"Bobos* - Nová americká elita a její styl" David Brooks (2000)
"Tato kniha začala několika postřehy. Po čtyřech a půl letech strávených v cizině jsem se vrátil do Spojených států se svěžíma očima a mou pozornost upoutaly četné zvláštní protiklady. Na bohatých předměstích, jimž dali charakter příslušníci tradiční bílé anglosaské protestantské elity, známí jako waspové (z anglického White Anglo-Saxon Protestant), se najednou vyrojily umělecké kavárny, kde si lidé dávali malou evropskou kávu a poslouchali alternativní hudbu. [...] Na scéně se objevily velké firmy jako Microsoft a Gap, které používaly v reklamních kampaních Gándího a Jacka Kerouaca. A pravidla společenského postavení byla vzhůru nohama. Módní právníci nosili tenké kovové brejličky, neboť najednou bylo zřejmě prestižnější vypadat jako Franz Kafka než jako Paul Newman. [...] Nejpodivnější mi připadalo to, jak staré kategorie přestaly dávat smysl. [...] Vrátil jsem se ale do Ameriky, kde bylo bohémství a buržoazie smíchané jedno s druhým."
"V revoltě vzdělané třídy, kterou nazýváme „šedesátá léta“, šlo o mnoho věcí najednou. Některé — hnutí za lidská práva a válka ve Vietnamu — byly důležité, některé byly naprosto hloupé a jiné, jako sexuální revoluce, byly přeceňované (obě světové války ovlivnily sexuální chování daleko více než éra Woodstocku). Ve své podstatě byl ale kulturní radikalismus šedesátých let protestem proti konvenčnímu pojetí úspěchu. Nešlo jen o politické úsilí odstavit stávající establishment. V nemenší míře šlo i o hnutí kulturní — nastupující členové privilegovaných tříd se snažili zničit veškerou prestiž stále spojovanou s waspovským životním stylem a morálním kodexem a nahradit starý řád novým, jenž by vyzdvihoval duchovní a intelektuální ideály. [...] Generace vzdělaných baby-boomers z 60. let zkrátka chtěla obrátit hodnotový žebříček protestantské elity naruby: co bylo vysoké, mělo teď být nízké."
"Ti nejtvrdší z nejtvrdších radikálů 60. let byli přesvědčeni, že jedinou cestou je úplně se zříci úspěchu: skoncovat s kariérou a stáhnout se do malých komunit, kde by vzkvétaly opravdové vztahy mezi lidmi. Takový utopismus ale nikdy nemohl získat širokou popularitu, zvláště ne mezi mladými absolventy vysokých škol. [...] Ekonomika se dnes chová tak, že z podivínů, jako je Oliver Stone, se stanou multimilionářští mogulové, a loudům, kteří ani nedodělali školu, jako je Bill Gates, se přihodí, že vládnou světu. [...] Členové vzdělané elity nejprve přijdou na to, že musí zcela změnit svůj vztah k penězům samotným."
"Jak proplout mezi úskalími bohatství a sebeúcty. Jak usmířit svůj úspěch se svou spiritualitou, své elitní postavení se svými rovnostářskými ideály. Sociálně osvícení členové vzdělané elity jsou obvykle znepokojeni rozšiřující se propastí mezi bohatými a chudými a je jim poněkud trapně z toho, že příjem jejich rodiny nyní překračuje 80 000 dolarů ročně. Někteří z nich sní o sociální spravedlnosti, přestože ve škole, kde studovali, platili takové školné, že by z něho rok mohli živit celou rwandskou vesnici. [...] Tato elita byla vychována k tomu, aby se elitám postavila. Jsou bohatí, a přesto odmítají materialismus. Celý život něco prodávají, ale bojí se, že se zaprodají. Instinktivně cítí, že jsou proti jakémukoliv establishmentu, přesto však si uvědomují, že se z nich stává establishment nový. Členové této třídy jsou vnitřně rozpolcení a člověk žasne nad jejich nekonečným zápolením s konfliktem mezi realitou a ideály. Perou se s kompromisy mezi rovností a výsadami („Věřím ve veřejné školy, jenže ta soukromá škola se mi zdá pro mé děti lepší“), mezi pohodlností a společenskou odpovědností („Ty papírové plínky jsou neuvěřitelným plýtváním zdrojů, ale je to s nimi tak snadné“), mezi vzpourou a konvencí („Já vím, že jsem sám/sama bral/a na střední škole spoustu drog, ale své děti učím, aby řekli drogám ne“). Největší napětí je ale mezi úspěchem ve vnějším světě a ctností ve světě vnitřním. Jak to v životě někam dotáhnout, aniž by vám ambice spálily duši? Jak získat prostředky, abyste mohli dělat věci, které chcete, a přitom se nestát otrokem materiálních statků? Jak budovat pohodlný a stabilní život pro svou rodinu tak, abyste zároveň nezabředli do ohlupující rutiny? Jak žít na vrcholu společnosti tak, aby se z vás nestali nesnesitelní snobové? [...] Když se mají vypořádat s napětím mezi vzájemně si konkurujícími hodnotami, udělají to, co by udělal každý chytrý a privilegovaný člověk nabitý kulturním kapitálem: najdou si způsob, jak mít oboje. Usmíří protiklady."
