James Baldwin - 100. výročí narození
"Do Francie jsem odešel v roce 1948 jako velmi mladý a se 40 dolary v kapse. Neuměl jsem francouzsky a koupil jsem si jednosměrný lístek. Do Paříže jsem ale nešel, abych jí vyměnil za New York. Řekl jsem si, že jestli mě ještě někdo nazve "negrem", tak ho zabiju. [...] Nikdy sem nechtěl žít na Jihu. A kdybych zůstal tady a všechno to přežil, býval bych skončil jako narkoman nebo by mě zavřeli. Sám sebe ale nepovažuju za emigranta. Zůstal jsem tady [ve Francii], abych dospěl a nyní bych řekl, že jsem vůči tomu všemu imunní. [...]
Když jsem poprvé přišel do Evropy, Francouzi mi říkali: "Tobě se tady musí líbit, že jo? My se nechováme k černochům jako v Americe. My nejsme rasisté jako Američani." Když jsem se ale kolem sebe podíval, bylo zcela jasné, proč jsou tak tolerantní, nebo si to alespoň o sobě mysleli. Bylo to proro, že žádný "negry" kolem sebe neměli. Všichni pro ně pracovali daleko v Alžírsku nebo Senegalu; nebyli součástí té fabriky na lidi. Nebylo tedy moc těžké pochopit, že Alžířané byli "negři" Paříže. Byl jsem stejně chudý jako oni, spal jsem ve stejných hotelích jako oni, naprosto jsem chápal, jak se k nim chovaj - a to byl důvod, co mě přivedl zpět domu. Ve Francii jsem viděl ty samé věci, co se děly ve Státech. Bílá nadřazenost, jejíž ideologií se zdála být Evropa méně zasažena, se najednou objevila v Londýně, Paříži, Berlíně nebo Belgii stejně jako v jakémkoli americkém městě. [...]
Na světě je spousta lidí, jejichž osobnost nelze vykládat skrze americkou představivost a kteří nemají nic společného s tím světem plný viny, jež tak moc ovládá naše životy, naše myšlení a paralyzuje smysl pro morálku. Každý z nás žije ve světě, kde všichni a vše je vzájemně provázáno; tento svět není bílý, není ale také černý. A budoucnost tohoto světa záleží na každém z vás a na naší schopnosti, jak moc se dokážeme osvobodit od slov, jejichž významy nejsou schopny unést tíhu každodenní skutečnosti."
James Baldwin (1924-1987)
proslov 10.12.1986 (National Press Club)
