38. Ztráta kvality, jež je tak jasně patrná na všech úrovních spektakulární řeči, u předmětů, které vychvaluje, i u chování, které upravuje, nevyjadřuje nic jiného než základní charakteristiky reálné produkce. [...]
40. Ekonomický růst osvobozuje společnosti od přírodního tlaku, jenž si žádal jejich bezprostřední boj o přežití, ovšem tyto společnosti se neosvobodily právě od svého osvobozovatele. [...]
III. Jednota a rozdělení ve zdánlivosti
54. Spektákl, stejně jako moderní společnost, je současně sjednocený a rozdělený. Právě tak jako moderní společnost staví svou jednotu na rozpolcenosti. Když se však ve spektáklu vynoří kontradikce, začne se jí záhy protiřečit převrácením jejího smyslu; na odiv stavěné rozdělení je tedy jednotné, zatímco na odiv stavěná jednota je rozdělená.
71. Vše, co spektákl předkládá jako trvalé, je založeno na změně a musí se měnit spolu s jeho základnou. Spektákl je naprosto dogmatický a zároveň nemůže skutečně vyústit do žádného pevného dogmatu. Ve spektáklu se nic nezastavuje; to je stav, jenž je pro něj přirozený, přestože stojí v nejdůslednějším protikladu k jeho inklinaci.
IX. Materializovaná ideologie
219. Spektákl, který je smazáním hranic já a světa díky rozdrcení já, způsobenému doléháním přítomnosti-nepřítomnosti světa, je rovněž smazáním hranic mezi pravdou a nepravdou díky vytěsnění veškeré prožívané pravdy pod reálnou přítomnost nepravdy
220. Pokud logika falešného vědomí nemůže pravdivě poznat sebe samu, kritické hledání pravdy ohledně spektáklu musí být rovněž opravdovou kritikou. Musí prakticky bojovat spolu s ostatními nesmiřitelnými nepřáteli spektáklu
221. Osvobodit se od materiálních základů převrácené pravdy – v tom tkví sebeosvobození naší doby. Ono „dějinné poslání, spočívající v nastolení pravdy ve světě“, nemůže uskutečnit ani izolovaný jednotlivec, ani atomizovaný dav podrobený manipulacím, nýbrž pořád ještě třída, jež je schopna stát se rozpuštěním všech tříd, a to tak, že přivede veškerou moc k ne-odcizující podobě uskutečněné demokracie, že vytvoří Radu, v níž má praktická teorie kontrolu nad sebou samou a vidí svou činnost. Pouze tam, kde jsou jednotlivci „přímo spjati s universálními dějinami“, pouze tam, kde se dialog vyzbrojil k tomu, aby dal zvítězit vlastním podmínkám.
zdroj: "Společnost spektáklu" Guy Debord (1967, česky 2007, Intu)
přeložili Josef Fulka a Pavel Siostrzonek
e-book (PDF) ke stažení zde
"Společnost spektáklu (La société du spectacle)"
Dokumentární
Francie, 1973, 88 min.
Režie: Guy Debord
1st Edition in the English