"Mezi vzdělanými boháči si nikdy nemůžete být jisti, jestli jste ve světě hippies nebo burzovních makléřů. Ve skutečnosti jste vstoupili do hybridního světa, ve kterém je každý tak trochu obojím. Marx tvrdil, že třídy jsou v nesmiřitelném konfliktu. Ale někdy prostě ztratí své obrysy. Hodnoty hlavního proudu buržoazní kultury a hodnoty alternativní kultury 60. let splynuly. Přinejmenším v rámci vzdělané třídy tak skončila kulturní válka."
"Současný establishment je všude. Svou moc vykonává nenápadně, prostřednictvím idejí a pojmů, a proto proniká vším. Neexistují žádné spolehlivé demografické znaky, na základě kterých lze říct, kdo je členem tohoto establishmentu. [...] Spojuje je oddanost usmíření protikladů, charakteristická pro bobos. Do establishmentu lidé získávají přístup tím, že úspěšně složí řadu náročných kulturních zkoušek. [...] Nový establishment přijal tuto svou roli váhavě. Nestala se z něj technokratická elita se silným smyslem pro veřejnou službu, jak předpovídalo mnoho raných zastánců meritokracie. Nestanovil jasné principy autority, protože vyrovnat se s autoritou mu stále ještě činí problémy. Namísto toho uplatňoval svůj vliv bezpočtem soukromých kanálů a reformoval společnost více prostřednictvím kultury než politiky."
"Status jednotlivce vypočítáte tak, že celkovou hodnotu jeho majetku vynásobíte jeho antimaterialistickými postoji. Je-li jedno nebo druhé nula, znamená to žádnou prestiž, zatímco vysoká čísla v obou případech vás vystřelí do nejvyšších sfér. K tomu, aby se k vám v tomto světě chovali dobře, nestačí jen vykazovat nějaké příjmy. Musíte také provádět řadu klamných manévrů, abyste ukázali, jak málo pro vás úspěch znamená. Musíte se oblékat o stupeň hůře než ti kolem vás. Možná byste se mohli dát tetovat, jezdit dodávkou nebo předvádět nějaký jiný společensky uznávaný akt antistatusové deviace. V konverzaci věnujete čas zesměšňování vlastního úspěchu takovým způsobem, že se jím pochlubíte a zároveň dáte najevo, jaký si od něj udržujete ironický odstup. Neustále se budete navážet do yuppies, abyste ukázali, že vy jste se jím nestali. O vaší chůvě budete mluvit, jako by to byla vaše blízká přítelkyně a jako by to byl jen detail, že vy bydlíte v Santa Monice v domě za 900 000 dolarů a ona do své mexické čtvrti každý den dvě hodiny dojíždí autobusem. Vypěstujete si techniky nenápadného zlehčování své akademické kvalifikace."
" Členové dnešní vzdělané třídy si ale nikdy nemohou být svou budoucností jisti. Krach jejich kariéry může číhat hned za rohem. I společenský život je zde sérií zkoušek způsobilosti. Všichni musíme neustále fungovat podle měnících se norem společenského chování a vyvíjejících se kritérií kultivovanosti. Vaše renomé může zničit jedna ostudná věta, neotesaný čin, jeden špatný článek v novinách nebo strašný projev na finančním summitu v Davosu."
Alternativní kapitalisté
"Jednou ironií dnešní doby je, že oblast amerického života, kde se drží při životě jazyk radikalismu šedesátých let, je svět byznysu. [...] Chcete-li však najít místo, kde je radikalismus Věku vodnáře v plné síle, musíte jít v žebříčku korporací výše, mezi společností, s kterými se obchoduje newyorské burze. Třicet let po Woodstocku a mírových pochodech mluví s největším zanícením o rozbití statu quo a rozdrcení establishmentu různí guru managementu a vysocí manažeři korporací. Revoluční hesla dnes s plných plic vyřvávají šéfové velkých tradičních firem. [...] "Někdy byste měli porušit pravidla" říká Americe jeden z největších fast-foodových řetězců Burger King. "Blázni. Zatracenci. Rebelové. Výtržníci," básní Apple Computers. Beatnického spisovatele Williama S. Burroughse a písničku Revolution od Beatles používají jako své obchodní symboly výrobce tenisek Nike. [...] To, co se stalo, je v celku jednoduché, Bobos vtrhli do světa byznysu a do starých konferenčních místností buržoazie si přinesli svou alternativní duchovní výbavu."
"Dnešní alternativní kapitalisté žijí, nebo si to alespoň myslí, že žijí, pro nové nápady, nové myšlení a nové způsoby myšlení. Změnili dokonce i jazyková pravidla. Používají krátké věty. Podstatná jména používají jako slovesa. Odstraňují jakýkoliv náznak kultivovaného jazykového stylu. [...] Buďte divocí a fluidní, jen tak budete čistí a poctiví. "To, co cítíte, si najde svou vlastní formu," tvrdil Karouac, Kdyby byl dnes Kerouac naživu, předčítal by fascinovaným viceprezidentům na firemních seminářích v Aspenu."
"Dnes jsme opět svědky nového pojetí mediálního hrdinství. V lichotivých profilech v ekonomických časopisech nenajdete muže a ženy oslavované za to, že by byli velcí budovatelé nebo zvyšovatelé efektivity nebo tvrdí manažeři. Klíčem je bát mladistvý, odvážný, avantgardní, zosobňovat změnu. Těžiště americké podnikatelské kultury se posunulo směrem na západ a nižšímu věku. Respekt budící formálnost byla nahrazena otevřeností a odvahou. Firemní svět uvolněnější. [...] Tyto obrazy staví podnikatelský styl na hlavu. Dnešní vedoucí podnikatelé chtějí ukázat, že jsou svobodomyslní a hraví. Příslušníci staré obchodní elity chtěli, aby jejich fotografie ukazovaly, jak ztělesňují ctnosti Benjamina Franklina: píli, šetrnost, spolehlivost. [...] Dnešní špičkový byznysmen chce ukázat, že je hrdinou intelektuálna. Typický byznysmen chce ukázat, že je hrdinou intelektuálna. Typický hrdina či hrdinka profilu v časopise Forbes nejen řídí výkonný podnik, ale také hraje na flétnu, maluje, podniká výzkumné výpravy a hraje v rockové skupině s názvem ironicky narážejícím na střední věk jako Prostate Pretenders."
"Radikalismus a příležitostný utopismus dnešních magnátů není samozřejmě přesně tentýž jako radikalismus a utopismus studentských vůdců ze šedesátých let. Podnikatelské elity jsou zamilované do představy radikalismu. Konkrétní myšlenky, které by fakticky převrátily společenský řád, je nezajímají. [...] Ve skutečnosti to není tak zlovolné ani tak jednostranné. Tito renegátští manažeři patří zároveň do firemního světa i do světa alternativní kultury. Dva kulturní rivalové si vyšli vstříc a přivlastnili si jeden druhého."
"Tento organizační člověk se spokojuje s tím, že je pouhým kolečkem v obrovské mašinerii společnosti. Cítí, že sám je příliš slabý na to, aby byl pánem svého osudu, takže se integruje do nějaké větší instituce a podvolí se jejím imperativům. Věří, že organizace mu nabízí bezpečí a příležitost bez nutnosti uzavřít uzavřít s ní nějakou dohodu. Nevnímají systém jako něco, čemu je třeba se vzepřít, ale jako něco, s čím je třeba spolupracovat."
"Bobos - Nová americká elita a její styl" David Brooks (Argo, Dokořán, 2001), Edice: Aliter, 280 s.
Ang. originál: "Bobos in Paradise: The New Upper Class and How They Got There" (Simon and Schuster, 2000)
